Nová Káťa Kabanová v Ostravě: Nadine Secunde jako Kabanicha

V ostravském Národním divadle moravskoslezském se dnes večer uskuteční premiéra nové inscenace Janáčkovy opery Káťa Kabanová. V roli Marfy Ignatěvny Kabanové (Kabanichy) se českému publiku představí americká sopranistka Nadine Secunde (1953), která patří k významným operním pěvcům působícím na předních evropských scénách. Zpívala například na wagnerovském festivalu v německém Bayreuthu nebo v Bavorské státní opeře v Mnichově. Ovace sklízí zejména ve wagnerovském a straussovském repertoáru, ke svým významným jevištním kreacím nyní přidává také role v operních dílech Leoše Janáčka.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete operní pěvkyní? Měla opera nebo klasická hudba ve vaší rodině tradici?

Ve skutečnosti jsem se vlastně nikdy nechtěla stát operní pěvkyní – operu jsem poprvé slyšela, když mi bylo dvacet dva let, a moji rodiče o klasické hudbě věděli jen velmi málo. Jako dítě jsem navštěvovala hodiny klavíru, zpívala jsem ve školním pěveckém sboru a chtěla se stát učitelkou hry na klavír. Byl to pak také můj hlavní obor na vysoké škole. V té době jsem začala doprovázet spolužáky, kteří studovali zpěv, a tak jsem se rozhodla, že začnu navštěvovat hodiny zpěvu. Ostatní se tak nějak stalo samo.

Kde jste zahájila svou pěveckou kariéru?

Kariéru jsem zahájila v Německu bezprostředně po absolvování vysoké hudební školy. Moje učitelka mi řekla, že je to nejlepší místo, kde se můžu naučit zpívat na jevišti. A měla pravdu.

Lze srovnat pozici mladých operních pěvců v Německu a v USA?

V Německu je možné zpívat a zároveň vést docela normální život. Ve Spojených státech neexistují žádné opravdové divadelní soubory, všichni mladí zpěváci musí tudíž hodně cestovat, a často jsou tak nuceni profesi obětovat svůj soukromý život. Mladí pěvci to v USA opravdu nemají lehké.

Jste známa zejména jako interpretka rolí v dílech Richarda Wagnera. Které wagnerovské role máte nejraději?

Nejkrásnější rolí ze všech pro mne určitě je Sieglinda z Valkýry. Měla jsem to štěstí, že jsem ji studovala s mnoha významnými dirigenty, a pokaždé to byla obrovská radost. Je to, myslím, ta nejlidštější a nejsympatičtější postava z celého Prstenu. Později jsem si také oblíbila Brünnhildu ze Soumraku bohů, ale jak kdysi o této postavě řekl Wieland Wagner, není to to typ dívky, kterou byste přivedli domů představit rodičům. (smích) Moje vůbec první wagnerovská role byla Freia ve Zlatě Rýna, je to dobrý wagnerovský odrazový můstek – zpívá jen čtrnáct řádků. (smích)

Opakovaně jste zpívala také na wagnerovském festivalu v Bayreuthu. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Bylo to velice stresující období. Během osmi let, která jsem tam strávila, jsem se musela většinu volného času starat o své dvě malé děti. Samozřejmě, že jsem na to tehdy nebyla úplně sama, ale vedle rodinných povinností jsem se paralelně připravovala na dvě těžké role, přičemž jednu z nich jsem vždy natáčela pro rozhlas nebo televizi. Mnoho lidí má představu, že Bayreuth je něco jako letní tábor pro operní pěvce, ale věřte mi, s prázdninami to nemá NIC společného. Jsou to tři měsíce ve znamení dřiny a disciplíny.Podílela jste se na dlouhé řadě wagnerovských projektů realizovaných po celém světě. Které vám nejvíce přirostly k srdci?

Zejména Prsten Harryho Kupfera v Bayreuthu byl pro mne ohromným zážitkem. Mnozí lidé neměli rádi jeho styl, který byl na tu dobu velmi akční, skoro se dá říci „sportovní“. Spolupráce s tímto režisérem ale bylo jako studium vysoké školy jevištního umění. Mým nejoblíbenějším Prstenem však je a zřejmě zůstane ten z Amsterdamu. Jeho naprosté kráse a čistotě se nic nevyrovná. Na repertoár se tam vrací na výroční wagnerovský rok 2013, a osobně ho mohu doporučit všem, kdo chtějí vidět toto monumentální dílo v téměř dokonalé interpretaci.

Jaký je váš názor na současné operní inscenace?

Přečtěte si jakoukoli biografii skladatelů a zpěváků z jakéhokoli období. Dnešní inscenace jsou „takové“, jaké byly vždy – některé jsou dobré, jiné jsou špatné. Vždy jsem měla na jevišti ráda lidské drama. Moc mi nezáleží na tom, KDE se toto drama odehrává, ale musím mu věřit, musí mne nějak zasáhnout. A je jedno, jestli mluvíme o opeře, muzikálu nebo činohře. Lidé dnes chodí divadla ze stejného důvodu, jako chodili staří Řekové – chtějí dosáhnout katarze. A my jsme tu od toho, abychom jim to umožnili. Myslím si, že jsem opravdový „dříč“, a na každé nové inscenaci pracuji ráda. S radostí budu vždy zkoušet na scéně celé hodiny, pokud to ale bude mít smysl a bude to sloužit danému dílu.

Jaký máte vztah k operním dílům Leoše Janáčka? Jak se vám zpívá v českém jazyce?

Pokaždé, když zpívám v Ostravě, je to o něco lepší! Janáček není skladatel, kterému lze snadno porozumět, ale jeho opery patří k těm nejlidštějším a nejdojemnějším jaké znám. A s tím, jak získávám čím dál tím lepší cit pro jazyk, tím více také miluji jeho hudbu.

Příležitostně v Evropě zpíváte Kostelničku v Její pastorkyni…

Účinkovala jsem v inscenacích, ve kterých Kostelnička byla jen po moci bažící zrůda. V jiných to zase byla trpící žena lapená v sítích svého dočasného šílenství. Kostelnička je velmi proměnlivá a lze ji vykládat různě. Právě v tom spočívá kouzlo velké postavy ve velké opeře. A tou Janáčkova Její pastorkyňa bezesporu je.

Právě Kostelničku jste loni ztvárnila také v Ostravě. Ato poměrně narychlo – na záskok za Evu Urbanovou. Jaký jste měla dojem z ostravské inscenace?

Bylo to tehdy všechno velice hektické. Přiletěla jsem den před představením a měla sotva čas naučit se aranžmá a vyzkoušet si kostým. Bylo to však vůbec poprvé, co jsem slyšela tuto operu zpívat v češtině českými pěvci. To byl pro mne opravdu úžasný zážitek.V Ostravě nyní zpíváte roli Kabanichy v Kátě Kabanové. Je tato postava nějak podobná Kostelničce?

Kabanicha bohužel nemá žádné dobré vlastnosti. Je to pouze despotická matriarchální žena, která nesnese u lidí žádnou slabost a všechny okolo sebe bezostyšně ničí. A nevidí na tom nic špatného. Když jsem před několika lety začala pracovat na roli Kabanichy, pro tehdejší uvedení v Německu a v německém jazyce, byla jsem nejprve trochu zklamaná, protože tato postava není zdaleka tak barevná jako Kostelnička. Zeptala jsem se tehdy jednoho z mých oblíbených režisérů Roberta Carsena: „Jaká je vlastně Kabanicha? Je pouze zlá?” Jeho odpověď se mi moc líbila: „Ano, je to mrcha, ale nikdy nezapomeň na to, že má vždy svoji pravdu. Díky své strašné povaze dohnala svého syna k alkoholismu a pak ještě dopustila, aby se oženil s dívkou, kterou si sám vybral… a vidíš, jak to dopadlo.“Jak se vám líbí v Ostravě?

Ostrava se mi moc líbí! Divadlo, atmosféra v něm i v celém městě. Je to pro mne jako chodit do české školy. Mým oblíbeným místem je park u Nové radnice. V těchto nádherných podzimních dnech je tam opravdu krásně. (smích)

Jak se vám zpívá a hraje v současné ostravské inscenaci Káti Kabanové?

Je to velice kompaktní, důvtipně propracovaná inscenace, která zdůrazňuje tajemnou stránku této opery. Myslím, že by ji bylo možné uvést na kterékoli světové operní scéně. Práce s panem dirigentem Jindrou, inscenačním i produkčním týmem, kolegy… je to krásná a inspirativní zkušenost.

Váš syn také studuje zpěv. Máte z něj radost?

Syn studuje hudební divadlo, ale muzikál! Pořád doufám, že se jednoho dne rozhodne přejít k opeře. Zase si ale říkám, že oproti němu mám výhodu, že nemusím na jevišti tančit. (smích)

Vizitka
Sopranistka Nadine Secunde zpívala na mnoha evropských a amerických operních scénách. Za všechny jmenujme Vídeňskou státní operu, Královskou operu Covent Garden v Londýně, Bavorskou státní operu v Mnichově nebo operní domy v Seattlu či Chicagu. Z nahrávek Nadine Secunde zmiňme Chrysothemis ve Straussově Elektře po boku Hildegard Behrens (CD Philips, dirigent Seiji Ozawa), Renátu v Prokofjevově Ohnivém andělovi (CD Deutsche Grammophon, dirigent Neeme Järvi) a Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi po boku René Kolla a Waltraud Meier (DVD Arthaus, dirigent Zubin Mehta).
www.nadinesecunde.de

Leoš Janáček:
Káťa Kabanová
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra (alt. Tomáš Brauner)
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Pohybová spolupráce:Jana Ryšlavá
Dramaturgie: Daniel Jäger
Sbormistr:Jurij Galatenko
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 15. listopadu 2012 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Savjol Prokofjevič Dikoj – Martin Gurbaľ / Ondrej Mráz
Boris Grigorjevič – Tomáš Černý / Gianluca Zampieri
Marfa Ignatěvna Kabanová – Magda Málková / Nadine Secunde
Tichon Ivanyč Kabanov – Jozef Kundlák / Jan Vacík
Káťa – Eva Dřízgová-Jirušová / Morenike Fadayomi
Váňa Kudrjáš – Luciano Mastro / Richard Samek
Varvara – Anna Nitrová / Jana Sýkorová
Kuligin – Roman Vlkovič / Václav Živný
Glaša – Erika Šporerová / Simona Mrázová
Fekluša – Veronika Holbová / Marianna Pillárová
Pozdní chodec – Pavel Ďuríček / Petr Němec
Žena – Monika Kratochvílová / Tatiana Pituchová

www.ndm.cz

Foto NDM Ostrava – Martin Popelář