Odezva na Janáčka v zahraničí mě naplňuje vlasteneckou hrdostí

  1. 1
  2. 2
Marko Ivanović, šéfdirigent Janáčkovy opery v Brně. Právě dnešní večer by měl rozhodnout, zda bude zdárně proměněna nominace Bartókova Modrovousova hradu spolu se Schönbergovým Očekáváním právě v jeho hudebním nastudování a v režii Davida Radoka na ocenění Inscenace roku - Cena hudební kritiky za rok 2016. Co pro Marka Ivanoviće znamenal odchod do Brna na post šéfdirigenta Janáčkovy opery? Jaký je jeho osobní vztah k Janáčkovu dílu? Jak bude brněnská opera fungovat po dobu rekonstrukce budovy Janáčkovy opery?
Marko Ivanović (foto David Konečný)

V současné době jste šéfdirigentem Janáčkovy opery v Brně. V jednom rozhovoru jste řekl:  „To, čím Janáčkova opera v předešlých letech trpěla především, byl nedostatek kontinuity – rychlé změny na vedoucích pozicích (včetně té šéfdirigentské)“. Jak dlouho tam hodláte tedy v ideálním případě setrvat vy, aby opera netrpěla?

To je správná otázka, na kterou ale neznám pravdivou odpověď. Teď jsou to dva roky, co v Brně s Jiřím Heřmanem působíme. A abychom mohli mluvit o nějaké kontinuitě či stopě, tak čtyři roky jsou dle mého názoru minimum. Zatím z mého pohledu neuvažuji o tom, že bych změnil působiště, protože divadelní plány se utvářejí s velkým předstihem a my máme spoustu plánů. Ale hrozně záleží na okolnostech, které osobně třeba nemohu ovlivnit.

Není odchod z Prahy do Brna vlastně krokem zpět ve vaší kariéře?

V Národním divadle v Praze jsem byl asistentem a dirigentem, potom v Pardubicích šéfdirigentem a v Brně jsem šéfdirigentem druhého největšího operního domu v České republice. Takže rozhodně to jako krok zpět nepociťuji. V Brně mám možnost realizovat věci, na které by v Praze nebyl prostor. Navíc tady mám možnost spolupracovat s lidmi, jako je Jiří Heřman nebo David Radok, prostě s lidmi, se kterými si po umělecké stránce velmi rozumím a navzájem si vyhovujeme. Naše loňská inscenace Modrovousova hradu byla nominována na Inscenaci roku – Cenu divadelní kritiky za rok 2016, stejně jako náš operní soubor na Divadlo roku, tak uvidíme, jak to v pondělí dopadne. Bez ohledu na výsledek už ta nominace pro nás hodně znamená a přesvědčuje nás o tom, že snad kráčíme správným směrem.

Potýkáte se ale i s těžkostmi. Budova Janáčkovy opery se bude rekonstruovat – rekonstrukce už měla začít v dubnu – jak to vypadá? Skončí se v původním termínu?

Začátek rekonstrukce byl posunut na červen a rekonstrukce by měla trvat jeden rok. My doufáme, že do začátku sezony 2018/19 se to stihne. Divadlo by se mělo otevřít novou premiérou Lišky Bystroušky, kterou budeme dělat spolu s Jiřím Heřmanem. Vzápětí by se tam měl uskutečnit další ročník Janáčkova festivalu, který se pořádá každé dva roky a kde bychom chtěli uvést najednou všechny jeho opery v nastudování různých divadel. Takže se nevzdáváme představy, že rekonstrukce bude do té doby zdárně ukončena. Mezitím se chystáme na novou sezonu bez vlastního domu, budeme hrát v Mahenově divadle, v Redutě a Gounodova Fausta zinscenujeme nově na Výstavišti.

Zůstaňme ještě u erbovního skladatele brněnského souboru. Máte k Janáčkovi nějaký speciální vztah?

K Janáčkovi jsem se dostal shodou okolností (jak to ostatně v mé dosavadní kariéře většinou bývá) a vztah k jeho dílu jsem si postupně vybudoval. Myslím si, že jsem si k Janáčkovi našel jistý vlastní klíč, i když asi trochu jiný, než je tomu v případě takzvané brněnské či pražské tradice. Janáčkův zápis je tak expresivní a víceznačný, že dává interpretům velkou svobodu, jak ho podat. Dá se dělat romanticky, expresivně, civilně… Ostatně Janáčkovy partitury se hemží často velmi protichůdnými přepisy mnoha slavných dirigentů.

Jinak mám obecně rád hudbu, která je v širším smyslu slova programní a bezprostředně emotivní, a u oper preferuji tituly, které mají potenciál být přesvědčivým hudebním dramatem, což je případ většiny Janáčkových děl. Jsem rád, že si tuto jedinečnost našeho velikána uvědomují i v zahraničí – Janáček teď zažívá ve světě doslova „boom“.  Měl jsem v minulých letech možnost nastudovat Jenůfu ve švédském Malmö nebo Věc Makropulos v Göteborgu a euforická reakce publika i interpretů na tuto jim dosud neznámou hudbu mě velmi těšila a naplňovala až vlasteneckou hrdostí.

Už tento pátek provedete v Brně českou premiéru soudobé opery Láska na dálku – L’amour de loin finské soudobé skladatelky Kaiji Saariaho. Co o této inscenaci prozradíte?

Láska na dálku je opera napsaná ve francouzštině, neboť její autorka působí dlouhodobě ve Francii a opera vznikla na objednávku Théâtre du Châtelet v Paříži. Je určena pouze třem sólistům, smíšenému sboru a velkému symfonickému orchestru. Jedná se o dílo, které je dle mého názoru mimořádné a právem patří k nejhranějším skvostům současné světové opery. Jsem moc rád, že se nám touto inscenací daří i letos navázat na naši snahu uvádět pravidelně současné operní tituly a dokázat tím českému publiku, že opera není jen muzeální záležitostí, ale aktuálním žánrem držící prst na tepu dnešní doby. V roli Clémence se představí naše sólistka Pavla Vykopalová, nominovaná na Cenu Thálie 2016, v alternaci s hostující Lucií Hájkovou. Role Jaufrého se ujali dva přední zástupci mladé pěvecké generace, Roman Hoza a jako host Pavol Kubáň. V roli Poutníka se představí Markéta Cukrová v alternaci s Veronikou Hajnovou Fialovou. Významnou roli má i Sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala Vajdy. V rámci blokového systému, v němž Janáčkova opera od letošní sezony nasazuje představení, premiéra a pět repríz bude uvedeno v rozmezí dvou týdnů! Další představení budou vzhledem k výše zmíněné rekonstrukci Janáčkova divadla až v sezoně 2018/19.

Letos v červnu vás čeká ještě další premiéra, a to Rossiniho Lazebník sevilský v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Českého přetextování se ujal Jaromír Nohavica, režie Ondřej Havelka. Myslíte, že právě i tato dvě jména mohou přitáhnout k opeře pozornost širšího publika?

Určitě ano, jsou to jména, která táhnou. Jaromír Nohavica už dříve přeložil tři Mozartovy opery a má myslím oprávněný pocit, že ví, jak dokázat, aby bylo libreto zpívatelné, srozumitelné a zároveň vtipné. Ondřej Havelka má smysl pro humor a pro dramatické situace. To představení bude inscenováno tak, aby bylo přenositelné i na jiné scény. Uděláme i komorní instrumentaci tak, aby s inscenací bylo možné jezdit i po menších štacích.

A co nového teď komponujete?

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Odezva na Janáčka v zahraničí mě naplňuje vlasteneckou hrdostí

Napsat komentář

Reklama