Operní panorama Heleny Havlíkové (74)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 14. do 20. května 2012

 – Roccova brněnská Elektra 
 – Luxusní bonboniéra Magdaleny Kožené a Mitsuko Uchidy
 – Slovenský slavík ozdobil Pražské jaro
 – Praha hostila wagnerovský kongres
 – Inspirace na dny příští 
***

Roccova brněnská Elektra Premiéra Elektry Richarda Strausse v Janáčkově divadle 18. května (po které následují pouhé tři reprízy) byla spojena s velkým očekáváním. Toto základní operní dílo počátku 20. století  Richarda Strausse od strhujícího koncertního uvedení v pražském Národním divadle pod taktovkou Jiřího Kouta 3. a 6. června 1995 u nás nezaznělo. A jediné poválečné scénické provedení – opět v pražském Národním divadle – se datuje lety 1961-1964, a to s takovými osobnostmi jako byl dirigent Jaroslav Krombholc a sólisté Alena Míková (Elektra), Ivana Mixová (Klytaimnestra), Drahomíra Tikalová (Chrysothemis) nebo Přemysl Kočí (Orestes). Interpretační nároky s mimořádně obtížnými party a rozsáhlým orchestrem ostatně předurčují toto dílo skutečně pouze pro ty největší operní scény. Zvědavost vyvolávalo i obsazení titulní role americkou sopranistkou světového renomé Janice Baird, která se prosadila ve wagnerovském repertoáru a jako Elektra vystoupila na prestižních operních jevištích – jak uvádějí brněnské zdroje například ve Staatsoper Wien, Deutsche Oper Berlin, Semperoper Dresden, Oper Essen, Nationaltheater Mannheim, Teatro Dell`Opera Roma, Salzburger Festspiele, Kungliga Operan Stockholm, Operá Du Rhin Strasbourg, Théâtre Du Capitole Toulouse, Opernhaus Zürich.

Richard Strauss, obdařený neumdlévající vitalitou mistrovsky ovládl kompoziční i dirigentské řemeslo. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnuje i patnáct oper, námětově a stylově pestrých: Mezi prvním, wagnerovsky pojatým vykupitelském mýtem Guntram (1894) a závěrečným Capricciem (1942) uplynulo téměř půlstoletí. Jeden z jeho libretistů – Stefan Zweig – Strausse jako skladatele charakterizoval takto: „Nebylo v něm nic z démoničnosti, nic z třeštění umělce, nic z oněch depresí, jak je známe z životopisů Beethovenových a Wagnerových. Strauss pracuje věcně a klidně, jako vznešený řemeslník svého umění, s důslednou pravidelností. Jeho jasné modré, silně zářící bdělé oči jsou oči muže, který rozpoznal své poslání.“

Virtuóz opery po wagnerovských počátcích svými dekadentně expresionistickými adaptacemi biblického námětu v Salome a antické mytologie v Elektře rozpoutal dramata mravně rozvrácených postav, vymykajících se lidskému řádu, sexuálních excesů, temné extáze pomsty, morbidních triumfů smrti. Šokoval – a konečně tento brilantní symfonik dosáhl jako čtyřicátník úspěchu (i finanční nezávislosti) také v žánru opery, kterou v mohutnosti výrazu i barev rozsáhlého orchestru i mimořádně náročných partů dovedl k fascinující strhující síle. (Pro časovou orientaci připomeňme, že Její pastorkyňa, kterou padesátiletý Janáček usiloval o své uznání jako operní dramatik, měla svou brněnskou premiéru v roce 1904, o rok dříve, než Salome.)

Elektra měla premiéru v roce 1909 v Drážďanech. Je to již společné dílo se Hugo von Hofmannsthalem (1874-1929). Mezi Straussem a o deset let mladším spisovatelem, básníkem, dramatikem, esejistou, jedním z nejvýznamnějších rakouských symbolistů, vznikl velice úzký vztah. Po Elektře je Hofmannsthal  autorem libret Straussových oper Růžový kavalír, Ariadna na Naxu, Žena bez stínu, Egyptská Helena a Arabella. Strauss a Hofmannsthal tak tvoří další kongeniální dvojici skladatele a libretisty, jakou byli Mozart a Lorenzo da Ponte, Meyerbeer a Scribe  nebo Verdi a Boito.

Pokud byla Salome vystupňovaně smyslná až k extázi závojového tance a následnému zhnusení, Elektra je temnější, dusnější, tvrdší. Opera vychází ze Sofoklova zpracování Homérova vyprávění o osudech hrdinů trojské války. Zaměřuje se na téma pomsty a osud Elektry, kterou – stejně jako její sestru Chrysothemis – trýzní vlastní matka, spoluvražedkyně svého manžela a jejich otce. Ve chvíli, kdy jejich bratr Orestes vykoná pomstu a matku i jejího milence zavraždí, Elektra na vrcholu extáze z vítězného triumfu padá vysílena k smrti. Strauss zde graduje prostředky opery v mohutném výrazu, rozvolněné harmonii na hranici tonality a barvách, ve kterých využívá zvukové možnosti mimořádně rozsáhlého orchestru.Dirigent brněnského nastudování Caspar Richter však zploštil Straussovo kompoziční mistrovství do jednotvárné zvukové masy v zoufale pomalých tempech, která při absenci agogiky umrtvovaly dramatičnost tohoto Straussova díla, ze kterého dokáže mrazit. Brněnská premiéra se vlekla k nepřečkání téměř dvě hodiny (nahrávka Carla Böhma se vejde pod 100 minut, Soltiho má 107 minut.)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Elektra (ND Brno)

[Total: 36    Average: 3.2/5]

Vaše hodnocení - M.Kožená - M.Uchida (Praha 16.5.2012)

[Total: 20    Average: 3.5/5]

Vaše hodnocení - E.Gruberová (Praha 19.5.2012)

[Total: 48    Average: 4.6/5]

Vaše hodnocení - Pocta R.Wagnerovi (Praha Státní opera 18.5.2012)

[Total: 17    Average: 3.2/5]

Související články


Reakcí (5) “Operní panorama Heleny Havlíkové (74)

  1. Paní Havlíková zjevně byla na jiném koncertě paní Gruberové než paní Drápelová, aspoň podle toho, co jsem se včera dočetla v Mladé frontě.:-)))))))) Ale tušila jsem, že její názor nebude jednoznačně přijímán.
    Ještěže mi paní Havlíková dodala optimismu před sobotním Robertem Devereux, kde paní Gruberová zpívá, už jsem měla obavy, že to nepůjde poslouchat :)))))))

  2. Dobrý večer, k délce Straussovi Elektry uváděné v Brně. To, že má nahrávka Carla Böhma pod 100 minut a Georga Soltiho 107 minut je, že oba dirigenti respektovali více, či méně škrty, které byly v případě Brněnské inscenace otevřené. Proto ta délka. Nevím, jak hrál orchestr během premiéry, ale druhé představení bylo milým překvapením. MČ

  3. S hodnocením premiéry Elektry musím s paní Havlíkovou naprosto souhlasit, ať se mi to líbí, nebo ne. Jednoduchá, ale efektní scéna byla vedle Straussovy hudby asi to nejlepší z celého večera. Tím nechci snižovat výkon Janice Bairdové, jehož komplexnost bohužel poněkud utrpěla (zejména v herecké poloze) režijním vedením Roka Rappla (pardon – Rocca). Bairdová, ale i pěvecky skvěle sekundující Adriana Kohútková (moc se mi líbila ve vysokých polohách, ale to je její parketa). Naproti tomu Zubanovichové Klytaimnéstra potřebovala nějaký čas na rozezpívání, ale budiž. Ono „budiž“ jsem si řekl během premiéry ještě několikrát. Například u kostýmů. Když jsem přemýšlel, kdeže jsem už viděl červené kostýmy služebnictva s kupucemi, vzpomněl jsem si, že to bylo ve filmu Ničitel Conan. Podivná sukně Elektry s tunelem uprostřed mě určitě nenadchla, ale budiž. Když vstoupila na scénu Klytaimnéstra, zprvu jsem se domníval, že má na hlavě vánočku, později jsem svůj dojem ze zadních řad přehodnotil, neboť jsem zjistil, že mi Klytaimnéstra připomíná Vetřelce ze sci-fi hororu Ridleyho Scotta. Ale pořád ještě „budiž“. Přišedší Orestes byl kombinací španělského hejska s americkým gangsterem (Aigistos jakbysmet)a jeho průvodce byl jako veterán z vietnamské války. Inu, pěkně si to na nás vymyslel ten náš Rocc! Režisérský výsledek byl podle mého skromného názoru propadák. Z Elekra udělal v podstatě forbínovou operu, jejíž větší část se odehrával na úrovni visících řetězů či před nimi. Pak je ale otázka, zda nejde o plýtvání penězi, v ND Brno tak chybějícími. Koncertní provedení by vyšlo levněji a jistě ne kontroverzně.
    V jednom ze svých dřívějších rozhovorů Rocc napsal: „Chtěl bych operu přiblížit mladým lidem a ukázat jim že může být více pohledů nahlížení na operu.“ Chvályhodný záměr. Podotýkám, že ne každý pokus o inovaci musí být přínosem či pokrokem, bez ohledu na konzervativnější setrvačnost stálého publika. Už slyším ty davy mládeže: „Ty, kámo, to musíš vidět! Klytaimnéstra má na hlavě květák jako statkářka Havránková, Orestes si vesele pokuřuje, má tam bodygarda v maskáčích a v tmavých brejličkách, a čoveče Aigistos močí na jevišti. To ti je super! Bairdová s Orestem chodím kolem řetězů jako šelma v kleci a na konci se vyvalí – z tunelu jako lvi v cirkusu – odkudsi davy, který tam padnou jako podťatý. No dráma, co ti mám povídat!“ Tož děkuji pěkně, pane Roccu. Elektra je krásná opera, ale vaše „inovativní“ výstřelky zcela překryly hudební a pěveckou kvalitu díla. Opravdu jste operu přiblížil mladému divákovi?
    Už jen postesknutí na závěr: Je opravdu zapotřebí, aby v době, jako ta dnešní, byli v Brně angažováni (nepochybně za slušné peníze) lidé jako Rok Rappl, Annette Jahns, Inga Levant aj.? Jsou to opravdu ti praví, kteří mají zanechávat svou stopu v české kultuře? Jsou to ti správní nositelé pokroku ve vývoji našeho operního umění? Já už jsem si odpověděl. Viktor Č.

  4. K ELEKTRE:
    videl som vcera reprizu. scena mi prisla naozaj dobra. hlasovo som tiez k hlavnym uloham nejake extra vyhrady nemal. problem uz bol s hereckymi vykonmi ked jedina trochu uveritelna bola elektra, zbytok posobil ako vystupenie divadla jary cimermanna – ale to je aj problem rezie. kostymy zavanali second handom. tiez som si myslel ze orest si odskocil na chvilku z carmen … ale potom mi to doslo – nie toreador ale ZORO pomstitel …ha :) !!! ale dobre … to vsetko by sa dalo celkom prejst bez povsimnutia. ale neskutocne pomale nastudovanie, ked sa prva polovica predstavenia vliekla tak ze pani vedla mna zaspala a zacala chrapat, orchester bez naznaku straussovskej melodiky, dramaticnosti, farebnosti a dynamiky – to bola proste nahravka na stary kazetovy magnetofon s nahravacou automatikou a slabymi baterkami !!! RICHTER JE VRAH … TO ON ZABIL ELEKTRU !!!

Napsat komentář