Operní panorama Heleny Havlíkové (151)

Helena Havlíková, 04.02.2014 0:00

Týden od 27. ledna do 2. února 2014
– Pretty Pretty Yende
– Didone abbandonata – (ne)opuštěná Didone
– Zmatená Maria di Rohan v Brně
– Inspirace na dny příští
***

Operní panorama tohoto týdne je především oslavou zpěvu. Byly to právě hlavně pěvecké výkony, které prozářily události minulého týdne – debut mladé sopranistky Pretty Yende, brněnské uvedení barokní opery Domenica Sarriho Didone abbandonata (Opuštěná Didona), brněnskou premiéru Donizettiho opery Maria di Rohan – a také vyhlášení nominací na cenu Thálie – a to mimo jiné za nejlepší operní výkony v minulém roce.

Pretty Pretty Yende – Půvabná Yende
Ve Smetanově síni pražského Obecního domu 27. ledna svým recitálem u nás debutovala jihoafrická sopranistka Pretty Yende. Oprávněnost jména, které jí rodiče dali do vínku (Pretty = půvabná), stvrdila skoro dokonale. Je nejen půvabná, ale disponuje hlasem, který ji jistě – pokud bude uvážlivě volit repertoár – brzy vynese mezi ty nejlepší. Otázku, nakolik „uzpívá“ prostor Smetanovy síně, „zodpověděla“ po prvních tónech. Její koloraturní soprán se krásně nesl nad orchestrem, ani v těch nejvyšších polohách nezněl ostře, je oblý, barevný, nádherně vyrovnaný. A technicky perfektně zvládnutý, což se projevilo v efektních skocích, bězích, trylcích. Přitom si zvolila velmi obtížný repertoár s rozsáhlými a náročnými áriemi vrcholného belcanta v operách Vincenza Belliniho Náměsíčná a Puritáni a také s árií královny Markéty z Valois z Meyerbeerových Hugenotů. Vedle nich španělská zarzuela, song I feel pretty z Bernsteinovy West Side story, ale i operetní Il bacio Luigiho Arditiho působily spíše na vnější efekt než jako promyšlená dramaturgie koncertů, jak ji známe třeba u Joyce diDonato, Cecilie Bartoli nebo Patricie Petibon. Nároky dnešních posluchačů jsou vysoké a dávno už nestačí tvořit tóny, jakkoli jsou samy o sobě krásné.

Recitál Yende doplnil náš přední hobojista Vilém Veverka. Předvedl, že hobojem se dá „zpívat“ podobně jako lidským hlasem, když tako „vyprávěl“ árii Roberta Devereuxe z Donizettiho opery, Mozartovu árii Sperai vicino il lido nebo nejpopulárnější hit Bernsteinovy West Side Story Maria. Může to znít paradoxně, ale jeho extrovertní vyjádření toho, jak intenzivně „svou“ hudbu prožívá, v konečném důsledku nejenže neprohloubilo dojem z interpretace, ale až rušivě odvádělo pozornost.

V případě podobných recitálů je vždy otázka, jak koncipovat program. Zapojení našich mladých sólistů považuji za zajímavější než obehrávání operních předeher, během kterých se často projeví, že je orchestr nastudoval spíše v chvatu než ve vypracovaném detailu. Tentokrát ovšem PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Christophera Franklina doprovázela oba sólisty citlivě a blýskla se i v efektní předehře Franze von Suppé.

Hodnocení autorky: 75 %
***

Didone abbandonata – (ne)opuštěná Didone
Považujme si, že i mimo zavedenou síť stálých divadel zřizovaných městy, respektive v případě Národního divadla ministerstvem kultury, vznikají pozoruhodné operní projekty. K těm zavedeným, jako je například Hudební festival Znojmo, který každoročně připraví původní hudebně-dramatickou inscenaci, ale i studiové operní soubory Ensemble Damian nebo Opera Diversa se svou osobitou poetikou, nově přibyla Opera na cestách. Jejím „domovem“ je Brno. Cílem tohoto putovního operního projektu, za kterým stojí dramaturgyně Patricie Částková a Jana Janulíková, je rozšířit operní nabídku a přivézt operu i do míst, kde je jinak nedostupná. Inovativní dramaturgii a kvalitní inscenace mají doplňovat i vzdělávací program a wokshopy zaměřené i na děti.

