Nová Madama Butterfly poprvé s Mariou Kobielskou

  1. 1
  2. 2

O nové inscenaci Pucciniho Butterfly ve Státní opeře bylo na tomto místě napsáno již mnoho. Od příprav přes potíže s uvedením kvůli indispozicím sólistů v době chřipkové epidemie až po premiéru se záskokem Cio-Cio-San ze zahraničí. V sobotu 27. února jsme ve Státní opeře mohli vidět v hlavní roli Mariu Kobielskou, která kvůli nemoci svou původní premiéru na začátku února musela vzdát.

G.Puccini: Madama Butterfly - Luciano Mastro (F. B. Pinkerton), Maria Kobielska (Cio-Cio-San) - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
G. Puccini: Madama Butterfly – Luciano Mastro (F. B. Pinkerton), Maria Kobielska (Cio-Cio-San) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Na scéně se včerejšího večera sešlo velmi vyrovnané obsazení, které dostálo všem nárokům Pucciniho dramatu. Luciano Mastro jako Pinkerton byl přesvědčivý zvláště v poloze lehkomyslného veselého světoběžníka, který si příliš neláme hlavu se závazky k ženám. Bere si gejšu Cio-Cio-San jako luxusní, dobře zaplacené zboží a po odjezdu z ostrova jeho alimenty nepravomocné manželce váznou. V této poloze se zpěvák ustálil možná až příliš, silné momenty citového vzplanutí k dívce nebo prozření a lítost z toho, co jí způsobil svou zradou a novým manželstvím v Americe, ty už tak přesvědčivé nebyly. Mastro svým světlým a pevným tenorem uspokojivě naplnil všechny vrcholy Pucciniho partu; co do dynamiky orchestr sice tak tak, ale přece jen „přezpíval“. Velkou konkurenci ovšem měl ve Svatopluku Semovi (Sharpless), zvláště ve společných výstupech. Semův výkonný baryton se navíc mohl pochlubit přitažlivou barvou a vnitřním citem. Sem má prostě charisma, jakmile otevře ústa, cosi vás nutí pozorněji se do jeho zpěvu zaposlouchat. V jeho podání byl konzul Sharpless empatickou postavou, která snad jako jediná chápe tragédii malé Butterfy. To byl zřejmě i režijní záměr.

G.Puccini: Madama Butterfly - Svatopluk Sem (Sharpless) - ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová)
G. Puccini: Madama Butterfly – Svatopluk Sem (Sharpless) – ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová)

Maria Kobielska vstoupila na scénu spolu s nepříliš vydařeným ženským sborem, moc jim to neladilo a i sólistka byla jako v nervózní tenzi, její silně rozvibrovaný soprán působil dost násilně. Naštěstí se další scény dařily lépe, v tišších místech se jejímu přednesu vrátila citlivost a elegance – například v jejím duetu s Pinkertonem o svatební noci, kde byl výborný i tenorista. Kobielska naplnila roli patnáctileté Cio-Cio-San potřebnou naivitou, nadšením ve vše moderní a americké. Velké scény s naplno bouřícím orchestrem utáhla s přehledem. Za svůj výkon sklidila oprávněný obdiv publika.

G.Puccini: Madama Butterfly - Luciano Mastro (F. B. Pinkerton), Maria Kobielska (Cio-Cio-San) - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
G. Puccini: Madama Butterfly – Luciano Mastro (F. B. Pinkerton), Maria Kobielska (Cio-Cio-San) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Velice hezky se prezentovala Štěpánka Pučálková jako její oddaná družka a služebná Suzuki, její chmurně potemnělý mezzosoprán se dobře vyjímal zvláště v posledním dějství před sebevraždou Cio-Cio-San. Václav Sibera jako kuplířský Goro a trochu komická figura s tím vším hopkáním a ukláněním neměl svůj den, jeho tenor zněl slabě a v intonaci nejistě. Ani orchestr řízený dirigentem Jiřím Štruncem není ještě vyladěn k dokonalému hudebnímu prožitku, někdy ho bylo slyšet více, než je potřebné, někdy zněly smyčce rozklíženě. Zatímco namodralá scéna působila magicky, v hudbě se ta magie tak docela nekonala.

Celkové vyznění inscenace je spíše statické, podílí se na tom hodně režie Jiřího Heřmana, sázející na složité symboly, nové perspektivy pohledu a předvádění japanologických znalostí (promítání nesouvislých filosofických haiku, ale i efektní inspirace stínovým divadlem). Přiznávám, že tohle není můj šálek čaje, že mě nebaví luštit, proč celou dobu po jevišti až do omrzení bloumá černá dáma v klobouku a mladý pán celý v bílém. Jako jing a jang?

G.Puccini: Madama Butterfly - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
G. Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Jasně, přečteme si výklad, že je to Pinkertonova americká manželka (tedy díky kostýmu vypadá spíš jako jeho matka nebo vdova) a jeho již dvacetiletý syn, který zpětně odhaluje starou historii svého nemanželského původu. Ale divácky je to kontraproduktivní. Cio-Cio-San má zpívat svému synovi a něžně ho kolébat na prsou – jenže dítě už nám poněkud z ukolébavek vyrostlo. Nebo scéna svatební noci s Pinkertonem – jejich intimní duet ruší celý zástup podobných zbytečných figur. Intimita je ta tam, pozornost se nevyhnutelně tříští. Jsem zastáncem spíše přirozených postupů: když se zpívá, že Pinkerton je pryč a zoufalá Butterfly ho hledá, tak by prostě neměl stát čtyři kroky od ní. Dramatické momenty se tak poněkud relativizují a mění se v otázku, co tím chtěl básník říct? Na poměrně malé dynamice jevištního děje se podílí i scéna (Jiří Heřman, Jan Lukášek) – jakkoli bohatě vybavená a efektní. Mezi třemi dějstvími nezažijeme žádnou zásadní proměnu, ať jsme v domě Cio-Cio-San nebo v podniku pro pány, nebo se dokonce zpívá o útesech nad mořem, my jsme stále u stejného bazénu, uprostřed pokoje. Mění se jen svícení, občas se zatáhne stěna nebo vyjede nějaká paleta na laně do výšky (že by symbol nákladního přístavu?).

G.Puccini: Madama Butterfly - ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová)
G. Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová)

Na druhé straně je třeba kvitovat vysokou výtvarnou úroveň obrazů, které scéna vytváří, zvláště poetické animace na začátku a na konci opery, kdy bouřlivý hurikán smete třešňový sad a vlna tsunami pohřbí umírající Cio-Cio-San. Samotné harakiri Butterfly je vyjádřeno velmi působivě a decentně – její stín s dýkou namířenou na vlastní hruď se promítne vedle navlas stejných siluet divokých jeřábů, jež po celou dobu zdobily její domov.

Hodnocení autorky recenze: 75%

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Madama Butterfly (ND Praha)

 

Související články


Reakcí (12) “Nová Madama Butterfly poprvé s Mariou Kobielskou

  1. Naprosto souhlasím s hodnocením režie. Pan Heřman chce mít za každou cenu něco extra a něco do inscenace skrývat, až je z toho chaos a vůbec to nedává smysl. Divím se, že ho nechávají tvořit v tak významných divadlech. Osobně už ho začínám mít dost a jakmile příště někde uvidím „Režie: Jiří Heřman“, tak si pravděpodobně už tento zážitek nechám ujít… Což mne mrzí vzhledem ke skvělým pěvcům, které obsazuje.

    1. No je to věc názoru. Nevím, co vše jste od Heřmana všechno viděla. Pro mě byla ale naprosto nezapomenutelná jeho režie oper Hry o Marie a Jakobín (viz třeba nápad s různě vysokými židlemi). A rovněž Pád Arkunu určitě byl v zásadě povedený (snad jen závěrečná scéna s námořníky se samopaly mě přišla rušivá). Jiří Heřman je jistě představitel moderní režie, ale když vezmu, jaké hrůzy se pod tímto pojmem mnohdy skrývají, tak on je v tomto směru ještě fakt zlatý….. Je pravdou, že se vždy snaží o nějak originální přístup, ale celkově mě zatím většinou vždy jeho režie potěšila. Madame Butterfly jsem ale ještě neviděl, tak nemohu v tomto případě soudit.

      1. Co je moderní režie? Mám dojem, že pan Heřman stojí na vizuálním efektu – pěkná scéna, světla a kostýmy. Někdy se k dané opeře nehodí, ale neurazí a jsou z toho pěkné fotky. Nakonec to pokazí režií, která je obvykle statická, studená, bez emocí, místo toho přidává zbytečné postavy, symboly, texty apod., takže bez respektu k libretistovi a skladateli.
        Považuji to za sebestředné a pseudointelektuální. Nechápu, že v době, kdy se vydávají urtexty a na interprety se klade požadavek, aby interpretovali díla s pochopením pro různé styly, tyto nároky režiséry velkým obloukem míjí.

  2. Jediná relevantní kritika je návštěvnost. Jestliže představení „zhyne“ po šesté repríze, tak není ani co kritizovat a je to totální propadák, ať si píše kdo chce co chce. Jakékoliv umění se dělá pro diváky a ne pro několik rádoby odborníků zvaných „odborná kritika“.

    1. S tím, že by jediná relevantní kritika byla návštěvnost fakt nemohu souhlasit. Opera není komerční služba a tak hledisko návštěvnosti nemůže být to jediné. Jako třeba u opery typu Madamme Butterfly možná ještě ano, ale třeba u méně známé opery typu Pád Arkuna to pravda není. Tohle představení bylo pro mě vynikající a fakt, že se stáhlo už po 8 představeních na tom nic nemění. Prostě lidi na Fibicha v masovém měřítku žel nikdy nepůjdou a s tím nic neudělá ani sebeklasičtější a sebekonzervativnější režie.

      1. Ale to je právě to umění vytvořit takovou režii a scénu a skloubit to s cenou vstupného tak, aby i méně známá opera přitáhla obecenstvo. Nedělejme z opery nadpozemské umění. Dostat z rozpočtu miliony, udělat „nějaké“ představení a po pár reprízách ho stáhnout z programu, protože dle odborné kritiky obecenstvo nepochopilo režijní záměr a není ochotno toto představení shlédnout není žádný kumšt, je to pouze zbytečné utrácení veřejných prostředků a znovu se vracím k tomu, pro koho se umění vytváří ? Stále jsem přesvědčen, že pro obecenstvo. Prostě a jednoduše nevěřím tomu, že lidé nepřijdou na kvalitní dílo. Věřte mi, že bude velmi početná skupina diváků, kteří vůbec netuší, kdo jakou operu napsal, ale jdou se na ni podívat, protože dostali dobré reference. Lidi nezajímá to, kdo operu napsal, jestli Puccini, Smetana nebo Fibich. Lidi chtějí vidět něco, co je zaujme, co se jim líbí.

        1. Omlouvám se, ale s argumentací, že lidi nezajímá, kdo operu složil fakt nemohu souhlasit. To možná platí v případě skutečného milovníka opery, ale běžný divák (žel) raději půjde na Verdiho a Pucciniho, v případě českých skladatelů na Smetanu či Dvořáka, ale na Fibicha nebo Janáčka už výrazně. Je to i záležitost minulosti, kdy třeba Fibich byl prezentován jako Wagnerovec a z tohoto pohledu kritizován. A povzdech řady uměleckých osobností nad tím, že Janáček je přijímán všude kolem více než ve své vlasti, to je též fakt. Nevím, zda jste osobně viděl Pád Arkuna, ale za sebe to opravdu považuji (nejen po režijní stránce) za opravdu atraktivní představení. A řada mých kamarádů, které jsem do divadla na tuto operu dostal, byla též nadšena. Jenže mi osobně přiznali, že nebýt mého doporučení, prostě by na to nešli….Prostě je fakt, že některá jména táhnou do opery více a některá méně. A třeba na Janáčkovu Její pastorkyňu dalo letos ND poměrně nízké vstupné (přízemí jen 650 Kč), a stejně nemají plno. Přitom ta inscenace podle mě kvalitní je. Ale je to Janáček…..

        2. Lidé chtějí vidět něco, co je zaujme, co se jim líbí. Souhlas. Návštěvnost jako jedno z kritérií. Také souhlas. Určitě se ale shodneme, že operní divadlo by mělo i „vychovávat a povznášet ducha“. Budou-li se ředitelé divadel a kritici ohánět pouze návštěvností a líbivostí inscenací, pak očekávejme operní Babovřesky a Kameňákovy. Ty mají vysokou návštěvnost a zřejmě lepší marketing než naše některé operní scény, které mnohdy nedokážou „prodat své zboží“. T. Hájek

      2. A ještě vám dám jeden pádný argument. Rozdíl mezi Rusalkou v Národním divadle a mezi Rusalkou ve Státní opeře. Dílo v ND kritizované, které nikoho nezajímá a v SOP je každé představení téměř vyprodané. A přitom se jedná o dílo, které napsal jeden a tentýž skladatel. Tak kde je chyba ? :-)))

        1. U Rusalky bych asi souhlasil, že Heřmanovo pojetí je diskutabilní (byť to místy za mě má myšlenku). Ale zas Troška to je po scénické stránce maličko až kýč….Byť třeba pro dětského diváka určitě ano….Žel ND zrovna toto představení hraje jen ve večerních hodinách.

          1. Troškova inscenace Rusalky je superkýč s barvami jak v japonském animáku a s režií pimplového divadla. Ještěže Dvořák „přerazí“ i to.

  3. Paní Barančicové si vážím a její hodnocení beru v potaz, i když v tomto případě s ním nesouhlasím. Provedení Madama Butterfly ve Státní opeře je jedno z nejlepších, jaké jsem kdy navštívil. Po hudební stránce je představení výborné, výběr sólistů je šťastný (Kobielska, Sem), nešťastné jsou pouze některé sboristky, které se doposud nenaučily zpívat (to je tam drží odbory?).
    Hodnotím především celkový dojem, který ve mně inscenace zanechala. Ten dojem je silný a veskrze pozitivní.
    Pan Paul Collins to napsal velmi dobře. Rozhodneme my diváci a návštěvnost.

Napsat komentář