Opera 2011: Ústecké Hoffmannovy povídky

  1. 1
  2. 2

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem se rozhodlo na festival Opera 2011 přivézt svou starší inscenaci Offenbachovy opery Hoffmanovy povídky. Ta měla premiéru v roce 2008 a mohla tedy zaznít na festivalu již před dvěma lety. Podle mého názoru nešlo o nejlepší volbu, neboť „Hoffmannky“ může pražské publikum porovnávat s novou inscenací Národního divadla (připomenout si ji můžete zde i zde) a – především – ústecké divadlo má nově v repertoáru u nás takřka neznámou Lakmé, jejíž inscenační podobu i výkony účinkujících považuji za mnohem lepší (o premiéře Lakmé jsem psal zde).


První věcí, která mne v divadle zaujala, bylo malé obsazení orchestru a připomnělo mi, že publikum v 19. století muselo mít z tehdy provozovaných oper podobný (nebo ještě řidší) zvukový zážitek, Bedřich Smetana si například ve svých referátech opakovaně stěžuje na nedostatečný počet hudebníků v Prozatímním divadle. Směřuji ale k jinému konstatování: Právě festival Opera 2011 dokazuje, že i v prostorově malých divadlech se dají hrát opery náročnější na provozovací aparát. Opakuji, že v budově Stavovského divadla se dávala díla velké francouzské opery nebo Richarda Wagnera. Prostor divadla asi ani tehdy nepovažovali za nejlepší, ale absence bočního jeviště neznamenala, že by takové opery přestali hrát. Úskalí budovy se dají brát i jako výzva. Tolik mé vyjádření k názoru, že některá divadla nejsou vhodná k provozování opery.


Miriam Němcová i z menšího orchestru dokázala dostat pěkný zvuk, některé plochy však opravdu nemohly zapůsobit s plným účinkem – zejména v „pražské“ verzi Hoffmanek je několik míst, kdy Vás masa zvuku doslova přiková do sedadel. Bylo zřejmé, že partituru s orchestrem studovala do detailů, patrná byla snaha o častá dynamická odlišení, kterou ale orchestr ne vždy vyplnil. I při vědomí hráčských chyb a určité zvukové monotónnosti lze však výkon orchestru označit jako uspokojivý. Horší to bylo se sborem, kdy o něco málo víc než dvacet lidí některé scény prostě „neutáhne“. Navíc si pánský sbor v Lutherově (zdařilý výkon Petra Matuszka) sklepě snad opravdu přihnul a zapomněl, co a kdy má zpívat. Ještě v Prologu se představil Tomáš Brázda (Nathanaël), o jehož výkonu by bylo lépe pomlčet, něco takového jsem neslyšel ani nepamatuji a omlouvám se všem, o kterých jsem si myslel nebo dokonce řekl či napsal, že zpívají falešně. Se zvědavostí jsem čekal na výkon WeiLong Taa, o němž se mnoho mluvilo a jehož životopis zdobí např. vystoupení v La Scale před dvěma lety. Jisté je, že tam musel předvést zcela jiný výkon než včera ve Stavovském, jinak by ho milánské publikum pravděpodobně vybučelo. Některá místa jeho partu se mu podařilo zazpívat pěkně, celou dobu ale zpíval „na doraz“ a mám dojem, že si od té doby poškodil hlas. S obavami hledím k dnešnímu večeru, kdy má zpívat titulní part Verdiho Otella (!!!). Mnohem více se mi líbil Nikolaj Někrasov (čtyřrole Lindorf, Coppélius, Miracle, Dappertutto), který dokázal do svých postav vtělit dostatečně temnou sílu. V tradiční verzi, jež se v Ústí hraje, je role Nicklausse a Múzy dosti okleštěna, ale i tak ve dvou větších místech, které jí zbyly, dokázala Barbora Kadlčíková dokonale přesvědčit o svých kvalitách. Anna Klamo ztělesnila Olympii jako velkou mrkací pannu, pěvecky roli i přes některé malé nedostatky zvládla obdivuhodně. Yvettu Tannerbergerovou (Antonia) jsem měl kdysi možnost slýchat poměrně často a s potěšením, po včerejším představení se obávám, že její kdysi krásný hlas je v troskách. Valeria Vaygant (Giulietta) a Lenka Schützová (Kurtizána místo Nicklausse v barkarole) se dobře doplňovaly a poslouchaly, stejně jako Věra Páchová (Hlas matky), je-li to u ní možné kvůli amplifikaci posoudit. Jaroslav Kovacs uspěl jako Spalanzani, Serguei Nikitine jako Antoniin otec Crespel, čtyřjediný Pavel Machlát celkem také. Jako zjevení působil ve třetím jednání baryton Martina Matouška, bohužel role Schlémila je opravdu maličká. I když zpívá např. Figara ve Figarově svatbě, doufám, že jej konečně budeme moci slyšet ve více exponovanějších rolích dříve, než nastane čas pro Giorgio Germonta.


