Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Před plakátem opery A.Březiny Zítra se bude…
V září jste si své pětaosmdesáté narozeniny připomněla – jak jinak než na jevišti Národního divadla v Kolowratu, v titulní roli opery Jiřího Nekvasila a Aleše Březiny Zítra se bude… kde excelujete v titulní roli Milady Horákové, napsané na Váš podnět a přímo pro Vás.
Tak za prvé: nepřipomínejte mi letopočty, prosím! A za druhé: Zítra se bude…vzniklo na objednávku Národního divadla, které mi nabídlo, abych si vybrala jakékoliv téma, že je dají pro mě zhudebnit. Zeptala jsem se skladatele Aleše Březiny – znali jsme se z Hřebejkova filmu Pupendo – zda by do toho šel se mnou. Společně s režisérem Jiřím Nekvasilem jsme se shodli na tom, že nejdůležitějšího připomenutí si právě teď zaslouží Dr. Milada Horáková. Znovu odhalit její proces a justiční vraždu, hlavně mladším generacím – to byl náš záměr, který vyšel! Během uplynulých dvou let jsme sehráli asi šedesát vyprodaných představení, včetně pohostinských vystoupení na renomovaných festivalech u nás i v zahraničí.
Zítra se bude… je opera na autentické texty z procesu s Miladou Horákovou. Nic tam není přibásněno, přidáno, dramatizováno, nic zesměšněno. K tématu Milady Horákové se dá přistoupit z mnoha stran – podobně jako třeba k ukřižování Ježíše Krista nebo k upálení Jean d’Arc. Podstatné je, to zdůrazňuji, abychom na Miladu Horákovou n e p o z a p o m n ě l i, protože k této historii je nutné vždy znovu a znovu se vracet. Zabývat se tím tématem je zdrcující, ale je to důležité a je to fascinující. Pamatuji si tu dobu – Pankrác, bachařky, všechno, co postihlo tehdy i moji matku… ji nepověsili veřejně, zabili ji nějak jinak… Já si to teď takto vymlouvám a vyzpívávám z duše.
A.Březina: Zítra se bude… – s Janem Mikuškem – ND Praha 2008 (foto H.Smejkalová)Zítra se bude… je skutečně opera nebývale úspěšná, vznikl i její filmový záznam. Po narozeninovém představení v Kolowratu Vám osobně přišel pogratulovat Václav Havel, bylo Vám uděleno čestné členství Státní operou Praha a Vaše narozeniny měly velkou publicitu – potřebu popřát a poděkovat Vám cítila spousta Vašich vděčných obdivovatelů doma i v zahraničí. Přineslo Vám to aspoň trochu pocit satisfakce za příkoří, kterému jste byla minulým režimem vystavena na vlastní kůži?
Satisfakce je příliš oficiální slovo. Život jde dál a já jsem ráda, že jde tak, jak jde a že se za něj nemusím stydět. Ba snad, že něco po sobě zanechám.
Po návratu z emigrace jste vytvořila role Fata v Janáčkově Osudu nebo Historica v Alexandrovi Velikém (obě Národní divadlo v Praze), titulní roli v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy ve městě svého slavného žesťového pradědečka v Hradci Králové, intenzivně se věnujete melodramům, zpíváte s Bona Fide Tango, nyní zkoušíte titulní roli v Čapkově Věci Makropulos v Národním divadle opět s režisérem Robertem Wilsonem – premiéra 18. listopadu ve Stavovském divadle. Co je to, co vás žene stále kupředu?
Toho času myslím jen na Elinu Makropulos. 337 let! Chudák malá! – Říkala jsem už, že nemiluji letopočty?
L.Janáček: Osud – Fatum – s Evou Urbanovou (Matka Míly) – ND Praha 2002Já bych byla ochotna, kdybych ten recept měla. Ale – asi je to věc disciplíny, kterou opravdu mám – jsem narozená v panně, takže možná s tím souvisí ta panna, která je přesná a až protivně pořádná a pořádkumilovná. Ano, je to věc disciplíny, vést život v pokoře. Občas cvičím, mlsám zázvor v každé podobě – je to pochoutka! Ale největší dosah má pozitivní přístup, dobrá nálada. Špatnou náladu považuji za nevychovanost.. A pořád se na něco nebo z něčeho těším. A vždycky dopředu, nikdy dozadu. Stále vyhlížím, co bude, co ještě stihnu. A těším se na to.
Může si vůbec operní diva uhájit nějaké právo na soukromí a osobní nebo rodinný život? A má, hlavně žena, vůbec šanci uspokojivě skloubit osobní život s vrcholovou kariérou a jejími nároky?
Ne, nemá, to je řehole, s tím se nedá nic dělat. Takový houslista může po koncertu dát housle do futrálu a jít do restaurace nebo do hospody, kde se pije, kouří a povídá – může tam být klidně do rána a těm houslím se nic nestane. Kdežto já jsem flámy a vysedávání považovala za absolutní zpronevěru vůči svým hlasivkám. Po představení jsem odkráčela způsobně do svého neosobního hotelového pokoje. Tak jsem žila. Ano, byla to řehole ale nádherná řehole! Vždyť zpívat – to je privilegium!. I když ona ta sláva, jeviště, reflektory, ctitelé, to není všecko – také to znamená tahat těžké kufry, když není nosič po ruce, bydlet stále po hotelích a neunavovat hlasivky zbytečným mluvením… Ale já jsem tu profesi milovala, se vším všudy.
Koncert v Hradci KrálovéPřece jen mi to nedá, vrátím se ještě k Vašim narozeninám. Pětaosmdesát dnes není až tak ohromující věk – ohromující je ale rozsah Vašich uměleckých a tvůrčích aktivit, včetně Vaší činnosti překladatelské, poradní a zasedání v nejrůznějších odborných porotách. Dříve byla úcta ke „starším“ samozřejmostí – dnes je tento prastarý model značně erodován, do jisté míry i pasivitou „starších“. Vy jste dokázala tu pozici „stáří“ rehabilitovat a díky za to – ať již vstoupíte do místnosti nebo na jeviště, všichni si uvědomí, že vešla osobnost. V čem je to dráždivé tajemství životní moudrosti? A máte Vy někoho „staršího“ koho si vážíte?
Životní moudrost? Moudrost je cosi abstraktního, relativního. Řekněme: morálku, bez té se neobejdeme. Bulvár je plný škandálů, úplatků, podrazů. O těch slušných lidech, ať celebritách či necelebritách, se nepíše. A je jich mezi námi dost. Jsem šťastná, že jich několik takových znám.
Pohybujete se v nejvyšších kruzích české kultury, nazírané pobytem ve světě – po Vašich zkušenostech, jak vidíte naši kulturní současnost a budoucnost? Má naše kultura, operní a činoherní divadlo šanci obstát v dnešní globální konkurenci?
Tohle je pošetilá otázka! Divadlo, ať už opera nebo činohra, prostě divadlo je jedna z nejdůležitějších kultur každého národa. A naše současné divadlo? Podívejte se jen, co se tady, ať už v Praze, či jinde, denně nabízí – a ve většině ve vysoké kvalitě. Chodím a jezdím do divadel a na koncerty denně a opravdu si někdy připadám jako v říši divů.
Čím byste chtěla náš rozhovor uzavřít?
Děkuji, že jste se mne nezeptala, kolik jsem měla pejsků nebo kolik jsem měla milenců. Snad mohu na závěr zmínit něco, co mě občas zamrzí: Že si lidé neříkají pravdu. Tady se pořád nějak kulišákuje. Je to určitě dědictví těch čtyřiceti let, kdy lidé se báli říkat pravdu a museli se přetvařovat. Přechází to z generace na generaci. Dokonce je tady takový trend, že si lidé říkají jenom to, co ten druhý chce slyšet. Ale to je přece bezcenné. Mějme víc odvahy si říci, co si opravdu myslíme. Uvidíte, jak se žije blaze – bez přetvářky.
A ještě něco: když tak chodím po ulici nebo jedu tramvají, pozoruji, že lidé mají tak ustarané tváře! Je mně to líto, přála bych si, aby tu bylo víc sluníčka.
Moje 20.století – dokument ČT – 2005
Části rozhovoru použity s laskavým svolením Czech Music Quarterly
Aleš Březina, Jan Skácel: Píseň o nejbližší vině, Soňa Červená, Vladimír Strnad – klavír, z CD Kawasakiho růže
Související články
- Soňa Červená jako Makropulos
- Ohebné hlasivky a železná vůle Soni Červené (2)
- Ohebné hlasivky a železná vůle Soni Červené (1)
Komentáře: 11
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
24. května 1912 se narodila australská sopranistka Joan HAMMOND (+26.11.1996)
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Vyborne finale! Dekuji za cely rozhovor – autorce za podnetne otazky a S. Cervene za uprimne odpovedi na ne. I editori udelali dobre svoji praci vcetne vyberu fotografii a video ukazek.
Dam si double scotch – na radost a aby bylo vice slunicka mezi lidmi, jak rika sama S. Cervena. Cheers!
VT
Ano, také děkuji za rozhovor, který jsem vždy přečetla jedním dechem.
Paní Soňa Červená je obdivuhodná a moudrá dáma!!
Musím opět zopakovat, že v takovémto rozsahu a kvalitě odvedený rozhovor by nám měl přinášet zejména tisk typu Hudebních rozhledů a Harmonie. To jsou příjemci dotací od státu. To, že to nedělají nebo nedokáží snižuje jeich kredit v očích odborné veřejnosti. Je však záslužné, že to činí soukromý subjekt a děkuji za to.
paní Červená je jistě legendou, která si zaslouží satisfakci formou takovéhoto memoárového rozhovoru.
Moc a moc děkuji za překrásný rozhovor, který mi dal mnohem více než jen fakta, ale i tu životní moudrost… A vždy kdy bucu mít tendenci se mračit, vzpomenu si na paní Soňu Červenou a pokusím se usmívat :)
A také díky z operu Zítra se bude, viděla jsem ji už 3x a ještě se párkrát chystám.
Paní Soně Červené přeji hodně vitality a sluníčka do života.
Kateřina
Dalsi velka udalost bude nadchazejici vystoupeni S. Cervene ve Veci Makropulos ve Stavovskem divadle. Jeste jsou listky (a za velmi prijatelnou cenu) treba na 28.12. Rad bych to videl, treba to vyjde. Stavovske je nadherne divadlo, takove v Kanade nemame. Pro me je tam kazda navsteva velky svatek. Jen je skoda, ze tam v baru prodavaji skoro nekonzumovatelne bile vino. Nechce se mi verit, ze by navstevnici nebyli ochotni priplatit par korun za neco podstatne kvalitnejsiho.
To je moc fajn, ty politické opery. U nás je pěkná tradice (Mladá garda, Příběh opravdového člověka), a teď tedy Zítra se bude. To musí být nářez!! To se mohou myslím i v Met s jejich Nixonem v Číně schovat.
Stálo by za zváženou, zda by neměl autorský tým ještě formou opery vytěžit svěží dílko Antonína Zápotockého Barunka (tady by ovšem role pro pí Červenou asi nebyla), a samozřejmě zhudebnit některou z Havlových her, popřípadě ztvárnit nosné téma Velkého Listopadu "Havel na Hrad"??
@ predchozi anonymni
Jiste, politicka temata v umeni jsou ozehava, cim novejsi tim je risk vetsi. Nehazel bych je ale vsechny do jednoho pytle.
Padlo tady jmeno Zapotocky. Vzpominam si, jak jsem jako 5 lety kluk nasel doma pri uklidu s matkou cernobilou fotku jednoho vazneho pana. Zvidave jsem se zeptal, kdo to byl. Matka mi sebrala fotku z ruky a bez okolku rekla: "To je Tonda Zapotockej. Uz je po nem." V dalsi vterine onen portret nemilosrdne poziraly plameny v nasich kamnech na drevo – k memu uzasu! Pochybuji, ze by jednala jinak i nyni, kdyby byla nazivu.
Dovolim si zaspekulovat, ze s Miladou Horakovou by se takhle u nas nezachazelo. Symbolika jeji osobnosti a osudu predstavuje neco zcela odlisneho, protipol onoho Zapotockeho, na nehoz jsme uz mozna casem zapomneli. Hruzy predchoziho rezimu by se tak rychle zapomenout nemely. Uz treba jen proto, aby se nova generace nezaplela do neceho podobneho. To byl asi jeden ze zameru Zitra se bude…
Vtslajer
Horáková – na rozdíl od Zápotockého – není autorkou opery, takže příměr jde zcela vedle…
Zápotocký byl v době dominance komunismu stejně opěvovaným autorem jako dnes Havel, kdoví, za jak dlouho a kde se budou Havlovy fotky pálit… na pálení jsou Češi experti…
Ale já chápal příspěvek s návrhem na zhudebnění Zápotockého a Havlových výplodů jako sarkasmus, který si bere na mušku tendenčnost a servilnost autorů (v padesátých letech by asi dotyčnou operu nezkomponovali… dnes se stávají režimními autory podobně, jako jimi byli autoři Mladé gardy a Příběhu opr. člověka.)
Zapotocky byl autorem opery? To jsem teda nevedel.
V mem prirovnani jsou Horakova i Zapotocky jako symboly odlisnych ideologii, to je snad jasne.
Mně je rovněž politická opera proti srsti, a to notně, považuju to obecně za trapné, ať to slouží jaké chce ideologii. A to dnešní vyvařování bujónu z mrtvé Horákové, pořád kolem dokola, to je už teprv docela nevhodné, nepietní a slouží to jen k profilování servilnbích "umělců", kteří se točí, jak momentálně fouká vítr.
Pro předchozího:
Jako kulisa k pití vína a chroupání ořechů to stačí, ne?
Máte samozřejmě pravdu!