Operní panorama Heleny Havlíkové (202)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 26. ledna do 1. února 2015
* Festival Opera 2015:
– Banskobystrický Oněgin s medvědem, divočákem i táborákem
– Budějovické Nyní a raději ne navždy
– Skutečně festivalový Pád Arkuna?
– Plzeňská revue stále s Bohuslavem Martinů
– Košická meditace nad strachem ze smrti
– Nové horizonty ostravských Výletů
* Inspirace na dny příští
***

Festival Opera 2015

Banskobystrický Oněgin s medvědem, divočákem i táborákem
Historicky první spoluúčast slovenských operních divadel na Festivalu Opera otevřela v pondělí 26. ledna 2015 v pražském Národním divadle Štátna opera Banská Bystrica inscenací Čajkovského Evžena Oněgina. Entrée to příliš šťastné nebylo.Hudební nastudování Igora Bully vyznělo těžkopádně, fádně a orchestr se nevyvaroval mnoha intonačních a rytmických nepřesností. Volba inscenačního týmu mladé ruské, respektive přímo v Petrohradě působící režisérky Anny Osipenko měla podle vyjádření uměleckého šéfa banskobystrické opery Šimona Svitka vnést autenticitu petrohradského prostředí. V inscenaci s replikami dobových kostýmů jsou použity ruské venkovské obřady, ale i nekonečné namotávání vlny. Scénickou podobu na začátku druhého dějství neobvykle dostává také Taťánin hrůzný sen o setkání s medvědem, ke kterému se připojí i maškary divočáka a kozla, a narozeninová party se celá odehrává venku včetně koulovačky a stavby sněhuláka a „nečekaného“, zjevně přepečlivě nazkoušeného „uklouznutí“ na ledu. Před soubojem Lenskij zapálí „táborák“ z listí. Prvoplánové herecké akce v nesouladu s náznakovou scénou, která od počátku beze změn spojovala všechna místa děje na statku u Larinových i petrohradský ples, i pěvecky nepřesvědčivé výkony Patrície Macák Solotrukové jako Taťány, Eleny Shatokhiny v roli Olgy, Šimona Svitka jako Oněgina a Michala Hýrošše coby Lenského však v celkovém vyznění vedly k nenápaditému popisnému tradicionalismu.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Budějovické Nyní a raději ne navždy
Škoda, že Budějovičtí nemohli do Prahy přivézt svou inscenaci Dvořákovy Rusalky, jak ji v neotřelém inscenačním pojetí pro českokrumlovské Otáčivé hlediště nastudoval Jiří Heřman (zde), a to především s vynikající Jolanou Fogašovou v dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny. Ze zařazení scénické kantáty Eu nunc et semper (Nyní a navždy) budějovického generálního hudebního ředitele, dirigenta a skladatele Maria de Rose, ve spojení se Sedlákem kavalírem Pietra Mascagniho čněla snaha ambiciózního šéfa uplatnit své dílo i mimo budějovické teritorium. Spojení scénické kantáty se Sedlákem kavalírem bohužel není kompatibilní, jakkoli nás dramaturgie Jihočeského divadla přesvědčuje, že ano. Nyní a navždy je pokusem o duchovní uchopení lásky, zatímco Sedlák kavalír je drsnou veristickou „etudou ze života“ – a pokus o takovéto propojení ideálu a praxe nefunguje. Sedlákovi navíc velmi ublížila kovová scéna (Pavel Krejčí), kterou jako by vytvořili zámečníci bez účasti scénografa. Bezradnou režii Miloslava Veselého a hřmotné hudební nastudování Maria de Rose alespoň částečně zachraňovaly pěvecké výkony Lázara Calderóna v roli Turiddu, jehož nezvladatelná vášeň k Lole byla zřetelná spíše z titulků nad jevištěm než na scéně, a Šárky Hrbáčkové jako měkčí, lyričtější Santuzzy, než bývá zvykem.

Hodnocení autorky: 40 %
***

Skutečně festivalový Pád Arkuna?
Naše první scéna po všech turbulencích na vedoucích postech, ze kterých se takové divadelní kolosy vzpamatovávají hodně dlouho, pokud vůbec, nasadila Fibichovým Pádem Arkuna do festivalového klání podle mého názoru nejlepší inscenaci poslední doby. Ovšem je otázka, zda obsazení takto mimořádného představení, ve kterém se Národní divadlo po pohlcení životadárné konkurence v podobě samostatné Státní opery dostává do bezprostředního srovnání s mimopražskými soubory, které přitom musí vystačit s mnohanásobně nižšími rozpočty, bylo výsledkem skutečně promyšleného rozhodnutí vedení Opery. Zda podle Sylvie Hroncové i Petra Kofroně byla právě středeční sestava sólistů skutečně ta nejlepší, nebo to prostě „tak vyšlo“. Viděno zvnějšku na takovou otázku dává spíše tu druhou odpověď nejen festivalový leták, ve kterém (kromě premiéry Mefista) jedině u Národního divadla chybí obsazení, ale především webové stránky tohoto molochu, kde lze nalézt konkrétní obsazení pouze na daný měsíc – a stejně dochází ke změnám, jak se ukázalo při ostře sledovaném Otellovi s José Curou. Festivalový Pád Arkuna tak svědčí spíše o tom, že vedení Opery Národního divadla stále nedokáže dlouhodobě dopředu plánovat a tím de facto pohrdá svými diváky. Zavedená zahraniční divadla standardně zveřejňují obsazení na celou sezonu dopředu.

V představení Pád Arkuna, kdy by mělo být v zájmu divadla nasadit to nejlepší obsazení a dokázat své notně pošramocené postavení v naší mediální krajině, která vzkvétá především v Ostravě, mi při respektu k výkonům Martina Šrejmy, Szilivie Rálik a Ondreje Mráze chyběl především Aleš Briscein jako mladistvě zamilovaný Jaroměr, Eva Urbanová s uhrančivým portrétem vášnivé Radany i David Szendiuch jako energický pohanský vůdce Dargun, který zasvětil svůj život touze po moci. Ovšem Dana Burešová jako Helga i Alžběta Poláčková v roli Margit potvrdily znovu své dřívější výborné výkony a Martin Bárta jako Absalon dospěl především po pěvecké stránce k plastičtějšímu vyjádření zhrzeného muže, který najde smysl svého života v péči o dítě svého soka a v šíření křesťanské víry. A dobrá zpráva je, že i páté, festivalové představení této rozsáhlé wagnerovské opery si nadále v hudebním nastudování Johna Fioreho udržuje tah, napětí, soustředění a kontrasty velkého hudebního dramatu i řád režie Jiřího Heřmana.
Hodnocení autorky:
70 %
***

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Eugen Onegin (SO Banská Bystrica)

[Total: 68    Average: 3.4/5]

Vaše hodnocení - Rose: Et nunc et semper (JD České Budějovice)

[Total: 52    Average: 3.8/5]

Vaše hodnocení - Mascagni: Cavalleria rusticana (JD České Budějovice)

[Total: 60    Average: 3.9/5]

Vaše hodnocení - Fibich: Pád Arkuna (ND Praha)

[Total: 100    Average: 3.9/5]

Vaše hodnocení - Martinů: Voják a tanečnice (DJKT Plzeň)

[Total: 72    Average: 4.1/5]

Vaše hodnocení - Poulenc: Dialógy karmelitánok (ŠD Košice)

[Total: 143    Average: 4.3/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Výlety páně Broučkovy (NDM Ostrava)

[Total: 90    Average: 3.5/5]

Související články


Reakcí (7) “Operní panorama Heleny Havlíkové (202)

  1. Pekný deň prajem.
    Všetko je fajn, ale šèfujem opere v Banskej Bystrici a nie v Košiciach. Dve šéfovania by som nestihal popri povinnostiach sólistu.
    A kde sa nabralo tých závratnych 60% keď, ako som čítal, bolo všetko na Oneginovi zle?
    Hmmm….. Nejak to nesedí…..Po takých vetách by sa hodilo 10….
    So srdečným pozdravom.

    1. Dobrý den,
      nemohu si pomoct, ale takovéhle reakce umělců na „kritiky“ mě mrzí. Myslím, že by bylo mnohem hezčí, kdybyste byl nad věcí. A ve Vašem případě o to víc, o kolik se míjí tato „recenze“ s reakcí diváků přímo v ND. Myslím že, ti dali jasně najevo, že slovenské entrée do festivalu bylo vydařené.

  2. Vzhledem k tomu, že jsem byl hned na třech z recenzovaných inscenacích, mě při tom srovnání poněkud překvapilo to procentuální ohodnocení u incenací Dialogů Karmelitánek a Výletů páně Broučkových. U incenace košické opery mě těch 75% přijde hodně podhodnocené a naopak Broučka bych tak vysoko nehodnotil. Mimochodem čeština mexického zpěváka možná byla na cizince obdivuhodná, ale přesto mě osobně i tak dost rušila (a nebýt titulkovacího zařízení místami bych stejně měl problém zpěváku rozumět). Trošku přitom nechápu, proč tuhle roli v české incenaci nemůže zpívat Čech… A stejně tak v této incenaci nerozumím významu role baletního sólisty. V recenzi o něm není zmínka, pro mě osobně to bylo trošku rušivé, protože daný sólista na sebe občas poutal pozornost i v momentech, kdy to nebylo záhodno (hlavně v druhé části). Co vlastně měla ta jeho role v incenaci znamenat? Pokud to někdo ví, rád bych se nechám poučit. Za mě tedy ve výsledku Brouček maximálně 80% zatímco Karmelitánky určitě aspoň 85%.

Napsat komentář