NODO! Festival soudobé opery v Ostravě opravdu nezklamal

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Asi nejméně výraznou složku představení tvořila pětice tanečníků, oblečených jednoduše do černých kalhot a bílých košil. Jednoduše až minimalisticky byla pojata také choreografie, sestávající především ze změn poloh v prostoru, střídání pomalých pohybů s rychlými, přecházení a častých znehybnění. Přes zjevnou snahu o využití tenze mezi dvěma a třemi tanečníky a občasné hromadné choreografické prvky působil tanec naivně a mnohdy samoúčelně. Dokonce ani občasné zatančení stylizovaného „ploužáku“ ve dvou nebo dokonce ve třech průběh příliš neoživilo. Mladá choreografka, která se mimochodem ujala i jedné z tanečních rolí, má zjevně silnou vnitřní potřebu řešit vztahovou problematiku, kterou tanec v páru samozřejmě vždy mírně evokuje, v rámci celku díla to však asi nebyla právě nejšťastnější volba.

Celkově by se výsledný tvar opery mohl jevit poněkud roztříštěný. Přijmeme-li však skladebný princip řízené náhody a vrstvení jako ustavující, vyvstane nám před očima dílo, které svou vyhraněnou estetikou nabízí další alternativu přístupu ke scénickému dílu. Bravurní výkony zpěváků a především houslového dua String Noise zase vypovídají o neomylnosti Petra Kotíka ve výběru interpretů.

 

Idin Mofakham – At the waters of Lethe / U vod Léthé
Jedním z velkých počinů festivalu NODO (a koneckonců také sesterského festivalu Ostravské dny nové hudby, který se koná napřesrok) je možnost daná mladým tvůrcům prezentovat své skladby. Tentokrát tvůrci programu oslovili mladého skladatele íránského původu Idina Samimi Mofakhama a polskou skladatelku Martynu Koseckou a svou objednávkou jim dali příležitost vytvořit a profesionálně provést novou operu s názvem At the waters of Lethe (U vod Léthé). Světová premiéra se odehrála v úterý 28. června 2016 v prostoru kulturního centra Cooltour.

Libreto zpracovala Martyna Kosecká a spojila v něm řeckou mytologii se zápletkou zasazenou do dvacátého století. Ústřední postavou je zde bohyně Léthé (v podání mezzosopranistky Almy Samimi, sestry autora), která se chystá vynést rozsudek nad postavami Carla Gesualda da Venosa (Adrian Rosas – bas), Alfreda Schnittkeho (Arash Roozbehi – baryton), Roberta Schumanna (Abdolreza Rostamian – tenor) a fiktivní postavy Edwarda Mordakea (Karol Bartosiński – kontratenor). Ostravskou bandu řídil z pozice dirigenta Rolf Gupta. Součástí komorního obsazení čítajícího deset hudebníků byla i autorka libreta, která se ujala živé elektroniky.

Idin Samimi Mofakham: At the waters of Lethe - NODO 2016 (foto Roman Polášek)
Idin Samimi Mofakham: At the waters of Lethe – NODO 2016 (foto Roman Polášek)

Už při příchodu upoutal diváky vzdálený neurčitý zvuk vycházející z reproduktorů a především velice efektní scéna, kterou vytvořila Marta Grądzka. Bublající akvárium, rozbořené sochy, antické sloupy s korintskými hlavicemi nakřivo, spadlý lustr a v ústředí scény velký rám obrazu, zavěšený našikmo. Zajímavé bylo i ustavení ansámblu, vklíněného mezi dvě poloviny hlediště. Zpěváci, nehybní na scéně už při příchodu diváků, byli výrazně mrtvolně nalíčení a oblečení do tmavých kostýmů (s výjimkou bohyně Léthé, oblečené v kontrastní světlé róbě řeckého střihu).

V rámci festivalu se jednalo o jedinou skutečně scénicky provedenou operu (snad s výjimkou skladeb Györgye Ligetiho a Petra Cíglera, kde však scéna i režijní práce byla minimalističtější). Zpěváci zpívali zpaměti, režie (Ewelina Grzechnik, Marta Grądzka) a výstavba celků byla dobře promyšlená a charaktery postav vyprofilované a herecky poměrně dobře zvládnuté. Pěvecké výkony byly na vysoké úrovni, zvláště vynikala mezzosopranistka Alma Samimi a kontratenorista Karol Bartosiński. Klasický operní pěvecký projev byl pak kombinován s recitací.

Hudebně můžeme tuto operu označit jako zcela tradiční. Přestože se zde objevují techniky hry jako je například hra s kolíčkem na kobylce u smyčců nebo pouhé znění dechu u nástrojů dechových, v zásadě se jedná o zcela jasnou skladebnou fakturu s jednoznačnými náznaky tonality a metričnosti. Při poslechu poměrně záhy vyplynul na povrch fakt, že autor je dobře proškoleným a talentovaným skladatelem, který své řemeslo ovládá. Zvláště účinně zapůsobily především dramatické scény a „quasichorální“ části, ve kterých zpívají všichni aktéři dohromady. Na druhou stranu však nelze přehlédnout jistou stylovou neukotvenost a fakt, že autor teprve hledá svou vlastní hudební polohu a řeč.

Během přibližně hodinového představení se postupně začala stále více projevovat silná přehuštěnost libreta, ve kterém se řešilo mnoho filozofických a těžko uchopitelných námětů ve velmi rychlém sledu. Pokud k tomu nevládnete angličtinou na opravdu vysoké úrovni a jste neboze odkázáni na čtení českých titulků umístěných nad scénou, začíná pro vás závod s časem: od titulků kloužete očima zpět na scénu, do levého ucha vám zní orchestr, zezadu elektronika a zpěváci vás k tomu neoblomně atakují zepředu. Když se pak náhle stane něco těžce postřehnutelného a titulky začnou svou zběsilou rychlostí přepínání připomínat spíše avantgardní soutěž v rychločtení, nějak vás přejde chuť zamýšlet se nad podstatou bytí. A pokud vás zradí i to poslední, tedy synchronizace textu zpívaného a psaného, začnete se podvědomě těšit na konec představení.

Přes tyto zjevné nedostatky však opera Idina Samimi Mofakhama, podpořená skvělými výkony zpěváků, hráčů Ostravské bandy a také vynikajícího dirigenta Rolfa Gupty, nabídla mnoho krásných momentů a rozhodně zasluhuje uznání. Stejně tak snaha tvůrců festivalu o zapojení mladých talentovaných skladatelů.

 

Petr Cígler – Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu
Ve středu 29. června byly na pořadu dvě opery. První uvedenou skladbou byla světová premiéra opery českého skladatele, hornisty, chemika a molekulárního designéra Petra Cíglera, která byla objednávkou festivalu NODO. Autoři o ní napsali: Opera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu zkoumá vztah mezi ženou, mužem a chřestýšem ve společném domě. Dochází mezi nimi k setkáním, plným porozumění, napětí i nelítostných bitek, k setkáním, poznamenaným táhlými a zvlněnými pohyby i nesmírně rychlými a přímými výpady…

Originální námět a název má na svědomí kromě skladatele autor libreta Petr Odo Macháček. Text opery byl tedy ustaven zcela v intencích absurdního divadla a byť nepostrádal jistou příběhovost, v základě jej tvořily zdánlivě nesouvisející souvětí s častými přesmyčkami a opakováním slov. S trochou nadsázky se dá předpokládat, že vědecky založené části publika odborný výklad o chřestýši nebo s mírnou ironií pojaté herecké intermezzo, vysvětlující, že aktérka se na vědecké konference vždy pečlivě připravuje, jistě vyhovoval.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář