Nové nastudování Gounodovy pětiaktové romantické opery bylo napjatě očekáváno. Od roku 1989, kdy mělo premiéru ono kultovní nastudování této opery v čele s Jozefem Bednárikem, sice uplynulo již více než dvacet let, ale publikum stále ještě dnes odmítá toto nastudování označit za passé. Jako jeden ze zlatých hřebů jubilejní devadesáté sezony uvedlo včera večer Slovenské národné divadlo novou inscenaci této slavné opery. Otázka zní: Podařilo se tedy opeře Slovenského národného divadla přinejmenším alespoň navázat na onu pozoruhodnou listopadovou inscenaci? Posuďte spolu s námi.
Ľ.Ludha (Faust), J.Benci (Méphistophéles)
Jestliže orchestr v čele s dirigentem má být oporou a nikoliv soupeřem sólistů, pak se právě Rastislavu Štúrovi podařilo této vzácné rovnováhy docílit. Štúrův orchestr nehraje, ale vypráví. A to od začátku až do konce. Takové množství odstínů hudebních barev během jednoho večera bylo vskutku obdivuhodné. Stejnou chválu nelze upřít ani sboru pod vedením Blanky Juhaňákové. Hudba zkrátka plynula. Místy ve světlých odstínech pohádkově nebeských, jinde v sytých barvách temných sil podsvětí.
J.Benci (Méphistophéles)
Režie Gintarase Varnase přináší poněkud odlišný pohled na dílo. Dle jeho slov není třeba dějovou zápletku aktualizovat, protože požadavkem umění není zrcadlení současnosti. Pro samotného režiséra byla tedy největším zdrojem inspirace hudba sama o sobě. Vzpomeňme zde na Marii Callas, která tvrdila, že k tomu, aby člověk věděl, co má na jevišti dělat, stačí pouze poslouchat hudbu, protože na to už myslel sám skladatel.
Bratislavská inscenace je především o Faustovi a Méphistophélovi. V úvodní scéně vidíme starého doktora Fausta, kterému se zjevuje starý Méphistophélès. Oba mají na sobě stejnou garderobu, šedivé vlasy a stejně dlouhý šedivý plnovous. Méphistophélès zde napodobuje Faustovo chování a gesta. Divák může celou scénu pochopit jako vnitřní monolog rozpolceného Fausta, ve kterém svádí boj dobra se zlem a snaží se odolat pokušení při pohledu na fotografii Markétky. Režijní koncepce tento výklad sice nepopírá, ale chápe ho pouze jako alternativní. S podpisem smlouvy oba protagonisté shazují svou starou tvář a z obou se stávají pohlednější a poněkud mladší bytosti. Samotná postava Fausta dle Varnasova pojetí touží spíše po lásce, požitcích a mladosti než po vědění jako takovém. Jako kontrast zde stojí Markétka, která je přímým protihráčem Méphistophéla. Je zároveň archetypem křesťanské světice, která je dle slov režiséra vinna i bez viny, protože se snaží dosáhnout spásy skrz hřích a utrpení. Důležitým momentem je smrt Valentina. Režisér zde efektivně poukazuje na skutečnost, že i pateticky milující bratr, jak tomu v mnoha inscenacích bývá, není v žádném případě za hrob milující bytostí, protože svou sestru neváhá ve chvíli své smrti otřesně proklít. Samotná víra je ilustrována symbolicky a nacházíme také satiru, a to především ve scéně, kdy je Markétka souzena samotným Méphistophélem. Procesu asistuje spousta ministrantů, kteří symbolicky prostrkují tyče skrz pletivo, ke kterému je Markétka pomyslně připoutána. Ovšem směrem ke konci příběhu svůj názor mění i Méphistophélès. Ač je Markétka jeho přímým soupeřem, spolu s Faustem udělá vše, aby ji zachránil a nakonec opět jako ošuntělý stařík kráčí o holi před její rakví.
Scénografka Jūraté Paulékaité vytvořila lešenový trojúhelník, v jehož středu se nachází promítací plátno.Vstupní scéna sboru se odehrává u fotografa, jehož postava se prolíná celým dějem, aniž by do něho zasahovala. Své místo v inscenaci zaujímá také symbolika květin, a to hlavně ve scéně milostného duetu. Sbor a sólisté jsou oblečeni do kostýmů Juozase Statkevičiuse, které evokují trendy šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Scéna mužů, kteří odcházejí do války, se odehrává opět u fotografa. Snad jen svírací kazajky s rozvázanými rukávy, do kterých je v závěru oblečen taneční sbor a také Markétka, poněkud vybočují, ale trefně podtrhují psychologické vyvrcholení díla.
Choreografka Edita Bukovska se soustředila spíše na tanečníky z onoho světa. Místo obvyklého baletu je zde loutkohra, a to s marionetami bílých smrtek, které kromě divokého disco tance převádějí například i soulož. Nutno dodat, že právě tato scéna velkou část publika sice odvážně pobavila, ale byli zde diváci, kterým se zdála spíš provokativní. Ozvalo se dokonce polohlasné „bů!“.
M.Malachovský (Méphistophéles)
Ľudovít Ludha se s postavou Fausta vypořádal velice dobře. V úvodní scéně se nebál poněkud zatlačit na hlasivky, aby s odstíny naturalismu vyjádřil rozhořčení nad svým osudem. Během dvojzpěvu s Markétkou dal svému hlasu zcela odlišný odstín, aby tak zdařile vyslal slova opravdové lásky, kterou mu publikum věřilo. S francouzským textem se vyrovnal se ctí, což bohužel nelze říci o Méphistophélovi v podání Jozefa Benciho, který vše napravil svými vlohami pro komično, a to hlavně ve scéně s loutkou smrtky. V publiku nejspíš nebyl nikdo, kdo by se ubránil úsměvu. Svým znělým basem dobře vyjádřil onen hrozivě ďábelský odstín, které je pro tuto roli typický. Celkově se zdá, že jevištní chemie Fausta Ľudovíta Ludhy a Méphistophéla Jozefa Benciho tvoří velice kvalitní sloučeninu. Na adresu Pavola Remenára lze pět pouze chválu, a to jak hlasově, tak herecky. Přirozený projev je velkou předností tohoto umělce. Markétka v podání Kataríny Štúrové byla obdařena jak citlivým hlasem, tak herectvím mladé věřící dívky, která byla násilně donucena stát se ženou a poté opuštěna svým milovaným a zavržena ostatními. Katarína Štúrová je schopna svým hlasovým fondem postihnout andělské odstíny, které její role vyžaduje, stejně jako vyzpívat úporné martyrium zhrzené ženy. Herecky jí sice tato režijní koncepce neposkytla příliš prostoru, ale hlasově zde není nic, co by chybělo. Monika Fabianová v kalhotkové roli Siébela působila velmi sympaticky a totéž lze říci i o Martě Jitky Sapary-Fischerové, která roli Markétčiny sousedky ztvárňuje pohotově a s přihlédnutím ke komickým aspektům role. Publikum se při její Martě skutečně baví. Obě představitelky jsou příkladem onoho dobře známého tvrzení, že není malých rolí.
M.Fabianová (Siébel), D.Čapkovič (Valentin)
Lze říci, že toto představení potěší každého milovníka tradičních inscenací, ale zároveň neurazí ani ty ostatní, a tak místo závěrečných soudů všem vřele doporučuji zajít na pražskou reprízu tohoto představení, která se bude konat v úterý 13. dubna 2010 na scéně Národního divadla v Praze.
Charles Gounod:
Faust
Dirigent: Rastislav Štúr
Režie: Gintaras Varnas
Scéna: Jūraté Paulékaité
Kostýmy: Juozas Statkevičius
Choreografie: Elita Bukovska
Sbormistr: Blanka Juhaňáková
Premiéra 26.3.2010 nová budova SND Bratislava
Faust – Ľudovít Ludha (alt. Tomáš Juhás, Miroslav Dvorský)
Méphistophéles – Jozef Benci (Martin Malachovský, Peter Mikuláš)
Valentin – Pavol Remenár (Daniel Čapkovič, Sergej Tolstov)
Wagner – Juraj Peter (alt. Mikuláš Doboš)
Marguerite – Katarína Štúrová (alt. Eva Hornyáková, Adriana Kohútková)
Siébel – Monika Fabianová (alt. Terézia Kružliaková)
Marthe – Jitka Sapara-Fischerová (alt. Denisa Šlepkovská)
Náš předchozí článek, věnovaný přípravě nové inscenace Gounodova Fausta v bratislavském SND, najdete zde.
foto: T.Bachratý
Vaše hodnocení této inscenace:
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (53)
- Faust z Met: To je přece taková veselá operetní hudba, tak proč tam visí ty bomby?
- Faust v Covent Garden
Komentáře: 17
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?











Děkuji za přinesenou skicu inscenace. Rozhodně si nenechám pražské hostování ujít. Je to mimořádný titul!
Prekvapuje ma pozitivne hodnotenie pana Leskovskeho, s ktorym sa mozem stotoznit len pri hodnoteni prace dirigenta a orchestra a tiez zboru, reziu a inscenaciu nehodnotim, je to vec vkusu – tomu mojmu velmi nevyhoveli, ale inym mohli.
Hudba a spev je vsak o pocuvani a ak raz nieco neznie dobre, tak to uz nie je vec len vkusu. Z tohto pohladu by zo solistov u mna presli Sturova i Remenar, aj ked nie s takym vysokym ratingom, ostatni nenaplnili moje ocakavania. Iste, clovek je rozmaznany spickovymi hlasmi v inych opernych domoch, ale aj inymi hlasmi z bratislavskej sceny. 1. premiera bola jednoducho obsadena pod uroven, ak to posudzujeme z moznych interpretov uvedenych v programe – nech uz to bolo z akychkolvek dovodov.
Prajem prazskym priatelom opery, aby dostali lepsie obsadenie (s napatim ocakavam, ake bude v nedelu 28.3.2010 pri 2. premiere – bratislavska zvlastnost – svetovym scenam staci jedna premiera, ale poriadna!.)
my doma to budeme vidiet vzdy o trochu skeptickejsie. Ved v Prahe tuna tie domaci nesetria kritikou. Ja som rada za Fausta a aj ked nebudem v Blave, tuna v Prahe sa pojdem urcite pozriet.
Já ho mám tak strašně ráda, a tak mě potěšila tahle recenze, že se těším jako malá holka.
Toto je zavadzajuca recenzia. novy Faust je priemer a to po kazdej stranke.
Mne sa zase nový Faust veľmi páčil, v opere v Blave máme o dosť horšie tituly. Betka
SND – Faust___priemer, zial iba dalsi kus ku spokojnosti kvantity divadla.
pre Betku.. to, ze vacsina titulov ma slabsiu uroven ako Faust je slaba utecha. Zial je to tak, SND sa stale vzdaluje urovni strednych divadiel vo svete. Som v ocakavani, co podnikne nove vedenie, lebo sucasne (aj vsetky provizorne pred nim) tlaci operu SND stale nizsie a nizsie…
to , ze opera ide dole je fakt, ale je to aj dosledok " zaujmu- nezaujmu divakov". ved len fakt, ze dnes spieval Burchuladze a kopec volnych miest, svedci o tom, ze na Slovensku opera mozno aj zatrepe nohami.
Ale co uz, ked sme taky narod.
uroven, je aj zasluhou divakov taka aka je, ked uz ani na Burchuladzeho nie je plne divadlo tak co uz?
faust bol dlhy a troch nudny, spevacky velmi priemerny.
Mam obavu, ze opera v Bratislave ide velmi dole vodou a je mi z toho smutno.
Novy riaditel to asi este zhorsi.
Obavam sa, ze vela prazdnych miest v hladisku (bol som 26.3.) je vysledkom hromadneho nakupu/pridelovania listkov ako za socializmu. Ak niekto dostane listok zadarmo a zrazu sa mu nechce ist, tak nejde. Ved sam by si listok aj tak nekupil.
Je to paradox. Ked so si kupoval pred casom listky cez ticketportal, horko-tazko, ze som mohol zakliknut 2×2 listky na balkone. Na predstaveni vsak bolo prazdnych aj 100 miest!!!
A kto vedel, ze pride Burchuladze? Ked som si kupoval listky na 1. premieru, nebola o tom nikde zmienka. Az neskor, ze vraj galap®edstavenie. Taky provincionizmus! Viete si predstavit, ze by La Scala alebo Met mali 2 premiery? A az na druhu dala lepsie obsadenie?
Esteze tu mame Vieden! Hoci tam platim za listok podstatne viac, ale je tam zaruka kvality a kultivovane publikum. Tiez odporucam Theater an der Wien.
Kto bol na 2. premiere Fausta? Napiste, ako bolo, lebo ta prva, to bola slabsia generalka…
Druha premiera bola zjavne lepsia, aj orchester hral presnejsie. Hornakova zaujimavejsia ako Sturova, Burculadze precnieval vsetkych o 2 triedy. Juhas je javiskovy antitalent a spieval slusne , celkoho bol Ludha presvecivejsi nic viac, Capkovic na valentina bohuzial nema, na rozdiel od Remenara… tak asi tolko z dojmov divaka.
Musím povedať, že som asi videl iné predstavenie. Musím uznať, že Benci i Remenár a takisto Hornyáková spievali veľmi dobre, ale Ludha je tragédia. Zbor aj orchester sa počúva príjemne a atmosféra na javisku je vďaka tomu primeraná téme. ALE: keďže sa nejedná o horúcu komédiu, niektoré rádoby vtipné narážky a scénky sa mi zdali pritiahnuté za vlasy… ostatne, súlož na javisku SND sa deje takmer vo všetkých predstaveniach – Predaná Nevesta, Amadeus, teraz Faust. Škoda, že nedokážu pritiahnuť pozornosť aj inak ako bulvárne.
mne sa inscenacia ako celok pacila, niektore detaily ma sice nenadchli, ale kopulujuce kostricky boli super. co mate proti naznacenej sulozi na javisku, este k tomu v scene, ktora by trochu sexu predsa len ukazat mala. valpurgina noc bola jedna z najlepsie zinscenovanych scen. balet kostriciek bol velmi napaditou ceresnickou.
Vcera to bolo SUPER. Krasna hudba, krasne predstavenie. Na prvom mieste hodnotim zboristov. Zborovy spev ma uchvatil. Vdaka SND, ze dosli aj do Prahy.