Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    21.5.2010 14:29 Pavel Šimáček

Recitál Olgy Borodiny patřil k nejžádanějším koncertům Pražského jara – soudě alespoň podle toho, že patřil k těm nejrychleji vyprodaným. Tato ruská mezzosopranistka má za sebou úctyhodnou kariéru, vystupovala v nejslavnějších operních domech světa a je stále na vrcholu: z poslední doby jmenujme alespoň vystoupení v Las Scale nebo Metropolitní opeře (La Damnation de Faust, Carmen).

První polovina recitálu byla věnována výhradně ruským autorům, což jsem přivítal, neboť kdy budeme moci naživo slyšet Sadka či snad operu Kamenný most. Již po prvních taktech žalozpěvu Mrtvé pole, sóla z oratoria Alexander Něvskij Sergeje Prokofjeva, bylo jasné, že Borodina svůj hlas perfektně ovládá. Její mezzosoprán má krásnou tmavou barvu, řekl bych až hebkost, sametovost. Jde o typický „velkooperní“ hlas a bylo velmi dobře patrné, jak se zpěvačka přizpůsobila menšímu prostoru Dvořákovy síně Rudolfina a v pomalé skladbě hlas „krotila“. Jediné neoperní – a pro podobný recitál ne tak atraktivní dílo – přijalo publikum vřele. První bravo se ozvalo po následující procítěné árii Ljubavy z opery Sadko (Rimskij-Korsakov). Zde jsem si poprvé uvědomil, jak Pražská komorní filharmonie pod vedením dirigentky (nikoliv dirigenta, jak uváděl program) Keri-Lynn Wilson Borodinu citlivě doprovázela. Koketnější polohu zpěvačka ukázala v kratší písni Laury z opery Kamenný host Alexandra Sergejeviče Dargomyžského. Pro zajímavost uvádím, že opera je psána na námět Dona Juana a vystupují v ní postavy známé z Donna Giovanniho – výjimkou je právě Laura, milenka Dona Juana. První polovinu koncertu ukončila rozsáhlejší a dramatická árie Jany z Čajkovského Panny Orleánské.

Po přestávce přišel čas na hudbu italskou a francouzskou. I když pro Carmen dávám přednost světlejším hlasům, tak pěkně zazpívanou Seguidillu jsem dlouho neslyšel – však si za ni Borodina vysloužila potlesk doslova frenetický! Velké úspěchy Borodina slavila ve světě jako Dalila ze Saint – Saënsovy opery. Árie Printemps qui commence, kterou zazpívala v Praze, byla jedním slovem nádherná. Koncert ukončila dramatická a efektní árie z Cileovy Adriany Lecouvreur. Stojící publikum si vytleskalo jako přídavek slavnou Mon coeur s’ouvre a ta voix ze Samsona a Dalily, opět v krásném a procítěném podání. Po dalších ovacích si Borodina sáhla na krk a s omluvou tak naznačila, že už bohužel přidávat nebude.

Dlouho jsem také nezažil, aby publikum tak spontánně a bouřlivě reagovalo na orchestrální skladby, které slouží jako „výplň“ recitálů. Jak už jsem výše naznačil, výkon PKF byl perfektní – vyzdvihnul bych jiskrné provedení předehry k Ruslanovi a Ludmile, jemnou, ale v závěru majestátní hru v Tanci hodin a skutečně bouřlivé Bacchanale ze Samsona. Také Keri-Lynn Wilson již diriguje v nejvýznamnějších divadlech (Vídeňská státní opera, Mariinské divadlo). Její projev je poněkud nervní, působí však velmi sympaticky.
Výše jsem zmínil několik bravo pro Borodinu – chtěl bych na tomto místě pokorně poprosit příslušné pány, pokud tento web čtou, zda by s voláním bravo mohli alespoň pár vteřin počkat, než dozní ony krásné chvilky ticha, kdy si my ostatní vychutnáváme zážitky z krásného zpěvu. Do potlesku ať řvou dle libosti.

Olga Borodina – mezzosoprán
Pražská komorní filharmonie
Keri-Lynn Wilson – dirigentka
Pražské jaro 2010
Dvořákova síň Rudolfina, 19.května 2010

program:
Michail Ivanovič Glinka: Předehra k opeře Ruslan a Ludmila
Sergej Prokofjev:Mrtvé pole z 6. Části oratoria Alexander Něvskij
Nikolaj Rimskij Korsakov: Celou noc jsem čekala zbytečně, árie Ljubavy z opery Sadko
Petr Iljič Čajkovskij: Polonéza z opery Eugen Oněgin
Alexander Sergejevič Dargomyžskij: Granada se zahalila do mlhy, píseň aury z opery Kamenný host
Petr Iljič Čajkovskij: Nastal čas. – Buďte sbohem, rodné pahorky a pole, árie Jany z opery Panna Orleánská
Amilcare Ponchielli: Tanec hodin z opery La Gioconda
Amilcare Ponchielli: Hlas zaslechla jsem anděla, árie La Ciecy z opery La Gioconda
Georges Bizet: Seguedilla: Prѐs des remparts de Seville, árie Carmen z opery Carmen
Camille Saint – Saëns: Danse Bacchanale z opery Samson et Dalila
Camille Saint – Saëns: Printemps qui commence, árie Dalily z Opery Samson a Dalila
Francesco Cilea: Acerba voluttà, árie kněžny z Bouillonu z opery Adriana Lecouvreur
encore:
Camille Saint – Saëns: Mon coeur s’ouvre a ta voix z Opery Samson a Dalila

www.festival.cz

 

Související články

• Zblízka: S PKF až do jihokorejského Soulu
• Ze zákulisí: Netrebko, Schrott a Kaufmann
• Dvakrát Pražské jaro: Nový Glass a varhany