Ve spolupráci s dalším agilním občanským sdružením Hudební lahůdky, Masarykovou univerzitou, polskou asociací Art in Motion a Národním divadlem Brno vznikla inscenace už barokní opery seria Didone abbandonata italského skladatele Domenica Sarra (1679–1744). Dalším partnerem je Masarykova univerzita – představení 28. ledna bylo součástí oslav devadesátého pátého výročí této brněnské instituce.

Výsledek byl vskutku zdařilý – tahle „opuštěná“ má šanci získat spoustu nových „přátel“. Náročné party zpívali mladí sólisté – Andrea Široká byla kartaginskou královnou vladařsky vznešenou, i svůdně koketní, Didonou vášnivě zamilovanou i běsnící nenávistí, ženou statečně odhodlanou i zklamanou, opuštěnou. Také Stanislava Jirků, která vytvořila roli Enea, přesvědčila, jak se tento trojský hrdina předurčený k založení Itálie, zmítá mezi splněním této bohy určené povinnosti a láskou k Didoně. Svůj sytý tvárný baryton propůjčil prudkému a sveřepému maurskému králi Iarbovi Roman Hoza. Intonační jistotu osvědčil kontratenorista Martin Ptáček v roli Iarbova důvěrníka Araspeho, který, ač v nižším postavení, zásadně nesdílí mocenské praktiky svého pána. Uvedení právě Didony Domenica Sarra na libreto Pietra Metastasia je ovšem záslužné i tím, že si tak v Brně připomněli zdejší historii italských operních staggion – Didona zde byla uvedena v roce 1734 dokonce ve stejném prostoru dnešní Reduty, který za časů Angela Mingottiho nesl název Teatro della Taverna a bylo v něm prý místo pro tisíc dvě stě diváků! Podkladem novodobého brněnského nastudování se stala nová edice na základě v Brně dochovaného libreta Didony od Sarra, která měla premiéru v roce 1724 v neapolském Teatro San Bartolomeo – a její přepracovaná verze zazněla v roce 1730 v Benátkách. A protože se k některým částem libreta nedochovala hudba, zcela dle tehdejší běžné praxe ji nahradila hudba benátské verze.

Pro nastudování Didony spojili Brňáci – s theorbistou Janem Čižmářem v čele – své síly s polským souborem dobových nástrojů Orkiestra Historyczna. A scénickou podobu s volnou adaptací barokní gestiky, která střídmě, ale přesně vystihovala afekty postav, dodal inscenaci režisér Tomáš Pilař. Stačila prosvětlená bílá maketa pyramidy, koule a dva kužely, aby vytvořily prostor pro střety protikladných vášní. Třebaže bývají dnes opery seria na libreta Pietra Metastasia považovány při střídání recitativů a třídílných árií za schematické, neživotné, v Brně se ze Sarriho Didony podařilo vykřesat drama lidských citů, které oslovuje i dnešního diváka. A věty „Moudří lidé podle okolností mění své mínění.“ nebo „Na světě čest buď vůbec není, nebo je ctí jen to, co tě těší a co ti svědčí.“ znějí až příliš současně.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Zmatená Maria di Rohan v Brně
V Janáčkově divadle měla premiéru jedna z málo známých oper Gaetana Donizettiho Maria di Rohan (premiéra ve Vídni roku 1843). Zařazení jedné z posledních Donizettiho oper je v našich zeměpisných šířkách hodně odvážné. Opera má chatrný a spletitý děj, proti kterému je z toho hlediska pověstný syžet Trubadúra jednoduchý a přehledný. Opera se odehrává v době panování krále Ludvíka XIII., kdy Francii ovládal kardinál Richelieu a Maria di Rohan, vévodkyně z Chevreuse, patřila mezi dvorními dámami k nejzdatnějším intrikánkám.

Historické reálie však tvoří jen základní rámec pro milostný trojúhelník kolem Marie: nejprve muž, který doufá v Mariinu náklonnost, Riccaro, hrabě z Chalais, netuší, že je vdaná, a svému sokovi v lásce pomůže tak, že dosáhne jeho omilostnění; a pak zase manžel, Enrico, vévoda z Chevreuse, pomáhá tomuto Mariinu milenci dokonce tak, že ho zastoupí při souboji, a pak s útěkem, aniž do poslední chvíle o milostném vztahu své manželky cokoli tuší.Režie Barbary Klimo, která však v průběhu zkoušek onemocněla a nastudování převzala Linda Keprtová, zpřehlednění opery vůbec neprospěla. Ve výtvarném řešení Veroniky Stemberger inscenace sama o sobě vyzněla spíše komicky, což se k této tragické opeře ani trochu nehodilo. Po době tří mušketýrů nebylo ani stopy. První dějství bylo až jako veselé novodobé fialovo-zelené karnevalové balábile nebo secvičná na ekologické spartakiádní číslo s konvičkami na zalévání lízátek. Druhému dějství z těžko pochopitelného důvodu vévodila obří postel, do které šplhal milostnými city zmítaný hrabě z Chalais tak dlouho, až mu Marie podlehne. A ve třetím dějství se uprostřed vzrostlých stromů pod obří rozevřenou tlamou jakéhosi vlka ocitáme v kuchyni u Chevreusových a jsme svědky jejich manželské hádky.

Inscenace tak stála na pěveckých výkonech především tří hlavních představitelů ve velmi náročných a rozsáhlých partech. Měli podporu v orchestru řízeném Ondrejem Olosem, který však nemá Donizettiho styl zažitý natolik, aby předehra – pasticcio nevyzněla k nepřečkání zdlouhavě. V titulní roli zazářila koloraturní sopranistka Ľubica Vargicová a potvrdila tak, že právě belcanto je její doménou, se kterou sklízí úspěchy v Salcburku, Vídeňské státní opeře i v Met. Její pojetí dodalo Marii spíše energii dívky, která si tak docela neví rady se svými city, než intrikánské mrchy. V našich podmínkách to byl mimořádný výkon hodný velkého obdivu. Tenorovým partnerem jí byl mladý španělský sólista José Manuel, který si velmi dobře poradil s vysoko posazeným partem Mariina milence a nesl se prostorem rozlehlého Janáčkova divadla. A pro Jakuba Kettnera v roli Mariina manžela se zdá být italské belcanto výrazně vhodnější platformou pro uplatnění měkké kantilény než Wagnerův Telramund. Můžeme tak pozitivně vnímat, že máme – nebo dokážeme najít a získat – talenty, které dokáží virtuózní party vrcholného belcanta zazpívat.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Inspirace na dny příští
Pražský filharmonický sbor: II. koncert Sborového cyklu sezony 2013/14. Na koncertě zazní poprvé tři vítězné kompozice, které vzešly ze skladatelské soutěže vyhlášené Pražským filharmonickým sborem: Martin Klusák – Žalm 57 pro smíšený sbor a cappella, Beatrice Barazzoni – V noci pro ženský sbor a cappella, Ivan Božičević – Jaro odlétá pro smíšený sbor a čtyřruční klavír. Kostel sv. Šimona a Judy, čtvrtek 6. února 2014 v 19:30 hodin.

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin. Upravená verze v podání posluchačů katedry zpěvu a operní režie HAMU. Režie Mlada Šerých, klavírní doprovod Jelena Nosková. Taťána – Agneša Vráblová / Adéla Škopková / Tamara Morozová / Eliška Gattringerová / Lucie Prokopová, Olga – Dana Šťastná / Hana Dobešová / Zdeňka Erlebachová, Oněgin – Jiří Brückler / Mikhail Pashayev, Lenskij – Michal Bragagnolo, Larina – Ester Pavlů / Zuzana Seibertová, Filipjevna – Zdeňka Erlebachová / Dominika Kopecká, Gremin – Jan Janda, Triquet – Josef Brindzák / Andrej Beneš, Zareckij – Lukáš Bařák / Mikhail Pashayev. Divadlo Disk, pátek 7. února 2014 v 19:00 hodin.

Antonín Dvořák: Rusalka. Dirigent Yannick Nézet-Séguin, režie Otto Schenk, scéna Günther Schneider-Siemssen, kostýmy Sylvia Strahammer, světelný design Gil Wechsler, choreografie Carmen de Lavallade. Rusalka – Renée Fleming, Cizí kněžna – Emily Magee, Ježibaba – Dolora Zajick, Princ – Piotr Beczała, Vodník – John Relyea. Přímý přenos z Metropolitní opery do dvaceti osmi kin v České republice, zdarma také na náměstí Republiky v Praze (do 22 hodin), sobota 8. února 2014 v 18:45 hodin.

Albert Lortzing: Pytlák (Der Wildschütz oder Die Stimme der Natur). Záznam představení vídeňské Volksoper z dubna 2013. Hrabě z Eberbachu – Daniel Ochoa, Hraběnka z Eberbachu – Alexandra Kloose, Baron Kronthal – Mirko Roschkowski, Baronka z Freimannu – Anja Nina Bahrmann, Baculus – Lars Woldt, Gretchen – Elisabeth Schwarz, Pancratius – Gernot Kranner, Nanette – Christine Sidak, Alice – Claudia Goebel, Berta – Sera Gösch, Cecilie – Manuela Leonhartsberger, Host – David Busch. Sbor a orchestr vídeňské Volksoper řídí Alfred Eschwé. Připravil a uvádí Jindřich Bálek. (EBU). Sobota 8. února 2014 od 19:30 do 22:45 hodin.
***

Pretty Yende (soprán)
Vilém Veverka (hoboj)
Dirigent: Christopher Franklin
PKF – Prague Philharmonia
27. ledna 2014 Smetanova síň Obecního domu v Praze

program:
Giacomo Meyerbeer:
O beau pays de la Touraine (Marguerite de Valois)
Les Huguenots, 2. dějství

Gaetano Donizetti:
Come uno spirto angelico (Roberto)
Roberto Devereux, 3. dějství
arr. pro hoboj a orchestr

Luigi Arditi:
Il bacio

Wolfgang Amadeus Mozart:
Sperai vicino il lido, (KV 368)
arr. pro hoboj a orchestr

Vincenzo Bellini:
Oh! Se una volta sola… Ah! Non credea mirarti… Ah! Non giunge (Amina)
La sonnambula, 2. dějství

= přestávka =

Vincenzo Bellini:
O rendetemi la speme… Qui la voce… Vien, diletto, è in ciel la luna! (Elvira)
I Puritani, 2. dějství

Ennio Morricone:
Gabriel’s Oboe
z filmu The Mission
arr. pro hoboj a orchestr

Léo Delibes:
Les filles des Cadix

Franz von Suppé:
Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Sien
předehra

Miguel Nieto & Gerónimo Giménez:
Me llaman la primorosa (Elena)
El barbero de Sevilla (zarzuela)

Leonard Bernstein:
Maria (Tony)
West Side Story, 1. dějství
arr. pro hoboj a orchestr

I feel pretty (Maria)
West Side Story, 2. dějství

přídavky:
– Donizetti: Árie Lindy (Linda di Chamounix)
– Wright & Forrest: Stranger in the Paradise (Kismet)
– Gounod: Árie Julie (Roméo et Juliette)

***

Domenico Sarro:
Didone abbandonata
(verze Brno 1734)
Hudební nastudování: Jan Čižmář
Režie, scéna a kostýmy: Tomáš Pilař
Dramaturgie: Patricie Částková
{oh!} Orkiestra Historyczna
Koncertní mistr: Martyna Pastuszka
Basso continuo: Bassociation
Projekt vznikl ve spolupráci občanských sdružení Hudební lahůdky a Opera na cestách, Masarykovy univerzity, polské asociace Art in Motion a Národního divadla Brno.
Premiéra 28. ledna 2014 Reduta Brno

Didone – Andrea Široká
Enea – Stanislava Jirků
Iarba – Roman Hoza
Selene – Michaela Kušteková
Araspe – Martin Ptáček
Osmida – Václav Cikánek

www.ndbrno.cz

***

Gaetano Donizetti:
Maria di Rohan
Hudební nastudování a dirigent: Ondrej Olos
Režie: Barbara Klimo
Režijní spolupráce: Linda Keprtová
Scéna: Veronika Stemberger
Kostýmy: Veronika Stemberger
Sbormistr: Pavel Koňárek
Orchestr a sbor Janáčkovy opery NDB
Premiéra 31. ledna 2014 Janáčkovo divadlo Brno

Riccardo – José Manuel (alt. Ondrej Šaling)
Enrico – Jakub Kettner (alt. Roman Janál)
Maria – Ľubica Vargicová (alt. Mariana Hochelová)
Armando z Gondi – Veronika Hajnová (alt. Terezia Kružliaková)
Vikomt ze Suze – David Nykl (alt. Tomáš Šelc)
De Fiesque – Igor Loškár (alt. Jiří Miroslav Procházka)
Aubry – Milan Rudolecký (alt. Tomáš Krejčiřík)
Příbuzný vévody z Chevreuse – Ladislav Mlejnek (alt. Jiří Klecker)