O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Vídeňská „zlatá“ éra. Die Fledermaus

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Z dějin operety (4)

Jediný Straussův valčík převyšuje, pokud jde o půvab, jemnost a skutečný hudební obsah, většinu často pracně získaných cizích řemeslných produktů,“ napsal Richard Wagner – nejen novátor operní kompozice, nýbrž také inovátor operního provozu – roku 1863 ve svém návrhu na reformu vídeňské Dvorní opery. „Pracně získanými řemeslnými produkty“ myslel především díla Jacquese Offenbacha, jejichž obliba tehdy (jak už o tom zde byla řeč) ve Vídni závratně rostla. Wagnerem nenáviděný pofrancouzštěný Němec židovského původu dostal dokonce z Dvorní opery objednávku, o niž Wagner marně usiloval.

K Johannu Straussovi měl Wagner vztah jiný. S uspokojením akceptoval, že se na koncertech Straussovy kapely objevují i transkripce a úryvky z jeho oper.

Anonce koncertu Straussovy kapely (foto archiv autorky)
Anonce koncertu Straussovy kapely (foto archiv autorky)

Bratři Straussové zařadili do svého repertoáru předehru k Tannhäuserovi, meziaktní hudbu z Lohengrina, roku 1860 úryvky z Tristana, Jízdu valkýr a úryvky z Mistrů pěvců zazněly ve Vídni díky nim dokonce dva dny před světovou premiérou opery v Mnichově. Johann Strauss (syn) se ve vzpomínce z pozdějších let sám označil za „nejstaršího vídeňského wagneriána“. Wagnerův tradovaný výrok, že „Strauss je ta nejmuzikantštější hlava, jakou jsem kdy potkal“, se bohužel nedá ověřit – dokonce není jisté, zda (pokud je autentický) platil Johannu Straussovi otci, nebo synovi. Mladší Johann se každopádně setkal s Wagnerem osobně teprve roku 1875 – a Wagner údajně vídeňskému skladateli přehrál jako projev uznání jeho Císařský valčík. Řada dalších anekdot se zdá potvrzovat vzájemnou úctu (a vzájemný vliv) obou skladatelů. Skutečností je, že Strauss se svou třetí manželkou Adele navštívil roku 1888 Bayreuth, kde zhlédli představení Parsifala. Zda však valčíkový král při scéně květinových dívek své ženě skutečně pošeptal: „Tohle má ode mě“, se nikdy nedozvíme. Opačný vliv se zdá věrohodnější, postupující stylizace a symfonizace Straussovy původně čistě účelově taneční hudby je zřejmá.

Není známo, jak se Johann Strauss stavěl k prvním pokusům o domácí operetu Franze Suppého a k začátkům Carla Millöckera, je však zřejmé, že sám dlouho divadelní ambice neměl a považoval se za čistě instrumentálního hudebníka. Přesto právě on odstartoval takzvanou „zlatou éru“ vídeňské operety. Strauss po letech tvrdil, že ho k tomuto žánru přivedl Offenbach, nedá se však soudit, zda pouze jako inspirace nebo mu Offenbach dokonce udělil nějaké rady. Nejistota a nedoložitelná fakta vždy ponechávají prostor pro vznik legend. Ty začínají už roku 1864, v době před premiérou Offenbachovy opery Die Rheinnixen. 22. ledna toho roku se konal ples spolku žurnalistů Concordia; na hudebním programu byly také dvě skladby s „novinovými“ názvy, Offenbachův valčík Abendblätter (Večerní listy) a Straussův valčík, nazvaný Morgenblätter (Ranní listy). Offenbachova skladba se údajně musela čtyřikrát opakovat, Straussova prošla téměř bez povšimnutí. Tehdy prý měl Offenbach Straussovi poradit, aby psal operety, ovšem – jak ověřil Straussův biograf Marcel Prawy – pokud se tak stalo, pak rozhodně ne při plese, na němž Offenbach vůbec nebyl. Další legenda dokonce hovoří o tajuplném setkání obou skladatelů roku 1883 – to už byl ovšem Offenbach tři roky po smrti.

Jisté je, že existovala konkurence dvou divadel (poté co Treumannovo divadlo po požáru vypadlo ze hry), která domácí produkci nového žánru podporovala. Jednalo se o Divadlo na Vídeňce a Carlovo divadlo. Doložitelný je také písemně vyjádřený zájem ředitele Carlova divadla, který se v roce 1866 snažil získat Johanna Strausse jako jevištního autora – tehdy bez úspěchu. Až zasáhl ženský trik.

„Cherchez la femme“
V Divadle na Vídeňce právě nastoupil herec a režisér Maximilian Steiner a ve Straussově manželce číslo jedna Henriettě zvané Jetty nalezl „aktivní a nadšenou spojenkyni,“ píše Marcel Prawy.

Ředitel Maximilian Steiner - list Der Floh 12.7.1873 (foto archiv autorky)
Ředitel Maximilian Steiner – list Der Floh 12.7.1873 (foto archiv autorky)

Jetty, někdejší poměrně úspěšná zpěvačka, byla nyní už padesátnice, Strauss v ní však měl výtečnou organizátorku a „manažerku“. Jetty měla snahu prostřednictvím svého muže získat nové spojení s divadlem, i když už ne přímo s jevištěm. A vymyslela trik, jímž Strausse sice ne hned, ale přece jen přesvědčila. Tajně přinesla některé manželovy hudební nápady Steinerovi. Ten je dal otextovat a skladateli předvést, a tak mohl Strauss vyslechnout svou hudbu zpívanou – a z jeviště. To znamenalo první krok. Po několika započatých a zase zavržených pokusech vznikly Die lustigen Weiber von Wien (Veselé paničky vídeňské) na libreto Josefa Brauna (který pro Suppého napsal libreto Flotte Burschen). Tentokrát však zasáhl ženský element v neprospěch věci; Strauss si přál pro hlavní roli své operetní prvotiny herečku, angažovanou právě v Carlově divadle, a na tom také jeho první pokus o operetu ztroskotal – k premiéře kvůli nesmiřitelné konkurenci obou divadel nedošlo. Z Veselých paniček zůstal pouze rukopisný fragment a materiál pro další dílo.

Theater an der Wien (zdroj theater-wien.at)
Theater an der Wien (zdroj theater-wien.at)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář