Operní kukátko: Letní wagnerovské opojení – Bayreuth 2016

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 1. do 7. srpna 2016. Operní kukátko (53). Letošní premiéra Parsifala a další operní festivalový program. Bludný Holanďan pro děti. Parsifal jako námět artového filmu. Dějiny bayreuthského festivalu v monumentálním dvojsvazku a rozhovor s autorem knihy. Ernest Newman o wagnerovských heroinách.

Operní kukátko
Bayreuth 2016
Letošní wagnerovské slavnostní festivalové dny nabízejí třicet představení sedmi mistrových operních titulů (včetně kompletní tetralogie Prsten Nibelungův). Festival začal 25. července premiérou Wagnerovy poslední opery Parsifal v nové inscenaci, a tímto titulem také festivalové události 28. srpna končí. Celkem je naplánováno šest představení, která začínají vždy v 16:00. Režie se ujal herec, režisér a divadelní intendant Uwe Eric Laufenberg (narozen 1960), který má s inscenováním Wagnerových oper zkušenosti. V letech 2013 – 2015 například režíroval kompletní Wagnerovu tetralogii v Musiktheater Linz jako vrcholné dílo intrik a boje o moc. Tato inscenace (všech čtyř večerů), vytvořená ve spolupráci s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, by měla být i součástí Internationale Maifestspiele ve Wiesbadenu 2017. Ve Wiesbadenu působí nyní tento umělec jako intendant Hessisches Staatstheater Wiesbaden, když předtím ve stejné funkci pracoval v Postupimi a Kolíně nad Rýnem.

Uwe Eric Laufenberg ale nebyl prvou režisérskou volbou pro režii letošního Parsifala, prvním osloveným režisérem byl Jonathan Meese (narozen 1970), všestranná osobnost německé výtvarné kultury, která pracuje v oborech malby, plastiky, instalace, video artu i divadelní režie. Meese se zabývá mnoho let tématy mytologie, archetypů, i německých a světových bájí a ság. Zároveň v mnoha dílech reagoval na kulturní a politické poměry v době národního socialismu v Německu. Jeho výtvarné vize a akce oceňované výtvarnou kritikou ale občas pro svou politickou a názorovou kontroverzi narážejí na pochopení úřadů, což již vedlo k několika sporům se státním návladním a soudnímu projednávání. Meeseho výtvarně-režijní koncept, předložený roku 2014 vedení festivalu, byl odmítnut z oficiálně uvedeného důvodu neufinancovatelnosti celého projektu. Jonathan Meese pak prezentoval základní teze a skici ke svému nerealizovanému Parsifalovi na několika akcích a výstavách a k odmítnutí projektu ze strany vedení festivalu se vyjádřil v textu Parsifal Manifest. Záznam jeho akce v ateliéru můžete zhlédnout v následujícím videu.

Pro řadu umělců (v čele ovšem s autorem samým) a odborníků je nerealizování Meeseho inscenace velkým zklamáním, protože jeho koncept se zřejmě mohl stát jedním z mezníků moderního Bayreuthu. Mohl, ale také nemusel. Letošní Laufenbergova inscenace nesklízí nadšení, ale také neuráží, ani nevyvolává společenskou diskuzi nebo ostrou kontroverzi, multikulturní a synkretický náboženský pohled ovšem nepřinesl na Zelený pahorek zase tak mnoho nového. I hudebně podle většiny kritiků upadá inscenace do prostřednosti. Původního dirigenta Andrise Nelsonse, který odešel z důvodů uměleckých neshod, nahradil Hartmut Haenchen. Ze sólistů je oceňována především představitelka Kundry v podání ruské sopranistky Eleny Pankratové, zkušené interpretky italských dramatických partů (Abigaille, Tosca, Santuzza, Turandot, ale i Norma v Mariánském divadle na začátku tohoto roku) i straussovského repertoáru (Elektra, Barakovna i party z oper Richarda Wagnera – Sieglinde). Zajímavě její repertoár doplňuje Rosalinda z Netopýra, kterou bude zpívat na pomezí letošního a příštího roku v mnichovské produkci. Její příští sezona je ovšem naplánována převážně pod wagnerovským hudebním odkazem: Ortruda (St. Gallen, Deutsche Oper Berlin) a Venuše (Mnichov). Titulního hrdinu zpívá Klaus Florian Vogt a 6. srpna ho zastoupil tenorista Andreas Schager. Vogtovy pěvecké výkony, postavené na v podstatě lyrickém vokálním základu, jsou vždy otázkou individuální preference, okruh jeho příznivců je stejně silný jako tábor jeho skalních odpůrců. Výběr ze zahraničních recenzí na novou inscenaci Parsifala v Bayreuthu jsme přinesli zde.

V inscenaci Bludného Holanďana, který byl na programu i v loňském roce, opět vystupuje Ricarda Merbeth (Senta), která zde roli zpívá nepřetržitě od roku 2013. Inscenace zatím byla zařazena ve všech dosavadních ročnících od roku premiéry, tedy 2012, kdy operu nastudoval Christian Thielemann a Sentu v tomto ročníku zpívala Adrianne Pieczonka.

Richard Wagner: Der Fliegende Holländer - Adrianne Pieczonka (Senta), Franz-Josef Selig (Daland) Samuel Youn (The Dutchman) - Bayreuther Festspiele 2012 (foto © Bayreuther Festspiele)
Richard Wagner: Der fliegende Holländer – Adrianne Pieczonka (Senta), Franz-Josef Selig (Daland) Samuel Youn (The Dutchman) – Bayreuther Festspiele 2012 (foto © Bayreuther Festspiele)

Od loňského ročníku produkci diriguje Axel Kober. Režie je dílem německého činoherního a operního režiséra Jana Philippa Glogera. Naplánováno je pět představení.

Často diskutovaná loňská inscenace Tristana a Isoldy v režii Kathariny Wagner a pod taktovkou Christiana Thielemanna se objeví v šesti srpnových představeních.

Z interpretů zůstávají tenorista Stephen Gould jako Tristan a Georg Zeppenfeld jako Král Marke. Novou Isoldou je Petra Lang, která nahradila obdivovanou operní herečku z Drážďan Evelyn Herlitzius. Petra Lang definitivně přešla na sopránový wagnerovský obor. Na příští sezonu ohlašuje Ortrudu, Isoldu a všechny tři Brünnhildy na scéně Wiener Staatsoper, Kundry pak bude zpívat v Amsterdamu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář