Operní panorama Heleny Havlíkové (42)

  1. 1
  2. 2

Týden od 19. do 25. září 2011

° Acis a Galatea, genius loci holešovského zámku a osvícení radní
° Vhled do operní dramaturgie sezony 2011/12
° Inspirace na dny příští

***

Acis a Galatea, genius loci holešovského zámku a osvícení radní

Druhý ročník festivalu Musica Holešov zahájila Händelova opera Acis a Galatea v provedení The Czech Ensemble Baroque Orchestra and Choir s dirigentem Romanem Válkem v režii Jany Janěkové. Raně barokní holešovský zámek vytvořil pro uvedení právě této Händelovy pastorální opery podle jednoho z příběhů 13. knihy Ovidiových Metamorfóz (Proměn) spřízněný prostor, blízký baroknímu venkovskému sídlu Cannons vévody z Chandosu, kde bylo v létě roku 1718 toto Händelovo dílo na anglický text poprvé uvedeno – podle tehdejší tradice ovšem pravděpodobně na venkovních terasách s výhledem do parku. Jedním z libretistů této opery, označované někdy také jako serenta, masque nebo pastorala, je i spoluautor parodické Žebrácké opery John Gay. Händel chtěl v Acisovi a Galatee dozajista vyhovět svému chlebodárci a navázal na tradici anglických pastorálních oper, jak byla pěstována – v opozici proti importované italské opeře – právě v Cannons nebo v londýnském divadle Drury Lane mimo jiné Händelovým také německým kolegou Johannem Christophem Pepuschem. A cítíme tu zřetelnou spřízněnost s o třicet let starší Purcellovou Didonou a Aeneem. Ještě připomeňme, že umělecky mnohokrát ztvárněný dojemný příběh z řecké mytologie zhudebnil v roce 1686 jako „heroickou pastorálu“ o prologu a třech dějstvích Jean-Baptise Lully a v roce 1708 ve formě zarzuely španělský barokní skladatel Antonio de Literes.

Dirigenta Romana Válka a jeho soubor, který založil v roce 1998, sleduji už řadu let, zejména jejich působení v rámci Hudebního festivalu Znojmo, kde vystupují jako rezidenční orchestr. Jejich nastudování právě Acise v roce 2005, Haydnova Světa na měsíci, Purcellovy semiopery Král Artuš nebo dokonce letošní znovuobjevení opery Montezuma Josefa Myslivečka je v našich podmínkách mimořádné a jedinečné. V kontextu těchto jejich inscenací považuji holešovské znovuuvedení Acise – v dnes nejčastější verzi o dvou dějstvích, ve které první akt uzavírá radostný sbor oslavující lásku Acise a Galatei a druhý ve zcela odlišném výrazu otevírá sbor varující milence před žárlivým obrem – za stylově nejčistší a nejpropracovanější produkci tohoto souboru. Rozlehlý slavnostní sál holešovského zámku s příjemným dozvukem pro ni vytvářel příznivý prostor i akusticky.

Anna Mikolajczyk (Galatea), Christoph Genz (Acis)

Christoph Genz (Acis), Marek Olbrzymek (Damon)


Jakkoli Acis a Galatea neklade na sólisty extrémní technické nároky, jak je známe z neapolské opery seria (Acise a Galateu už v Händelově době uváděli i amatéři), interpretace této opery je zrádná svou průzračností. A zejména brilantní hobojové party, které jsou v řadě hudebních čísel koncertantní, vyzněly ve vzletných a živých tempech excelentně. Jakýmsi „poznávacím znamením“ orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque, který vychází ze současného trendu historicky poučené interpretace, je elán, nadšení, esprit, na hony vzdálený nějaké suchopárné muzeální nudě. Z jejich inscenací jiskří energie, která se s neodolatelnou nakažlivostí šíří mezi diváky. Přenesla se i na ty holešovské, kteří ve zcela zaplněném sále vytvořili nádhernou atmosféru a odměnili účinkující spontánním potleskem. Zatímco ústecká radnice krátkozrace škudlí na opeře několik milionů, aby desítky dalších vyhodila za předražené lavičky v parku, v Holešově mohou být hrdí na své osvícené vedení dvanácti tisícového městečka mezi Hanou a Valašskem, kterému se podařilo nejen zrekonstruovat stavbu zámku, ale také oživit hudební a divadelní tradici rodu Rottalů pořádáním festivalů i dalších koncertů během roku na špičkové úrovni s takovými interprety, jako je Magdalena Kožená, Baborák Ensemble nebo Collegium 1704. Zdá se, že umělecký garant těchto aktivit, klavírista a holešovský rodák Karel Košárek, vzal resuscitaci holešovského genia loci za správný konec. Do Holešova se také přestěhovala Letní škola barokní hudby, workshop zaměřený na provádění vokálně-instrumentálních děl především barokních, kterou pořádá právě Válkův Czech Ensemble Baroque o.s.

Volba sólistů přesně odpovídala celkovému pastorálnímu pojetí s jeho křehkou idyličností, ale i mladistvou rozverností, škádlením a dychtivostí, kterou by dramatičtější pojetí, jak ho například uplatnil na své nahrávce Neville Marriner, spíše poškodilo. Německý tenorista Christoph Genz mohl jako Acis uplatnit své rozsáhlé zkušenosti s barokní hudbou, zejména Bachovými kantátami. A polská sopranistka Anna Mikolajczyk byla pěvecky i představitelsky něžnou nymfou se střídáním půvabné zamilovanosti, dovádivé radosti i lamenta nad ztrátou milovaného Acise, které ovšem vyústí v měkkém larghettu do Acisovy proměny v čistou říčku. A do tohoto pojetí se strefili i basista Marián Krejčík jako žárlivý jednooký kyklop Polyfemus i tenorista Marek Olbrzymek v roli Damona. Ten navíc obdařil tohoto Acisova zkušeného přítele jemně ironickým humorem, s nímž komentuje Acisovo milenecké vzplanutí. Ocenila jsem také střídmou a velmi vkusnou ornamentiku da capo árií.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (12) “Operní panorama Heleny Havlíkové (42)

  1. Paní doktorce jaksi uniklo olomoucké nastudování Gounodovy opery Romeo a Julie, byť rozhodně nepatřilo k nejšťastnějším inscenacím tohoto divadla a proto se na ně rádo zapomíná.
    Také bych se pozastavil nad formulací zpívaných recitativů v libereckém uvedení Gluckova Orfea a Eurydiky. Recitativy jsou přece vždycky zpívané, byť by to měl být trochu jiný zpěv, než v áriích, ale pořád zpěv (na rozdíl od mluvených dialogů v singspielech). Berliozova úprava spočívá v přepisu hlavní role pro altistku Paulinu Viardot-Garciu a (stručně řečeno) v prolnutí vídeňské a pařížské Gluckovy redakce.
    To v Berliozově úpravě Weberova Čarostřelce se jedná o nahrazení mluvených dialogů zpívanými recitativy. Na rozdíl ovšem od Berliozovy úpravy Orfea a Eurydika je jeho úprava Čarostřelce problematická, jakkoli se dnes občas na jevištích objevuje.

  2. Dobrý večer,

    děkuji za všechna upozornění.

    Olomoucké opeře se omlouvám: Gounodova opera Romeo a Julie zde měla premiéru 21. prosince 2007, dirigent Petr Šumník, režie Václav Klemens, Julie: Elena Gazdíková / Barbara Sabella-Oczková / Terezie Švarcová, Romeo: Jaromír Novotný / Milan Vlček.

    V Berliozově verzi "se zpívanými recitativy" je plánován skutečně až Weberův Čarostřelec, a to 17. února 2012.

