Newyorský Trubadúr je především o Leonoře

Verdiho Trubadúr a Síla osudu pro mě vždy byla díla, která jsem nijak netoužil vidět, protože na jevišti na mě působila jako série abstrakcí od různých autorů, u kterých se mi nedařilo nacházet společné prvky. Teď pochopitelně nemluvím o hudbě, ale o zápletkách obou oper nebo také o způsobu, jakým byla díla prezentována. Před odjezdem na včerejší přenos jsem se však naladil zcela neutrálně.

Budeme-li nejprve hodnotit to, co jsme viděli, pak je třeba ocenit scénografii (Charles Edwards), která představovala šikovné pojítko mezi jednotlivými obrazy. Ty na sebe v newyorské inscenaci krásně navazují, a tak není potřeba se zdržovat obvyklými přestavbami. Režijní pojetí (David McVicar) bylo, jak už to je v Met zvykem, zcela tradiční a v případě této inscenace se nebojím koncepci označit jako univerzální. Cestou do kina jsem zaslechl dvě starší dámy, z nichž jedna se té druhé ptala, o čem ta opera vlastně je. Odpověď zněla, že to je strašně komplikované. Z mého pohledu se hlavní postavou příběhu stává vždy ta postava, jejíž interpret si diváka získá nejvíce. (Totéž si velice často říkám i v případě Vediho Aidy, protože pro vynikající Amneris nebývá problém strčit představitelku titulní role do kapsy.)



Ačkoliv se Met podařilo získat naprosto špičkové obsazení všech rolí, byl pro mne včerejší večer především o Leonoře. Sondra Radvanovsky (náš rozhovor s umělkyní naleznete zde), disponuje opravdu výjimečným hlasovým fondem, který diváci dle jejích vlastních slov buď milují, nebo nenávidí. Faktem zůstává, že je to hlas plný vzrušivě vzletných vibrací na straně jedné, avšak znělých hloubek a dramatických výšek na straně druhé. Právě v souvislosti s těmito výjimečnými vibracemi je umělkyně často přirovnávána k Marii Callas, o jejímž hlasu Zeffirelli řekl, že by ho toužil rozsekat na tisíc kousků, aby poznal, co to v něm je. Myslím ale, že její budoucí Norma má obrovskou šanci být naprosto mimořádná a evokovat tak zcela jedinečnou Normu Marie Callas. Praha bude mít to štěstí, že na koncertu umělkyně, který bude prvnímu vystoupení Sondry Randvanovské v této roli předcházet, mimo jiné zazní také něco z Belliniho Normy.

Dolora Zajick, jejíž debut v roli Azuceny a zároveň v Met se odehrál již v roce 1988, má tuto postavu dokonale zažitou jak hlasově, tak herecky a její výkon zůstává i nadále světový, přestože pěvkyně za rok oslaví své šedesáté narozeniny. Její dramatický mezzosoprán je i dnes vzácným zbožím na trhu, jehož konkurentky by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Marcelo Álvarez jako Manrico je ideálním představitelem titulního partu, protože vypjaté dramatické vrcholy je zároveň schopen kontrastovat s lyrickými momenty. A to je přesně to, o co ve středověkém ideálu trubadúrů šlo. Zkrátka bylo třeba, aby tvrdí hoši měli také srdce a uměli vládnout nejen zbraní, ale také citem. (Kam se jen ty hodnoty posunuly…?!)



Dmitri Hvorostovsky a jeho Luna jsou ideální kombinací, ať se na jejich dvojici podívám pod jakýmkoliv úhlem. Na výkonech tohoto svrchovaného barytonisty netřeba hledat mouchy. V jeho případě není nutné se specializovat na určitý druh rolí, protože umělec si bravurně poradí s čímkoliv a jsou to především záporné charaktery, do kterých je obsazován nejvíce. (V Japonsku bude na turné Met zpívat Vediho Rodriga z Dona Carlose.)

Byl to hezký pocit sledovat slovenského (bohužel už nelze říci „našeho“) Štefana Kocána, který v poslední době září na nejprestižnějších světových scénách. Sondra Radvanovsky začínala v Met v rámci jednoho programu pro mladé začínající zpěváky a dle jejích slov pro ni bylo velice přínosné, když mohla stát po boku velkých hvězd, a tak se jimi nechat inspirovat. Podobně jako ona dnes po boku těch největších velmi často stojí také Štefan Kocán, který včera předvedl vynikajícího Ferranda. Nebojím se použít výrazů jako vybroušený či vypilovaný, budu-li hodnotit jeho hudební projev, se který se po boku výrazného herectví na obrovském jeviště neztratil, ba naopak. Již dnes je jasné, že Kocán jde správnou cestou a půjde-li vše dobře, pak se v budoucnosti zařadí mezi světovou špičku a bude vystupovat ve velkých rolích svých kolegů, se kterými se dnes po jevišti pohybuje.

Na samotný závěr jsem si nechal orchestr a sbor, ke kterým nemám žádnou výhradu. Marco Armiliato je ostříleným dirigentem, kterému Verdi očividně svědčí.

Na závěr malá výtka k titulkům v královéhradeckém Centrálu. Nebudu se zde věnovat kvalitě titulků Zuzany Joskové, která velmi často pokulhává, avšak vadila mi skutečnost, že v závěru díla, kdy Azucena sděluje Lunovi, že Manrico byl jeho bratr, se titulky odrážející tento rozhodující moment vůbec neobjevily, a tak ne všichni pochopili, proč opera končí slovy Azuceny: „Jsi pomstěna, matko!“ Podobné problémy s titulky jsou v Hradci Králové neustále a bylo by třeba tento problém konečně vyřešit.

Giuseppe Verdi:
Il trovatore
Režie: David McVicar
Scéna: Charles Edwards
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
Světla: Jennifer Tipton
Choreograf: Leah Hausman
The metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 16.února 2009 The Metropolitan Opera New York
Met in HD live 30.4.2011

Manrico – Marcelo Álvarez
Leonora – Sondra Radvanovsky
Count Di Luna – Dmitri Hvorostovsky
Azucena – Dolora Zajick
Ferrando – Štefan Kocán
Ines – Maria Zifchak
Ruiz – Eduardo Valdes
Messenger – Raymond Aparentado
Gypsy – Robert Maher

 

www.metopera.org

 

 

Související články


41 responses to “Newyorský Trubadúr je především o Leonoře

  1. Dobré poledne,
    na recenzi jsem byla zvědavá, ale velmi mne překvapila. Ikdyž dá se řící, že souhlasím téměř se vším kromě chvály paní Radvanovsky. Po přečtení rozhovoru jsem se na ní těšila a bylo to z mé strany docela zklamání (pro mne rozhodně nejslabší z hvezdného obsazení). Kdybych vycházela z recence, tak byl tento Trubadůr z mého pohledu o Azuceně (ikdyž oba představitelé mužských rolí byli také skvělí)…
    Opět se ukazuje, jak je hodnocení předtavení subjektivní záležitostí…

    Tereza

  2. jo, vstupenky jsou v prodeji a pevně doufám, že jednu získám pro sebe.
    Kdo ji slyšet naživo nechce, ať nechodí:), aspoň jich zbude víc na zájemce :)
    Krásné představení, každému se prostě víc líbí někdo jiný :))))
    Musím říct, že víc či míň mě nadchli všichni čtyři hlavní představitelé (a nejvíc Dmitri Hvorostovsky,ale to je tedy zase můj naprosto neobjektivní názor, obávám se, že ať by zpíval jakkoli, že bych tvrdila totéž), Kocán byl moc dobrý a doufám, že v něčem dostane větší roli, abychom si ho užili a posoudili jeho výkonnost:)) důkladněji. a dobře vypadá :)

    Hanka

  3. Pro mne bylo zážitkem vidět poprvé pana Hvorozdovského v "akci".Souhlasím,paní Radvanovsky mi v roli neseděla,podle mne je role Leonory i o lyrice v projevu,zde jsem ji postrádal.Bohužel ani M.Alvarez není má krevní skupina,neustálé vyráží první slabiky fráze a ani herecký projev mi nesedí.Naopak pan Kocán předvedl,že není malých rolí.
    Petr

  4. No, jestli toto provedení je někomu málo, tak ať si zajede ve čtvrtek do Ústí nad Labem, a snad rovnou s bombou. Ovšem NYT šly ještě dál, a jejich recenzent nenechal na představitelích hlavních rolí nit suchou, o dirigentovi ani nemluvě. Ještěže tak, jinak by museli jít hodnotitelé po opeře samé, aby v závěru konstatovali, že jen šílenec může marnit čas sledováním něčeho takového. Ostatně nositelů takových názorů není málo. mb

  5. Ale abych nebyl jen negativní. Sondra Radvanovsky vyzařuje ohromnou pozitivní energii, podobně jako třeba Joyce DiDonato. To je to, co dělá z dobrých zpěváků mistry. Proto ti, kdo akcentují momentální nepřesnosti, pokud to tak lze vůbec nazvat, podávají zcela falešnou a matoucí zprávu. mb

  6. Tady v diskuzích byla Sondra Radvaovsky několikrát propagována, tak jsem byla zvědavá. Následovalo značné zklamání. Ta paní má nemocný hlas – nestabilní, v nižších polohách často neznělý, násilně vyrážené výšky a až na několik krátkých pasáží nepříjemně řezavý. Což odpovídá stavu po operaci hlasivky – včera tento stav bylo hodně slyšet.

  7. Leonora3:
    s recenzentom sa da len suhlasit, bylo to bajecne predstavenie! I ked v NYTimes si to recenzent nemyslel, iny, velmi vazeny americky zdroj, ktory sa od r. 97 zameriava na klasicku hudbu http://www.ConcertoNet.com bol s predstavenim nadseny tak ako bol recenzent a vacsina divakov a vyjadril to hned v nadpise : A Terrific Trovatore (pripominam, ze honotil stejne predstavenie ako NYTimes, prve uvedenie v tejto sezone z 20.4.) Adjektivum "terrific" sa da prelozit ako uzasny, bezva, senzacny, atd. vsetky si ich zasluzi!

  8. Leonora3:
    male pokracovanie k mojmu predchadzajucemu komentaru, i ke povedane pani Paskovou z Bystrousky "neni casu do vykladu".
    Sondra Radvanovsky bola ako obvykle
    "terrific". Videla som ju v poslednom roku 3 krat na scene (sopranove solo vo Verdiho Requiem, Toscu v Met a ako Leonoru vo Verone) a vzdy suverenne kralovala vsetkym predstaveniam! To, ze je chory hlas? V tom pripade, mala chory hlas i Callas. Nie som ziaden expert, ale (pociatocne) vibrato nijak nevadilo, skoro to zrovnala a v poslednom dejstve rozbalila, ako to dokazali len tie najlepsie spevacky v minulosti. Neviem, kto je v sucasnosti lepsia
    Leonora ako ona. Mozno je, ale kde? Na tudorovske kralovny, ktore bude vsetky tri spievat v jednom divadle (v besede pre divakov Met nechcela prezradit kde to bude, ale podla vsetkeho nie v Met) sa moc tesim! Po Netrebko (ktora Bolenu spievala uz nie ako koloraturny sopran, sudim len podla ukazok na internete) Bolena zas trochu pribere na dramaticnosti, ale takym smerom sa dnes uz opera ubera, ci sa nam to paci, alebo nie.
    Sondra vo Verone zaplnila celu arenu, co sa dalo povedat o Alvarezovi, ale nie o Hvorostovskom. I jeho som pocula uz viackrat jak vo Viedni, tak v Met (naposledy ako Simona v januari)a jeho hlas v divadle vzdy znel lepsie ako v arene, kde bol velmi makky a malo priebojny, zvlast vedla Sondry a Alvareza.

    Rola Ferranda je v Trubadurovi najvacsia basova rola a obvykle ju spievaju prvotriedni spevaci a za takeho Stefana Kocana rozhodne povazujem. A ked vezmeme v uvahu, ze po matine s Trubadurom v ten samy den vecer spieval v Met Sparaficila v Rigolettovi, tak to vyda za velku hlavnu rolu, ktora vyzaduje vydrz a hlasivky jak lodne lana. K tomu az cez Atlantik sa da zakricat len jedine "Bravo".

    Na zaver jedna malickost, ktora potesi milovnikov neexperimentalnych klasickych predstaveni s dorazom na hudbu a spev. Reziser, ktory robil Trubadura, totiz McVicar bude rezirovat aj nove nastudovanie Anny Boleny, ktora uvedie sezonu 2011/12.

  9. Ještě jsem zde nepřispíval, ale vše je jednou poprvé. Píši subjektivně, protože k zobecnění se necitím být povolaný.
    Scénu a režii považuji za akceptovatelné a praktické byť ne zrovna objevné.
    Zpětně jsem si uvědomil, že orchestr ani sbor mě v průběhu představení nijak nenapadlo "řešit", protože tam prostě přesně zapadaly, v nejmenším nerušily a

    vytvářeli idéální prostor pro solisty.
    Štefan Kocán – Nádherný výkon ve vedlejší roli. Být Verdim, přidám mu alespoň ještě jednu výraznou arii. Výborný i herecky. Jen mi není jasné, jak

    při svém zjevně dynamicky mladistvém ztvárnění si může pamatovat Azucenu z doby, kdy byl Manrico batole…
    Dolora Zajick – Technicky výborná ale jakoby ji to už nudilo. Takto si představuji výkon s verdiktem akademický.
    Sondra Radvanovsky – Během představení její výkon gradoval. V první části jsem z ní neměl nejlepší pocit vzhledem ke způsobu ztvárnění role jako

    celku a zdála se mi nejistá v koloraturní arii Di tale amor v 1. jednání.
    Marcelo Álvarez – Byl jsem na něj dost zvědavý a v podstatě obstál vedle ostatních hvězd velmi dobře. Pouze ve stěžejní tenorové arii Di quella

    pira nepůsobil zcela jistě a jakoby k ní ještě nedorostl (pokud někdy doroste).
    Dmitri Hvorostovsky – Mám pro něj velkou slabost a opět mě přesvědčil. Pro mě etalon špičkového barytonisty a to i ve způsobu ztvárnění. Paradoxně

    se mi nejméně (tj. stále hodně) líbil v mé nejoblíbenější arii Il balen del suo sorriso, kde bych si některé pasáže uměl představit trochu jinak.

    Jako celek považuji přestavení za vynikající, za jedno z těch, která člověka opravdu povznesou šťastnu kombinací autorských a interpretačních schopností

    protagonistů.

  10. Ještě poznámka ohledně obsazení sboru. Barvu kůže či vlasů bych určitě neřešil. Zaujali mě ale svalovci, kteří ve sboru cikánů např. ovládali velká kladiva a objevili se i později ve sboru vojáků. Všiml jsem si, že otvírali ústa jakoby zpívali. Pokud opravdu pěli a byli posilou sboru MET, získává výraz kulturista nový obsah…

  11. Souhlasím s předchozími komentáři k představitelce Leonory nepředsvědčivý výkon také dle mé dcery,která patří k nejmladší generaci operních nadšencu srovnávat ji s Marií Callas je velmi opovážlivé at si autor pustí její arie z opery a vzhledem k tomu ze její herecký výkon byl slabý jsme zvedaví na Annu Netrebko,která tuto roli pripravuje

  12. Leonora: Nemohu tvrdit, že bych všude byl a každého slyšel na živo, zejména ne Marii Callas, ovšem na žádné ze svých nahrávek ve výškách nekřičela a neměla nepříjemný ostře řezavý hlas. Ke konci ovšem hlas nemocný měla, to je pravda, a taky zpěvu z toho důvodu zanechala. Ovcšem, nechápu, proč by se každá nepřesvědčivá zpěvačka hned měla srovnávat s Callas, u které předcházela dlouhá zcela oslnivá kariéra.
    Lze konstatovat, že nad hlasem Radvanovské, která například mně docela znepříjemnila sobotní poslech, žádná názorová shoda nepanuje, a to jak mezi diskutujícími, tak mezi recenzujícími odborníky. Jsou tedy její výkony diskutabilní, že?

  13. Dovolil by som si trocha sa zapojit do debaty a to dvomi odpovedami na otazky nacrtnute panom Lalinom nakolko mozem posluzit odpovedou "z prvej ruky" .
    1.) Preco bol prejav Ferranda zjavne dynamicky mladistvy : pretoze si ho tak pan David McVicar predstavoval bez ohladu na vek Ferranda.

    2.) Svalovci na scene : nie su clenami zboru. Su to komparzisti ktori ( profesionalite prevedenia k dobru…) ovladaju aj text zborovych pasazi.

    Stefan

    P.S. navrh o pridani druhej arie je zaujimava myslienka. :)

  14. Trubadůr je především ne moc povedený "paskvil" a to jak hudebně, tak i libretem, jak píše recenzent. A poslouchat se dá jen tehdy, zapomenete-li o čem je nebo nesledujete-li libreto. Skvosty typu Straussova Capricca pod ty se tu moc nemluvilo. Stav českých "operních znalců" vystihuje i to, jak se tlachá pod Trubadůrem, Aidou a Toscou a mlčí pod Straussem :-(

  15. Dovolím si nesouhlasit s Anonymem z 3.5. 16:42
    Libreto Trubadúra je sice nepovedené, ale hudebně mnohem zajímavější a bohatší, než Straussovo Capriccio, které jsme minulý víkend doslova přetrpěli (na rozdíl od Trubadúra!) a nebýt Renée Fleming, bylo by to i díky obsazení (další jednotlivé postavy jsou spíš komické karikatury) k nevydržení… Zvláště hudebně. Není tam žádná nosná árie, jen 2 hodiny "dialogů a výkřiků" podmalovaných hudbou. Komu se Strauss líbí, O.K., ale ať potom nehodnotí VERDIHO Trubadúra po hudební stránce jako nepovedený paskvil !!!
    Pokud někomu víc vyhovuje hudba určitých skladatelů a jiných ne, je to jen věcí osobního názoru/pocitů/vnímání. Proč ale používat tak silný výraz, že někdo je "operní znalec" = komu se líbí Verdi, Puccini, Donizetti, Rossini či Mozart a není, pokud se mu nelíbí Strauss, Janáček atd. Můžu to znát, poslechnout si to, ale nemusím to přece milovat… pokud mi ta hudba nedá radost, sílu do života, byla by to pro mne jen ztráta času. Třeba ale ten stejný člověk zná např. Trubadúra (atd.) v mnoha různých interpretacích a na živo, nejen ze starých nahrávek – je potom operní znalec (ač amatér, ale milovník opery), nebo není…
    Violeta

  16. Leonora3:
    Violeta to povedala
    anonymovi z 3.5., 16:42 velmi dobre. A pokial je Trubadur nie moc podareny "paskvil", tak premyslam co vsetko v opere paskvilom nie je. A taky "paskvil" dirigovali umelci takeho formatu ako Karajan (jeho nahravku s Rainou Kabajvanskou, Cappuccillim a Domingom a Cossotto doma pocuvam) je to parada, a bolo to i v sobotu v Met. Pokial nemate rad Verdiho, to je v poriadku. Svet opery je bohaty a uspokoji i vas, milovnikov Straussovho Capricca. Prenos Capricca som nevidela, ale videla som predstavenie asi pred troma rokmi vo Viedni s Renee Fleeming, a aspon ta na rozdiel od Cappricia ma nesklamala. Popravde radsej sledujem a necham sa unasat krasnou hudbou, pribehom, skratka operou, nez viac nez hodinu a pol trvajucou hadkou o tom, co je v opere dolezitejsie, ci hudba a ci slovo. Ked sa divam na Verdiho, vubec na to nemusim mysliet.
    I ked Capriccio vo viedni bolo vizualne nadherne, Swarovskeho krystalove lustre sa odrazali v nespocetnych zrkadlach, kostymy ako z rozpravky, dream-team v obsadeni, nekonecnu a nudnu disputu sme vydrzali v nadeji, ze nieco zasadneho a krasneho este pride.(Nakoniec sme boli odmeneni dlhym grofkinym monologom, ale nie kazdy v Staatsoper vydrzal(!) i ked predstavenie bolo bez pauzy!

    Preco niekto pri svojich prioritach sa snazi pourazat tych, co maju radi nieco ine. Vazeny anonym, Verdi, Puccini, Donizzeti oslovuju divakov na celom svete, a preto zaplnuju divadla na celom svete. Zo Staussovych opier ma hudobne silne oslovila Salome, a posledna scena s Zerbinettou z Ariadny (ale asi to bolo obdobne ako s Renee v Capricciu – spievala ju totiz Edita Gruberova). A zato tu nebudem brojit proti Straussovi, tak ako to robite vy proti tym, co sa im paci nieco ine.

    P.S. k anonymovi 2.5., 12:33: ze Callas nekricala a nemala ostry hlas? A ako inak by spievala Abigail, Lady Macbeth? Tam to solistky maju priamo predpisane skladatelom. A bohuzial, Callas tak ako mnoho inych tiez neskoncila vtedy, ako mala (co jej postavenie na opernom Olympe nijak neohrozuje a ani neznizuje nas obdiv k nej). A co ta Mariina umelecky nestastna snura koncertov v r. 1973 s di Stefanom? To samozrejme na nahravkach nie je, ale precitajte si to v jej biografiach .
    Este k Sonre Radvanovsky: okrem jednej-jedinej negativnej kritiky z NY Times som ziadnu podobnu negativnu o Sondre Radvanovsky necitala( Precitala som ich niekolko a ziadnu nazorovu nezhodu som nepostrehla, len tu na tomto blogu.)Samozrejme, nemusi sa pacit kazdemu, ale v Met spieva uz viac ako 15 rokov a velke role po celych USA a inde.

  17. Trubadůr a hudebně zajímavější, než Strauus?!?!!! Violeta bude asi opravdu znalec. Strauss je tak hudebně bohatý a krásný, že to může říct jen barbar. Violeta i Leonora budou z ranku těch co mají rádi líbivost a o kvalitu kompozice jim moc nejde. Inu fanynky Traviatisky. Trubadůr je z pohledu dnešního po hudební stránce slátanina hodná muzikálů. Strauss je kompozičně dokonalá a milionkrát kvalitnější hudba. Inu davům se budou líbit muzikály… Verdi sám si Trubadůra přiliš necenil.

  18. Musím říci, že domácímu publiku vše končí a začíná Traviatou, Nabuccem nebo právě Trubadůrem či Lazebníkem Sevillským. Proč? Inu proto, že léta se tento výběr doma pěstoval. I když byla období, kdy ND v Praze dávalo skvělý a dramaturgicky bohatý repertoár včetně Wagnera a Strausse, Verdi vždy převažoval. Ano Verdiho Traviata, Trubadůr, Nabucco – to jsou tituly, na kterých může operní divák začínat. Obsahují v mnohém líbivé motivy. Ale neměl by na nich také skončit a příležitost zhlédnout některou z oper Richarda Strausse, třebas právě z Met, je dobrým mostem k pochopení kompozičně hodnotnější a složitější vážné hudby. Je to vlastně otevřená brána k poznání kvalitní operní hudby. Violetto, Leonoro začněte třebas Ariadnou na Naxu, Ženou bez stínu a postupně dospějete i k Růžovému Kavalíreu a ke Capriccu. Pochopíte jaké Strauss a z domácích skladatelů také Janáček psal skvosty a jaký je rozdíl mezi veristickou operou, belcantem, postverismem a právě i kompozičním stylem R. Strausse. Uvidíte, jak se vám rozšíří obzory, jak začnete najednou slyšet, co jste před tím ani v té Verdiho hudbě neslyšeli, ale hlavně jak začnete milovat Strausse, Wagnera, Henseho, Orffa, Janáčka a jiné pro vás nyní komplikované a nelíbivé skladatele. Budete po nich přímo toužit, protože vás naučí vnímat hudbu tak, že nepůjdete jen po líbivé melodii, ale vychutnáte si i složité a překrásné kompoziční finesy, strukturu, která dává prostřednictvím nádehrných motivů a detailů kompozičně uzavřený celek, ne jen sled líbivých hudebních čísel, z nichž každé může být vytrženo z díla a nic se nestane, ale partituru jako celek, z níž není možnévyškrtnout ani notu, ani tam nic přidat, protože by to porušilo vyznění a náladu díla. Takový je Kavalír, takové je Capricco, taková je třeba Žena bez stínu, kterou dávájí znovu v WSO.

  19. K Leonora3

    Možná že Abigail a Lady Macbeth mají partiturou předepsaný ostrý křik, ovšem Verdiho Leonora nikoliv. Radvanovsky v současné době má hlas který je nepříjemný. Protože má nemocnou hlasivku po absolvované operaci. Možná nevíte, že po odzpívaném představení nesmí celý příští den vůbec mluvit, aby předešla nezvratnému poškození hlasu? To může US kritika psát co chce, až se budou hory zelenat, věřím hlavně tomu co slyším. A kromě toho pocházejí údaje o jejích potížích přímo od ní.

  20. Leonora3:
    K predchozimu:
    nepsala jsem na zaklade prectenych kritik, ale taky podle toho, co jsem slysela nejen v kine, ale nazivo v Musikverein, Verone a Met. Po koncerte ve Vidni jsem s ni taky mluvila v zakulisi (do Vidne jsme jeli predevsim slyset Mira Dvorskeho, ktery zpival tenorove solo ve Verdiho Requiem a zpival dobre, navzdory nedobre kritice jiste ceske kriticky). Ale kto nas z kvarteta solistu (Luciana D'Intino, Burchuladze, Miro Dvorsky a S.Radvanovsky) skutecne dostal, byla zrovna Sondra. A tak jsme nasi letni navstevu veronskeho festivalu naplanovali tak, aby jsme slyseli zrovna ji. Trubadur s ni a podobnym obsazenim jako v Met (s vyjimkou Azuceny-Cornetti) zastinil Carmen a Turandot, a to byly taky krasna predstaveni, vsechny v rezii operniho maga F.Zeffirelliho.
    Mimochodem: v unoru jsem se Sondrou Radvanovsky taky osobne mluvila v kratke konverzaci na autogramiade v Met Opera-shopu den pred jeji Toscou, kde mne podepisovala nove CD spolecne s D.Hvorostovskym.
    Pokud ma nemocnou hlasivku, preji ji skore uzdraveni a navrat do formy, ktera nas dostala. Ja se na jeji Normu a tudorovske kralovny nesmirne tesim a vam nabizim smir.
    Nechme si kazda/kazdy svuj nazor, je tady mista dost pro oba!

  21. Zaráží mne, jak milovník opery, jakým zřejmě, Eduarde, jste, může napsat, že Strauss „je dobrým mostem k pochopení kompozičně hodnotnější a složitější vážné hudby“ nebo Strauss jako „brána k poznání kvalitní operní hudby“. Snad chápu dobře, že mezi ty méně hodnotné (nebo jen méně složitější? To slůvko „a“ :-) ) řadíte Traviatu, Trubadúra, Nabucca a zřejmě Lazebníka. Jaká hudba je složitější bychom se snad alespoň z jedné stránky shodli: Bachova fuga je složitější než Voi che sapete, otázka je, co se autorům komponovalo složitěji atd. Co je však hodnotnější si nedokážu představit. To může platit pro celého Mozarta (jak dokáže být někdy ne-složitý!) a mnoho dalších. Vezměme si jmenovaného Lazebníka. Znáte onu scénku, jak Beethoven prosil Rossiniho, aby nepsal nic než komické opery jako je Lazebník? Když jsem se ji právě teď pokusil najít na internetu, narazil jsem na odkaz na muzikologickou konferenci, která hledala paralely mezi Rossinim a Beethovenem a v anotaci se ptá, zda již není čas přehodnotit beethovenovské paradigma. V jedné diskusi týkající se obrázku Beethovena jsem se o tom již zmiňoval (http://www.crassh.cam.ac.uk/events/167/) Nakonec zjišťujeme, že ony rozpory nejsou tak velké a podstatné, stejně to bude mezi Straussem a třeba právě Mozartem (viz Ariadne). A k tomu Verdimu: kromě scény cikánek a toreadorů si nedokážu představit, že se z Traviaty něco vypustí (a i obě scény tam určitou funkci mají: kromě ilustrace zábavy společnosti udržují napětí, protože všichni čekají, „jak to dopadne“ a zároveň působí k nadcházející scéně Violetta – Alfredo jako kontrast), naopak si dokážu představit, že bych si v Růžovém kavalírovi nevšiml rozumně udělaných škrtů. V barokní opeře se s vytržením čísla počítalo, ale můžeme říci, že je Rinaldo méně hodnotný než něco od Strausse? Tak jako je Beethovenův „image“ (ve smyslu obraz, reprezentace) založen hlavně na slovech a obrazech (image i picture: Beethoven nesmekající klobouk před císařovnou), podléhá někdy (nejen) straussovské publikum orchestrální mase, kam se na Salome hrabe nějaké verdiovské umcaca nebo barokní orchestřík. A když ho Strauss (s modifikacemi) používá (třeba Ariadne), pak přistupuje tvrzení (fakt?), že „reflektuje něco vyššího“. A to jsem jen naznačil, že vlastně není jasné, co míníme „Straussem“ (od Salome přes Capriccio, od Symphonie Domestica po Čtyři poslední písně). Podobně bychom se mohli přít o Wagnera. S hodnotou hudby to nemá co dělat. Ostatně takový Strauss by se nám asi vysmál, pokud bychom mu řekli, že si jeho Capriccia ceníme více než Rossiniho Lazebníka. Werfelův Verdi (aniž bych ho považoval za pramen) končí krásnou scénu, kdy si starý Verdi chce přehrát Scarlattiho (?) sonátu, vyjadřuje obdiv k dávnému skladateli a ptá se: jestlipak i o nás budou vědět za dvě stě let?

    Dále ne zcela souhlasím s tím, že se výběr Vámi zmiňovaných oper „doma pěstoval“. 1. se u nás dříve pěstovala „náročnější“ (haha, vidíte to) dramaturgie, což sám píšete, ale 2. podobný výběr se uplatňoval a uplatňuje celkem všude, rozdíl je v tom, co a jak moc ho vyvažuje. Tak např. by se dalo předpokládat, že v letech 1933 – 1945 byl v Německu nejhranějším autorem Wagner. Ne, byl to Verdi.

    Výše prezentovaným názorem nehodlám relativizovat všechny soudy, chtěl jsem jen říci, že s označením jako „kvalitnější“, „hodnotnější“ bychom měli být opatrní, zvlášť nedohodneme-li se, co ony výrazy znamenají, nebo co pod nimi budeme v dané diskusi chápat. Takovým termínem je třeba i i zdánlivě bezproblémové „belcanto“, protože např. pro Celettiho (Historie belcanta) končí Rossinim, Belliniho a Donizettiho již zařazuje jinam.

  22. reakce na pana Šimáčka:
    Soudy a názory kohokoliv na cokoliv jsou relativní. Ale je fakt, že Trubadur není nic extra. I mezi muzikály máte povedenější kousky a míň povedené kusy (a to i od jednoho autora). S Eduardem nesouhlasím ve všem, ale v jednom má pravdu. Názory některých zde (i často přispívajících) nejsou vytříbené a jsou velmi jednostranné. S poznáním se i názory tříbí. Traviata se mi líbívala jako dvacetiletému, teď už ji nemůžu ani slyšet. Kompozičně zajímavější hudba je pro náročnější posluchače, ale dospět ke Straussovi může i průměrný fanoušek Verdiho, pokud se mu naservíruje vhodný kus :-)

  23. pro pana Pavla Šimáčka: Nebyl bych tak ostrý v odsudcích názoru pana Eduarda. Má v mnohém pravdu. Jistě nelze hodnotit hudbu jako kvalitnější a méně kvalitní. Ale mnoho Verdiho oper se nehraje proto, že by to byly skladatelské skvosty, ale právě proto, že jsou to kusy svými motivy a líbivostí vhodné pro posluchače, že se prostě publiku líbí. Kvality Nabucca a Síly osudu nebo právě Trubadůra z libretistického ani kompozičního hlediska vskutku nejsou velké. Ale pokud plní divadla, proč ne. Strauss divadla naplnit nedokáže tak jako Verdi – přesto nebo právě proto, že jeho kompozice jsou vyprecizované a náročné a sedí do poslední noty jako celek.

Napsat komentář