Operní kukátko: Lucia di Lammermoor ve vile Tugendhat

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 5. do 11. září 2016. Operní kukátko (58). Skvělá Anja Harteros jako Sieglinde. Vila Tugendhat inspiruje operní režii. Peter Greenaway znovu jako operní režisér. Tomáš Hanzlík o Ensemble Damian i dalších tématech. Nová nahrávka Fibichovy Nevěsty messinské. Anna Netrebko na ČT art. Kniha o straussovské interpretce Margarethe Siems. Mary Garden a její garderoba v Operním úsměvu.

Operní kukátko
Anja Harteros jako Sieglinde
Jen superlativy kritiků na svůj výkon v koncertním provedení prvého aktu Valkýry Richarda Wagnera si může přečíst německá sopranistka Anja Harteros. Skvělé provedení úvodního dějství (které námětově a dramatickou křivkou vlastně tvoří ucelený operní příběh milostného, byť incestního trojúhelníku, od seznámení milostného páru sourozenců až k „vyřešení“ manželského problému) s dirigentem Donaldem Runniclesem (s orchestrem a sborem Deutsche Oper Berlin) v sále berlínské Philharmonie ozdobily i výkony dalších dvou pěvců – především Georga Zeppenfelda jako Hundiga a také wagnerovského tenoristy Petera Seifferta, kterému však část kritiků vytýká násilné tvoření tónů a zbytečné nadužívání forte. V prvé části koncertu 7. září 2016 zazněla skladba dánského skladatele Rueda Langgaarda Music of the Spheres (Hudba sfér nebo nebeských těles). Večer ale podle všech kritiků jednoznačně patřil Sieglindě v podání Anji Harteros, která znovu potvrzuje, že patří k absolutní interpretační špičce současnosti.


Vila Tugendhat inspiruje operní režii
Brněnská vila Tugendhat a její historie se stala inspirací pro novou inscenaci Donizettiho opery Lucia di Lammermoor v Kolíně nad Rýnem. Režisérka Eva-Maria Höckmayr i výtvarník scény Christian Schmidt vyšli z pohnuté historie slavné funkcionalistické architektonické památky, kterou navrhl světově proslulý architekt Ludwig Mies van der Rohe v roce 1928.

Vila Tugendhat (zdroj commons.wikimedia.org/Petr1987)
Vila Tugendhat (zdroj commons.wikimedia.org/Petr1987)

Po spěšném nuceném odchodu majitelů, kteří jako Židé museli republiku opustit, byla vila roku 1939 zabavena gestapem. Po osvobození roku 1945 byl objekt využíván Rudou armádou pro ubytování vojáků (a také koní). A právě klíčová doba ukončení světového válečného konfliktu a návrat původního židovského majitele je východiskem přesazené operní zápletky z rodiny velkoprůmyslníka a jeho syna, který se zapletl s německými okupanty a snaží se zbavit viny nuceným sňatkem dcery, respektive sestry Lucie, s nemilovaným zástupcem amerických osvoboditelů. A do této situace přichází Edgaro, syn bývalých majitelů, o kterém nikdo nepředpokládá, že přežil. Stylizaci představení odpovídají i dobové civilní kostýmní návrhy Saskie Rettig. Představení nastudovala i diriguje Eun Sun Kim a v obnoveném nastudování v letošní sezoně jako Lucia místo Olesye Golovnevy vystupuje výborná koloraturní sopranistka Bernarda Bobro ze Slovinska. Po sérii představení v červnu a počátkem července 2016 následuje další série představení až v červnu 2017.


Peter Greenaway a operní režie

Peter Greenaway (zdroj vimeo.com)
Peter Greenaway (zdroj vimeo.com)

Legendární britský filmový režisér Peter Greenaway (narozen 1942) bude znovu režírovat operu. V týmu se svou častou uměleckou partnerkou, holandskou multimediální umělkyní Saskiou Boddeke, vytváří režijní koncept pro Verdiho operu Giovanna d’Arco v Teatro Farnese v Parmě s premiérou 2. října 2016. Čtyři představení budou součástí akce Festival Verdi, konané po celý říjen v Parmě a Bussetu, tedy dvou městech, neodmyslitelně spjatých s tímto mistrem italské opery. Greenawayův obdivuhodný výtvarný styl, často těžící z výtvarného odkazu minulosti, a to jak z barokní kultury, tak třeba ze specifik holandského malířství, si již vícekrát našel cestu na divadelní pódium, včetně několika operních inscenací. Ostatně Greenaway je také autorem několika operních libret a dlouhodobě spolupracuje jako autor textů a výtvarných konceptů se dvěma předními skladateli moderní doby – Holanďanem Louisem Andriessenem a Britem Michaelem Nymanem, který několikrát doprovodil svými minimalistickými kompozicemi Greenawayovy filmy. Verdiho Jana z Arku je režijně velmi obtížné dílo, ostatně to již ukázala nedávná inscenace v Teatro alla Scala. Libreto nevyniká ani dramatičností a ani vysokou úrovní textu. Dá se ale předpokládat, že režisérská dvojice použije filmové prostředky, aby zpřístupnila dnešnímu divákovi svět francouzské středověké národní hrdinky.

Giuseppe Verdi: Giovanna d'Arco - vizuál - Teatro Farnese di Parma 2016 (zdroj teatridiparma.it)
Giuseppe Verdi: Giovanna d’Arco – vizuál – Teatro Farnese di Parma 2016 (zdroj teatridiparma.it)

V rámci verdiovského festivalu zazní i další mistrovy opery: Don Carlo a Il trovatore (Trubadúr; oboje v Teatro Regio di Parma), I masnadieri (Loupežníci; Teatro Giuseppe Verdi, Busseto), i koncert z církevních děl Giuseppe Verdiho.


Rozhovor týdne
Baroko je bezbariérové z hlediska vkusu i jazyka, tak zní název rozhovoru s Tomášem Hanzlíkem, uměleckým vedoucím souboru Ensemble Damian a impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach.

Tomáš Hanzlík (foto Muzeum umění Olomouc/Zdeněk Sodoma)
Tomáš Hanzlík (foto Muzeum umění Olomouc/Zdeněk Sodoma)

Jako skladatel zkomponoval již patnáct oper a svůj skladatelský styl definuje jako „nebarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů“. Interview, pořízené při příležitosti zářijového festivalu Hortus Magicus, jehož třetí ročník se konal v kroměřížské Květné zahradě (3. a 4. září 2016), uveřejnil Muzeion, časopis muzea umění města Olomouc (2016, číslo 3, strany 29-31). Zajímavé čtení o práci v hudebních archivech, inscenacích nejen operního souboru Ensemble Damian a především o odkazu a přínosu barokní hudební kultury dnešku.


Nahrávka týdne

Zdeněk Fibich: Nevěsta messinská (zdroj jpc.de)
Zdeněk Fibich: Nevěsta messinská (zdroj jpc.de)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář