Film Klan Wagnerů na ČT art v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 22. do 28. února 2016. Operní kukátko (30). I due Foscari v Miláně s bučením. Marina Rebeka jako skvělá Gounodova Julie. Janáčkova Liška Bystrouška zpívá švédsky. Hráč v Mannheimu. Car a Diktátor v Dessau. Figarova svatba v autentickém dvorním divadle Laxenburg. Pym Edgara Allana Poea jako operní hrdina. Lortzingovy Dva střelci hledají cestu na dnešní jeviště. Nino Machaidze onemocněla. Andreas Scholl o sobě a kontratenorech vůbec. Donizettiovská rarita ve světové nahrávací premiéře. Klan Wagnerů v televizi. Glazunov a orchestr v restauraci.

Operní kukátko
I due Foscari v Teatro alla Scala
Verdiho nepříliš často uváděná opera I due Foscari (Dva Foscariové) z roku 1844 byla provedena v současné inscenaci v milánském operním domě se smíšeným úspěchem. Pěvci – tenorista Francesco Meli (Jacopo Foscari) a především Plácido Domingo v barytonové roli jeho otce Francesca Foscariho sklidili aplaus, především stále velmi oblíbený Domingo byl publikem až bouřlivě oslavován. Mnohem hůře dopadla italská dramatická sopranistka Anna Pirozzi, jedna z mála pěvkyň, které často a pravidelně vystupují v náročných verdiovských rolích Abigaille (Nabucco) a Lady Macbeth.

Giuseppe Verdi: I due Foscari - Teatro alla Scala 2016 (foto @ Marco Brescia & Rudy Amisano)
Giuseppe Verdi: I due Foscari – Teatro alla Scala 2016 (foto @ Marco Brescia & Rudy Amisano)

V repertoáru má pěvkyně i role italského verismu nebo dramatické koloraturní role. Její interpretace Lucrezie Constantini, manželky Jacopa Foscariho, byla ale náročným milánským publikem 25. února 2016 při závěrečné děkovačce vybučena. Role i přes jen střední délku vyžaduje velmi pohyblivý hlas schopný dramatického výrazu a také značný hlasový rozsah. Tessitura role není většině dramatických koloraturních sopranistek příliš pohodlná. Diváci ani příliš neocenili dirigentský výkon Micheleho Mariottiho. Režisérské pojetí známého Alvise Hermanise, které vychází v mnoha scénách z malířské a divadelní formy tableaux vivants (živé obrazy), se některým kritikům líbí a některým nikoliv.


Marina Rebeka jako skvělá Gounodova Julie
Wiener Staatsoper zařadila na únor a březen novou sérii představení Gounodovy opery Romeo a Julie. Pod taktovkou Marca Armiliata v titulních rolích ovace sklízejí Juan Diego Flórez jako hlavní divácký magnet produkce a litevská sopranistka Marina Rebeka, kterou známe i z pražských vystoupení (například koncert v Rudolfinu 2012). Úspěch pěvkyně je tak značný, že jeden z rakouských kritiků (Johannes Marksteiner) žertovně navrhuje změnit název opery na Julie a Romeo.

Charles Gounod: Roméo et Juliette - Marina Rebeka (Juliette), Juan Diego Flórez (Roméo) - Wiener Staatsoper 2016 (foto (c) Wiener Staatsoper/Michael Pöhn)
Charles Gounod: Roméo et Juliette – Marina Rebeka (Juliette), Juan Diego Flórez (Roméo) – Wiener Staatsoper 2016 (foto (c) Wiener Staatsoper/Michael Pöhn)

 

Janáčkova Liška Bystrouška ve švédském Umeå
Nová inscenace Janáčkovy opery zažila premiéru na operní scéně v Umeå v novém švédském překladu Lindy Mallik. Navíc je použita adaptace Alexandera Krampeho a Ronnyho Dietricha ve zkrácené verzi (asi 70 minut). Dirigentkou je mladá a nadějná Dalia Stasevska z Finska, která minulý rok nastudovala tento operní titul i v Helsinkách. Imaginativní režie je dílem Wilhelma Carlssona. Role jsou obsazeny převážně členy místního operního souboru. Série třinácti představení v měsících únoru a březnu započala premiérou 25. února 2016.

Leoš Janáček: Den listiga lilla räven - Norrlands Operan Umeå 2016 (foto Norrdlands Operan)
Leoš Janáček: Den listiga lilla räven – Norrlands Operan Umeå 2016 (foto Norrlands Operan)


Hráč v Mannheimu
Prokofjevova raná opery Igrok (Hráč; první verze 1916) vstoupila na jeviště mannheimského operního divadla. V sobotu 27. února zde zažila premiéru v hudebním nastudování Aloise Sedlmeiera, zástupce hudebního ředitele Nationaltheater v Mannheimu, a v režii Tilmana Knabeho, který v Mannheimu režíroval i opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, Lohengrin a Děvče ze Zlatého západu. Námět opery, převzatý ze stejnojmenného románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, je v této inscenaci oblečen do současného hávu, ale gamblerství, devastující lidskou osobnost i vztahy, je věčným tématem.

Sergej Prokofjev: Der Spieler - Nationaltheater Mannheim 2016 (foto Nationaltheater Mannheim)
Sergej Prokofjev: Der Spieler – Nationaltheater Mannheim 2016 (foto Nationaltheater Mannheim)


Car a Diktátor v Dessau
Pod společným názvem Zar und Diktator (Car a diktátor) byla v rámci festivalu Kurt Weill Fest dvojice operních aktovek Ernsta Kreneka Der Diktator a Kurta Weilla Der Zar lässt sich photographieren (Car se nechává fotografovat). Oba kratší operní opusy (z nichž první je tragická, druhá pak groteskní opera), spojuje nejen rok premiéry (1928), ale silná politická kritika. Hudební nastudování je dílem Daniela Calberga a režisérky Doris Sophie Heinrichsen. V rámci tohoto weillovského festivalu v Dessau, které je rodištěm slavného skladatele, zazní nejen koncerty, ale je organizováno také několik dalších výstavních a vědeckých akcí. V hlavních rolích vystupují pěvci známí i z českých jevišť – Ulf Paulsen (Diktátor, Car) a Iordanka Derilova (Diktátora manželka, Falešná Angela).

E. Krenek/K. Weill: Der Diktator/Der Zar läßt sich photographieren - Ulf Paulsen, Iordanka Derilova - Anhaltisches Theater Dessau 2016 (foto © Claudia Heysel/FB Anhaltisches Theater Dessau)
E. Krenek/K. Weill: Der Diktator/Der Zar lässt sich photographieren – Ulf Paulsen, Iordanka Derilova – Anhaltisches Theater Dessau 2016 (foto © Claudia Heysel/FB Anhaltisches Theater Dessau)


Figarova svatba v autentickém dvorním divadle
Každoroční nastudování barokních nebo klasicistních oper na rakouském zámku Laxenburg získává na tradici. V letošním únorovém termínu proběhlo šest představení Figarovy svatby v původním zámeckém divadle s částečným využitím historického scénografického fundusu.

Wolfgang Amadeus Mozart: LE nozze di Figaro - Teatro Barocco 2016 (foto © Barbara Pálffy)
Wolfgang Amadeus Mozart: Le nozze di Figaro – Teatro Barocco 2016 (foto © Barbara Pálffy)

Opera se tak vrátila na místo popremiérového provedení v roce 1786, kde byla předvedena také znovu před členy císařského dvora. Hudebního nastudování původní verze v délce představení tři hodiny čtyřicet minut se ujal David Aronson se souborem Teatro Barocco. Režijně dílo připravil intendant laxenburgského festivalu Bernd Roger Bienert. Druhou částí festivalu se letos stane šest představení Piramo e Tisbe Johanna Adolfa Hasseho z roku 1768 na zámku Altenburg v červnu 2016.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář