Operní panorama Heleny Havlíkové (183)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 8. do 14. září 2014
– Opera Plus – Výroční ceny i Benefiční galakoncert podruhé
– Burianův Voiceband v 21. století
– Inspirace na dny příští
***

Opera Plus – Výroční ceny i benefiční galakoncert podruhé
V neděli 14. září se na Pražské křižovatce v kostele sv. Anny konal benefiční večer s českou operou, na kterém byly vyhlášeny Výroční ceny udílené internetovým portálem Opera Plus.Až by se mohlo zdát, že je v dnešní době těch nejrůznějších cen až příliš. I v tak relativně úzkém oboru divadla, včetně divadla hudebního. A může být obtížné se v nich vyznat. Zejména když se jejich pořadatelé a organizátoři nemohou dohodnout, jako se to stalo v případě cen Alfréda Radoka, které kvůli neshodám mezi Nadačním fondem Cen Alfréda Radoka a organizátorem, kterým je časopis Svět a divadlo, po dvaadvaceti letech skončily. Nebo když generální partner a sponzor o podporu cen ztratí zájem, jak se to stalo v případě Ceny Divadelních novin, které po třinácti letech skončily sezonou 2012–2013.

Přitom v oblasti divadla, umění tak pomíjivého, které s každým jedním představením v jedinečném vztahu umělců na jevišti a diváků v hledišti vlastně končí, má udělování cen svůj specifický smysl. Zdá se, že větší stabilitu i srozumitelnost pro publikum mají ceny, vyhlašované jednou, pokud možno zavedenou institucí: Hereckou asociací v případě cen Thálie, které fungují od roku 1993, nebo Ministerstvem kultury, které dokonce nařízením vlády založilo v roce 2003 cenu za přínos v oblasti divadla. Své ceny mají ale například i festivaly, jako je Dvořákova Praha (zde udělované osobnostem, které se svým celoživotním dílem nebo mimořádným počinem zasloužily o propagaci a popularizaci české klasické hudby) nebo festival Opera, případně jednotlivá divadla.

Kategorie těchto cen se týkají hereckých, respektive pěveckých výkonů, a to i mohou být i věkově vymezené, přes jednotlivé profese, které se na divadelní inscenaci podílejí – režie, scéna, kostýmy, hudební nastudování – až po inscenace nebo divadla, případně obecně za přínos v daném oboru v časovém vymezení kalendářního roku, sezony či celoživotního působení.

Také navrhování a způsob rozhodování jsou odlišné – a bývají oním jablkem sváru: navrhovat sice mnohdy může „veřejnost“, ale tyto podklady pak procházejí filtrem porot složených z odborníků daného oboru (o ceně Alfréda Radoka rozhodovali kritikové) nebo širšího okruhu osobností. A zde pak vyvstává ona kardinální otázka, z jaké šíře skutečně zhlédnutých inscenací – výkonů hodnotitelé vybírají (mimopražská divadla či inscenace mimo festivaly a přehlídky se dostávaly do nevýhody, protože i sebelepší záznam nikdy nemůže nahradit dojem z představení přímo v divadle po zvukové i vizuální stránce). Samozřejmě také vlastní ocenění má různou podobu od finanční po diplom a květinu – stejně jako způsob předávání a jeho prezentace v médiích.

Internetovému portálu Opera Plus se podařilo „vyhmátnout“ dosud nevyužité příležitosti, niky mezi všemi těmi dosavadními cenami v několika základních směrech. Většinový model širokého spektra návrhů, které následně zužuje porota, otočil: nominované umělce vybírá skupina publicistů (letos pětice), o vlastním udělení ceny rozhodují svými hlasy diváci-posluchači. Nástrojem pro hlasování je médium pro takovou metodu vhodné – internet, s tím, že z každé adresy je možné hlasovat pouze jednou. Jistě, ani v tomto systému nelze vyloučit, nakolik který sólista má aktivní svůj fanklub, ale i to k profesi sólisty a oblibě sociálních sítí dnes patří. A za výhodu lze také označit, že na rozdíl od často nepřehledné změti nejrůznějších kategorií, Opera Plus uděluje ceny za ženské a mužské výkony v operním a také v tanečním oboru – a to za výkony na tuzemských jevištích bez ohledu na to, zda je vytvořili čeští či zahraniční umělci, a za výkony českých umělců v zahraničí.

Okruh nominovaných byl i letos široký – čtrnáct žen a patnáct mužů, někteří z nich opakovaně za své nové role sezony 2013–2014, Češi i zahraniční sólisté, zkušení pěvci s rozsáhlou kariérou jako například Simona Houda Šaturová, Dana Burešová, Maria Kobielská, Štefan Margita, Tomáš Černý, Aleš Briscein, Pavel Černoch nebo Jaroslav Březina, Gianluca Zampieri, Luciano Mastro vedle mladých talentů – Václava Krejčí Housková, Lucie Kašpárková, Jiří Přibyl nebo Jan Šťáva. Okruh nominovaných zahrnoval výkony nejen v inscenacích pražského Národního divadla, respektive Státní opery (ve dvanácti případech), ale i mimopražských divadel – devětkrát ostravské opery, šestkrát plzeňské.V konečném výsledku je vítězství sopranistky Dany Burešové, nominované za Anežku ve Smetanových Dvou vdovách v pražském Národním divadle a Alžbětu ve Verdiho Donu Carlosovi ve Státní opeře, a tenoristy Aleše Brisceina za Jeníka v plzeňské inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty i Ladislava Podhájského také v pražských Dvou vdovách zasloužené. Podobně jako loňský výsledek, kdy ceny získala sopranistka Jana Šrejma Kačírková a basbarytonista Adam Plachetka. Svědčí to o tom, že veřejnost operní scénu pečlivě sleduje, nadprůměrných výkonů si všímá na sedm tisíc lidí.

Také letos se podařilo získat pro benefiční koncert přední české sólisty, kteří působí i na významných světových operních scénách – sopranistky Eva Urbanová, Dana Burešová, mezzosopranistka Kateřina Jalovcová, tenoristé Aleš Briscein a Jaroslav Březina, barytonista Jiří Hájek. Nejmladší pěveckou generaci reprezentovali sopranistka Adéla Škopková a basista Jiří Přibyl. Jejich ochota a zaujetí vystoupit ve prospěch Opery Plus zaslouží uznání tím spíš, že tento portál není žádným propagačním nástrojem těchto sólistů, ale prostorem otevřeným i velmi kritickým výměnám názorů v oblasti opery, tance a vážné hudby.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Burian: Vojna (BodyVoiceBand/Disk)

[Total: 0    Average: 0/5]

Související články


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (183)

Napsat komentář