Operní magazín: plzeňský Macbeth

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„Macbetha miluji více, než všechny ostatní své opery…“ Jedinečné Verdiho operní dílo nově na plzeňském jevišti. S Jánem Zavarským, Martinem Otavou a Pavlem Klečkou o úzké hraně mezi milostnou a mocenskou touhou, scénické strohosti, vychládajících vztazích, o sexuálním náboji bez lásky, o nevratných životních krocích.
G.Verdi: Macbeth – Pavel Klečka (Macbeth) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
G. Verdi: Macbeth – Pavel Klečka (Macbeth) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

 

Operní magazín (1)
Giuseppe Verdi: Macbeth – Divadlo J. K. Tyla Plzeň

Svou sbírku plzeňských divadelních programů, které už jistou dobu drží jednotný vizuální styl a pomalu se z nich stává sběratelská série, jsem si nedávno rozšířil o výtisk k premiéře opery Macbeth Giuseppa Verdiho. V historické budově Divadla J. K. Tyla vyrostla strohá scéna s dominantní posuvnou stěnou, kolmou na osu divák-pěvec. Má dvě zalomené roviny a během inscenace se s touto „gilotinou osudu“ bohatě vertikálně pohybuje. Kromě nezbytné dýky a svíčky si inscenátoři vystačili s minimem rekvizit. Mezi nepřehlédnutelné detaily patří plíšky s vyraženým číslem, které coby vojáci nosí hlavní mužští aktéři na krku. Protagonisté jsou oděni do šedých, černých a hnědých odstínů, výrazně se zapojuje světelný park, zvláště ve scénách s čarodějnicemi. Jejich výstupy mají složitou a přesnou choreografii. A k velkému překvapení jsem se dověděl, že jde výhradně o členky operního sboru, které pro tento účel absolvovaly pravidelné tréninky…

G.Verdi: Macbeth - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
G. Verdi: Macbeth – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

V divadelním programu mi do oka padla slova samotného Verdiho, kterými doprovodil prozaický rozvrh jednotlivých scén s pečlivými scénickými poznámkami, když ho odesílal svému libretistovi Piavemu:

„Zde je náčrt Macbetha. Tato tragédie je jedním z největších lidských výtvorů…  Když my z toho už žádnou velkou věc nemůžeme udělat, pokusme se aspoň z toho udělat něco výjimečného. Scénář je jasně formulován. Bez konvencí, bez komplikací a stručně… Při verších myslím stále na to, že tam nesmí být žádná zbytečná slova. Všechno musí něco vyjadřovat.“

I z těchto vět jsem pochopil, do jaké míry byl Giuseppe Verdi námětem posedlý. Vycítil možnost přijít s novou operou, odlišnou nejen od vlastní tvorby, ale i od děl současníků. V kolika operách z této doby nenacházíme prvek milostného páru či motiv milostného trojúhelníku? Nic z toho Verdi pro Macbetha nepotřeboval. A mne napadlo, pokusit se od těchto faktů odvíjet i rozhovory s tvůrci nové plzeňské inscenace.

G.Verdi: Macbeth - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
G. Verdi: Macbeth – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

 

Ján Zavarský, scénograf
Mohla by Verdiho vlastnoruční poznámka o kvalitách Shakespearova originálu být inspirací i pro vás jako inscenátory?

Určitě ano. A k Verdimu bych se já připojil s tím, že Macbeth je nejkratší a zároveň nejdokonalejší Shakespearova hra. Ani my k ní nic lepšího nepřipojíme, my ji „pouze“ inscenujeme…

Odpovídá tomuto východisku i vaše strohá scéna s dominantním prvkem oné zalomené stěny?

Tato naše „gilotina osudu“ funguje jako prvek, který mění scénický prostor. Zvětšuje, zmenšuje, vytváří variace, a tím pádem hra, která je sice krátká, ale hudebně velmi bohatá a variabilní, dostává i scénickou pestrost.

Boky scény jsou bílé, jim dodává variabilitu práce se světly a v každém z nich je po dvou dveřních otvorech v nestejné výšce…

Ano, bílé boky, dále černé plexisklo a světelné linie. A také zrcadlová podlaha. Strohá architektura, zjednodušený kostým. Nechceme dělat Macbetha malebně. Nýbrž dramaticky, vypjatě, a vytvořit velmi tvrdou atmosféru, která se mění obratem ruky. Konečně, shakespearovské divadlo – v onom osmiúhelníku, jako je dnešní  The Globe Theatre – nemělo dekoraci, bylo to pouhé pódium bez kulis. Pár prken.

Coby další dominantní prvek tu fungují posuvné dvoukřídlé dveře v čele scény.

Těmi přichází a odchází celý sbor, umožňují nám využít celou hloubku jeviště a případně ho zúžit. A to je z mého pohledu v opeře důležité; aby scénografie umožňovala rychlé nástupy celého sborového tělesa. Aby prostorový diagram umístění jednotlivých osob byl logický na jedné straně, ale aby měl i emotivní kvality.

Zamýšlel jste se i nad tím, jak mohlo vypadat dějiště Macbetha v jedenáctém století, v Shakespearově dramatu…?

Přiznám se, že na divadle takto neuvažujeme. Pro nás je důležitých několik ryze technických východisek: interiér, exteriér, vertikální a horizontální členění prostoru. A to vše potřebuje hudba. Kdyby to bylo všechno na jedné placce, byla by to nuda. Nikdy neděláme rekonstrukci. Děláme divadlo. A to musí mít dynamiku, možnosti přeměn tak nenásilných, aby si jich divák skoro ani nevšiml, ale aby ho přesto zasáhly…

Pokud jde o barevnou tvář inscenace, z mého pohledu tu dominují modrá a červená, až teprve v posledním dějství se objevil zelený tón…

To, co uvádíte, jsou v podstatě základní divadelní barvy. S modrou například nemůžete nikdy udělat chybu, ta je dobrá vždy, červená pak symbolizuje krev a vraždu. Pracujeme s odrazem, reflexí. Ale ty barvy opět úzce souvisí s hudbou a emocemi. Hudba bez barvy nemá emoci. Dnešní divadlo funguje podle mě právě tímto způsobem, nabalování barvy na hudbu, změny barev a prostoru. A  stejně tak i jednotný kostým pro sbor.

Stále připomínáte zásadní důležitost hudby jako inscenačního východiska…

Macbeth je rozhodně hudebně nesmírně komplikovaný. Jako jedno z geniálních Verdiho děl v sobě má kvintesenci všeho, co do té doby stvořil. Na jedné straně cítíme nesmírný hudební náboj, ale přitom jsou tu některé velmi krátké scény. Nebo scény dlouhé pouze hudebně, například slavná scéna šílenství lady Macbeth. Kdyby se prostor nevarioval, herečka by tu se svíčkou stála celou dobu na místě. Jak pak tuto rozsáhlou pasáž zahrát? My volíme proměnu scény a aranžmá, ovšem s jasným architektonickým půdorysem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (DJKT Plzeň)

[Total: 72    Average: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář