„Někdo to zkrátka umí…“ Před 35 lety zemřel dirigent Karl Böhm

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„Často se mě lidé ptají, co si myslím o výuce dirigování,“ řekl v jednom rozhovoru Karl Böhm. „Upřímně řečeno – nemám o tom velké mínění, tím spíš, že jsem sám žádné dirigentské školení neměl. Žákovi je možné pouze předat vlastní zkušenost, jak jednat s orchestrem, a technické detaily, možná mu udělit několik rad k technice taktování. Ale rozhodující je jeho talent. Pro mě platí to, co kdysi řekl na otázku: ‚Jak se člověk stane dirigentem?‘ mému otci Hans Richter. Odpověděl: ‚To člověk vyleze na pódium – a buď to zkrátka umí, nebo se to nikdy nenaučí.‘“

Karl Böhm se narodil 28. srpna 1894 ve Štýrském Hradci. Jeho otec advokát byl právním zástupcem tamního Městského divadla, rád zpíval a hudba měla podle jeho přání zůstat koníčkem i synovi. Karl Böhm se poslušně zapsal na práva, ale současně studoval soukromě u muzikologa Eusebia Mandyczewského. Na univerzitě navštěvoval častěji než právnické přednášky lekce hudebního historika Guida Adlera. Jako povolání si zvolil hudbu a otec nakonec svolil: „Když budu mít pocit, že dokážeš opravdu něco velkého, můžeš se mnou počítat. Ale kdyby to tak nevypadalo, převezmeš jednou moji kancelář,“ kladl si podmínku.

Karl Böhm (zdroj wien.gv.at)
Karl Böhm (zdroj wien.gv.at)

Vypukla ale první světová válka, Böhm musel studia přerušit, pro podezření z onemocnění tuberkulózou se naštěstí vyhnul narukování a roku 1917 nastoupil v rodném městě jako divadelní korepetitor. V roce právnické promoce 1919 byl jmenován druhým a následujícího roku prvním kapelníkem, aniž kdy prodělal nějaké dirigentské školení. Po dalších dvou letech měl vyhlídku na funkci šéfa opery, když ho Bruno Walter pozval Mnichova. Octl se sice o stupeň níže, ale rozšířil si zde repertoár. Jako vyznavač Richarda Wagnera a Richarda Strausse se od Waltera naučil znát Mozarta a ocenit rozpětí hudebních stylů. U Waltera také poznal umění jednat s orchestrálními hráči, operními zpěváky a režiséry.

Roku 1927 získal odpovědnou funkci generálního hudebního ředitele v Darmstadtu, o čtyři roky později nastoupil do téže funkce v Hamburku. Roku 1933 debutoval ve Vídni, Wagnerovým Tristanem. „Očekávání, spojovaná s vynikající uměleckou pověstí, která doktora Böhma předcházela, se beze zbytku naplnila. U dirigentského pultu se objevila osobnost velkého formátu, mladistvá pružnost a úžasná muzikálnost proměnily vrcholy partitury ve skutečný hudební zážitek. Příkladné je také, jak dokáže Karl Böhm silným a strhujícím vcítěním vést celý ansámbl,“ psala kritika, a jiná, že: „Karl Böhm nám dal skutečně procítit svět nenaplněné touhy. Je to dirigent, který umí dílo dotvářet a umí vést orchestr i zpěváky.“

Dozvídáme se však také zvláštní podrobnost, totiž že se vedou s Böhmem, „čekatelem trůnu“, jednání o nástupu do čela Státní opery. Tyto zprávy se ale vzápětí dementují. Tehdy se uvažovalo o spojení opery s akciovou společností RAVAG (Radio Verkehrs Aktien-Gesellschaft), o proměně Státní opery z repertoárového divadla ve stagionu (hrát se mělo jen třikrát až čtyřikrát v týdnu) a připravovaly se další kroky, které měly odpomoci důsledkům všeobecné hospodářské krize. Z vídeňských námluv s Karlem Böhmem tehdy sešlo, ale jen na čas.

