Nová Tosca v Olomouci se líbí

Závěr minulé operní olomoucké sezóny letos patřil jednomu z nejpopulárnějších klenotů z Pucciniho dílny – opeře Tosca. Pokaždé, když se tato opera objeví na repertoáru, nastane pro mě období napjatého očekávání. Ten důvod je prostý – Tosca je opravdu pozoruhodným dílem. Ani si už dnes nedokáži představit, kolikrát jsem tuto operu viděla a slyšela! Nicméně jdu na ni vždy znovu a nesmírně ráda, protože toto psychologické drama má tak úžasný tah, že v něm snad není ani jediný tón navíc! Prostě pro mě osobně dokonalé dílo. Mám pocit, že v této opeře snad ani není co režírovat! Hudba tak dokonale koresponduje s jednotlivými postavami, skvěle vykresluje a podbarvuje všechny dramatické situace, že snad stačí jen zpívat a nechat se unášet tím hutným hudebním tokem. Pokaždé tedy čekám, čím mě nové nastudování překvapí, jaký nový a netušený obzor rozkryje.

Hana Kostelecká ( Tosca)

V roli Toscy účinkovala Hana Kostelecká, jako Cavaradossi se představil Petr Martínek a v roli Scarpii Jakub Kettner. Myslím, že nebudu přehánět, když na první místo pěvěckých i hereckých výkonů postavím Jakuba Kettnera. Scarpia je jeho první velká záporná barytonová role v Olomouci, takže má očekávání byla obrovská. Vše beze zbytku naplnil a troufám si říct, že by takovýmto výkonem neudělal ostudu ani na přední evropské operní scéně ( a to jsem hodně odvážná, protože poslední Scarpia na scéně vídeňské opery byl ztvárněn panem Ruggerem Raimondim). Jakub Kettner je hlasově i technicky vynikajícím způsobem vybavený zpěvák, takže v tomto směru byl skutečně jedinečný. Ovšem jeho herecké pojetí role mě opravdu šokovalo – bylo perfektní, do všech jemných detailů promyšlené! Obě roviny jeho postavy, ta sebevědomá, nabubřelá a opilá vlastní mocí, i ta druhá, necitelná a skrývaná, plná vášní, byly opravdu výtečně promyšlené a postupně gradovaly až k úžasnému hereckému koncertu během druhého jednání. Velmi zdatně mu sekundovala Tosca Hany Kostelecké i Cavaradossi Petra Martínka. Jen je velká škoda, že hlasy hlavní milenecké dvojice spolu příliš nekorespondují a Hana Kostelecká kvůli síle a razanci svého hlasu Petra Martínka mnohdy překryla. Přestože on podal skvělý výkon, přece jen chvílemi zanikal. I přes tuto výhradu ale musím konstatovat, že premiérové publikum odcházelo zcela jistě nadšeno.

Petr Martínek ( Cavaradossi)

Druhá premiéra mi připravila velké překvapení. Místo očekávaného Cavaradossiho v podání Jakuba Rouska byl v roli ohlášen jako host Jan Adamec, sólista Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V roli Scarpii vystoupil Vladislav Zápražný a Toscu ztvárnila Lea Vítková. I tato sestava sólistů nám všem v divadle připravila skutečně úchvatný večer! Zkušený Vladislav Zápražný, který se s rolí Scarpii v Olomouci potkal ve své kariéře již podruhé, podal vynikající pěvecký i herecký výkon. Opět ukázal, že je skutečnou vysoce profesionální oporou operního souboru. Musím ale přiznat, že tento večer se, alespoň pro mě osobně, nesl ve znamení Toscy. Lea Vítková se tentokrát potkala se svou životní rolí! Jak pěvecky, tak herecky vyvážený výkon musel zcela jistě nadchnout publikum.

Nezbývá mi, než s obrovským obdivem vyzdvihnout výkon jejího partnera Jana Adamce, který ji zcela jistě velmi inspiroval. Jako host projevil více než jen obrovskou odvahu vystoupit v novém nastudování, ale navíc se také on stal opravdu hrdinou večera! Vzhledem k tomu, že není uveden mezi účinkujícími, byl přizván skutečně jen k náhodné spolupráci a statečně vynikajícím způsobem zvládl odehrát s kolegy jejich premiéru takovým způsobem, že by nikoho v hledišti ani na okamžik nenapadlo, že si neprošel celým přípravným procesem této inscenace. Škoda, že se s ním pravděpodobně v Olomouci nebudeme mít možnost setkat v této roli vícekrát.