Operní panorama Heleny Havlíkové (176)

Týden od 21. do 27. července 2014
– Don Giovanni na prázdninách
– Ve Znojmě bohové sjíždějí z nebe na skluzavce
– Inspirace na dny příští
***

Don Giovanni na prázdninách
Ani osmnáctý ročník letní stagiony Opery Mozart s inscenací Dona Giovanniho ve Stavovském divadle pod uměleckým ředitelem Jiřím Kotoučem v režii Lubora Cukra neměl podle propagačních materiálů slevit z ambicí mistrovského provedení, nezapomenutelného zážitku, excelentního představení se špičkovým mezinárodním obsazením, originálními dobovými kostýmy v autentických prostorách divadla, kde tato Mozartova opera pod jeho řízením měla v roce 1787 svou slavnou premiéru. To vše pod aktuální záštitou hlavního města Prahy udělenou náměstkem primátora ing. Václavem Novotným NoGup agency, s. r. o., jako pořadateli.

Provedení 22. července pod taktovkou Richarda Heina mělo k mistrovskému provedení daleko, stejně jako k remaku světové premiéry – zejména ve srovnání produkcí, které se skutečně věnují historicky poučené interpretaci na dobové nástroje. Výtvarné řešení podle zachovaných malovaných perspektivních dekorací Josefa Platzera na zámku v Litomyšli je sice Mozartově době blíže než předvedená hudební podoba, ale zda se skutečně tehdy hrál Giovanni v některé z dvanácti typových dekorací, které pro tehdejší Nosticovo divadlo vytvořil tento malíř a jevištní výtvarník, jenž se stal komorním malířem císaře Františka II. ve Vídni, a jak vlastně vypadaly ve vztahu k o patnáct let mladším dochovaným dekoracím na zámku v Litomyšli, nejde podle diplomové práce Jiřího Bláhy z roku 2009 spolehlivě doložit.Sólisté se v rámci základní popisné režie snažili, jak uměli – Pavel Klečka coby sluha Leporello nezklamal svým tolikrát osvědčeným komediálním řemeslem, Jiří Hájek má pro titulní roli měkký baryton, méně už charisma neodolatelného svůdce, Josef Moravec si poradil s koloraturami i výškami Ottaviovy tenorové árie a jako jeden z mála se alespoň snažil o dynamiku, Roman Vocel s amplifikovaným závěrečným výstupem navozoval hrůzostrašnost Komtura a David Nykl vytvořil zemitého Masetta. Ženské role však, s výjimkou subretní Radky Sehnoutkové (Zerlina), v podání Michiyo Keiko (Donna Anna) a Ludmily Vernerové (Donna Elvira) trpěly nepříjemnou ostrostí a distonacemi při vytváření tónů.

Nedá se říci, že by tato inscenace Dona Giovanniho, která se denně hraje ve Stavovském divadle od 16. července do 17. srpna, byla vyslovený podvod, podle některých reakcí prořídlého publika v hledišti Stavovského divadla 22. července nejde ani o klamavou reklamu. Taková exploatace unikátního genia loci, jakým je Stavovské divadlo s jeho premiérou Dona Giovanniho, je ale spíše turistickou atrakcí, která se při cenách vstupenek mezi dvěma a jedním tisícem korun (s výjimkou poslední řády na druhé galerii a několika postranních míst) zřejmě stále ještě vyplatí. Zda také Národnímu divadlu, je otázka, na kterou musí odpovědět jiní.

