Opera 2011: Otello z Českých Budějovic

Ve čtvrtek se v Praze představil operní soubor Jihočeského a 10. ročník Festivalu hudebního divadla – Opera 2011 se ocitl přesně ve své polovině. Zatímco Dvořákův Jakobín Stavovské divadlo vyprodal a Hoffmanovy povídky zaplnily, na Verdiho Otella místa zbývala. A na konci představení jich bylo ještě o něco více než na jeho začátku… Ale popořadě…



Režie byla svěřena šéfovi činohry Jihočeského divadla Martinu Glaserovi, který na rozdíl od velké části činoherních režisérů dílo neaktualizoval, ani na něj nerouboval jiné významy. Soustředil se na emoční stavy postav a vyšlo mu to. Všechna čtyři dějství se hrála na jednoduché abstraktní scéně (Jaromír Vlček) sestavené z krychlí a vyklápěcích panelů, které se na poslední akt zavřely a vytvořily zcela prázdný prostor pro drama dvou lidských duší – jedné naplněné láskou a druhé žárlivostí. Kostýmy (Samiha Maleh) sólistů a sólistek se inspirovaly dobovou módou, aniž by sklouzly k popisnosti, barevně vhodně kontrastovaly s monochromní scénou. Pouze sbor byl oblečen do nevýrazných „hábitů“. Velkou roli hraje v inscenaci práce se světlem, některé scény byly díky použití barevných světel nebo světelných ploch značně sugestivní.


WeiLong Tao v titulní roli bohužel potvrdil mé včerejší obavy a buďto se v těchto dnech nachází v těžké indispozici, nebo – a což je asi pravděpodobnější – prochází hlasovou krizí. Od počátku a po celou dobu zpíval silou, občas ho zrazoval hlas, několikrát mu doslova přeskočil (např. závěr prvního aktu při „Venere splende“, duet s Jagem ve druhém dějství). S postupem večera forsíroval čím dál tím více, od poloviny až nesnesitelně, ve třetím aktu šlo někdy o vyrážené výkřiky. Ze sólového výstupu ve stejném dějství však bylo patrné, že roli dopodrobna zná a že kdysi mohla být jeho parádní. Herecky se jeho výkonu nedalo vytknout nic po celou dobu. V opeře však záleží především na libém zpěvu. Tím nás naopak oblažila Frédérique Friess se svým měkkým sopránem a pěknou kantilénou. Píseň o jívě rozhodně tvořila vrchol večera. Kvalitní výkon podal jako Jago také Alexandr Beň, jeho Credo mělo značný účinek. Úžasný dojem ve mne zanechal mladý tenorista Aleš Voráček (rozhovor s ním jsme nedávno přinesli zde) v roli Cassia. Ode dnes budu při prohlížení obsazení repríz v Národním divadle dávat větší pozor na jeho jméno. Z menších rolí bych rád ještě vyzdvihl Montana Františka Brabantíka.

Sbor (sbormistr Josef Sychra) opět trpěl menším obsazením, ve kterém jsou více slyšet nepřesnosti, ale těch nebylo zase tolik. Některá místa, zejména podpořená orchestrem (pijácký sbor v prvním dějství) se povedla dokonale. Dostáváme se k orchestru (dirigent Martin Peschík), který asi neměl svůj den. Zpočátku soudržná hra se postupně rozpadala (zejména introdukce k třetímu a čtvrtému aktu), smyčce byly často falešné, výkon kontrabasů v posledním dějství (při příchodu Otella do Desdemoniny ložnice) vyvolal u mne a několika lidí v mém okolí nevěřícné kroucení hlavou.

Závěrečný potlesk byl opět vřelý, i když ne tak dlouhý jako u předchozích představení. Litoval jsem, že se účinkující neděkovali samostatně, zajímal by mne ohlas na jednotlivé osoby. Sám bych hlasitěji ocenil Frédérique Friess, Aleše Voráčka, také Alexandra Beně a režiséra Martina Glasera.

Festival Operního divadla Opera 2011
Giuseppe Verdi
Otello
Dirigent : Martin Peschík
Režie: Martin Glaser
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh
Sbormistr: Josef Sychra
Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla
Premiéra 6. 11. 2009 v Jihočeském divadle (na scéně Domu kultury Metropol)
Psáno z festivalové reprízy 3. března ve Stavovském divadle v Praze

Otello – WeiLong Tao
Jago – Alexandr Beň
Cassio – Aleš Voráček
Roderigo Václav Janeček
Lodovico- Petr Dopita
Montano – František Brantalík
Desdemona – Frédérique Friess
Emílie – Romana Strnadová
Hlasatel – Jan Mrkvička

www.festival-opera.cz

Foto: Petr Hasal (z předchozích představení: Otello – Weilong Tao, Plamen Prokopiev, Desdemona – Miroslava Veselá, Jago – Richard Haan, Cassio – Aleš Voráček)

Související články


12 responses to “Opera 2011: Otello z Českých Budějovic

  1. Není pravda, že orchestr Jihočeského divadla neměl svůj den. Naopak, podal svůj maximální výkon. Že to byl přesto výkon na hranici (za hranicí) profesionality je otázkou špatného managmentu Jihočeského divadla. Když to neslyší ředitel, měl by to slyšet šéf opery a pokud mu to nevadí, nemá na šéfovském postu co dělat. Orchestr hrál naposledy dobře pod Petrem Chromčákem, případně Václavem Noskem, a snad ještě pod Milanem Kaňákem. Teď se léta potácí pod tímto pánem, který by rozhodně neměl být jeho šéfdirigentem. Jeho pojetí Otella byla nevýslovná nuda – pan Peschik není ani muzikant a technicky s orchestrem pracovat neumí. Soubor opery Jihočeského divadla jde v posledních letech rapidně dolů – a to jsme ještě v Praze neslyšeli domácí Desdemony. Ředitel divadla by se měl zamyslet nad tím, zda vedení souboru opery je profesionální. A pokud někdo chce slyšet orchestr hrát ještě hůř, doporučuji zajet na Čerta a Káču – je to daleko komplikovanější partitura a v současné době zcela nad umělecké možnosti tohoto tělesa (alespoň pod tímto "dirigentem").
    Režie Otella byla pro mne příjemným překvapením, byť by se některé scény, zejména sborové, mohly ještě více rozehrát.

  2. pokud, jak někdo píše "Weilong Tao v neděli zpíval Otella v Německu, v pondělí Hoffmanna v Ústí, ve středu Hoffmanna ve Stavovském divadle a včera Otella ve Stavovském divadle", jako informaci pro pochopení, proč má zpěvák hlasové problémy – tak divákovi do toho, že si zpěvák nabral moc kšeftů a hlasově to nezvládá, nic není!
    Já jsem před dvěma lety viděla na operním festivalu s ČB operou Lest a láska a byla jsem tehdy mile překvapena – pan Voráček, pan Sem – výtečné!
    Ovšem tento čtvrtek jsem po druhé pauze z Otella odešla a nebyla jsem sama. To se už nedalo vydržet: orchestr se sypal, smyčce hrály místy falešně, o panu Tao řekl vše autor článku (hlas tlačil, výšky křičel, kde je nějaká kultura hlasu?), sbory zpívaly neuspořádaně, nejvíc mě potěšil zase pan Voráček, doufám, že ho uvidíme v Praze častěji. A samozřejmě paní Fries v té části opery, kterou jsem viděla.
    Ale na druhou stranu, to je tak vždycky, některému souboru představení v Praze nevyjde, jiný zase exceluje, takže organizátorům děkuji za možnost vidět celou šíři nabídky – i s občasným úletem, to prostě je život a opera.:-)

    A v pátek večer Werther z Ostravy zase zvednul laťku vysoko!

  3. Milý předchozí anonyme,
    to Paržákům křivdíte. Já např. oblastním divadlům fandím,díky jim vidíme opery, které Praha léta neprávem ignoruje, protože dělá pořád dokola nové Prodanky a Giovanni (většinou stále horší).
    Jakobína jsme v Praze neviděli léta, Edgara a Náměsíčnou po válce určitě ne, Lékárníka také ne (což není až tak velká škoda).
    Ale že je budějovická opera v krizi (na rozdíl třeba od činohry), na tom nic nemění. A je to jen a jen vidnou špatného šéfa a absencí dobrého dirigenta. V Budějicích byla úroveň za Karla Noska, Průdka, Václava Noska, Chromčáka. Pak to šlo celé tam, jak jsme to viděli.

  4. k "Je jasně vidět, že pražáci si zakládají pouze na svém umění a nemají rádi dobré umění oblastních divadel."
    Myslím si, že Pražáci mají teď s pražskou operou dost starostí….
    Nemohu mluvit za ostatní, ale jsem Pražačka třetí generací, takže mluvím za sebe – jsem vděčná za operní festival, který nám vždy nabídne úkázky práce jiných souborů; díla, která bychom jinak nemohli v Praze vidět; a často úžasné výkony, neuvěřitelné operní zážitky. Však proto je také na každém představení plno. A diváci si užívají, já třebas mimo Hoffmannek a Lékárníka jdu na všechno. A ostravským a opavským divákům závidím, podle mne tam je dnes opera na lepší úrovni než v Praze – přinejmenším mají objevnou dramaturgii, nebojí se riskovat a mají také výtečné sólisty a muzikanty.
    Ale prostě někomu se v Praze zadaří a někomu méně – ČB opera letos nabídla průměrné představení, výkon pana Taa nebyl dobrý, to se nedá přehlédnout, tak to bylo. Já také nebudu někde horovat za pražské představení, pokud se nevyvede. Tak se s tím prostě smiřte, před dvěma léty jste se tu moc líbili s Haydnem (Lest a láska), tak třebas za dva roky zase budete mít další úspěch. A ta kritika je mírná, přátelská, myslím, že všichni si vážíme toho, že jste přijeli a nabídli nám dílo z vašeho repertoáru.

  5. Pokud se v kritice napadají jmenovitě někteří umělci/a myslím, že neoprávněně/ a vám to přijde mírné a přátelské, neumím si pravda představit, jaká by musela být kritika ostrá a nepřátelská.Z některých slov se nemohu zbavit pocitu, že nečtu kritiku a ohlas na představení, ale spíše si někdo vybíjí vztek na celé Jihočeské divadlo a jeho prácovníky.

Napsat komentář