Notebook Michala Maška (14): Leif Ove Andsnes v Salcburku místo Krystiana Zimermana

Další z koncertů Salcburského festivalu, který jsem navštívil, byl středeční „recitál Krystiana Zimermana“. Ten však pro nemoc svoje vystoupení odřekl a místo něho zaskakoval Leif Ove Andsnes s programem Ludwiga van Beethovena – sonáty op. 53 a 54 a Fryderyka Chopina – dvě balady, několik valčíků a nokturno.

Cestu z Prahy jsem kromě mého oblíbeného Freddieho Mercuryho trávil ve společnosti nahrávky Ivana Moravce (Chopin – Scherza – Supraphon) a Josefa Suka (Bach – Partity a sonáty – EMI) a znovu si připomenul jejich obrovský přínos světovému interpretačnímu umění. A také jsem si povzdechl, jak je škoda, že pan Moravec na Festspiele neměl možnost hostovat. Dívám li se do archivního katalogu, který letos vyšel, tak jeho jméno nevidím, Suk je zde uveden na koncertě s Karlem Ančerlem. Vždycky se mi píše mnohem lépe o tom, co se mi líbí, než nelíbí. Andsnes je velice sympatický člověk, jeho nahrávky znějí moc hezky, ale toto je už jeho druhý koncert, který mě nechal zcela chladným. A to mnohem více, než ten pražský. Nebudu se zabývat technikou ani detaily, o tom hudba není, a to vše bylo popravdě dokonalé. Jenže také bez jakéhokoliv náznaku „vůle“ – viz můj minulý salcburský Notebook (najdete zde). K dispozici jsem dostal jedno z nejlepších míst v sále, ale opravdu jsem nevnímal z emocionálního hlediska – tedy hudby – vůbec nic. Kdybych chtěl začít hledat analyticky proč, nalezl bych třeba dynamický rozsah pouze od mezzoforte do forte a snadno i dalších deset věcí. Pak ale zjistíme, že Ivan Moravec na svém posledním koncertě také nevyužil více silnější dynamiky a přesto by byl jeho koncert ozdobou Pražského jara.

Podstata je jinde: Lang, Yundi, Barenboim, Argerich, Pogorelich, Pollini, Shiff – každý je tak jiný a provokativní, ale každý na vás přenese čirou radost a úsměv ze života (i když se hraje třeba o smutných věcech). Jejich osobnost na vás působí jako balzám, nechají vás zapomenout, nechají vás snít a vnesou vás do jiných světů. Do míst, kde skladatelé čerpali inspiraci, kde hledali to nejlepší z nás, kde našli světlo. Smutek a deprese nikoho nezajímají, musejí být překryty závojem radosti, naděje, moudra. Dokážu respektovat jakýkoliv cizí názor, i si ho užívat, je li přesvědčivý, cítím li v něm opravdovost a upřímnost, ale co když necítím vůbec nic? Ptám se pak, k čemu takový koncert? Co přinesl?

To, co mi vlastně chybělo nejvíc, je upřímný lidský úsměv, úsměv kluka, který má radost, že hraje.
Salzburger Festspiele 2012
Leif Ove Andsnes (klavír)
(záskok za Krystiana Zimermana)
22. srpna 2012 Grosses Festspielhaus Salcburk

program:
Ludwig van Beethoven:
– Klaviersonate Nr. 21 C-Dur op. 53 – Waldstein-Sonate
– Klaviersonate Nr. 22 F-Dur op. 54
Fryderyk Chopin:
– Walzer Nr. 2 f-moll op. 70
– Walzer Nr. 1 Ges-Dur, op. 70
– Walzer Nr. 3 Des-Dur, op. 70
– Grande Valse brillante As-Dur op. 42
– Ballade Nr. 3 As-Dur op. 47
– Nocturne H-Dur op. 62, Nr. 1
– Ballade Nr. 1 g-Moll op. 23

www.salzburgerfestspiele.at

Foto autor a archiv