Notebook Michala Maška (3) – O Karlovarském orchestru

  1. 1
  2. 2

Začátek srpna jsem strávil na festivalu Ludwiga van Beethovena v Karlových Varech. Celý týden, každý večer, v divadle, Puppu, lázních III …, byl uveden koncert a na všech se hrál Beethoven. Koncerty byly s plným hledištěm a vůbec celá atmosféra byla mladistvá, plná energie a radosti z hudby. Měl jsem také velkou radost, když jsem mohl pohovořit dlouze s Igorem Ardaševem a slyšet ho pak s Martinem Lebelem. Oba hrají z paměti, nepředvádí prázdná elegantní gesta, vede je hudba, kterou do poslední kapky oživují. Jsou zkrátka upřímní jako sama hudba.

 

Pověřený ředitel Karlovarského symfonického orchestru Šimon Kaňka a dirigent Martin Lebel

 

Šimon Kaňka, který festival zorganizoval, je pověřený ředitel orchestru a je můj spolužák z Pražské konzervatoře. Studoval violoncello, ale dokázal se jako jeden z mála věnovat i něčemu jinému. Já jsem ho v té době vnímal jako zodpovědného, nohama na zemi stojícího přátelského člověka, kterému nechybělo nadání a cílevědomost. Má velké odhodlání i chuť měnit věci a já mu moc držím palce, aby orchestru, v tomto zkorumpovaném a pouze na kamarádství fungujícím hudebním „mikro trhu“, přinesl právě to, co potřebuje na své umělecké a manažerské cestě.

 

Šimone, co tě přivedlo do Karlových Varů?

Do Karlových Varů mě přivedla potřeba něčím se stabilně živit. Po absolvování Fakulty umění v Ostravě v oboru violoncello jsem byl půl roku na volné noze, fungoval jsem jako nájemný cellista na různé koncertní zájezdy, natáčel jsem filmovou muziku, hrál jsem jako stálá výpomoc v Mariánských Lázních. Pak se objevil konkurz na koncetního mistra do Pardubic… V něm uspěl David Matoušek, který byl v té době koncertním mistrem v Karlových Varech. A já si řekl: „tam bude přeci teď volné místo…”. Konkurz do Karlových Varů byl v lednu 2006 a já už 1.2.2006 nastupoval…

Jak by si obecně charakterizoval současnou funkci ředitele orchestru? Co je jeho hlavním úkolem?

Myslím si, že to je především úkol udržet a rozvíjet kvality celé organizace. V současné konzumní a komerční době je to však úkol velice složitý… Ze všech stran se valí tlaky a ten člověk se musí velice rychle orientovat.

Jak vnímáš tuto pozici ty, jak se v této funkci cítíš, co ti přináší?

Já jí vnímám v první řadě v kontextu Karlových Varů… To, co se tady od roku 1990 s orchestrem děje, se dá bohužel nazvat pouze jen jako nestabilita… Ale věřím, že teď – po komunálních volbách na podzim 2010 – je ta správná doba orchestr posunout co nejdál a nejvýš… Samozřejmě, Karlovarský symfonický orchestr zaujímá i svébytné postavení v kontextu České republiky a v neposlední řadě i v kontextu celé Evropy, vždyť sezóna, kterou máme před sebou, je pro náš orchestr již sto sedmdesátá sedmá, řadíme se tedy s lipským Gewandhausem k nejstarším evropským symfonickým orchestrům, a to je podle mě velký závazek. A věř mi existují i lidé, kteří na Karlovarský symfonický orchestr takto stále nahlížejí…

Co se týče mých pocitů, ty nejsou až tak podstatné, ale ty poznatky a přínos jsou k nezaplacení… Je to velká škola komunikace s lidmi, s médii, člověk se toho dozví hodně především sám o sobě…

Jaké jsou tvoje plány s orchestrem?

Rád bych, aby se orchestr povedlo stabilizovat na třech frontách. První je samozřejmě ta umělecká… Pokud nemáme kvalitu, nemáme co prodávat… To se, objektivně řečeno, celkem daří. Máme dva nové mladé koncertní mistry houslí, Michala Sedláčka a Viléma Pavlíčka, kteří prošli náročným konkurzem. Máme za sebou i první rekonkurz v rámci skupiny fléten, který potvrdil, že kvalitní hráči v Karlovarkém symfonickém orchestru opravdu jsou. Dále přichází v běžných konkurzech řada mladých hráčů hlavně do smyčcových skupin, které je ale třeba stále posilovat… Druhá fronta je otázka managementu. Ten je personálně nedostatečně obsazený, je potřeba jej jasně vyprofilovat, pak se mu bude i daleko lépe pracovat. No a ta třetí fronta, ta je ta nejtěžší…Najít si cestu k posluchačům, kteří by si zase zpětně nacházeli cestu ke Karlovarskému symofonickému orchestru…

 

  1. 1
  2. 2

Související články


2 responses to “Notebook Michala Maška (3) – O Karlovarském orchestru

Napsat komentář