Operní kukátko: Elīna Garanča poprvé na scéně jako Santuzza

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 28. listopadu do 4. prosince 2016. Operní kukátko (70). Elīna Garanča zazpívala svoji první Santuzzu. Pražské jaro 2017 – opera a vokální recitály. Dmitri Hvorostovsky má další zdravotní problémy. Štefan Margita objektem pokračování cyklu GEN. Opera na ČT art – přímý přenos z Teatro alla Scala a další. Nahrávka týdne: Druhý disk s Meyerbeerovými písněmi. Operní úsměv na závěr.

Operní kukátko
Elīna Garanča
zazpívala svoji první Santuzzu
Letošní čtyřicátnice, světově proslulá lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča vytvořila na scéně Opéra Bastille svou první rozpolcenou hlavní hrdinku z Mascagniho opery Cavalleria rusticana. Již první kritiky označují její výkon v partu Santuzzy za zcela suverénní a spektakulární. Další vstup interpretky na výsostnou půdu partů dramatického mezzosopránu proběhl bez jakýchkoliv problémů a naznačuje, jak budou vypadat další ohlášené verdiovské party – Eboli v Donu Carlosovi a Amneris v Aidě. Naprostou vokální jistotu (bez použití prsních rejstříků, jak připomínají první kritici) doplňuje promyšlený herecký výkon, schopnost prožití postavy i dispozice dát jí jevištní velikost.

Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana - Opéra national de Paris 2016 (foto © Julien Benhamou/Opéra national de Paris)
Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana – Opéra national de Paris 2016 (foto © Julien Benhamou/Opéra national de Paris)

V koncepci postavy jí výrazně pomáhá promyšlený režijní záměr renomovaného italského filmového a operního režiséra Maria Martoneho. Ten nepřináší žádný překvapivý nový operní příběh, ale přichystal pro diváky historii manželského trojúhelníku s podrobnými psychologickými studiemi nefunkčního vztahu ve venkovském italském prostředí. Výrazně však traktuje motiv pokrytectví, takže úvodní scéna se změní ve výjev z venkovského bordelu. Proti většině inscenací v příběhu také zdůrazňuje i postavu Santuzziny rivalky Loly (která v některých inscenacích zpívá jen za jevištěm nebo jde o vyloženě epizodní part).

Muže mezi dvěma ženami ztělesnil jihokorejský tenorista Yonghoon Lee (ten zastoupil původně plánovaného Jonase Kaufmanna, který musel ze zdravotních důvodů z produkce odstoupit). Na jevišti divák sleduje současného muže rozhodujícího se mezi dvěma atraktivními ženami, příběh, který se neustále opakuje jako lidstvo samo. Přitažlivá a charizmatická Antoinette Dennefeld, francouzská mezzosopranistka, přesvědčuje jako fatální Lola, kterou ztvárňuje bez zbytečné ordinérnosti. Stejně přesvědčivě zpívá ukrajinský barytonista Vitaliy Bilyy zuřivého Alfiu. Role matky Turiddu, Mamma Lucia, nabízí tradičně vděčnou roli pro zkušenou mezzosopranistku starší generace. V tomto případě je to využitá příležitost pro ruskou altistku Elenu Zarembu, kterou známe z dramatických rolí Giuseppe Verdiho a ruských skladatelů i jako Wagnerovu Erdu. Výtvarnou scénu (scénografie Sergio Tramonti) výrazně ovlivňuje důmyslné aranžmá sboru na převážně temné scéně.

Překvapivě není Sedlák kavalír v této produkci, očekávané operními fanoušky celého světa, doplněn Leoncavallovými Komedianty, ale expresionistickou jednoaktovou operou (o délce cca 25 minut) Sancta Susanna, komponovanou v roce 1921 a premiérovanou ve Frankfurtu nad Mohanem následujícího roku. Svatá Zuzana je závěrečným dílem volné expresionistické operní trilogie mladého Paula Hindemitha.

Paul Hindemith: Sancta Susanna - Opéra national de Paris 2016 (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)
Paul Hindemith: Sancta Susanna – Opéra national de Paris 2016 (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)

Základním tématem příběhu je rozpor mezi celibátem a sexualitou v prostředí ženského kláštera, který vyústí ve scénu sexuální posedlosti. Krátké dílo předepisuje pouhé tři protagonistky, přičemž role Staré jeptišky je epizodní. Titulní role je napsána v nesmírně dramatické poloze a vyžaduje skvělou představitelku, která se nesmí bát náročné akce na jevišti v závěru opery. Více než povolanou zpěvačkou pro titulní part je italská pěvkyně, která ztělesňuje sopránové i mezzosopránové role, Anna Caterina Antonacci, považovaná operními režiséry za interpretku snů. Této své pověsti zcela dostála i ve zmiňované pařížské inscenaci. Velmi dobře si vedle ní vede i altistka Renée Morloc, kterou známe z obsazení pražské inscenace Wagnerovy tetralogie jako Erdu. Režisér tentokráte na počátku díla předvádí běžné klášterní prostředí, jak je známe z filmů, které postupně přechází do zcela surreálné podoby lidské posedlosti. Velký úspěch celého večera pro představitele, režiséra Martoneho i dirigenta Carla Rizziho, který vedl naprosto přesvědčivě orchester Opéra national de Paris. Určitá část recenzentů ale upozorňuje na ne zcela vyhovující akustiku Opéra Bastille. Elīna Garanča vystupuje v sérii představení do 15. prosince 2016, v dalších třech představeních ji zastoupí ruská mezzosopranistka Elena Zhidkova, kterou bude provázet i jiný tenorista v roli Turiddu – italský tenorista Marco Berti.


Co nabízí Pražské jaro 2017 v oblasti opery a vokálního umění

Pražské jaro 2017 - nový vizuál (foto © Pražské jaro, Dynamo Design Pražské jaro, Dynamo Design)
Pražské jaro 2017 – nový vizuál (foto © Pražské jaro, Dynamo Design)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář