Nikolaus Harnoncourt 80
5.12.2009 01:01 Redakce

Velmi připomínány a dávány za vzor jsou Harnoncourtovy nahrávky Bachových kantát či cyklus studiových nahrávek řady Mozartových oper s využitím moderních nástrojů, se špičkovým, často do dneška jen těžko překonatelným pěveckým obsazením.
Nikolaus Harnoncourt stojí také za řadou profilových nahrávek takových pěveckých hvězd, jako je Barbara Bonney, Edita Gruberová, Cecilia Bartoli či Thomas Hampson.

Zní to jako fráze, ale je to tak: Těch nynějších osmdesát snad nikdo nemůže Mistru Harnoncourtovi věřit.
Je jen málo muzikantů a vlastně umělců vůbec, kteří se vám hned napoprvé vryjí do paměti tak výrazně, nezapomenutelně, doslova každým detailem své osobnosti. Rakouský dirigent a také violoncellista Nikolaus Harnoncourt takový je. Právě teď slaví své osmdesátiny. Tenhle berlínský rodák (*6.prosince 1929) toho stihl za svůj život obdivuhodně mnoho a právě jeho vitalita a vnitřní energie, kombinovaná s ohromným charismatem, je to, čeho si všimnete snad okamžitě.
Milníků v dlouhé a bohaté umělecké kariéře Nikolause Harnoncourta je celá řada. Třeba už v první polovině padesátých let (1953) založil uznávané vídeňské hudební těleso Concentus Musicus.
Bezpochyby i jeho velkou zásluhou je také vyzdvižení Claudia Monteverdiho ze stínu zapomnění a jeho návrat do operních domů. V sedmdesátých letech totiž společně s Jeanem-Pierrem Ponnellem uvedl v Curychu se senzačním úspěchem cyklus Monteverdiho oper – Orfea, Poppeu a Odyssea.
Hudební publicisté také často vyzdvihují Harnoncourtův pragmatický přístup k interpretaci starých, zapomenutých, ale také málo hraných oper (například právě Monteverdiho Poppea v Salcburku v roce 1993 či nedávná rehabilitace Schumanovy Genovevy v Curychu).

Velmi připomínány a dávány za vzor jsou Harnoncourtovy nahrávky Bachových kantát či cyklus studiových nahrávek řady Mozartových oper s využitím moderních nástrojů, se špičkovým, často do dneška jen těžko překonatelným pěveckým obsazením.
Nikolaus Harnoncourt stojí také za řadou profilových nahrávek takových pěveckých hvězd, jako je Barbara Bonney, Edita Gruberová, Cecilia Bartoli či Thomas Hampson.
Zní to jako fráze, ale je to tak: Těch nynějších osmdesát snad nikdo nemůže Mistru Harnoncourtovi věřit.
čtvrtek 24.5.2012
Nejnovější komentáře
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Přečetli jsme
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Nejčtenější články