Karl Böhm (zdroj YT)
Karl Böhm (zdroj YT)


Hra s ohněm

Roku 1934 přešel Böhm do Drážďan – jako nástupce Fritze Busche, který se znelíbil nacionálním socialistům. Poté, co židovští umělci byli postupně zbavováni míst a uvalován na ně zákaz činnosti, dostal Busch nabídku na přechod do Berlína. Odmítl s tím, že „nebude zabírat místo židovským kolegům“. Nacionální socialisté v odvetu bojkotovali Buschem řízená představení a koncerty. Busch se rozhodl pro emigraci do Londýna, kde se stal spoluzakladatelem operního festivalu v Glyndebourne.

Karl Böhm se ke svému nástupu v Drážďanech později vyjádřil: „Busche vypískali při představení Rigoletta. Bylo to samozřejmě vyprovokované, v zákulisí už stál připravený ve fraku dirigent Kurt Striegler, aby řízení opery převzal. Chci, aby se to vědělo, protože se později říkalo, že jsem Busche vypudil já. Hodně jsme se spolu pak setkávali ve Vídni a on dobře věděl, že tomu tak nebylo, já nastoupil až čtyři měsíce po jeho odchodu. Fritz Busch byl árijec, ale po této události Německo opustil.“

Epizoda z Vídně i okolnosti Böhmova nástupu v Drážďanech už nesly varovné signály a Böhmovi se později vytýkalo, že jim dost nenaslouchal. Roku 1934 byl ve Vídni spáchán atentát na kancléře Dollfusse a nastoupil takzvaný austrofašismus, před spolknutím Hitlerovou říší o čtyři roky později to však Rakousko neuchránilo.

Böhm zůstal v Drážďanech, kde se šéfem opery stal loajální Hermann Kutzschbach a Kurt Striegler, příslušník NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei), jeho zástupcem. V souvislosti s Böhmovým nastudováním Straussovy Mlčenlivé ženy došlo k další příznačné události. Skladatel před premiérou zjistil, že na plakátě schází jméno autora libreta Stefana Zweiga a trval na jeho doplnění. Strauss byl vedoucím říšské hudební komory a měl značnou autoritu, ale s nacistickými špičkami nic nepořídil. Mlčenlivá žena se hrála pouze čtyřikrát.

Kutzschbach roku 1938 zemřel a vedení opery přešlo do rukou Karla Böhma, který ještě Richardu Straussovi připravil premiéru Daphne, ale kruh se stahoval. Už roku 1937 dirigoval na Goebbelsův příkaz Berlínské filharmoniky na sjezdu říšské komory, v březnu 1938 bylo Rakousko připojeno k Německu a Böhm téhož roku vystoupil poprvé na Salcburském festivalu, kde řídil Dona Giovanniho. Roku 1939 přikázal Joseph Goebbels Berlínským filharmonikům podílet se větší měrou na rozhlasovém vysílání. První koncert 11. září s díly Beethovena a Brahmse řídil Karl Böhm. V září roku 1941 na něj připadlo řízení povinného koncertu k Hitlerovým narozeninám a téhož roku absolvoval s Berlínskými filharmoniky turné po Balkánu, Francii a Španělsku.

Karl Böhm (foto © Karl Ellinger)
Karl Böhm (foto © Karl Ellinger)

Stále častěji dirigoval Karl Böhm ve Vídni a v letech 1943-1945 stanul v čele Státní opery – de facto pouze jednu sezonu, neboť po vyhlášení totální války byla divadla zavřena. V oné jediné sezoně nastudoval (chronologicky) Mistry pěvce norimberské, Daphne, Aidu, Fidelia, Così fan tutte, Ženu beze stínu, Ariadnu na Naxu, Capriccio, Macbetha a Carmen. Po uzavření divadla zbyly Karlu Böhmovi a orchestru Vídeňských filharmoniků, současně orchestru opery, jen koncerty a rozhlas.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář