Operní panorama Heleny Havlíkové (53)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 5. do 11. prosince 2011

 – Komu poslouží Besserova aféra?
 – Skutečně vyprodaná (Vy)Prodaná nevěsta
 – Setkání šicího stroje Singer a Little Boye v MET aneb Nanebevzetí výstupem po požárním schodišti
 – Janáček jako oběť intelektuálského bulváru
 – Inspirace na dny příští

***

Komu poslouží Besserova aféra?

Minulý týden byl ve znamení turbulencí kolem ministra kultury Jiřího Bessera i Státní opery Praha. Její odborové organizace nejprve vyhlásily na 7. až 9. prosince celodenní protestní stávky zaměstnanců Státní opery Praha. Své cíle formulovaly následovně:

– ochránit hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců Státní opery Praha, které jsou zásadním způsobem ohroženy v důsledku červencového rozhodnutí ministra kultury Jiřího Bessera zrušit k 1. lednu 2012 Státní operu Praha a přičlenit ji k Národnímu divadlu
– zvrátit toto ministrovo rozhodnutí
– ochránit veřejný zájem, kterým je zachování umělecké samostatnosti operního i baletního souboru.

Podle vyjádření odborů se často protikladná a chaotická zdůvodnění ministerstva kultury opírají o účelově zkreslené až lživé argumenty o špatném hospodaření Státní opery Praha, kvůli kterému je jedinou záchranou Státní opery Praha, hospodařící dva roky po sobě se záporným hospodářským výsledkem, právě sloučení. Odbory na rozdíl od ministerstva tvrdí, že to bylo naopak Národní divadlo, které se v letech 2000 a 2001 dostalo do ztráty, mělo být podle zákona o rozpočtových pravidlech zrušeno. Také ministrovy argumenty o špatné umělecké úrovni Státní opery Praha (aniž za dobu své funkce nějakou inscenaci viděl) jsou podle odborů neopodstatněné. Dramaturgicky objevné tituly Philipa Glasse, Alexandra Zemlinského, Arnolda Schönberga, Leonarda Bernsteina, Francise Poulenca nebo Benjamina Brittena nelze považovat za „kasovní trháky“, jak se ministerstvo snaží působení Státní operu Praha degradovat. Ministerstvo také ignoruje názory mnoha odborníků, České hudební rady, Senátu i 19 tisíc petentů, kteří požadují zachování samostatnosti Státní opery Praha, hlavně pro udržení žádoucího konkurenčního prostředí. Proces sloučení podle odborů probíhá chaoticky, kdy ministerstvo ani Národní divadlo pod vedením Ondřeje Černého nemá konkrétní umělecký záměr dlouhodobé ani krátkodobé umělecké koncepce, stále chybějí detailní hospodářské analýzy případných úspor nebo zvýšených nákladů při provozu sloučených scén. Odbory se obávají, že dojde ke snížení počtu představení ve Státní opeře Praha a ke snižování počtu pracovníků z důvodů nadbytečnosti. Ostatně k propouštění, a to výhradně ve Státní opeře Praha, podle odborů už došlo, neboť ke konci roku mají skončit pracovní smlouvy 75 administrativně-hospodářských pracovníků a lidí v dělnických profesích. Pověřený ředitel Ondřej Černý tak modifikoval ministrovo říjnové prohlášení, podle kterého k úspoře 22,3 milionů Kč mělo dojít šetřením na manažerských platech slučovaných organizací, přičemž placení manažeři jsou v souboru opery podle vyjádření odborů pouze dva – umělecký šéf operního souboru Státní opery Praha Rocc a operní manažerka Helena Císařová. V závěru svého prohlášení odborové organizace Státní opery Praha uvádějí, že pokud hodlá ministerstvo kultury skutečně realizovat anoncované dorovnání a zvýšení platů zaměstnancům Státní opery Praha, pak kvůli tomu není třeba slučovat divadla. V předvečer stávky se ovšem uskutečnila schůzka zástupců odborů s Ondřejem Černým, který v tuto chvíli řídí obě divadla. Na ní byla uzavřena dohoda, v níž se Ondřej Černý zavázal: 

– v samostatném režimu evidovat rozpočet Státní opery Praha
– realizovat obsazování klíčových pozic souborů Státní opery Praha, jejichž rozsah bude v následných jednáních vymezen, po dohodě s odborovými organizacemi
– zachovat samostatný orchestr, sbor Státní opery
– zajistit fungování baletu do 30. 6. 2012 ve stávající podobě a o jeho další podobě rozhodnout v dohodě s odbory Státní opery Praha
– zachovat celkovou výši platů všech zaměstnanců Státní opery Praha s tím, že platové podmínky se budou řídit současnou platnou kolektivní smlouvou
– projednat se zaměstnanci Státní opery Praha, kteří uzavřeli dohodu o skončení pracovního poměru k 31. 12. 2011, na jejich žádost možnost jejich dalšího pracovního uplatnění v rámci Národního divadla

Protože podle vyjádření odborů uzavřená dohoda znamenala splnění jednoho ze dvou důvodů vyhlášené protestní stávky, odbory stávku odvolaly a vstoupily „jen“ do stávkové pohotovosti.

Ondřej Černý vzápětí poskytl tisku vyjádření, v němž dohodu skutečně potvrdil jako začátek konstruktivního dialogu, ovšem jako její základní princip opět uvedl postupné propojení Státní opery a Národního divadla a vybudování umělecky silné a efektivně fungující první operní a baletní scény ČR, tedy opak alespoň „vnitřní samostatnosti Státní opery Praha a Národního divadla“, jak je deklarováno v jím podepsané dohodě.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gounod: Faust (Met New York)

 

Vaše hodnocení - Smetana: (Vy)prodaná nevěsta (Dětská opera Praha)

 

Související články


One response to “Operní panorama Heleny Havlíkové (53)

  1. Vzhledem k tomu, že se do Státní opery Praha vrací staronová dvojice – Dvořák-Nekvasil, dovolím si upozornit na odkaz, který se tady nejspíše neobjevil – http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/155768-z-prazskeho-narodniho-divadla-ho-vyhodili-tak-sel-do-brna/

    Doufám, že dvojice objevující se za inscenací Tří Pintů není předzvěstí obnovené praxe, kdy pan Nekvasil nechá režírovat pana Rocca v Ostravě, pan Dvořák v Brně a pan Rocc je nechá režírovat a „scénografovat“ v Praze – a návratu regionálních režisérů – Steffen Piontek z Roztocku a jeho „předpotopní“ AIDA – do Národního divadla v Praze, jenom proto, aby bylo možné si zarežírovat venku, třeba v tom Rostocku, jak se zdařilo panu Dvořákovi.

Napsat komentář