Nový Mozartův Únos ze serailu v ND – Jaký bude?

  1. 1
  2. 2

Už zítra čeká Prahu zbrusu nová operní inscenace: Mozartův singspiel Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail). Díla, které se zrodilo po odchodu Mozarta ze Salcburku do Vídně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 18.století, které bezesporu patří mezi jeho vrcholná díla, a které zapadá do snah o vytvoření původní německé opery, jež měla nahradit italské umění, považované za elitářské.

Autorem libreta, odehrávajícího se v 16. století v Turecku, je rakouský dramatik a režisér Gottlieb Stephanie, s využitím divadelním hry Christopha Friedricha Bretznera. Partitura rozhodně není interpretačně snadnou záležitostí – už například jen hlavní sopránový part obsahuje hned několik velmi záludných čísel, basová role předepisuje vedle náročných koloratur také jeden z nejnižších tónů požadovaných v tomto oboru – velké D.

W.A.Mozart sleduje představení svého Únosu v Berlíně (1789)

Premiéru měl Únos ze serailu ve vídeňském Burghtheatru v červenci 1782, již na podzim téhož roku dílo poznala i Praha, v Nosticově, tedy dnešním Stavovském divadle. Na scénách Národního divadla se tato opera objevila doposud v osmi nastudováních (tedy o poznání méně často, než zavedenější mozartovské tituly – například Figarova svatba byla souborem první scény nastudována již devatenáctkrát); poprvé Únos Národní divadlo uvedlo roku 1884, zatím poslední inscenace v roce 1991 byla pod hlavičkou ND hrána jen rok, po kterém ji převzala nově vzniklá Státní opera.

Inscenace ND z roku 1974 (režie P.Kočí a L.Čechová)

Inscenace ND z roku 1991 (režie K.Drgáč)

Hudebním nastudováním současné inscenace byl pověřen šéfdirigent opery Národního divadla Tomáš Netopil, režií pak všestranný belgický výtvarník a režisér Joël Lauwers. Víc o něm a o novém pražském Únosu napoví rozhovor, na který si udělal čas v průběhu závěrečných zkoušek.


Soudě podle vašeho bohatého životopisu vás lze snadno považovat za renesančního umělce: Studoval jste hru na cello, malbu a historii umění, režíroval jste opery a muzikály a jste známý i jako scénograf. Které z těchto aktivit se věnujete nejraději?

Svět divadla je velmi různorodý a zajímavý stejně jako radosti, které přináší. Některá díla mě lákají k režii nebo scénografii, jiná mě naopak podněcují k tomu, abych na jejich vytváření spolupracoval s ostatními umělci, což je vždy velmi obohacující. A mé vzdělání mi v určitém ohledu pomáhá pochopit dílo v jeho komplexnosti a složitosti.

Pracoval jste s mnoha věhlasnými divadelními režiséry, mezi něž patří Luc Bondy, manželé Herrmannovi, Peter Sellars nebo Luca Ronconi. Dlouhou dobu jste také byl blízkým spolupracovníkem Gerarda Mortiera. Která z těchto osobností na vás zanechala největší dojem a která vás nejvíce ovlivnila?

Vždy to pro mě byla především obrovská příležitost! Vážím si určité upřímnosti, discipliny, respektu k textu a pokory, se kterou jsem se setkal u Karla-Ernsta a Ursel Herrmannových, nebo grácie a poetičnosti u Luca Bondyho. Od Gerarda Mortiera jsem se naučil především to, že celé to kouzlo má být určeno především pro diváky a ne pro režiséra a že vše je tvrdá práce a disciplina.

Která z oper, jež jste nastudoval, je vašemu srdci nejblíže?

Člověk se vždy snaží porozumět danému dílu co možná nejlépe a dosáhnout dokonalosti při jeho inscenování. Miluji Mozarta, kterého jsem mnohokrát inscenoval. Vždy je ale nutné naučit se jej respektovat a přijmout ono mystérium (jakým je dílo génia). Ihned se nabízí také Carmen (kterou můžeme směle zařadit po bok Mozartových děl) a zřejmě také Richard Strauss a jeho Salome nebo Capriccio.


Pražská produkce Únosu ze serailu není vaší první Mozartovou operou. Jak byste popsal svůj vztah k Mozartovi?

 

Jako velmi blízký (nemluvě o jeho genialitě). S obrovským uspokojením ho studuji do detailu, včetně všech možných výkladů (ať už správných nebo mylných), hledám v jeho hudbě a mezi řádky libret narážky, radosti i strasti jeho osobního života. A Únos ze serailu je v tomto naprosto úchvatný.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Únos ze serailu (ND Praha)

 

Související články


16 responses to “Nový Mozartův Únos ze serailu v ND – Jaký bude?

  1. No tak uvidíme. Obecně je domácí publikum přesvděčené, že když se nehraje v reáliích a dobových kostýmech, tak to není ono. Málokdo doma má takový přehled a nadhled, že vidí režii, jako uměleckou disciplínu a chápe jí tak a hledá v operách nové a zajímavé výklady. Většině stačí líbivá árie, nic hlubšího pro sebe a svůj vnitřní život v tom diváci nehledají, než jen pobavení.

  2. Prosím, negeneralizujte českého diváka a nepleťte sem zase off topic spor "tradiční" versus "moderní" režie. Režie je buď dobrá nebo špatná. Dobrý režisér je ten, který, jak sám píšete (nebo jak píše anonym před Vámi) , "hledá myšlenku díla a představí ji jasně a srozumitelně divákovi" – a je úplně jedno, v jakých kulisách nebo kostýmech. Dobře napsáno: "myšlenku díla" a "jasně a srozumitelně". Myslím, že na tom se shodnou všichni :-)
    Přeji krásný víkend a adminům se omlouvám za off topic, musela jsem reagovat ;-)

  3. Dobrou režii dokáže udělat jak český či zahraniční režisér, stejně tak špatnou. Není to otázka národnosti, ale spíš schopnosti režiséra. Příkladů obou je spousta: např.: dobrá režie čského režiséra: Trubadúr Karly Štaubertové v Ústí nad Labem, Heřmanův Parsifal v ND; špatná režie českého režiséra: Nekvasilova Turandot v Brně či jeho Werther v Brně,Křížova Bohéma v Českých Budějovicích, ale absolutně nejhorší je snad Studeného Lékárník v Brně.
    Dobrá režie cizího režiséra: Heinz Lukas-Kindermann a jeho brněnská Nížina, špatná režie cizícího režiséra: Figarova svatba v Brně režisérky Annette Jahns
    A tak by se dalo pokračovat!

  4. No, abych se přiznal – u Mozarta hledám jen líbivé melodie. Libreta považuji za bláboly, které mi nic hlubokého nepřinášejí. Zatímco má matka vyžaduje velkou výpravu a bohaté kostýmy, protože to je přece to pravé divadlo, tak já ve výpravě hledám logiku korespondující s obsahem. Děsivý příklad z ND: V Normě se zpívalo "Ó, druidové vystupte na horu" či něco takového a vylezli vojáci se samopaly. Tak to tedy ne…

  5. Právě proto, že libreta a příběhy oper jsou plytké a melodie mnohdy líbivé, je dobré nebýt jen konzumentem líbivých árií a přistupovat k opeře jako k divadlu. Trochu méně kulturně barbarští sousedé na západ (ale bohužel už i na východ – Maďaři, Poláci) od nás to umějí. Pak nemáme jen fanynky Traviatisky, ale diváky na jistém kulturním niveau, kteří nehledají jen pozlátko líbivých árii z Nabucca a nad operním divadlem se umějí zamyslet v souvislostech, snesou i Handela, Strausse a Wagnera a ne jen Lazebníka, Dona Giovanniho nebo Nabucca a také pochopí režisérský výklad a nelpí na kašírované dobové výpravě.

  6. Pro fru fru žu žu: Nevím, mmnohé opery nemají myšlenku ani sami o sobě. Pak lze těžko nalézt režisérský výklad myšlenky díla. Není to sice problém únosu ze Seraillu, ale je to problém mnoha jiných oper. Ostatně zpochybňovat inscenaci, která ještě neměla premiéru jste začala vy. Tak prosím nestírejte ostatní a negeneralizujte – pokud vám se generálka nelíbila, neznamená to pro ostatní jedince vůbec nic. Omlouvám se adminům, ale někdy je potřeba zareagovat a příliš rozmáchlé komentátory vrátit na zem :-)

  7. Pro anonyma z 13:10: Za prvé, prosím, nekomolte mi přezdívku, alespoň se, na rozdíl od Vás, umím podepsat.

    Za druhé, jen jsem chtěla zdůraznit, že cizí režisér =/= dobrý režisér, protože si myslím, že to, co naznačoval první příspěvek, není dobrá premisa. Pokud jsem příliš odkryla svůj dojem z Únosu, omlouvám se.

    Za třetí, můžete jmenovat nějakou operu, která nemá vůbec žádnou myšlenku?

  8. pro fru fru žu žu, která takto označuje podpis. Tady ET Mimozemšťan. První příspěvek neříkal zahraniční režisér = dobrý režisér, ale chválil, že v ND režírují i zahraniční režiséři a že to je dobře, protože domácí na to nejsou zvyklí.

    K panu Hollmanovi: ano to máte pravdu. Ale aby divadlo bylo životné, musí odrážet dobu, takže pokud se jen ilustruje hudba není to divadlo. Opera je divadlo a divadlo má tři složky vizuální, zvukovou a dějovou. Všechny ty složky jsou důležité . A režie je o tom, jak je naaranžuje a přiblíží chápání diváka 21. století. Když to bude dělat jako před 100 lety asi tak opera mnoho nových fandů, kteří by chodili do divadla nezíská. Používáte e-mail a internet asi taky spíš než, že byste psal dopisy krasopisem. Všechno musí jít s dobou a režie je umělecká disciplina. Tak se studuje a učí je to tvůrčí profese.

    To, že to domácí diváci to tak nechápou a nejsou schopni přijmout je vina dílem jich samých a dílem toho, co jim bylo a je jako operní režie na domácích scénách (hlavně na oblasti předkládáno).

    Argument Leonory a Vlasty (se kterým zde mnohokrát burcovali), že kvalita režie je dána vysokou návštěvností je irelevantní. Kvalita obrazu nebo architektonického pojetí budovy se neměří počtem kouknutí se :-)))
    ET mimozemšťan

  9. Pro mimozemšťana: režie nic "nemusí", jen interpretovat. Problémem mnohých režií dle mého názoru je, že jdou svým emocionálním nábojem proti emocionálnímu náboji hudby. Mně to vadí, možná hudbu vnímám jinak, než Vy.

    Nechápu, proč si musíte dělat legraci z mé přezdívky, je to nick jako každý jiný, na internetu ho používám už léta.

  10. pro ET mimozemšťan. Proč si myslíte,že velká návštěvnost divadla je irelevantní. To snad nemyslíte vážně. Je potřeba, aby na operu chodili lidé a ne ,aby sál byl prázdný. A diváci opravdu nejsou hlupáci,aspoň ne v Brně. Zaplní hlediště na tradiční Aidě,ale i třeba na Popelce Lékarníkovi,Turandot atd.,které mají modernější režii. Takže nepodceňujte diváky.
    Vlasta

Napsat komentář