Operní panorama Heleny Havlíkové (179)

Týden od 11. do 17. srpna 2014 

Nabucco s velbloudy a svatovítskou katedrálou
Projekt Klasika pod hvězdami se na stále hustší „mapě“ prázdninových operních produkcí zaměřuje na co nejširší cílovou skupinu diváků, kteří nepatří ke skalním vyznavačům opery, ale jako závěr rodinného výletu za památkami si „vyzkoušejí“ i tento žánr v podobě těch nejpopulárnějších titulů – Carmen, Traviata, Nabucco.

V této podobě přitom nejde o nějakou novodobou inovaci, ale spíše o návrat k tradici, která bylo po roce 1948 zpřetrhána, když se až na výjimky, jakou bylo například Otáčivé hlediště v Českém Krumlově, s koncem června divadla do září zavřela. Prázdniny a léto obecně už za smetanovské doby a pak i za první republiky pro divadla nebyly dobou odpočinku, ale vítanou možností si přivydělat na zájezdech do lázeňských letovisek nebo přírodních amfiteátrů. Když nahlédneme do dobových cestovních itinerářů našich operních divadel v meziválečné době, můžeme být překvapeni, jak velký akční rádius tyto zájezdy obsáhly – jezdilo se nejen po republice, ale i do blízkého zahraničí. A ohromující je i „logistika“ těchto výjezdů – základním dopravním prostředkem byl totiž vlak.

Prázdninové open air produkce začaly znovu ožívat po roce 1989 – dnes je už etablováno několik festivalů, kterým se daří poptávku po takovém typu divadla naplňovat. A právě model, který zvolila Klasika pod hvězdami, když jezdí se těmi nejslavnějšími operami po českých a moravských památkách, je už pátým rokem příkladem, že to může fungovat. O tom, že se podařilo vystihnout tuto „díru“ na kulturním trhu, svědčí zájem tisíců diváků, z nichž mnozí sice do standardních divadel chodit nezačali, ale do zahrad českých nebo moravských zámků se za operou vracejí pravidelně. Letošních lokací je ovšem v porovnání s těmi předchozími výrazně méně. Po ostravské Vysoké peci „karavana“ s Verdiho operou Nabucco pro tisíc pět set diváků doputovala na terasy Jízdárny Pražského hradu – a inscenace bude ke spatření ještě tuto sobotu v zámecké zahradě moravské Lednice. Propagační materiály slibují stodvacetičlenný soubor, živá zvířata, vynikající obsazení hlavních rolí a závěrečný ohňostroj. Nebyla to klamavá reklama. Počet účinkujících jsem nepočítala, ale když sečteme sbor a orchestr, tak by to odpovídalo, zvířata ano – dva vznešeně kráčející velbloudi dvouhrbí z cirkusu Berousek – a ohňostroj vskutku velkolepý. K výbavě patří též pódium se základním světelným parkem a zvukovou aparaturou i stany pro orchestr.

Musíme si uvědomit, že na podobné open air produkce nelze klást stejná měřítka jako na inscenace v kamenných divadlech. Konají se zpravidla v prostorách, které mají jen minimální divadelní technologické zázemí – a scénické řešení bývá nutně oproti standardní divadelní scéně redukované. Nabízí ale jiné přidané hodnoty, které jsou v divadle nedostupné – moderní mluvou bychom řekli, že využívají „site specific“, kouzla místa konání. Nabucco začínal v osm večer a s přibývajícím soumrakem se dominantou scény stala osvětlená Svatovítská katedrála – pohled, který už sám o sobě zúročil tento výlet za operou. Páteční představení v Praze bylo vyprodané. I nástupy sboru v průvodu s hořícími loučemi a oněmi velbloudy poskytly divákům dostatečnou satisfakci, že se do tohoto chladného dobrodružství s rizikem přízně počasí pustili. Podle nadšeného potlesku většina nelitovala.

Podobně jako v předchozích letech byl základem operní soubor Severočeského divadla plus hosté. Uváděná tradiční inscenace Nabucca měla v Ústí nad Labem premiéru před dvěma lety. Na zahradě Jízdárny bylo ovšem vše nazvučeno – decentně – a dění na scéně bylo přenášeno ze tří kamer na velkou obrazovku vpravo od jeviště, což ocenili zejména diváci v zadních řadách. Nechyběly české titulky. I v této zájezdové variantě základ scény Martina Víška tvoří posuvné moduly dvou schodišť, z nichž režisér Martin Dubovic vytvářel snadno předvídatelná seskupení a biblický příběh o osvobození Židů z babylonského zajetí pojal jako sled statických tableaux. Ústecký soubor pod taktovkou Miloše Formáčka má pro Nabucca osvědčenou sólistickou sestavu v Nikolayi Někrasovovi pro barytonovou roli Nabucca a v sopranistce Valérii Vaygant jako Abigail. Doplnili je tenorista Nikolai Višnjakov jako Ismael, David Szendiuch v basové roli velekněze Zachariáše a Eliška Weissová jako Fenena – všichni s mikroporty, všichni na úrovni, která v základních parametrech odpovídala Verdiho partituře i podmínkám.

Klasika pod hvězdami 2014
Giuseppe Verdi:
Nabucco
Dirigent: Miloš Formáček
Režie: Martin Dubovic
Scéna Martin Víšek
Kostýmy: Josef Jelínek
Orchestr a sbor Severočeského divadla Ústí nad Labem
Premiéra 8. srpna 2014 Vysoká pec, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
(psáno z reprízy 15. 8. 2014 terasa Jízdárny Pražského hradu, Praha)

Nabucco – Nikolay Někrasov
Abigail – Valéria Vaygan
Zacharias – David Szendiuch
Fenena – Eliška Weissová
Ismael – Nikolai Višnjakov

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Dana Fojtík