Okouzlující Calleja

15.9.2011 15:20 Svatava Barančicová

Jedním z vrcholů dramaturgie letošní Dvořákovy Prahy bylo komorní vystoupení maltského tenoristy Josepha Calleji, který s klavírem přednesl 14.září v Rudolfinu operní árie a písně. O to víc byla zarážející poměrně slabá účast publika na tak atraktivním večeru, boční galerie a varhanní empora zely prázdnotou a i v přízemí zůstaly ještě volné rezervy. Přitom cena vstupného byla velmi výhodná ve srovnání s jinými koncerty Calleji (i v Praze).

Mladého, urostlého a usměvavého tenoristu naštěstí pohled do „děravých řad“ nerozhodil a své vystoupení začal velmi sympaticky – krátkým pozdravem navázal kontakt s publikem a spustil první árii „Questa o quella“ z Rigoleta. Po ní přišel recitativ a árie z Verdiho Macbetha („O figli… Ah, la paterna Mano“). Calleja má velmi světlý, typicky italský tenor, s chvějivým až tremolově působícím vibratem. Pro ty, kdo jej slyší poprvé, je to možná i překvapivé, Callejův hlas a romantizující styl ze všeho nejvíc připomíná velké tenory ze sto let starých šelakových desek, speciálně Carusa. Což ale není vůbec špatné…

Tuto svou image dále potvrdil i ve sladkých a nostalgických písních Francesca Paola Tostiho a Stefana Donaudyho („A Vuchella“ a „Vaghissimma Sembianza“), autorů, kteří na operním poli sice neměli štěstí, ale jejich dílo proslavili alespoň na koncertních pódiích právě pěvci jako Caruso, Gigli nebo Pavarotti. První půli večera Calleja uzavřel opět árií Vévody mantovského z Rigoletta, slavnou „La Donna e Mobile“. Podal ji brilantně a s efektním závěrem – vysoký tón na konci protahoval frajersky a s lehkostí donekonečna. Již v tuto chvíli bylo publikum hodně natěšené na druhou polovinu koncertu – ta ovšem přinesla nakonec mnohem víc, než se čekalo.

Calleja se předvedl ve fantastické formě, jedna árie byla lepší než druhá. Cavaradossiho z Pucciniho Tosky zpíval geniálně, rozvinul naplno dlouhodeché velké fráze a ještě je na vrcholu držel a zvyšoval napětí (Recondita armonia z 1. dějství a hlavně E lucevan le stelle), tam byl přesně ten kus velkoleposti a ten potenciál, který Domingovi už letos v Krumlově chyběl. Pak přišla Leoncavallova Mattinata – zazpívaná se šarmem a s obrovským závěrem. Zajímavou polohu ukázal i ve francouzském repertoáru, v Gounodovi (recitativ a árie Romea „L’amour, l’amour…Ah! Lève-toi, soleil!“, Romeo et Juliette) a Massenetovi (recitativ a árie Rodriga z opery Cid „ Ah! tout et bien fini…“ a „O souverain, o juge, o pere“). Zpíval chytře a citlivě, jeho decrescenda v závěru frází zněla, jako když tón mizí zpátky v jeho hlavě a hrudi. U Masseneta už byl sál tak pozorně ztichlý, že by tu koncentraci narušil i pověstný padající špendlík.

Právě v těchto skladbách (ale i jinde) mi nejvíce chyběl doprovod orchestru, který měl nahradit tohoto večera klavír. Stěží mohl, z Massenetovy barevné partitury zbyly v některých místech jen řídké akordy, „kila“ na začátku taktu, kdy zpěvák dokončoval fráze v podstatě už jen do ticha. Je těžké gradovat jakékoliv árie a písně do vítězných vrcholů, když chybí to velké plénum orchestru pod vedoucím hlasem.

Zde je nejvyšší čas zmínit se i o klavíristovi Martinu Katzovi, jenž patří již čtyřicet let k vyhledávaným klavírním partnerům takových pěveckých hvězd jako například Frederica von Stade, Kathleen Battle či José Carreras. Malinký mužíček, který vypadal na pódiu vedle urostlého Calleji jako legrační skřítek, hrál spolehlivě, čistě a přizpůsobivě, na druhé straně nedělal ze svého partu nijak velké umění. Asi nejvíc si zahrál, když později v přídavcích došlo na Granadu, tam musel vyvinout hodně úsilí k ohnivému nástupu této temperamentní skladby, a jak se koncert vyvíjel dále, musel maestro vytahovat ze svých zásob další a další partitury.

Callejovi totiž zpívání, jak se zdá, ten večer opravdu zachutnalo a nadšené publikum, které děkovalo vestoje, podaroval přídavky více než štědře. Celkem šestkrát běžel klavírista do zákulisí pro další noty, mezi jinými zazněl například Massenetův Werther („Pourquoi me réveiller?“), slavné O sole mio, kde tenorista doslova trylkoval, zmíněná Granada, v níž Calleja překvapil nefalšovaně dramatickým mužným nástupem (většinou se už píseň jen veze v uvolněném výrazu efektních přídavků), Pietriho „Io conosco un giardino“, „Non ti scordar mai di me” ad.

Calleja byl sympatický, uvolněný, promlouval k publiku, nenechal se dlouho o přídavky prosit a očividně se radoval z vydařeného večera. A my s ním.

Dvořákova Praha 2011
Joseph Calleja (tenor)
Martin Katz (klavír)
14.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Giuseppe Verdi: Rigoletto
Questa o quella
Árie Vévody mantovského z 1. dějství

Giuseppe Verdi: Macbeth
O figli… Ah, la paterna Mano
Recitativ a árie Macduffa ze 4. dějství

Francesco Paolotosti: A Vuchella

Stefano Donaudy: Vaghissimma Sembianza

Giuseppe Verdi: Rigoletto
-La Donna e Mobile
Árie Vévody mantovského

-přestávka-

Giacomo Puccini: Tosca
-Recondita armonia
Árie Cavaradossiho z 1. dějství

Giacomo Puccini: Tosca
-E lucevan le stelle
Árie Cavaradossiho z 3. dějství

Ruggiero Leoncavallo: Mattinata

Charles Gounod: Roméo et Juliette
-L’amour! l’amour!… Ah! lčve-toi soleil!
Recitativ a árie Roméa z 2. dějství

Jules Massenet: Le Cid
-Ah! tout et bien fini… Ô souverain, ô juge, ô pčre
Reciatativ a árie Rodrigua ze 3. dějství

přídavky:
-Becante
-Non ti Scordar
-Pour Reveiller (Werther)
-O Sole Mio
-Io Conosco
-Un Giardino
-Granada

www.dvorakovapraha.cz

foto: Dvořákova Praha

Související články

Komentáře: 17

Anonymous dne 15.9.2011 v 14:09

Okouzlující??? A v čem? Jednalo se o běžný koncert, který zdaleka nedosahoval úrovně, kterou znám např. z Pražského jara.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.9.2011 v 14:14

Třeba poslední Pražské jaro podobný koncert zcela jistě nemělo, anonymní škarohlíde. I já byla okouzlena, večer to byl nááádherný, myslím, že i jen klavírní doprovod má své výhody – hlas si můžu lépe vychutnat. Calleja je velký umělec, který má budoucnost.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.9.2011 v 14:17

Přidám se – parádní koncert! Nádherné zpívání, velký sympaťák k tomu. Nedívím se, že nejedna z dam byla okouzlena :-) Karel

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
ivča dne 15.9.2011 v 14:21

A zas je to tady, někdo a nejlépe anonymní musí kritizovat za každou cenu. Pro mě to byl krásný večer, Joseph Calleja zpíval skvěle a jeho vystupování je mile bezprostřední. S doprovodem klavíru jeho zpěv o to víc vynikl. Seděla jsem v první řadě a bylo to jako nádherná záplava. Malá připomínka k recenzi – nebylo to srovnání s Domingem vzhledem k jeho věku trochu pod pás?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.9.2011 v 14:44

Anonym 16:09 se hluboce mýlí! J. Calleju jsem měl možnost vidět a slyšet nejen včera v Praze, ale několikrát také na operních představeních a koncertech a mohu potvrdit, že obecenstvo svými výkony vždy okouzlil. V Praze tomu nemohlo být jinak. Calleja totiž disponuje nejen krásným a silným hlasem podpořeným skvělou pěveckou technikou, ale jeho projevu nechybí vroucnost. Plně souhlasím s paní recenzentkou. Byla škoda, že si milovníci opery a zpěvu nechali tuto příležitost setkat se s předním světovým tenoristou ujít a zbylo relativně dost volných míst.
Koncert byl s klavírním doprovodem komornější, což se nám líbilo mnohem víc, než když jsou interpreti doprovázeni hlučně hrajícím orchestrem, který je často překrývá. Zde v našich krajích je to již tradiční neduh.
V přídavcích zazněla ještě píseň Because (a zněla v podání J. Calleji skutečně tak krásně jako kdysi z úst M. Lanzy). My jsme byli J. Callejou i včera nadšeni!
Jarda K.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 07:24

Ad první anonym: Vás může být člověku jen líto. Pokud vás neokouzlí ani takovýhle večer, moc toho potěšení v životě asi nemáte.
Jinak se přidávám k nadšeným divákům – nejen že má pan Calleja nádherný tenor, jaký se málo slyší, ale navíc charismatu na rozdávání (v tom mi připomněl Bryna Terfela – jenže na rozdíl od jeho koncertu, který z půlky odehrál orchestr, bylo tohle čiré potěšení ze zpěvu, za kterým většina obecenstva přišla). Bravo, bravo, bravo! A podle toho, co jsem přečetla na zpěvákově Facebooku a Twitteru :-), taky on měl z večera radost – a bylo to i znát. Takových koncertů jen houšť!
Ještě poznámka na okraj – srovnání s Domingem možná je vzhledem k věku pod pás, ale pravdivé. E lucevan le stelle zpíval Calleja líp. To je konstatování, ne kritika Dominga, který byl zvlášť ve druhé půlce koncertu uchvacující i přes ten věk. (To jsem se krásně vytáhla, koho všeho jsem slyšela… :-D)
Ronnie

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 08:25

(Ne)okouzlenému anonymovi: Myslíte, že by bylo lepší pozvat k přednesu třeba našeho pana Březinu? Byl byste více okouzlen?
Jděte se vycpat, ostatním život neotrávíte, i přestože se podobnými komentáři snažíte. Otravujete si ho jen sám sobě a musíte být velmi zapšklý a zlomyslný.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 08:27

Pro prvního přispěvatele: Letošní Pražské jaro toho vskutku mnoho nepředvedlo. Takovýto koncert by býval byl požehnáním, ale neuskutečnil se.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Evan dne 16.9.2011 v 08:30

Bohužel je to tak, Pražské jaro ztrácí glanc. Já jsem rád, že jeho kdysi exkluzivní dramaturgii i výčet interpretů, dokázali tímto festivalem vynahradit.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 08:51

Jen malá polemika: slovo urostlý bych zaměnil za obtoustlý. Na to jak, je umělec mladý a dobrý by mohl trochu kil shodit. Jinak skončí jako Paváč. JK

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 08:54

Musím se také přidat k nadšeným divákům. Calleju jsem naživo slyšela poprvé. Mám jeho desku "The Golden Voice", která je už trochu starší a dost mi tam vadilo jeho výrazné vibrato. Asi na technice zapracoval, v přenosech z MET už nebylo tak výrazné a ve středu nerušilo vůbec. Na decrescendech (zmíněných v kritice) by se myslím dalo ještě pracovat, porovnám-li to s Pavarottim nebo Villazonem. Jinak mě recital s klavírem naprosto uchvátil, opravdu jsem měla pocit, že si zpěv mnohem více užívám, než když je za ním hlučný orchestr. Všechno má svoje. Byla to krása.

K árii z Toscy – myslím, že nejlépe ji zazpíval Ramon Vargas v červenci v Krumlově, když už chceme a můžeme porovnávat.

Ještě k obsazenosti sálu – nebýt toho, že mě má festival v adresáři, ani bych o tomto koncertu nevěděla, nepotkala jsem jediný plakát. Pak se nedivím, že nebylo vyprodáno.

