Operní panorama Heleny Havlíkové (204)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 9. do 15. února 2015
* Festival Opera 2015:
– Mimi v závějích
– Ensemble Damian mezi vesmírem a olbřímím pyjem
– Zmrazovač rozmrazil i tradiční operní publikum
* Trýzně duší z Met
* Inspirace na dny příští
***

Festival Opera 2015

Mimi v závějích
Slovenské národní divadlo se na festivalu Opera 2015 v pondělí 9. února na scéně Státní opery prezentovalo Bohémou Giacoma Pucciniho, která měla premiéru v nové budově Slovenského národního divadla 31. ledna loňského roku. Hostování bratislavského národního divadla mívalo v Praze úspěch. Do značné míry se dostavil i tentokrát, byť největší magnet bratislavské Bohémy, režie kontroverzního Petera Konwitschného, nositele mnoha prestižních německých operních cen, byla až překvapivě „krotká“.

Bratislavská opera získala Konwitschného režii již v inscenaci Evžena Oněgina a s tímto provokativním odklonem od Čajkovského lyrických scén ke cool verzi lokalizované na lipské nádraží vzbudila vášně v Praze v roce 2006. Proti tomuto Oněginovi, ale například i Konwitschného inscenaci Jenůfy, kterou jsme mohli vidět nedávno na festivalu Janáček Brno v provedení opery ze Štýrského Hradce, byly tyto scény ze života bohémy tradiční až příliš.

Jak bývá pro Konwitschného a jeho výtvarníka Johannese Leiackera typické, prázdnou scénu „zabydluje“ jen několik rekvizit klíčových pro inscenační pojetí. Jenže popelnici coby kamna, postel a malířský stojan s plátnem u bohémů, v kavárně Momus stolky, povoz s mlékařskými konvemi v chumelenici u celní hranice Paříže – to vše jsme viděli nesčetněkrát. A nemohl to zachránit ani působivý noční pohled na rozsvícené pařížské bulváry na zadním horizontu, nad kterými se mihotala hvězdná obloha, ani provazochodkyně nad vánočním hemžením, ani lávka předsunutá mezi první řadu diváků a orchestřiště pro scény s výstředně extrovertní Musettou v podání energické Andrey Vizváry. Akcent tématu smrti, kterou dost prvoplánově zdůraznil projíždějící vůz s rakví za mlékařkami, však byl zřejmý spíše z režisérovy explikace v programu než z inscenace samé. Změnu oproti tradici představovalo až čtvrté dějství, když Mimi umírá nikoli v bohémské mansardě, ale v závěji sněhu, který nepřestane padat od začátku třetího dějství. A třebaže i zde dostane od Musetty na zahřátí zkřehlých rukou bělostný rukávník a Eva Hornyáková byla uvěřitelnou zamilovanou i nemocnou švadlenkou, obvyklá emoční naléhavost této scény slzy nevyloudila.

Čtveřice mladíků je zde, v oblecích a košilích, ale spíše za „zlatou mládež“, což výrazně oslabuje „veselou bídu“ mladých mužů, kteří teprve hledají svou pozici ve světě a způsob, jak se v něm uživit (v této inscenaci se lze domýšlet, že jejich dluhy zaplatí spíše rodiče). Všichni přitom zpívali skvěle, především Pavol Remenár jako divoce zamilovaný i žárlivý Marcello a Kyungho Kim s vyrovnaným tenorem a pro Rodolfa jistými výškami.Dirigoval renomovaný Friedrich Heider, současný hudební ředitel a šéfdirigent Opery Slovenského národního divadla. Hrál Bohému s velkou energií, dynamickými kontrasty (ve zrádné akustice Státní opery tak, že ve forte, slyšeno z přízemí, překrýval sólisty), naléhavostí, která ubrala na sentimentu ve prospěch hudebního vyostření situací.

Slovenské národní divadlo přivezlo do Prahy inscenaci, která jistě obstojí na evropském operním trhu, ale v kontextu celého letošního festivalu zůstala tato Bohéma jen v solidním průměru.

Hodnocení autorky: 75 %

Ensemble Damian mezi vesmírem a olbřímím pyjem
Ensemble Damian
uvedl v jednom večeru v dobře zvoleném prostoru Českého muzea hudby hned tři opery: Svět podle Plinia, Strašnou travestii o těhotném starostovi a Endymia. Lze pochopit principála Tomáše Hanzlíka jako skladatele, dirigenta i režiséra, že chtěl svůj soubor na festivalu prezentovat jak svou poslední inscenací s filozofujícím mudrováním o povaze světa a vesmíru podle slavné antické Pliniovy encyklopedie Historia naturalis, tak dílem, které v repertoáru tohoto olomouckého souboru představují repliky komedie dell’arte včetně její až obhrouble vulgární komiky. A že zároveň zařadil svou erbovní, pro Damiány typickou inscenaci Endymio, ve které upravené barokní libreto dochované na kroměřížském zámku zhudebňuje Hanzlík svým typickým osobitým kompozičním stylem takzvaného barokního minimalismu kombinujícím barokní hudební motivy a skladební principy s novodobým minimalismem. Třebaže by se mohlo na první pohled zdát, že opulentní baroko a střídmý minimalismus jsou si vzdálené, revitalizace barokních schémat spočívá v tom, že je Hanzlík se svými Damiany nahlíží zkušenostmi skladatele, interpreta i diváka jednadvacátého století. V těchto svých produkcích se nesnaží pietně oživovat starou operu, ale vyvolat a probudit ducha barokní hudby s jeho afektovým scénářem až extrémních emocí tak, že nás oslovuje i dnes. Z pasti schémat barokních libret nacházejí únik v jemně ironickém odstupu. Z těchto jejich produkcí jiskří vtip, humor a nadhled, parodie. I při festivalu se potvrdilo, jak je takové propojení baroka a soudobých kompozičních postupu životadárné.

Publikum se ovšem zjevně výborně bavilo nad nápaditě zhudebněným konceptem světa, který má podle Plinia „tvar dokonale zaoblené koule, necítí konec ani počátek svých částí“, přičemž je prý „nepochybné, že se tento útvar věčně otáčí neumdlévajícím pohybem, nevyslovitelnou rychlostí“. A za prudkých výkřiků, ba zuřivosti, strachu a brečení je člověk jako Pliniův Pán tvorstva jako jediný z tvorů nadán truchlením, ale i poživačností. Pro někoho mohl být v následující travestii pod vzedmutým břichem samolibého starosty připnutý olbřímí pyj, který byl následně použit i jako mikrofon, už za hranicí vkusu – přes dobovou autentičnost takových scének v tomto druhu italského improvizovaného barokního divadla.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Bohéma (SND Bratislava)

[Total: 62    Average: 3.8/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Svět podle Plinia (Ensemble Damian)

[Total: 15    Average: 2.7/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Strašná travestie o těhotném starostovi (Ensemble Damian)

[Total: 15    Average: 2.7/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Endymio (Ensemble Damian)

[Total: 20    Average: 3.1/5]

Vaše hodnocení - Il Concelatore (Kočovné divadlo Ad Hoc)

[Total: 47    Average: 4.3/5]

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Iolanta (Met New York)

[Total: 36    Average: 3.3/5]

Vaše hodnocení - Bartók: Bluebeard's Castle (Met New York)

[Total: 38    Average: 4.4/5]

Související články


Reakcí (3) “Operní panorama Heleny Havlíkové (204)

  1. Mně se Konwitschneho režie Bohémy líbila, byť opravdu, a to souhlaísm s autorkou recenze, byla překvapivě tradiční. Bylo v ní mnoho působivého ve vedení herců, byť prázdná scéna zpěvákům příliš nepomohla – naopak, některým se hlasy ztrácely v otevřeném prostoru. Znepokojující pro mne bylo ovšem hudební nastudování dirigenta Haidera, které postrádalo souhru, mnohdy i pevnou intonaci (zejména u Musetty), zoufalý byl výpadek Alcindora. To ale každý neslyší, ale v recenzi by to mělo být zmíněno. Haidera vynesla na výsluní Edita Gruberová, teď bez Edity je rád v Bratislavě. Ale ta má přece lepšího dirigenta – Rostislava Štúra! Ale možná je to na Slovensku stejné jako u nás – cizí jméno zní atraktivněji, než české, např. Mario Bisso na plakátu je atraktivnější, než třeba Barbora Perná. Mnoho lidí se u nás nechá takto „opít“ – i tzv. odborníků!

Napsat komentář

Reklama