O F.L.Věkovi, Opočně i smrti Radima Drejsla se skladatelem Lubošem Slukou

V roce 2011 se v Dobrušce uskutečnil první ročník Mezinárodního hudebního festivalu F.L.Věka. Ten si vytknul za cíl několik myšlenek – kromě uvádění špičkových sólistů bude každoročně udělovat Cenu festivalu za přínos regionu v oblasti kultury a také uvádět světové premiéry kompozicí složených na objednávku festivalu. Prvním oceněným se stal hudební skladatel Luboš Sluka (1928), autor přímo pro festival komponované a při jeho prvním ročníku premiérované skladby Meditace na téma a putování Františka Vladislava Heka.Vyrůstal jste v Opočně a do Orlických hor jezdíte na chalupu. Jaký vztah máte k tomuto regionu?

Snad každý z nás má rád svůj rodný kraj. Žil jsem v něm do svých dvaadvaceti let. Stále se tam vracím, miluji ho a mám tu mnoho přátel.

Se kterými osobnostmi jste se tam setkal? Které významné rodáky byste jmenoval?

Setkal jsem se tu prvně s mnohými osobnostmi, které tu žily, či dokonce působily. Měly na mne jistě velký vliv. V hudbě to byl především můj kamarád Radim Drejsl, profesor Václav Marel a Jaroslav Křička, který k nám do Opočna často zajížděl. Poznal jsem tu i mnoho výtvarníků – Miloslava Hégra, Aloise Fišárka, Františka Muziku, Miloše Pošara, Věru Jíčínskou a jejího manžela Prokopa Laichtera, Vojtěcha Sedláčka, sochaře Jiřího Rašku a novoměstského Josefa Marka. Z herců tu byl Rudolf Kudrnáč, Bedřich Kolliner, “letní opočeňák“ Václav Vydra nejstarší, tehdy ředitel Národního divadla v Praze.  Poznal jsem u nás i tvůrce Spejbla a Hurvínka Josefa Skupu, s ním se můj tatínek dobře znal. Již v dětství jsem osobně poznal mnoho významných spisovatelů, kteří zejména v letních měsících do Opočna jezdili – Egon Hostovský, Ivan Olbracht, František Halas i Eduard Bass. V Dobrušce jsem později poznal Karla Michla…

Jste znám mimo jiné svým názorem na smrt skladatele Radima Drejsla. Oficiálně se uvádí sebevražda. Jak to tedy bylo?

Smrt Radima Drejsla je opředena mnoha falešnými dohady a nepravdami. S Radimem jsem se znal důvěrně od dětství a on mi nikdy nic netajil. Naopak. Svěřoval se mi s velmi osobními záležitostmi. Znal jsem velmi blízce jeho rodiče, sestru i jeho nejbližší přátele. Velmi milá dívka, kterou si Ráďa měl brzy vzít (už měli oba objednány svatební šaty!), byla moje bývalá spolužačka z konzervatoře zpěvačka Marcela Johnová z Trutnova – po čase se stala slavnou sólistkou pražského Národního divadla , známou pod jménem Machotková. Marcela dosud žije a potvrzuje můj názor, podobně jako dobrý přítel Radimův – režisér Vojtěch Jasný i několik zbývajících pamětníků – totiž že Radim Drejsl byl zavražděn a že sebevraždu nespáchal! Od začátku jsem o tom přesvědčen na sto procent.

Jak na vás působil program prvního ročníku festivalu F.L.Věka? Co byste změnil nebo zlepšil?

Zrod hudebního festivalu v Dobrušce jsem uvítal s velkou radostí. Jeho první ročník dopadl dle mého názoru opravdu skvěle. Byl prezentován s noblesou, na vysoké úrovni byly výkony všech interpretů, některé byly zcela mimořádné. Zlepšovat lze téměř všechno, ale budu velmi spokojen, jestliže si festival zachová takovou tvář, jakou nám ukázal. Jenom se trochu obávám, aby z něho nevznikl festival staré hudby- bylo jí tam loni přes devadesát procent Vím, že je velmi krásná a cenná, ale na festivalu by mělo být celé spektrum vážné hudby, včetně té současné. Bylo by to mnohem pestřejší a zajímavější. Je z čeho vybírat, ta nabídka je obrovská.

Za přínos regionu v oblasti kultury vám senátor Miroslav Antl předal Cenu Mezinárodního hudebního festivalu F.L.Věka, udělenou festivalovým výborem. Co pro vás znamená?

Udělením Ceny festivalu jsem byl mile překvapen a velmi potěšen. I nadále se budu snažit o to, aby kultura v našem regionu vzkvétala. Festival si u vás objednal novou skladbu, tematicky spojenou s Dobruškou. Jak jste postupoval a jaká byla atmosféra při premiéře?

Když jsem byl vyzván, abych pro festival F.L.Věka něco zkomponoval, vzpomenul jsem hned na Františka Vladislava Heka – skladatele, který byl předlohou literárního i televizního zpracování F.L.Věka. V jeho pastorální mši jsem nalezl pěkné téma, které jsem ve skladbě použil. Nazval jsem ji Meditace na téma a putování F.V Heka, protože osud tohoto neobyčejného člověka byl skutečně trpký a současně hodný obdivu. Skladba byla zahrána skvěle a posluchači ji vřele ocenili povstáním.

Byl jste dramaturgem Československé televize, šéfredaktorem Pantonu, předsedou Asociace hudebních umělců a vědců atd. Co vás nejvíce ovlivnilo? Co pro vás bylo nejvýznamnější nebo kdybyste mohl, kam byste se chtěl vrátit?

Nebyl jsem vždy rád, čím jsem byl, jak praví básník, ale i ty méně příjemné chvíle v mém životě byly nakonec velmi poučné. Vrátit bych nechtěl nic. Jsem přesvědčen, že Pánbůh řídí všecko dobře. Pochopíme to ale až s větším časovým odstupem.

Je krátce po výměně ministra kultury. Jak na vás působí situace na Ministerstvu kultury a v kultuře obecně? 

Situaci na Ministerstvu kultury neznám. Myslím si ale, že na těchto postech nejvyšších by měli být především pracovníci vysoce odborně vzdělaní a zásadně bez ohledu na to, k jaké partaji patří. K té vysoké odbornosti i vzdělanosti bych ještě požadoval od nich alespoň špetku zdravého selského rozumu. Ministerstvu kultury bych přál především: aby konečně dostalo nejméně 1 % ze státního rozpočtu (stávající stav cca 0,45 % je zcela neudržitelný!) a aby byl konečně naplňován zákon o Státním fondu kultury.

Z čeho teď máte největší radost?

Osobně mám radost z toho, že stále žiji a mohu pracovat, že mám milou, obětavou ženu, hodného syna a že se mi narodil vnuk. Obecně jsem vždy potěšen, když se něco smysluplného uskuteční. Jaká další práce vás teď čeká?

Práce mne čeká stále mnoho a podnětů a plánů mám dost. Je ale třeba práci dokončovat a dávat vše do pořádku. To zabere moc času i sil. Děkuji proto Bohu za každý darovaný den!

Děkujeme za rozhovor!

www.mhf-vek.cz
Foto  Honza Ježdík

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář