Ohnivý anděl? Ta hudba mi během zkoušek doslova rvala energii z těla

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s dirigentem Robertem Jindrou o Prokofjevově opeře i o jeho uzavírajícím se ostravském angažmá 

Dnes bude v opeře Národního divadla moravskoslezského uvedena další repríza nové ostravské inscenace Prokofjevova Ohnivého anděla, která byla premiérována koncem února tohoto roku. Na českou scénu se toto dílo vrátilo po více než třiceti letech. Hudebně je v Ostravě nastudoval a diriguje Robert Jindra.
Jaký máte vztah k hudbě dvacátého století a kdo vás při jejím poznávání nejvíce ovlivnil?

Hudba dvacátého století mne provází od doby, kdy jsem se studenty pěveckého oddělení Pražské konzervatoře nastudoval a dirigoval například operní skeč Tam a zpět Paula Hindemitha, Tři minutové opery Daria Milhauda nebo světovou premiéru miniopery Žižkovské dvojzpěvy Šimona Vosečka. To byly mé první interpretační zkušenosti s hudbou tohoto období. Nicméně k poslechu zásadních děl například Albana Berga, Arthura Honeggera, Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče, Arnolda Schönberga a řady dalších jsem se postupně dostal i díky panu profesorovi Jiřímu Rumlovi, který mi vždy u klavíru se zanícením přehrál jejich stěžejní části. Pamatuji se, jak jsem poté hned běžel do Městské knihovny pro nahrávky a partitury. Pan profesor byl vždy nadšený, když jsem později hovořil, jak jsem se do této hudby zamiloval.

Přece jen, hudba tohoto období bývá často posluchačským oříškem…

U mne to byla cesta od milovaného Richarda Wagnera přes Richarda Strausse, Gustava Mahlera až k této hudbě. Bylo to také díky možnostem, které již naše generace díkybohu měla. Dostupnost nahrávek i možnost vyjíždět za hranice zhlédnout špičkové interpretace daných děl zkrátka bylo a je velké pozitivum této doby. Myslím, že dnešní generace mladých umělců, přestože tyto možnosti má, je nedokáže bezezbytku využít ke svému vzdělání a interpretačnímu rozhledu. Je to velká škoda. Pro běžného diváka-posluchače bývá hudba dvacátého století stále určitým „strašákem“. Panuje všeobecná obava, že jde o hudbu nesrozumitelnou, nemelodickou a příliš náročnou. Bohužel se to u nás týká i tvorby Leoše Janáčka, který v současnosti ve světě patří mezi nejhranější skladatele. U nás mnoho šéfů a dramaturgů operních scén často považuje nasazení jeho i dalších děl dvacátého století za divácké „harakiri“.Za vaší téměř pětileté éry v Ostravě se ale Janáčkova díla na repertoáru Národního divadla moravskoslezského pravidelně objevovala. Které z nich máte nejraději?

Každé z Janáčkových operních děl je svým způsobem specifické a zasloužilo by si samostatný rozbor. Pro mne osobně je na čelním místě Věc Makropulos, kterou jsme v Ostravě uvedli před třemi lety v zajímavém pěveckém obsazení. Vedle Evy Urbanové, která part Emilie Marty nastudovala poprvé ve své kariéře a přímo pro ostravskou operu, se tehdy představili Aleš Briscein, Peter Mikuláš a Martin Gurbaľ, Ivan Kusnjer, Jozef Kundlák, Luciano Mastro a řada dalších skvělých pěvců. Vraceli jsme také úspěšnou inscenaci Její pastorkyně režiséra Michaela Taranta z roku 2004 s obměněným obsazením – s Maidou Hundeling a Evou Dřízgovou-Jirušovou v roli Jenůfy a Yvonou Škvárovou, Nadine Secunde a Evou Urbanovou v roli Kostelničky. Uvedli jsme také Janáčkovu operní prvotinu Šárka a až do listopadu roku 2014 jsme měli na repertoáru inscenaci Káti Kabanové. Čekají nás také ještě poslední čtyři představení Výletů páně Broučkových… Janáček zkrátka do Ostravy bezesporu patří a bylo naší radostí i milou povinností o jeho operní odkaz pečovat.

Inscenace Ohnivého anděla je součástí dramaturgické řady Operní hity 20. století. Proč padla volba právě na Prokofjeva?

V rámci této řady jsme společně s dramaturgem Danielem Jägerem chtěli uvádět nejen díla Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, ale také představit tvorbu tří skladatelů, kteří díky pozvání někdejšího organizátora hudebního života a šéfa opery Jaroslava Vogela doslova uchvátili předválečnou Ostravu. Prvním z nich bylo uvedení opery Paula Hindemitha Cardillac, která se setkala s velkým ohlasem. Někteří diváci se dokonce vraceli do divadla na představení této opery opakovaně. Následoval úspěšný Život prostopášníka Igora Stravinského a nyní přichází na řadu Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva. Všechna tato tři díla nebyla předtím v Ostravě uvedena a všechna jsme také poprvé na našem území nastudovali v originálním jazyce. Není pochyb, že uvádění děl dvacátého století, pokud je vše náležitě připraveno, včetně dramaturgických úvodů, besed a setkání při hudebním výkladu u klavíru, má nezpochybnitelné místo v repertoáru a najde si své nadšené diváky.Měl jste již dříve možnost setkat se jako interpret s Prokofjevovou tvorbou?

Ohnivý anděl je mým úplně prvním dirigentským setkáním s Prokofjevovým dílem. Tuto operu jsem si již dříve oblíbil díky její mystické tajemnosti, expresivnosti a hudební barevnosti. Je to ale opera po všech stránkách velmi náročná. Po zkušenostech z předchozích projektů – mám na mysli zejména Hindemithova Cardillaca, Janáčkovu Věc Makropulos a Wagnerova Lohengrina – jsem si byl jist, že soubor a především orchestr ostravské opery je již na takto extrémně těžký úkol dostatečně připraven. V případě Ohnivého anděla jde skutečně o velmi náročnou partituru a musím přiznat, že během nastudování jsem pociťoval, že mi tato hudba doslova rve energii z těla.

V čem je partitura tohoto díla specifická?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (11) “Ohnivý anděl? Ta hudba mi během zkoušek doslova rvala energii z těla

  1. Děkuji za zajímavý rozhovor s panem Jindrou. Jen by mě zajímalo: pan Jindra se zmiňuje o vydání CD s Dvořákovou Armidou a o tomto počinu se zde také nedávno pochvalně vyslovila paní Havlíková ve svém Panoramatu. CD ale v nabídkách e-shopů nefiguruje a na webu ostravského ND je dokonce uvedeno, že se jedná o „nekomerční CD“. Mám tomu rozumět tak, že nahrávku nelze zakoupit? To by mi moc nedávalo smysl… Pokud někdo ví něco bližšího, předem díky za informaci.

  2. Dobrý den,
    CD je vzhledem k finanční náročnosti realizace komerčního nosiče NEPRODEJNÉ a je určeno pouze k propagačním, dokumentačním a jiným nekomerčním účelům. Můžete je získat prostřednictvím soutěže na Opeře PLUS a také na vybraných akcích opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (dramaturgické úvody k představením, besedy). V případě dotazů mne prosím neváhejte kontaktovat: daniel.jager@ndm.cz.
    S přátelským pozdravem
    Daniel Jäger
    Dramaturg opery NDM

  3. Tak rozdíl je asi třeba v tom, jak jsou ošetřena autorská práva s těmi, co na CD zpívají, nemyslíte? Já být zpěvákem, jiné požadavky budu mít, když se to bude prodávat, a jiné, pokud to bude jen pro dokumentační účely divadla. To přece dá rozum… To samé se týká dirigenta, orchestru atd. :-)

  4. Ano, tomu rozumím, ale v tom případě určitě neplatí tvrzení pana Jindry (uvedené v článku), že tato nahrávka přispěje k větší popularitě této nedoceněné opery. Pokud nahrávka nebude běžně dostupná a bude ji mít doma jen pár lidí, kteří ji dostanou na besedě v ostravském ND, tak to asi žádný širší dopad mít nebude.

          1. Dobrý den,
            můžete to prosím rozvést? Já to skutečně nechápu, v tomhle oboru se nevyznám.

            Máme tedy někde na hromadě CD vyrobené ve spolupráci s ČRo. Rozdáváme je vybraným lidem na akcích.

            A teď: Tu hromadu CD jsme mohli udělat větší. Kus té hromady jsme mohli poslat někam do skladu ČRo a na eshopu ČRo jsme mohli přidat jednu položku na prodej.

            Zbývají ty peníze pro umělce. Pokud by ty znemožnily „komerční“ vydání (když všechno ostatní, co se týká CD, už máme), jak by tedy vůbec mohly vycházet nějaké nahrávky?
            Kde vznikají ty další náklady? Já to opravdu nevím, proto se ptám.

          2. Tady je mi jasné,že nepůjde o žádný kasovní trhák,ba spíše naopak.Ale pokud existuje cd s nahrávkou,pak by neměl být problém ho nabídnout přes internet v nějakém specializované eshopu,myslím tím specializovaném na nahrávky klasické hudby,a tím ho dostat i k lidem,kteří by si to rádi koupili.Určitě by se ta nahrávka dostala k mnohem většímu počtu posluchačů,kteří by si navíc cd koupili za peníze,než ho nějak „pokoutně“ rozdávat „vyvoleným“ jako jenom propagační a nekomerční cd zadarmo.Nechápu to….

          3. No mám za to, že pokud jde CD do komerční disribuce ať už a e-shop nebo kamkoli, musí se to ošetřit předem a všechny autorské poplatky a honoráře umělců tím narostou poměrně zásadně. Přesně to samozřejmě nevím o kolik. Bude tam asi i jiná daň… No a výnos z prodeje je pak ve hvězdách… To si instituce jako divadlo nemůže dovolit, to by se toho muselo chopit nějaké vydavatelství leda… A pokud by ta CD co mají vydaná jako neprodejná začali jen tak prodávat, tak by se dostali do rozporu se zákonem. Já sám Vám to úplně dopodrobna taky vysvětlit nedovedu…

Napsat komentář