Nezvyklý, ale působivý Wagner z La Scaly v kinech

28.5.2010 00:00 Vít Dvořák

René Pape coby Wotan jako relativně nejméně uspokojivý výkon, naopak Stephan Rügamer alias Loge jako zážitek večera. A režie? Pro někoho skvělá, pro druhého k smrti nudná. I tak lze shrnout nejnovější operní večer v Palace Cinemas, přímý přenos Wagnerova Zlata Rýna, předvečera obří tetralogie Der Ring des Nibelungen, z milánské La Scaly v rámci mezinárodního projektu Opera in Cinema. Ale pěkně popořádku.

Předně: Ve snaze tohoto Wagnera co nejlépe uchopit šel belgický režísér Guy Cassiers vskutku dost neprozkoumanými cestami. Velmi záhy do dění na jevišti (scénu tvoří abstraktně výtvarně pojednaná stěna a brouzdaliště s vodou, pod návrhem jsou podepsáni sám režisér a také Enrico Bagnoli) zapojuje skupinu tanečníků, nejdřív jako jakési alter ego hlavních hrdinů, postupně je ale nechává do příběhu čím dál víc zasahovat, ať už třeba jako znázornění vody, proměny Albericha v žábu či prostě jen k dotvoření nálady. Je jistě otázkou vkusu, jak kdo tohle pojetí přijal. Pojetí navýsost stylizované, často pracující s abstraktními symboly (gesty tanečníků či zpěváků), v každém případě velmi nezvyklé. Pojetí, které ale zároveň – byť chvilkově – neváhá sáhnout k pěkně drsným momentům, jako například pahýlu Alberichovy ruky, na které byl před chvílí ještě prsten (tady kouzelná rukavice). Režisérovi rozhodně nelze upřít skvělé cítění hudby, mnohdy efektní provázání herecké akce s choreografií (Sidi Larbi Cherkaoui), kdy například scény Logeho či Albericha alespoň na mě působily nečekaně silně a sugestivně. Rozhodně nejde o inscenaci, dělanou takzvaně na efekt, ale o často spíš pocitové než racionální ztvárnění, jdoucí ve svém přiblížení partituře často až na samotnou dřeň hudby.

Na druhou stranu je ale určitě poctivé přiznat, že pro ty, kdo se s Wagnerovým Ringem potkávají třeba poprvé, není Cassiersovo pojetí rozhodně tou nejschůdnější cestou k pochopení díla, k jeho vstřebání. Na místě je však rozhodně i aspekt další: Nemůže třeba zrovna takhle vypadat ten pravý gesamtkunstwerk, jak si jej sám Richard Wagner představoval, respektive jak by si jej představoval být naším současníkem? Tedy ta právná, náležitě vyvážená syntéza hudby, poezie, výtvarného umění, dramatu a tance?

René Pape rozhodně není tím pravým typem pro Wotana, jeho jistě obdivuhodný hlasový fond je přece jen spíše lyričtějšího ražení, než by bylo třeba. Tím spíš je ale třeba ocenit dramatičtější tóny, které barytonista umí předvést. Jeho Wotan je více introvertní než vášnivý, rozhodně však nepostrádá punc výjimečnosti. Vedle již zmíněného Stephana Rügamera jako skvostného Logeho, vynikajícího jak pěvecky a výrazově, tak i herecky, zaujal i Marco Jentzsch jako Froh a Wolfgang Ablinger-Sperracke jako Mime, výborná byla i Anna Sanuil jako Freia, stejně jako i trio dcer Rýna (Aga Mikolaj, Maria Gortsevskaya, Marina Prudenskaya). Vyloženě slabý výkon v celém obsazení prostě nebyl. Ovšem další hvězdou večera se stal německý barytonista Johannes Martin Kränzle, určitě jeden z nejlepších Alberichů, po kterém mohou přední světové scény v současné době sáhnout. Hudební nastudování Daniela Barenboima – alespoň podle mých uší – těžko hodnotit. Všimnout si šlo na řadě míst pomalejších temp, žádné zásadnější prohřešky ve výkonu orchestru jsem nepostřehl, avšak tentokrát jsem měl hlavně pocit hraničící až s jistotou, že zvuk přímého přenosu prostě nebyl v takové kvalitě, jaké měl být. Těžko hádat, čí vinou. I tak ale pozoruhodný večer.

Richard Wagner:

Das Rheingold

(Der Ring des Nibelungen)

Režie: Guy Cassiers
Scéna: Guy Cassiers, Enrico Bagnoli
Kostýmy: Tim Van Steenbergen
Choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui
Orchestr Teatro alla Scala

Teatro alla Scala Milán 27.5.2006

(koprodukce Staatsoper Unter den Linden Berlín)

Palace Cinemas (Opera in Cinemas)

Wotan- René Pape
Donner – Jan Buchwald
Froh – Marco Jentzsch
Loge – Stephan Rügamer
Alberich – Johannes Martin Kränzle
Mime – Wolfgang Ablinger-Sperracke
Fasolt – Kwangchul Youn
Fafner – Timo Riihonen
Fricka – Doris Soffel
Freia – Anna Samuil
Erda – Anna Larsson
Woglinde – Aga Mikolaj
Wellgunde – Maria Gortsevskaya
Flosshilde – Marina Prudenskaya

www.palacecinemas.cz

Související články

Komentáře: 5

operomaniak dne 28.5.2010 v 07:13

Nemohu úplně souhlasit s autorem. I přesto, že se Wagnerem setkávám již 20 let na mnoha světových scénách, toto inscenační ztvárnění hodnotím velmi pragmaticky a nehledal bych v něm žádné další významy. A totiž: jednalo se o typicky italské pojetí scénografie, které je tam časté a není blízké ani Alemagne stylu inscenování (moderní a psychologicky propracované režijní pojetí) ani americkému stylu (realismus ve výpravě). Je to scénografie běžná v Itálii, ve které není ani psychologie ani moderna, ale ani klasika. Jenom jakési dotvoření děje baletem… Taková italská unifikovaná scénografie, kterou naleznete od Sicílie po Bolognu. To prostupovalo celou operou a bylo znát i z hudebního nastudování (nebyly tam akcentovány dramatické momenty, stále jakoby balet zmírňoval dramatičnost a jednotlivé postavy, včetně Votana jakoby neřešily konflikty, ale měly za úkol hezky zpívat. A když to nejde, hudba to neumožní, je potřeba dodat balet, aby to zachránil). Nehledejte tedy za tím propracovanost a styl a nedejbože psychologii!
Tato série Ringu v La Scale není příliš dobrá ani obsazením. Votan a Fricka nejsou vhodně zvolenými hlasy.
Rozhodně si myslím, že naleznete mnoho lepších inscenací Ringu, které se souběžně hrají, než je právě tato. Italská divadla Ring inscenovat neumějí (je to německý autor a dílo vychází ze severské mytologie a tak ho nejlépe chápou severské národy – třeba Ring v Kodani byl skvělým zážitkem). Do Itálie je lepší si zajet na pure italskou produkci: Verdiho, Rossiniho…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jana dne 28.5.2010 v 07:21

Když si to čtu, tak zjišťuju, že asi největším mínusem byla režie filmového přenosu. Neustálé detailní záběry neumožňovaly sledovat a pochopit dění na jevišti v celku. Zvuk orchestru byl jaksi utopený. Nelíbilo se mi hlavně technické zpracování přenosu (nekvalitní zvuk). Byla jsem v Praze, třeba to v Brně bylo lepší, nevím.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
MusicalFilip dne 2.6.2010 v 07:57

Rád bych se zeptal těch, co na představení byli, zda jim jaksi nechyběly titulky, které Palace Cinemas Slovanský dům na svých stránkách slibuje. Z velmi neuspokojivé korespondence s managerem kina p. Smetanou mi bylo sděleno, že standardem jsou anglické titulky (proč ne), ale ani ty nebyly minulou středu k dispozici, nemluvě o letáku s obsahem opery. Za cenu prakticky stejnou jako na představení METinHD bych čekal alespoň srovnatelný servis. Filip Hanzlík

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 2.6.2010 v 09:44

No jo, tentokrát to vskutku odflákli.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
VD dne 2.6.2010 v 10:17

K titulkům: Jde asi o to, kdo jak dobře příslušnou operu zná. Pokud aspoň trochu víte, o čem se v tom kterém okamžiku zpívá, titulky spíš ruší. Aspoň mě tedy určitě. VD

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.