Hodnocení autorky recenze: 40 %
***

Ve Znojmě bohové sjíždějí z nebe na skluzavce
Hudební festival Znojmo během července oživil už po desáté toto půvabné historické centrum jihozápadní Moravy (proslulé ovšem i vínem a nakládanými okurkami) sympatickým mixem programů, které kombinují a propojují nejen hudbu různých žánrů a podob se zapojením dětí, včetně vystoupení mladých talentů. Ve svém „itineráři“, připraveném pod vedením prezidenta festivalu, učitele a primáše cimbálové muziky a vedoucího dětského folklorního souboru Jiřího Ludvíka, tradičně obsáhl koncerty (včetně zahajovacího „říčního“ koncertu s hudebním „soutokem“ Smetanovy Vltavy, Janáčkova Dunaje a Moravy, hudební básně Vladimíra Franze), věžní hudbu, průvody, happeningy, karneval, souboj hudebních stylů při dobývání dobšických sklepů, Tour de Varhany, výstavu, ale i sommelierské minimum nebo cyklovyjížďku za jazzem. A také koncert Pavlíny Senić s dražbou unikátních vín ve prospěch rekonstrukce banketního sálu zámku Uherčice.

Významným a notně ambiciózním specifikem každého ročníku znojemského festivalu je nastudování opery nebo jiného hudebně-dramatického díla, které se vymyká běžnému repertoáru našich stálých operních divadel (Haydnův Svět na Měsíci, Purcellův Král Artuš, Myslivečkův Montezuma, Combattimento – víra, láska naděje Claudia Monteverdiho).

Letošní jubilejní ročník se zaměřil na jiného, výrazně letitějšího jubilanta, francouzského barokního skladatele Jeana-Philippa Rameaua (1683–1764). Z jeho rozsáhlé operní tvorby, která zahrnuje nejen žánr tragédie lyrique/tragédie en musique, ve Francii tak oblíbené opery-balety, ale i comédie lyrique, si právě z Rameauových komických oper Roman Válek, dramaturg festivalu a zakladatel i dirigent soubor Czech Ensemble Baroque, vybral La Platée. Bylo to šťastné rozhodnutí nejen proto, že tato opera u nás dosud nebyla uvedena.Opera Platée měla pro další osud skladatele klíčový význam – vznikla na objednávku, kterou nejde odmítnout – od královského dvora, pro oslavu svatby Ludvíka Ferdinanda, syna krále Ludvíka XV., následníka trůnu (kterého se nedožil), se španělskou infantkou Marií Terezií v roce 1745. Kardinál Richelieu, který měl oslavy na starosti, v časové tísni vedle jiné, vážné, Rameauovy opery, Princezny Navarské, do měsíčního programu oslav zařadil – dosti odvážně – i jeho satirickou La Platée.

Nejvyšší bůh Jupiter má už dost věčných výlevů žárlivosti své ženy Junony a potřeboval by, aby mu dala pokoj. Jeho podřízení bohové a polobohové (Thespis, vynálezce komedie, bůh satiry Momus, múza komedie Thalie, bůh lásky Amor a Satyr) při bujaré oslavě boha vína a nespoutaného veselí Bakcha, vymyslí intriku, jak záletnému šéfovi poskytnout alibi a Junoninu žárlivost utlumit: Přesvědčí ošklivou královnu žab, vodní nymfu Platée, žijící v močálech, že se do ní zamiloval sám Jupiter – a pak na jejich svatbu pozvou Junonu, aby uvěřila, že manželovy zálety jsou jenom vtip: žárlit na tak ošklivou nymfu opravdu nejde.Pikantní na celé záležitosti bylo, že infantka Marie Terezie španělská prý nebyla žádná krasavice – jak se cítila, když přihlížela představení, nevíme, ale určitě ne dobře. Pro premiéru ve Versailles 31. března 1745 bylo ale klíčové, jak ji přijme panovník – byl nadšen a Rameau se ještě v témže roce stal Královským komorním skladatelem s docela slušnou roční penzí. Platée se stala ještě za Rameauova života jeho nejpopulárnější operou a její obliba se vrátila s érou návratu k barokním operám od poloviny minulého století. Zejména nastudování Marka Minkowského v režii Laurenta Pellyho v Pařížské opeře v roce 1999 mělo mimořádný ohlas.

Česká premiéra Rameauovy Platée dozajista patří nejen k vrcholům letošního jubilejního ročníku Hudebního festivalu Znojmo – aspiruje na inscenaci roku zásluhou celého týmu.

Roman Válek se svým Czech Ensemble Baroque Orchestra na základě znalosti dobové interpretační praxe nepřistupuje k barokním operám jako muzeálním kouskům, které je třeba pietně a opatrnicky oprašovat, ale jako k hudbě nabité příběhy a emocemi, které jsou nám bližší, než bychom čekali. Válek se rozumně nehnal za každou cenu za rychlými tempy, jak je známe třeba právě z Minkowského nahrávky, ale podařilo se mu zvládnout souhru, na které mohl vystavět výrazové kontrasty, jak srší z Rameauovy partitury. A s muzikantským gustem si vychutnával hudební vtipy s kvákáním žab, oslím hýkáním nebo parodií ješitnosti. V tom si skvěle rozuměl s mladou francouzskou režisérkou Constancí Larrieu i choreografkou Ladislavou Košíkovou, výtvarnicí Marií Jiráskovou. Nápaditě přenesli Rameauovu satiru do současnosti, když se bujný večírek high society „zvrhne“ do nápadu vymyslet komedii a vysmát se směšnostem. Šestice tanečníků evokuje bouři, ve které se objeví Rybář, objekt milostné touhy královny žab Platée. Ta vzápětí nakráčí v zelených plavkách, slunečních brýlích a leknínem ve vlasech – přesvědčena o své neodolatelnosti a půvabech. Jean-François Lombard nejen svým perfektně zvládnutým vysokým tenorem, speciálním hlasovým oborem francouzské barokní opery, ale i herecky, vyjádřil směšnou ješitnost, panovačnost, domýšlivost této ambiciózní, avšak hloupé ženy. Třebaže by taková travesty role snadno mohla sklouznout do lascivního nevkusu, udržel groteskní nadsázku tak, že v závěru ke krutě vysmívané Platée pociťujeme i jistý soucit s jejím osudem oběti intriky, která má řešit manželské sváry Jupitera a žárlivé Junony.

Partička rošťáckých bohů sjíždí z balkónku jízdárny Louckého kláštera efektně po skluzavce, vládce blesku Jupiter dokonce s pyrotechnickými efekty. Těmto uličníkům vévodí hbitý Merkur v podání Romaina Championa, dalšího skvělého francouzského sólisty, který v oboru vysokého tenoru dostál svému jménu, zatímco Roman Janál coby Jupiter se uchýlil k příliš silovému projevu a hluboké polohy basbarytonové role se už dostávaly mimo jeho rozsah quod licet Iovi… Excelentní výkon podala Lenka Cafourková Ďuričová nejen jako drzý Amor, ale především v roli Šílenosti s náročnými koloraturami a ostrými změnami výrazu, kterou pojala jako hysterku parodující hvězdičky pop music, která si při svém entrée na vodítku táhne houslistu orchestru a nelibě nese, když si jí dirigent ráčí dostatečně nevšímat. Také Markéta Cukrová jako žárlivá Junona, zde za rozcuchanou cuchtu, Michaela Šrůmová coby Thálie i služka Platée, Martin Vacula v roli boha satiry i Jiří Miroslav Procházka coby Rybář vytvořili vyrovnaný skvěle se doplňující ansámbl. Tanečníci a sbor, kterým Rameau v duchu francouzské tradice vytvořil ve své opeře velký prostor, jej plně využili a proměňují se v potápěčských brýlích s rákosím v ruce v komické žáby, ale rozhádané páry, nebo se seřadí do špalíru svatebních hostů, kteří defilují se svatebními dary a odevzdávají natěšené nevěstě žehlící prkno, hrnec, lustr, nafukovacího delfína, ale i příšerně nevkusný obraz nebo neforemnou podprsenku.Premiéra diváky nadchla natolik, že potlesk se slil do bouřlivého skandování. Opery, uváděné na znojemském festivalu, mají už tradičně vysokou úroveň, zajímavou dramaturgii a vtipnou režii. Věhlasná Smetanova Litomyšl, která v posledních třech letech také začala obohacovat svůj program o inscenace vzniklé pro tento mezinárodní operní festival, je zatím se Scarlattiho Armidou i Purcellovou Královnou víl hodně chatrnou příbuznou znojemských produkcí.

Platée se řadí k tomu nejlepšímu, co festival doposud nabídl, a je dobře, že Česká televize inscenaci natočila. Na podzim ji uvede na ČT Art. Přidanou hodnotu půvabů Znojma, festivalové atmosféry a nadšení a vlídného hostitelství celého organizačního týmu je ale nejlépe zažít „na živo“, je nepřenosná.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Inspirace na dny příští
Mezinárodní hudební festival Český KrumlovHommage à Jan Dismas ZelenkaResponsoria pro hebdomanda sancta ZWV 55 pro Zelený čtvrtek (In monte Oliveti, Tristis est anima mea), Lamentatio I pro Die Mercoledi Sancto (bas solo) ZWV 53, Responsoria pro hebdomanda sancta ZWV 55 pro Velký pátek (Caligaverunt oculi mei, Omnes amici mei), Lamentatio I pro Die Jovis Sancto (tenor solo) ZWV 53, Responsoria pro hebdomanda sancta ZWV 55 pro Bílou sobotu (O vos omnes, Sepulto Domino), Lamentatio II pro Die Veneris Sancto (alt solo) ZWV 53, Miserere c moll ZWV 57 (Miserere I – Miserere II, Gloria Patri I – Gloria Patri II, Sicut erat – Miserere III). Collegium 1704 a sólisté. Umělecký vedoucí Václav Luks, Alena Hellerová (soprán), Kamila Mazalová (alt), Václav Čížek (tenor), Tomáš Král (baryton). Český Krumlov, Barokní divadlo, čtvrtek 31. červenec 2014 v 19.30 hodin.
***

Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Richard Hein
Režie: Lubor Cukr
Choreografie: Lucie Poláčková
Kostýmy: Roman Šolc
Scénografie: Gilbert Blin
Light design: Pavel Dautovský
Premiéra 12. července 2006 Stavovské divadlo Praha
(psáno z reprízy 22. 7. 2014)

Don Giovanni – Jiří Hájek
Leporello – Pavel Klečka
Donna Anna – Michiyo Keiko
Don Ottavio – Josef Moravec
Donna Elvira – Ludmila Vernerová
Zerlina – Radka Sehnoutková
Masetto – David Nykl
Ilcommendatore – Roman Vocel

www.dongiovanniprague.cz

***

Hudební festival Znojmo 2014
Jean-Philippe Rameau:
Platée
Dirigent: Roman Válek
Režie: Constance Larrieu
Scéna a kostýmy: Marie Jirásková
Light design: Arnošt Janěk
Choreografie: Ladislava Košíková
Sbormistryně: Tereza Válková
Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir
Premiéra 24. července 2014 Loucký klášter Znojmo

Platée – Jean-François Lombard
Mercur / Thespis – Romain Champion
Jupiter / Satyre – Roman Janál
Momus – Martin Vacula
Cithéron – Jiří Miroslav Procházka
Junon – Markéta Cukrová
Thalie, Clarine – Michaela Šrůmová
Amour / La Folie – Lenka Cafourková

www.hudbaznojmo.cz/festival

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto František Ortman, Zdeněk Dvořák

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (Opera Mozart Praha)

[yasr_visitor_votes postid="119132" size="small"]

Vaše hodnocení - Rameau: Platée (Hudební festival Znojmo 2014)

[yasr_visitor_votes postid="119128" size="small"]

Mohlo by vás zajímat