Ihned po vytažení opony jsem byl příjemně naladěn jednoduchou a čistou scénou Vladimíra Soukenky, kterou tvořily de facto pouze stěny z otočných panelů, kterými se dalo vcházet na scénu nebo jež v prvním patře odhalovaly projekci určující prostředí daného aktu (mechanismus ozubených kol, noty, Benátky). Jednotícím motivem představení se stalo klavírní křídlo, které se proměňovalo v barový pult i v hladinu benátského kanálu, v bedně na klavír byla přivezena Olympia, tvar křídla měla také postel v Giuliettině hampejzu (kdy i část sboristek sekundovala v negližé třem hodně ordinérním prostitutkám). Kostýmy (Mlada Šerých) odkazovaly snad do první poloviny dvacátého století. Bohužel režisér Tomáš Šimerda prázdný prostor nezaplnil hereckou akcí, postavy většinou postávaly u baru, na rampě, u portálu, přišly, odešly… Od počátku se šířící nudu přerušovala kromě několika málo osvědčených míst (bláznění Olympie, barkarola) jen místa, kdy jsem se mohl plně oddat dobře podané hudbě (většina Někrasovových míst, Niklaussův zpěv o Olympii, Olympiina árie, duet Miracla a Crespela, duet Hoffmanna a Giullietty, apoteóza) nebo naopak trnul, jestli mne nešálí uši a zda se neozve bučení. I po nepříliš vydařeném představení považuji za vhodné zatleskat a ocenit tak snahu účinkujících, ale při nekonečném a hlasitém potlesku jsem si kladl otázku, zda se jedná jen o podporu „oblasti“, nebo zda nároky publika jsou již skutečně tak nízké, anebo moje příliš vysoké.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Hoffmannovy povídky (SDOB Ústí n.L.)

 

Související články


17 responses to “Opera 2011: Ústecké Hoffmannovy povídky

  1. Musím přiznat, že velkým zklamáním byl pro mne dosud neznámý tenorista WeiLong Tao. V době ústecké premiéry na něj byla slyšet samá chvála, ovšem včera to hned v prním jednání chvílemi vypadalo, že představení nedozpívá. A to hned dnes má Otella s budějovickým souborem – pak se nelze ničemu divit. Y.Tannenbergovou znám z dřívějška v její nesrovnatelně lepší formě, naopak vynikající byli včera B.Kadlčíková jako Niklas a také N.Někrasov v ďábelské čtyřroli – zpěváci, na kterých se dá stavět repertoár. Režijně bych si ale dokázal příběh na řadě míst představit daleko živěji rozehraný – třeba první jednání bylo hodně nudné. Musím přiznat, že víc jsem tleskal při olomoucké Carmen i plzeňském Jakobínovi.

  2. Zajímavé je, jak odlišné je dnešní čtení recenze od včerejší reality v divadle. Diskuse v dlouhé frontě u šatny se nesla ve znamení chvály a nadšení. Ale co člověk, to názor. Já si myslím, že opera je hlavně o emocích. A těmi jsou, podle mě, ústecké "Hoffmannky" nabité. Ano, WeiLong Tao trochu bojoval s indispozicí. Ale to se prostě občas stane. Řekla bych však, že zazpíval dobře a hlavně – z jeho Hoffmanna jde obrovský vnitřní prožitek. On Haoffmanna nehraje – on v tu chvíli Hoffmann je! A to je zřejmě příčina zmiňovaného nekonečného a hlasitého potlesku a nadšení publika. Jsem ráda, že návštěvníci operních představení nemají tak vysoké nároky. Dokonalost je možné slyšet na CD (nebo na recitálech špičkových pěvců) V divadle jde ale, myslím já, i o něco jiného.
    P.S. Jakobína jsem neviděla, Carmen ano – a můj dojem je opačný. Ale tak to má být. Kdyby se všem lidem líbila stejná věc, byla by přeci na světě nuda :-D

  3. Já se zase obávám předchozí anonymní, že věci nerozumíte Vy:-) Ale vážně, narozdíl od Vás bez urážek: I já byla rozčarována z výkonu představitele Hoffmanna i z režie. Jednoznačně alespoň z mého pohledu zatím nejhorší večer z festivalu. Evča
    PS: Nemá podobný názor jako já i první komentující? Kde berete jistotu, že zrovna Vy máte pravdu?

  4. Ať byl výkon tenoristy jakýkoliv, dlouhé a bouřlivé ovace byly včery i předvčerem. A o to jde v divadle přeci především. Navíc se mnou budou asi všichni souhlasit, že úspěch v těchto dvou operách stojí a padá právě s titulními rolemi.
    Raymond Gubbay kdysi řekl: Nikdy nepodceňujte své publikum. Hlasitě uvažovat o tom, že má publikum festivalu Opera nastaveno měřítka kvality příliš nízko, je od pana Šimáčka poněkud snobské. A ještě jedna poznámka do diskuze: který z českých tenorů by to zazpíval? Proč oblastní divadla neangažují do takto významných rolí raději české pěvce? Proč se nechají tolik infiltrovat východním živlem?

  5. Nedá mi to a také musím přidat svůj názor: Výkon tenoristy v Offenbachovi byl děsivý – aspoň v mých uších. Něco takového jsem už dlouho nezažil a ani se mi nechtělo věřit při čtení jeho CV, že ještě před dvěma lety zpíval v La Scale Kalafa. Pokud je ale pravda, co tu někdo na jiném místě napsal, totiž že zpíval 2x Otella a 2x Hoffmanna v 5 dnech, pak se nejde divit tomu, že takhle neslavně skončil. A ještě na téma laťka publika při festivalu a snobové: Mně osobně jsou snobové protivní a sám jím rozhodně nejsem. Ale že hodně lidí z publika u nás (najmě na oblasti) má představy o kvalitní opeře značně zkreslené, o tom mě Hoffmannovy povídky z Ústí a nejedna reakce na ně znovu přesvědčily. Karel

  6. Dotaz na "9.15":
    A kde se dá zjistit, jaké jsou objektivní parametry "kvalitní opery"? Myslíte, že v hledišti sedělo "skromné publikum z oblasti"?
    V jednom z příspěvků se píše o tom, že perfektní výkony si můžeme poslechnout z nahrávek – do divadla opravdu chodíme I!!! kvůli něčemu jinému. Když se podaří obé skloubit, je to ideál. Ale i když se vloudí chybka, důležitý je celkový dojem. A podle reakcí – ani indispozice neubrala WeiLongu Tao na charizmatičnosti. A ústecké Hoffmannovy povídky prostě zabodovaly.

  7. Středeční festivalové ¨Hoffmannky¨ byly úžasné. Reakce návštěvníků i zástupců naší odborné veřejnosti z přestávek i po představení jsou důkazem toho, že Ústí po hudební i režijní stránce (a zvláště pak pan Tao) předvedlo vysoce profesionální výkon. Zvuková plasticita v provedení ústeckého orchestru pod vedením Miriam Němcové, byla brilantní. Mimochodem partituru Hoffmannových povídek pan „recenzent“ evidentně nikdy neviděl, jinak by jistě nepostrádal jakési zvukové plochy s plným účinem, které by jej měli přikovávat do sedadla. Je to absurdní z toho důvodu, že partitura Offenbacha, jako tvůrce hlavně operety a představitele francouzské hudby, se vyznačuje naopak nádhernou průzračností a subtilností orchestrace, ne hustotou faktury jako u Strausse. Děkuji Ústeckým ještě jednou za krásný zážitek.

  8. Ústecké Hoffmannky jsou hodně proškrtané, možná ta místa, co panu Šimáčkovi chyběla v ústecké verzi prostě nejsou. Mně osobně přišel zvuk orchestru hutný tak akorát, paní Němcová odvedla skvělou práci. Weilonga Tao už jsem slyšel v lepší formě (za ústeckého Hoffmanna má Thálii), otázka ale je, jak už někdo naznačil výše, kdo by to v Čechách zazpíval lépe.

  9. Přátelé, jsem z menšího města na východě Čech, odkud do opery máme hodně daleko. I tak ale musím konstatovat, že při mé středeční návštěvě Prahy jsem byla z toho, co tenor v hlavní roli předváděl, hodně zklamaná. To jste si vážně seděli na uších? Ještě že tu nejsem se svým názorem osamocená, jinak bych měla pocit, že jsem snad přišla o zdravý rozum. Vlasta

  10. Čtu zde velice odlišné názory na jedno a totéž představení, nesouhlasím už se základní kritikou pana Šimáčka (a to se mi stává často, pokud vidíme stejné představení). Hoffmannovy povídky z Ústí mi byly milejší než v ND, kde ve snaze po originalitě hráli nemožně nudnou verzi (navíc si s ní pan Havelka nevěděl rady a tak jsem se po premiéře ptal, proč všechny ty otevřené škrty). Verze ústecké opery je desetiletími prověřená a fungující. Já jsem se ani při Šimerdově režii nenudil, naopak jsem si říkal, že vše podstatné tam je. Jistě by scéna mohla být výpravnější a někteří sólisté – zejména v malých rolích i kvalitnější, ale to divadlo je ostudou naší současné společnosti, která tak zoufale podfinancovává kulturu, kdy divadla doslova živoří a umělci pracují za minimální honorář (a to neděkují a neodcházejí).
    Velice se mi líbil naopak výkon orchestru a nastudování paní Němcové, myslím, že to bylo dosud nejlepší hudební nastudování opery na festivalu. Jsem přesvědčen, že diriguje lépe, než pánové Müller, Chalupecký, Drs, Mikula, Krečmer, Hein a další na prvních pražských operních scénách. Škoda, že jejich šéfové to neslyší.
    Pana Taa jsem také slyšel v lepší formě, ale i Číňan je jen člověk a ne stroj, rozhodně jeho výkon nebyl žádnou ostudou. Pokud tam ostuda byla, tak jedině paní Tannenbergová, která je hlasovou invalidkou a už by nikdy a nikde neměla zpívat. A kdysi zpívala krásně…

  11. Krásné představení: orchestr hrál parádně, srozumitelná režie a co je podstatné – skvělé obsazení! V obsazení ostatně pan Šimerda nikdy nedělá chyby. Na rozdíl od praxe v jiných divadlech u nás, kde bohužel často "šáhnou vedle" , viz. ostravská inscenace Werthera, kterou obsazoval tamní šéf opery Jindra. Na to, kterou funkci tam p. Jindra zastává, to tedy moc "v uchu" teda nemá, což by měl být stavební kámen při výběru vhodného šéfa opery.
    BV

  12. Prosím, proč tady řešíte ostravskou operu, když se tu probírají středeční Hoffmannovy povídky na pražském operním festivalu? Mimochodem Werther byl vynikající, jedna Pražačka děkuje za krásný zážitek.
    Ústecké H. – vše stojí a padá s výkonem Hoffmanna, který takřka nesleze ze scény- a pan Tao je mimo formu, takže bohužel.
    A když už tu předchozí porovnávali, tak podle mne pražská incenace Hoffmannových povídek patří mezi ty povedené, s vyrovnanými výkony, viděla jsem všechna obsazení a byla jsem spokojená. I s režií pana Havelky, je podnětná, člověk může poslouchat krásnou hudbu, pěvecké výkony a zrak přitom prodlévá na hezkých obrazech scény. A to nemá nic společného s pragocentrizmem, aby se tu do mne někdo nepustil.Dovoluji si srovnání jen proto, že je práve dávají zrovna v Praze .

Napsat komentář