    Skloňování jména Acis jsem převzala z materiálů festivalu i dalších českých materiálů, které se vztahují k Händelově opeře na anglický text. Vznesla jsem dotaz na Ústav pro jazyk český. Jakmile dostanu odpověď, uvedu ji zde.

    Helena Havlíková

  3. Nedivil bych se, kdyby ÚJČ, jehož ředitel by rád zavedl tvar "bysme" jako spisovný, odepsal, že je to tak správně.
    Zkrátka nám upadá klasická vzdělanost. Doporučuji Encyklopedii antiky (Academia 1973), která uvádí Acida, resp. Ákida. Z dalších českých materiálů, které se vztahují k Handelově opeře: Pečmanova biografie uvádí Akida (např. hned s. 9, dále o této opeře v různých pádech zejm. od s. 95 do 104).

  4. Vážení,

    jak jsem slíbila, zde jsou názory na skloňování jména Acis v souvislosti s článkem k holešovskému uvedení Händelovy opery Acis a Galatea v anglickém originálu podle Ovidia.

    Oslovila jsem především RNDr. Jan Králíka, CSc., předsedu Rady Ústavu pro jazyk český, zasvěceného znalce nejen češtiny, ale i opery. Zde je jeho odpověď:

    "Slovníky antické kultury, případně hrdinů, znají pouze podobu Ákis (Ákida), neboť jejich vzdělaní autoři ještě uměli řecky. Acis je pozdější latinská podoba. Jenže předloha k opeře čerpá právě
    až z latinské epiky a tím celou věc vlastně začíná jinde.
    Kdybychom překládali libreto (z angličtiny), bylo by na naší volbě,
    zda užijeme Ákis, nebo Acis. Ale je-li předloha dána (Ovidius), měli
    bychom ji zachovat. Jakkoli to může vypadat poklesle, v tomto případě bych se přimluvil za "Acise", nebo "Acida". Leda, že byste psala i název té
    opery Ákis a Galatheia, do závorky poznamenala anglický dobový pravopis, a pak už se držela jen a jen Ákida. Ale to se mi zdá nepřiměřené.

    Summa: netroufal bych si říci, že Acis, Acise (Acida) by mělo být pro
    Haendlovu operu vyloženě špatně. Nerozpakoval bych se tohoto
    skloňování přidržet."

    Potud pan doktor Králík. Názor dalšího jazykového odborníka je analogický:
    Vzhledem k tomu, že, libreto vychází z Ovidia, základem je latinská podoba jména, tedy Acis /vysl. ácis/, 2. p. Acida i Acise /vysl. ácida či ácise/. Řecká podoba jména Akis, 2. p. Akida či Akise v tomto kontextu vhodná není.

    Helena Havlíková

  5. Není pravda, že slovníky antické kultury, případně hrdinů, znají pouze podobu Ákis. Ve zmíněné Encyklopedii antiky nalezneme tvary oba (a oba odkazují na Polyfema), s latinskou podobou tohoto jména seznamuje také Zamarovského slovník Bohové a hrdinové… i Ottův slovník naučný, jejich vzdělaní autoři totiž ještě uměli nejen řecky, ale znali i Acidovy další literární osudy.
    Proti "Akidovi" jsou argumenty rozumné, pro "Acise" není uveden žádný.

  6. Anonymní řekl(a):
    28. září 2011 20:33
    Nápad režisérky Janěkové s baletem není moc originální – Bednárik to měl téměř ve všem, co dělal, a když se podíváme na inscenaci Acise a Galatey z Covent Garden na DVD Opus Arte, tak tam také zdovjené role tanečníky jsou. Že by náhoda?
    —- Tato inscenace vznikla v roce 2005, tedy o čtyři roky dříve než nastudování v CG, doufám, že nechcete říct, že pan MC Gregor něco viděl a použil? Že by tedy skutečně náhoda…….

Napsat komentář