Irena

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.9.2011 v 09:07

Ireno, Vargase jsem zrovna neviděla :-( Škoda… závidím vám.
Jinak ohledně plakátů – já jsem jich pár potkala, ale myslím, že vždy v rámci "souhrnné" kampaně – možná by Dvořákova Praha mohla vážně takovéhle hvězdy víc prodat i lidem, co nemá v adresáři (taky tam jsem :-))
Ronnie

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Ondra dne 17.9.2011 v 19:35

Callejův koncert byl podle mého názoru jedním z kulturních vrcholů tohoto roku. Jeho hlas je opravdu typickým tradičním tenorem s klasickou (a dnes již i trochu zapomenutou) Carusovskou technikou appoggia, která dovede klidně z menšího hlasu vykouzlit hlas mistra. Spojí-li se ovšem bezvadná technika s vrozeným talentem, vznikne skvost, což jsme ostatně mohli ve středu slyšet. Na začátku mne také překvapil poloprázdný sál, ale o to panovala snad i lepší atmosféra a výraznější "Bravo" než na jiných koncertech. Ovšem za neobsazenost opravdu nejspíše mohl špatný marketing a PR, kdybych se o podobné akce aktivně nezajímal a každou chvíli neprojížděl různé kulturní agentury, sám bych o něm těžko věděl. Ve srovnání s "přemedializovaným" Curou (kterého osobě zrovna nemiluji), není o čem mluvit – cena lístku nebo obsazenost sálu není vždy zárukou kvality a mistrovského hlasu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.9.2011 v 10:05

Tento Callejův koncert s klavírem jsem neviděla, ale byla jsem na jeho minulém koncertě v Obecním domě, kde zpíval s doprovodem orchestru. Měli jsme proto zájem s mím vidět Rigoletta v MET, když jsme náhodou v té době byli v New Yorku. Bohužel, jestli pražský koncert s orchestrem se nám docela líbil, i když jsme zde slyšeli i lepší, výraznější tenory, jako Vévoda v Rigolettovi nás Calleja velmi zklamal. Zazpíval to, ale vůbec neoslnil, hlas byl velmi slabý, byl na jevišti jaksi "do počtu". Jako by neměl pro tuto roli dostatečné charisma a energii. Možná, že neměl tak dobrý den, jako tento týden v Praze, avšak připouštím, že árie, které jak zde jsou uvedeny, by měl zpívat s orchestem, protože tak byly napsány. S klavírním doprovodem, i když se v komorním prostoru obecenstvu líbily, je to jak koncertní verze zkoušky na operu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 19.9.2011 v 07:33

Ondrovi: Souhlasím zcela s vámi.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.9.2011 v 08:05

Mne Calleja okouzlil, slyšela jsem jej poprvé a protože mám raději barytony než tenory, jeho sametový a pevný hlas, barytonového ladění, mne nadchl. Sice komerční repertoár, ale skvěle podaný. Úžasný byl jeho kontakt s publike, od první věty si získal Rudolfinum, tedy přinejmenším anglicky hovořící část. Byl milý, bezprostřední. Ano, škoda, že jen s klavírem, chtělo to koncert, přece jen to byl poměrně heroický repertoár, který si orchestr žádá. To je nevýhoda recitálů, na druhou stranu zase měl posluchač možnost si hlas vychutnat. Připomnělo mi to loňský bonbonek Dvořákovy Prahy, recitál mého oblíbence Dmitriho, ale jeho recitál měl výhodu v to,, že skladby byla jaksi klavírnější, a Ivari Ilja je nějaký doprovod.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.9.2011 v 12:48

Souhlasím s kladnými komentáři, Calleja byl výborný. Zda je okouzlující-to může být pro každého posluchače někdo jiný. Je to však sympaťák a od minulého pražského vystoupení se zlepšil! Ale k obsazení sálu mohu dodat toto. Sháněl jsem vstupenky koncem prázdnin, ale levnější nebyly k dosažení. Nejprve mi v předprodeji sdelili že je vyprodáno. Jindy později, že se 4. a 5. pořadí neprodává, aby se prý prodaly drahé vstupenky. Koupit si však za 700 Kč emoru na komorní koncert (2 účinkující) a dívat se jim na záda – no to je smutné. Však tam také seděli jenom 3 diváci. Levné vstupenky začali prodávat až těsně před koncertem, ale to asi většina zájemců již nevěděla a měli jiný program. Moji přátelé (důchodci), kteří chodí na tyto koncerty, po marném snažení na koncert rezignovali. Balkon byl kromě prvních řad téměř prázdný. Nadouval se na něm pan Darjanin a o přestávce měl pro své známé občerstvení v salónku. Podle uvaděček bylo obecenstva i na ostatních koncertech DP málo -vysoké ceny a s levnějšími vstupenkami obdobně. Chyba marketingu? Škoda.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.