Ohlédnutí za tanečním putováním Mistra Pavla Šmoka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

S odchodem choreografa Pavla Šmoka, který nás navždy opustil v noci z 3. na 4. dubna, se fakticky završila významná etapa vývoje českého baletního umění – doba, v níž se balet definitivně stal plnoprávným, svébytným a sebevědomým jevištním žánrem oproštěným od původních služebních funkcí. Do dějin žánru se Pavel Šmok zapsal nejen jako osobitý tvůrce, ale zejména jako umělec, který svou tvorbou výrazně ovlivnil generace svých následovníků, jako umělec, který se mimořádně zasloužil o propagaci českého tanečního umění v zahraničí.

Pavel Šmok se narodil 22. října 1927 ve slovenské Levoči, kde jeho otec působil jako stavební inženýr. Po vzniku Slovenského štátu v roce 1939 se rodina Šmokových přestěhovala do Prahy.

Pavel Šmok, 1946 (foto archiv PKB)
Pavel Šmok, 1946 (foto archiv PKB)

Nejdříve vše nasvědčovalo tomu, že syn Pavel půjde v otcových stopách a bude se realizovat v technických oborech. Vystudoval průmyslovou školu a poté byl dva roky posluchačem Fakulty strojní Českého vysokého učení technického. Nakonec ale u něj výrazně převážil zájem o umění a speciálně o divadlo. Po válce hrál v tehdejších známých pražských amatérských scénách, jako bylo Divadlo mladých pionýrů anebo Divadlo na Slupi. Tančil rovněž v souboru Josefa Vycpálka. V roce 1948 se přihlásil ke studiu na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře, k němuž po roce přibylo i studium tanečního oddělení, kterému dal nakonec definitivně přednost.

Pavel Šmok (foto archiv PKB)
Pavel Šmok (foto archiv PKB)

V roce 1950 se stal hercem souboru Divadla D vedeného Emilem Františkem Burianem, který v mnohém nepochybně Šmoka ovlivnil. Na tomto místě si neškodí připomenout vliv tohoto velkého mága českého divadla první poloviny dvacátého století na choreografickou tvorbu Saši Machova. Pavel Šmok u Buriana účinkoval v několika inscenacích a v té době se jako herec objevil i ve filmu v roli Oty v dobově silně poplatném a propagovaném snímku režiséra Vladimíra Vlčka Zítra se bude tančit všude. Souběžně se věnoval sportu, především krasobruslení, v němž se stal juniorským mistrem Československé republiky. Při provozování tohoto sportu se setkal s významnými a zkušenými tanečními pedagožkami Helenou Štěpánovou a Martou Aubrechtovou. Účinkoval také v hlavní roli v taneční revui Pyšná princezna. Později se věnoval krasobruslení jako choreograf, a to jak jednotlivým sportovcům při studiu jejich soutěžních vystoupení, tak při inscenování ledních revuí.

Na konzervatoři, kterou dokončil ve zralém věku šestadvaceti let v roce 1953, na něj měly velký vliv tři vynikající osobnosti tehdejší české taneční pedagogiky Mariana Tymichová, Zora Šemberová a Leuretta Hrdinová. Už v té době se u něj projevil zřetelný zájem o choreografii.

Natáčení pohádky O Honzovi (zdroj prazskykomornibalet.cz)
Natáčení pohádky O Honzovi (zdroj prazskykomornibalet.cz)

Po absolutoriu konzervatoře se Pavel Šmok stal členem baletu Armádní opery, kterou tehdy všemocný ministr národní obrany Alexej Čepička zřídil jako umělecké těleso šířící osvětu a kulturu v armádě. Zde se poprvé setkal s o tři roky starším Lubošem Ogounem, který zastával funkci vedoucího choreografa. Toto setkání se posléze vyvinulo v celoživotní tvůrčí spolupráci. Oba umělci byli v mnohém odlišní, ale spojoval je hluboký niterný zájem o taneční divadlo a jeho směřování.

Po zrušení Armádní opery působil Pavel Šmok krátkou dobu v baletním souboru Národního divadla, načež jej angažoval šéf plzeňského baletu Jiří Němeček jako sólistu do souboru, jemuž se úspěšně snažil svou koncepční činností vtisknout specifickou tvářnost. V Plzni se Pavel Šmok setkal s řadou významných úkolů nejrůznějšího charakteru, v nichž se jako tanečník mohl setkat s širokou typovou paletou rolí, což později zužitkoval ve své práci choreografa. Plzeňskému publiku se představil v prvooborových rolích typu Václava v Asafjevově Bachčisarajské fontáně anebo Marka v baletu jihoslovanského autora Stevana Hristiće Ochridská legenda. Tančil Prince Zlatohlávka v Nedbalově baletní pohádce Z pohádky do pohádky a vedle toho Otce v Jánošíkovi Václava Kašlíka. V nejúspěšnější Němečkově inscenaci z jeho plzeňského období, v baletu gruzínského autora Michaila Čulakiho Mládí byl výborným představitelem Peťky. Ve všech rolích, v nichž vystoupil, dokázal perfektně zužitkovat své herecké schopnosti.

Po odchodu Jiřího Němečka do Národního divadla se Pavel Šmok v Plzni znovu setkal s Lubošem Ogounem. V jeho inscenaci baletu Reinholda Glièra Rudý mák vytvořil Pavel Šmok roli Li-šan-fua. V té době se začal věnovat choreografii a pohybové spolupráci v souborech operety, opery a činohry. Upozornil na sebe například svou choreografií k Offenbachově Krásné Heleně.

V roce 1958 se Pavel Šmok po úspěšném konkurzu stal choreografem a šéfem baletního souboru ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Už ve své první inscenací, kterou byl večer složený ze tří titulů (Valčíky Antonína Dvořáka, Karneval Roberta Schumanna a Svatební košile mladého brněnského komponisty, žáka Bohuslava Martinů, Jana Nováka), zaujal svou choreografickou kreativitou. V Ústí rovněž nastudoval balet Kara Karejeva Cesta hromu, Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského. Své někdejší činoherní zkušenosti výtečně uplatnil v inscenaci tehdy populárního titulu Jarmila Burghausera Sluha dvou pánů podle slavné Goldoniho komedie, kde výborně využil principy commedia dell’arte.

Na jaře 1960 se v Brně konala významná akce – Festival současného tance, který měl v mnohém zásadní význam pro další vývoj českého baletu. I balet podobně jako celé české divadlo se tehdy začal vymaňovat ze stereotypů nastolených praktikami tak zvaného socialistického realismu a zvolna docházelo k seznamování s moderními trendy nastupujícími v evropském tanečním umění. Šmokova inscenace Sluhy dvou pánů se na přehlídce setkala s velmi příznivým přijetím.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář