Operní panorama Heleny Havlíkové (172)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Týden od 23. do 29. června 2014
NODO – New Opera Days Ostrava – Dny nové opery Ostrava
– Rozšifrované intimní deníky ztrácejí své kouzlo
– Smolkova–Adámkova hudba řeči
– Steinová je Steinová je Steinová
No no miya
– Opera in statu nascendi
– Hledání témat
– Spřízněni volbou
Inspirace na dny příští
***

NODO – New Opera Days Ostrava – Dny nové opery Ostrava
Málokterému soudobému opernímu skladateli se podařilo navázat na odkaz klasické opery (nebo se proti němu vymezit) natolik přesvědčivě, aby se jeho dílo stalo trvalou součástí repertoáru kamenných operních divadel – podstatným kritériem (vedle zvládnutého řemesla) je totiž divácká obliba nového díla. Je to svým způsobem začarovaný kruh – těžko lze diváky přesvědčovat, že i soudobé opeře lze důvěřovat, když možnosti se s novou operou seznámit jsou minimální. Do uvádění operních novinek soudobých skladatelů se naše „kamenná“ divadla (na rozdíl od těch studiových) zrovna nehrnou – za poslední tři sezony se výsady zařazení opery současného českého skladatele do repertoáru stálých divadel u nás dostalo Ivanovićovu Čarokraji v Národním divadle (2012), Francově Válce s mloky ve Státní opeře Praha (2013), Pololáníkově Noci plné světel v Olomouci (2013), Březinovu Toufarovi (2013) a Alice in bed Ivo Medka a Markéty Dvořákové v Brně (2014). I osvícení operní ředitelé si troufnou zařadit na repertoár soudobou operu jen po důkladném „obložení“ takového titulu diváckými tutovkami s rizikem, že při velké dřině s přípravou takové inscenace nová opera nezaplní hlediště a počet repríz bývá minimální. Soudobé opery se tak uplatňují zpravidla jen na alternativních scénách s vyhraněnou poetikou a skladatelem jako členem tvůrčího týmu. Nebo na festivalech.

Jsou ovšem výjimky – opera Zítra se bude… Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila o soudním procesu s Miladou Horákovou dosáhla od premiéry v roce 2008 na scéně Kolowratu pražského Národního divadla osmdesátky repríz doma i v zahraničí. O takovém úspěchu se většině nových oper může jen zdát.

Národní divadlo moravskoslezské se v posledních letech vyprofilovalo nejen kvalitou svých „normálních“ operních inscenací, ale svou dramaturgií naznačuje směry, kterými by se vývoj repertoárového divadla v jednadvacátém století mohl úspěšně ubírat, aniž by ztratilo svou „tradiční“ diváckou obec – a dokonce přitahuje k opeře i mladé diváky. Je to výsledek úsilí Jiřího Nekvasila, který se prosazování soudobých oper věnuje systematicky a dlouhodobě od začátku své kariéry podle pozice, kterou zastává. Nejprve s Danielem Dvořákem rozčeřili stojaté operní vody avantgardní Operou Furore s příznačným podtitulem Opera, která nebrzdí. Pak coby šéf Státní opery a posléze Opery pražského Národního divadla ctil a rozvinul poslání naší první scény o takzvané Bušení do železné opony alespoň s poloscénickým uvedením desítky novinek před železnou oponou Stavovského divadla. A nyní – coby ředitel Národního divadla moravskoslezského – spojil své síly se skladatelem, dirigentem a flétnistou Petrem Kotíkem. Jeho Ostravské centrum nové hudby zviditelňuje severomoravskou metropoli prostřednictvím soudobé tvorby i její interpretace už více než deset let způsobem, který nemá obdoby ani v Praze. Výsledkem Nekvasilovy a Kotíkovy „umanutosti“ a synergie byl již druhý ročník bienále NODO – New Opera Days Ostrava – Dny nové opery Ostrava, se třemi světovými, jednou evropskou a jednou českou premiérou ve čtyřech dnech. Taková tvůrčí laboratoř, která zkoumá možnost dnešní opery, je v dnešní době ojedinělý a mimořádný počin blížící se zázraku.
***

Rozšifrované intimní deníky ztrácejí své kouzlo
Letošní ročník festivalu zahájila v Divadle Jiřího Myrona opera Bernharda Langa (1957) Rej – Re:igen podle stejnojmenné hry Rakušana Arthura Schnitzlera (1862–1931) na libreto Michaela Sturmingera. Opera měla premiéru letos v dubnu na Festivalu SWR ve Schwetzingenu, takže šlo o čerstvou novinku. Schnitzlerova hra z roku 1897 byla ve své době kvůli své explicitně vyjádřené sexualitě provokativně skandální a cenzurou opakovaně zakazovaná. Obsahuje sled deseti dialogů mužů a žen různých společenských vrstev vždy před pohlavním aktem a po něm. Schnitzler, sám vyhlášený sukničkář, zredukoval lásku na pouhý pudový pohlavní akt, svého druhu „zboží“ a záměrně rezignoval na obsahy, které lásce dávají rozměr duchovní.

Svým způsobem se nabízí příměr s dešifrovanými intimními deníky Karla Hynka Máchy, které vedle „vznešeného“ vzepětí lásky v Máji vyjevují banalitu skutečného milostného života básníka. Schnitzler právě tuto triviální povahu sexuálního konání popsal s krutě drsným odstupem jako věčně se opakující koloběh pudového nutkání, který je zcela nezávislý na tom, zda jeho aktéry jsou lidé služební nebo panující, bohatí nebo chudí, muži nebo ženy.

Právě repetitivnost milostného aktu zaujala autory opery Rej (Reigen můžeme přeložit také jako kolo). Opakující se transformace stejného motivu rakouský skladatel Bernhard Lang zhudebnil ve shodě se Schnitzlerovým viděním světa a s hudebními charakteristikami sociálního postavení jednotlivých postav od „polozpívané“ hantýrky po melodicky bohaté „árie“ při schopnosti postihnout podstatu posunů a proměn hudebního výrazu dvacátého a dvacátého prvního století.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang: Re:igen (NODO Ostrava 2014)

[Total: 5    Average: 4.2/5]

Vaše hodnocení - Smolka: Sezname, otevři se! (NODO Ostrava 2014)

[Total: 11    Average: 4.6/5]

Vaše hodnocení - Kotík: Mistrovská díla (NODO Ostrava 2014)

[Total: 6    Average: 3.2/5]

Vaše hodnocení - Komorous: No No Miya (NODO Ostrava 2014)

[Total: 7    Average: 4.4/5]

Vaše hodnocení - Wang: Encounter (NODO Ostrava 2014)

[Total: 2    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář