Operní kukátko: Chystá se film o Myslivečkovi, Villazón znovu režíruje Vlaštovku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Soubor je doplněn o bonusové CD s výběrem z dalších raných produkcí v Met, jako byla Ponchielliho La Gioconda, Mozartův Don Giovanni, Wagnerův Lohengrin, Pucciniho Bohéma (s mladičkou Teresou Stratas), Verdiho díla La traviata (s Annou Moffo) a Trubadúr, Straussova Elektra (s fenomenálním výkonem Birgit Nilsson) a závěr tvoří zajímavá ukázka z dalšího zakázkového díla pro Met – Levyho opery Mourning Becomes Electra (Smutek sluší Elektře) podle tragédie Eugena O’Neilla, která se také nestala součástí repertoáru ani v USA, ani v Evropě. Výpovědní hodnota souboru je obrovská, ale umělecký a posluchačský požitek ještě mnohem větší. Box je vybaven obsáhlým bookletem s řadou zajímavých informací a fotografií. Pro operní melomany je jistě velkým lákadlem, také proto, že některé nahrávky se jako celek (nebo po kompletním restaurování) objevují poprvé na oficiálním trhu. Soubor nahrávek samozřejmě vychází k uctění padesátého výročí působení souboru Metropolitní opery v novém sídle.


Operní úsměv
Slavný italský tenorista Mario Del Monaco (1915–1982), legendární představitel řady rolí italského repertoáru (i některých francouzských partů), mezi nimi také nepřekonatelného Verdiho Otella, jednou žertoval o tom, jak je těžké uspokojit nároky publika na herecké ztvárnění závěrečné scény v této Verdiho opeře: „V Itálii se bodnu, padnu na podlahu a pak se s nadlidskou silou vyškrabu na postel, políbím Desdemonu a pomalu se zhroutím a život ze mě postupně odchází. Tady v New Yorku to ale takhle dělat nemohu. Když jste v Americe mrtev, tak jste mrtev a nevstáváte. Takže tady se bodnu, padnu na postel a pomalu se sunu z postele na zem až do poslední Otellovy noty. Ale v Teatro Colon v Buenos Aires, kde mě platí dvakrát více než v Itálii nebo v New Yorku, tam umírám dvakrát.“

Mario Del Monaco jako Otello (zdroj it.wikipedia.org/MDM1915)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama