O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Z Vídně do Berlína

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Z dějin operety (7)

Roku 1928 položil vídeňský list Neue Freie Presse několika operetním skladatelům otázku „Jak vzniká operetní šlágr?“. Odpovídali Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Bruno Granichstädten a Oscar Straus. Jedná se o individuální názory, přesto dostatečně charakterizují tehdejší situaci žánru i skladatele samé:

Franz Lehár:
„,Šlágr´je ošklivé slovo, které hodně přispívá k tomu, že se potlačuje hodnota operety, neboť vědomí výroby šlágru znamená asi tolik jako povrchnost a banalita, nutnost psát tak populárně, aby i takzvané oslí uši si melodii hned zapamatovaly. Šťastný nápad, originální, nový obrat v melodii, která lidi nutí zaposlouchat se, to je to, na čem záleží, a podaří-li se těmito prostředky vytvořit něco, co se lidem líbí, pak je naprosto nevhodné použít banální označení ,šlágr´. Johann Strauss psal nádherné melodie. Pomyslel snad na to, že by je označil jako šlágr? Pryč s tím slovem a neznehodnocujte operetu. Někdy považujeme jakousi melodii za šlágr, protože se do nás pere horem dolem. Ryzí, procítěná melodie nám však pronikne do uší a do srdce sama od sebe a už tam zůstane. To jsou pak šlágry, když už máme ten výraz použít, které nikdy neomrzí, mají stále své kouzlo, rozeznívají v srdci strunu – zkrátka – zůstanou živé, i když už jejich tvůrce dávno není mezi námi. Je potřeba přemýšlet o tom, jak vzniká operetní šlágr…?“

Franz Lehár (zdroj commons.wikimedia.org)
Franz Lehár (zdroj commons.wikimedia.org)

Emmerich Kálmán:
„Jak vzniká šlágr? Byl bych šťastný, kdybych na to uměl odpovědět. To kdybych věděl, okamžitě bych vám ho napsal. Moje šlágry vznikly někdy ze vzteku, jindy v dobré náladě, také když jsem měl dlouhou chvíli, a většinou nevědomky. Na rozkaz bych ,šlágr´ napsat nedokázal. Šlágry mají také své osudy; jedna melodie z mého Malého krále se octla v Čardášové princezně, jiná z Masopustní víly, kterou v Berlíně vyškrtli, našla místo v Holanďankách, a tu, kterou jsem napsal pro berlínskou premiéru Holanďanek, hned po premiéře vyřadili, a později se zalíbila v Bajadéře. Je tedy potřeba mít trpělivost – a také dobré pomocníky. To může být pěkný, ale třeba i absurdní text, talentovaný představitel, vhodná situace a podařená choreografie, zajímavá, pikantní barva orchestru. A to všechno musí jít dohromady. Jak často to či ono selže – a jak často ten či onen faktor skladateli ,šlágr´ zkazí.

Emmerich Kálmán (zdroj commons.wikimedia.org)
Emmerich Kálmán (zdroj commons.wikimedia.org)

Píseň Pojď se mnou do Varaždína vznikla komickým způsobem. Jednoho večera jsem šel přes Okružní třídu do kavárny a měl jsem špatnou náladu, v duchu jsem si strašně nadával: nic tě nenapadá, máš zrezivělý mozek a říkal jsem si další podobné laskavosti – a najednou mě napadl drobný motiv. Myslel jsem si, že z toho zas nic nebude. V kavárně sedělo několik přátel – tehdy jsme ještě měli společně rezervovaný stůl –, a jeden se mě zeptal, jestli komponuju u klavíru. Řekl jsem, že ne vždycky, teď mě například něco napadlo cestou. Vzal jsem přítelovu vizitku a zapsal si melodii Varaždína. To bylo štěstí, protože jinak bych ji zapomněl. Druhého dne jsem tu melodii zahrál na klavíru svým libretistům, ti hned začali vymýšlet text, a tak píseň vznikla. Tu vizitku jsem později příteli daroval, vděčil jsem mu za to, že jsem si motiv mohl zapsat, a ne jako mnoho jiných – zapomenout.“

Bruno Granichstädten svou odpověď zveršoval – končí slovy: „Netvrďte, pane skladateli, že to máte v malíku. / Váš ,šlágr´ – ten totiž udělá až publikum!“ A Oscar Straus byl přesvědčen, že nejdůležitější pro vznik „šlágru“ je – text.

Bruno Granichstädten, Oscar Straus (zdroj wien.gv.at, felix-bloch-erben.de)
Bruno Granichstädten, Oscar Straus (zdroj wien.gv.at, felix-bloch-erben.de)


Opereta jako nejistá existence
Takzvaný stříbrný věk vídeňské operety je spjat s generací, narozenou v poslední třetině devatenáctého století. Jistě není náhoda, že se jedná o tutéž generaci evropské hudby, která postavila na hlavu dosavadní kompoziční zákony, pravidla harmonie a forem a pohrávala si s orientálními a dalšími vlivy. Může se zdát svatokrádežné srovnávat zdroje a hledání „vysokého“ umění, a spotřební produkty pro uspokojení potřeby zábavy, k jakým se řadí opereta. Jenže hledání operetních námětů v kočovném životě a povaze cikánů, na Dálném Východě, ve slovanských zemích či ve španělských rytmech nepřišlo jen tak – souviselo se zkracováním vzdáleností díky železnici, později automobilu a aviatice, se zrychlením informací po vynálezu telegrafu, rozhlasu a filmu – a se všemi proměnami společnosti a životních podmínek. Franz Lehár se narodil roku 1870, stejného roku Oscar Straus. O tři roky později přišel v Olomouci na svět Leo Fall, následujícího roku v Táboře Oskar Nedbal a na vídeňském předměstí Hernals Edmund Eysler, o rok mladší je Emmerich Kálmán, narozený v Siófoku, roku 1879 se ve Vídni narodil Bruno Granichstädten, rok nato ve Štýrském Hradci Robert Stolz. Všechno autoři, řazení k dějinám vídeňské operety. A vedle nich postavme Arnolda Schönberga, narozeného roku 1874, Antona Weberna (1883), Albana Berga (1885)…

Vším jsem byl rád…
Robert Stolz byl synem skladatele a učitele hudby Jakoba Stolze a klavíristky Idy Stolz, rodina byla spřátelena s Johannesem Brahmsem i s jeho protipólem Antonem Brucknerem a řadou dalších osobností tehdejšího hudebního světa.

Robert Stolz (foto archiv autorky)
Robert Stolz (foto archiv autorky)

Z celkem třinácti dětí se jich dospělosti dožilo sedm. Robertův starší bratr Leopold byl skladatel a divadelní kapelník (mimo jiné se v této funkci objevil v Karlových Varech) a působil také jako korepetitor v Bayreuthu, sestra Marie se stala matkou významného klasického filologa Albina Leskyho. Robert Stolz sám věřil tomu, že je prasynovcem sopranistky a přítelkyně Giuseppe Verdiho Terezy Stolzové, ale zřejmě se jednalo o rodinnou legendu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář