Operní panorama Heleny Havlíkové (66)

Týden od 12. do 18. března 2012

 – Padouch nebo hrdina, všichni jeden Smetana
 – Jak uměním získat peníze na další umění
 – Brněnský apel na vícezdrojové financování v ekonomických kontextech takzvané transformace
 – Inspirace na dny příští
***

Padouch nebo hrdina, všichni jeden SmetanaMěstská divadla pražská uvedla 17. března v ABC pražskou premiéru komediálního muzikálu Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Její autoři, režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků přišli s nápadem propojit „největší hity“ všech „osmi a půl“ Smetanových oper už v roce 2004 v Městském divadle v Kladně a pro Prahu tento komický muzikál pro činoherce upravili se scénou Jaroslava Milfajta, kostýmy Kateřiny Hájkové a hlavně v novém hudebním aranžmá Jiřího Janoucha a Ivana Hlase (který s kytarou osobně šéfuje minikapele přímo na jevišti a v závěru dokonce vystoupí coby Bedřich Smetana). Svojtka a Janků nejsou první a nebudou ani poslední, koho génius české národní opery láká k adaptacím, parafrázím, parodiím, ale i hledáním novým souvislostí. Připomeňme hned Provdanou nevěstu, v níž pouhých sedm let po Smetanově smrti středoškolský profesor Jindřich Souček vytvořil vtipné pokračování Smetanovy nejznámější opery (elegantní dámě Marii Míchové „nevoní“ zemědělské práce, vydá se za novým dobrodružstvím s Vaškem, nyní pokladníkem spolku bicyklistů, a Jeník z nadité tobolky novému párku věnuje peníze rád, že se Mařky zbavil). Inscenace Divadla na provázku Prodaný a prodaná se soustředila na osud libretisty Karla Sabiny: nad jeho konfidentstvím tu dva roky před revolucí rozvinuli téma kolaborace s režimem, vztahu jednotlivce, společnosti a politické moci. Naopak především s hravostí seskládali puzzle z Prodané nevěsty v dalším studiovém divadle s vyhraněnou poetikou – v Ypsilonce. Nezapomenutelná je i Kroftova adaptace pro loutkoherce v hradeckém divadle Drak z roku 1986. A štědrým gejzírem radosti a energie tryská jiskřivá verze sokolských ochotnických souborů (viz Operní panorama 19. dubna 2011 zde).

Ani v ABC si naštěstí nehrají na skutečnou operu, ale vycházejí z pěveckých možností herců i jejich (dosti omezených) schopností hrát amatérky na pár nástrojů. Ve vtipných hudební aranžích převádějí dvacítku slavných árií, ansámblů nebo sborů ze Smetanových oper do různých stylů popmusic – Smetanův génius takové zacházení nejen vydržel, ale suverénně vítězil.Smetanovské hity jsou vsunuty do poněkud krkolomného příběhu, v němž divadelní soubor, zkoušející Hamleta začne horečně plnit požadavek štědrého japonského donátora na vytvoření inscenace seskládané ze všech Smetanových oper. Nad rámec mnemotechnické pomůcky BraProDaLiDvěHuTaČeVi toho ovšem členové souboru včetně despoticky ješitného režiséra (Pavel Juřica) mnoho o Smetanovi nevědí – s výjimkou submisivní dramaturgyně Lucie (Lucie Pernetová), která v naději na získání grantu takový projekt podala a slogan „čím větší blbost, tím větší šance získat peníze“ skutečně zafungoval. Propojovací příběh s téměř detektivní zápletkou svede na scénu dvě vdovy – chudou Mařenku (Veronika Kubařová) a bohatou mondénní Libuši (Veronika Gajerová). Ta se mstí všem mužům za příkoří, které ji způsobil Přemysl, když ji pouze využil pro svůj politický vzestup, a nechává zemřít všechny, kteří se rozhodnou zdolat strmou Čertovu stěnu. Za zpěvu pašeráků z Hubičky „Jen dál“ se o to pokusí Branibor (Michal Slaný), který je parafrází Limonádového Joea s řečovou vadou v důsledku nejasností o vlastní identitě, i „badman“  – proradný bídák a alkoholik Dalibor (Roman Říčař), který nakonec v převleku nápadně připomínajícím Kung fu Pandu z kresleného amerického filmu, vynese na vrchol Čertovy stěny českou vlajkou. V bláznivém finále vyjeví postavy svá Tajemství, z laskavé stařenky se vyklube chlap a ty správné páry si dají Hubičku. Tuto story, která po zdlouhavém hamletovském úvodu teprve postupně nabere spád, sledujeme přerušovanou láteřením režiséra i stesky herců ve fázi vzniku a prvních hektických příprav až po generálku. Nemá sice s librety Smetanových oper pohříchu téměř nic společného, ale je prošpikovaná řadou vtipných narážek nejen na Smetanu s jeho chabou znalostí češtiny a hluchotou a postavy jeho oper, ale především na divadelní praxi i českou identitu. V tomto smyslu sice výšin jiného českého génia Cimrmana a jeho Českého nebe inscenace v ABC nedosahuje, ale Smetanův génius nebyl umenšen, na premiéře bylo nabito a diváci se upřímně bavili.
***

Jak uměním získat peníze na další umění

Těmito slovy uvedla svůj koncert jazzová zpěvačka Dianna Reeves na Jarním gala multižánrového festivalu Struny podzimu. Po dvou pražských vystoupeních v roce 2010 v rámci Pražského jara i Strun podzimu tato čtyřnásobná držitelka Grammy tentokrát přijela s komorním programem Strings Attached s kytaristy Romerem Lubambem a Russellem Malonem, kteří dostali příležitost předvést své skutečně brilantní umění i samostatně. Mou doménou je sice opera, ale i v té se občas vyskytují jazzové prvky a pěvecké umění Dianne Reeves nelze vtěsnat do nějaké žánrové škatulky – úchvatně pracuje s hlasem, který má od boha. Je obdařena mimořádnou muzikalitou a obrovským rozsahem s až mužsky znějícími hloubkami. Díky perfektně zvládnuté vyrovnanosti svého hlasu a dokonalé intonační přesnosti uchvacuje rychlými přechody i skoky přes oktávy v celém rozsahu, rozmanitostí frázování a výrazovou pestrostí. Samozřejmě – zpívá na mikrofon, ale při závěrečném přídavku na odchodnou zpívala i bez něj a bylo zřejmé, jak objemným hlasovým fondem disponuje. A v neposlední řadě zaujala také svou schopností i v tak rozsáhlém sále jakým je Smetanova síň pražského Obecního domu navodit komorní, důvěrnou atmosféru, kterou podpořilo i vhodné osvětlení. Své vystoupení koncentrovala na hlasový projev – během celého koncertu seděla na stoličce a „vystačila“ si jen s gesty rukou – a publikum si opět zcela podmanila. Další důvod, proč stálo za to navštívit tento koncert, se vztahuje k financování kultury u nás. Struny podzimu, letos se bude konat už 17. ročník, nespoléhají pouze na státní zdroje, které jsou čím dál vyschlejší, ale systematicky a nápaditě vyhledávají soukromé mecenáše – což je praxe zcela běžná například ve Spojených státech. A daří se jim takto získávat až polovinu rozpočtu na neotřelou a špičkovou festivalovou dramaturgii. Jarní gala, letos se konalo už třetí a bylo opět vyprodané, se tak stává nejen významnou kulturní událostí, ale i prestižní společenskou akcí, jejíž součástí je i elegantní banket a after party s tancem po koncertě. Především z tzv. dárcovských vstupenek v ceně 10 tisíc korun tak festival získává díky těmto donátorským večerům kolem milionu korun.
***

Brněnský apel na vícezdrojové financování v ekonomických kontextech takzvané transformace

K financování kultury se minulý týden pokusili obrátit pozornost politiků i brněnští umělci. S apelem na otevření debaty o vícezdrojovém financování mimopražských regionálních divadel se s podporou třiceti tisíc petentů obrátili na ministryni kultury Alenu Hanákovou i poslance petičního výboru. Ve svém dopise poukázali i na snižování dotací operních divadel v Ústí nad Labem, Opavě, Českých Budějovicích. Jakkoli brněnské Národní divadlo na konci roku nakonec přestálo hrozbu úplného přerušení provozu kvůli drastickým škrtům brněnského magistrátu, které postihly i další městem zřizované kulturní instituce, jsou umělci přesvědčeni o tom, že by se stát měl podílet na financování kultury i mimo hlavní město, kde působí instituce často s více než stoletou tradicí a významem, který přesahuje hranice regionu. A volají po vytvoření základních parametrů pro fungování regionální kultury. Zejména v těchto souvislostech vyvolávají další pochybnosti kroky Ministerstva kultury kolem zrušení samostatné Státní opery a jejího přiřazení k Národnímu divadlu. Místo důsledné finanční kontroly Národního divadla a Státní opery jako svých příspěvkových organizací, kterou ministerstvo kultury v posledních letech hrubě zanedbávalo, bez hlubší znalosti problematiky a navzdory názorům mnoha odborníků, se ministerstvo pustilo do akce, která je hazardem s českou kulturou. A je otázkou, nakolik i neodpovědným a nehospodárným nakládáním se svěřenými finančními prostředky. Exministr Jiří Besser na parlamentní půdě při veřejném slyšení v Senátu sliboval úsporu, k níž prý sloučením dojde a vyčíslil ji na konkrétní částku 22,3 milionu Kč. Nejenže se teď o úsporách mlčí, ale ministerstvo hodlá napumpovat do nového konglomerátu nad rámec součtu dotací Národního divadla a Státní opery Praha přesahujících půl miliardy navíc dalších 165 milionů. Na dotaz, jak konkrétně mají být použity, náměstek Radek Zdráhal, který transformaci tak vehementně prosazuje, neodpověděl. Počet premiér přitom pod šéfem Roccem bude nižší ve srovnání se standardními sezónami před tím, než ministerstvo kultury v prosinci 2010 poplašnou zprávou o uzavření budovy Státní opery Praha paralyzovalo činnost této scény.

Finanční nůžky mezi pražským Národním divadlem a těmi ostatními se tím dále rozevírají. Národní divadlo tak má navíc dostat dotace, které by stačily třem vícesouborovým mimopražským divadlům v Liberci, Ústí nad Labem a Opavě na celý rok  – přitom to jsou divadla, jejichž inscenace svou úrovní, nápaditostí a nasazením výsledky naší první scény často převyšují (jak dokládá mimo jiné i festival Opera s přehlídkou všech našich operních divadel).
***

Inspirace na dny příští

Ceny Thálie – vyhlášení  24. března 2012 od 20:00 hodin v Národním divadle v Praze, přímý přenos ČT 1.

Gaetano Donizetti: Nápoj lásky. Dirigent Ivan Pařík, režie Blažena Hončarivová, scéna a kostýmy Jana Zbořilová, sbormistr Zdeněk Vimr, , pohybová spolupráce Gančeva Vačkářová. Adina – Petra Perla Nôtová, Radka Sehnoutková, Gabrijela Ubavič, Nemorino – Jaroslav Březina, Tomáš Kořínek, Richard Samek, Belcore – Jiří Hájek, Matěj Chadima, Dulcamara – Jevhen Šokalo, Dalibor Tolaš, Giannetta – Eliška Gattringerová, Edita Viskotová. Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 24. března 2012 19:00 hodin Velké divadlo.

Giuseppe Verdi: Macbeth. Osoby a obsazení: Macbeth (Thomas Hampson), Lady Macbeth (Nadja Michael), Banco, vojevůdce (Günter Groissböck), Macduff, skotský šlechtic (Dimitri Pittas. Sbor (sbormistr Donald Palumbo) a orchestr Metropolitní opery řídí Gianandrea Noseda. Přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku 24. března 2012 18:00 hodin vysílá Český rozhlas 3 – Vltava.

Gaetano Donizetti: Viva la mamma. Textová a dramaturgická úprava Barbara Hass, český překlad Václav Málek. Dirigent Gabriel Rovňák, režie David Kříž, scéna Anastasiya Chaplenko, kostýmy Olga Jelečková,  multimediální spolupráce Jakub Kříž j.h. Hrají: Roman Hoza, Aleš Procházka j.h., Alena Nevimová, Jana Jelínková, Veronika Pacíková, Helena Tamelová, Lucie Staňková, Marek Belko, Rostislav Lalinský, Jiří Procházka j.h., David Szendiuch, David Zaprihač, Petr Karas a další…Komorní opera JAMU- Barka, premiéry 24. a 26. 3. 2012 19:00 hodin

***

Jiří Janků, Petr Svojtka
Bedřich Smetana: The Greatest Hits
Režie: Petr Svojtka
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Kateřina Hájková
Hudba: Bedřich Smetana, Ivan Hlas, Jiří Janouch
Choreografie: Martin Pacek
Hudební aranžmá: Milan Potoček
Šerm: Karel Basák
Premiéra 17. března 2012 Divadlo ABC Praha

Režisér – Pavel Juřica
Ředitel – Jiří Klem
Lucie-dramaturgyně – Lucie Pernetová
Sváťa-choreografka – Svatava Milková
Radim-šermíř – Radim Kalvoda
Michal- Branibor – Michal Slaný
Roman-Dalibor – Roman Říčař
Zdeněk-Stařenka – Zdeněk Vencl
Hanuš-Povaleč – Hanuš Bor
Zbyšek-Sabina – Zbigniew Kalina
Veronika-Libuše – Veronika Gajerová
Verča-Mařenka – Veronika Kubařová
Lenka-Hostinská – Lenka Zbranková
Saša Hlas – Ivan Hlas
Inspicient – Radek Ježil
Hudebník-klávesy – Jiří Janouch
Hudebník-kytara – Jiří Milota
Hudebník-bicí – Petr Eichler
Hudebník-basa – Marek Eichler

www.mdp.cz

***

Jarní gala
Donátorský galavečer pro Struny podzimu
Dianne Reeves (zpěv)
Romero Lubambo, Russell Malone (kytary)
Strings Attached
14. března 2012 Praha Smetanova síň Obecního domu

www.strunypodzimu.cz

***

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Bedřich Smetana: The Greatest Hits – Igor Chmela
Foto Dianne Reeves – Struny podzimu