Operní panorama Heleny Havlíkové (78)

  1. 1
  2. 2

Týden od 11. do 17. června 2012
 – Ukřižování Státní opery
 – Inspirace na dny příští 
***

Ukřižování Státní opery

Mohlo by se zdát, že dvojice veristických oper Sedlák kavalír a Komedianti Pietra Macagniho a Ruggiera Leoncavalla se sevřenými dramatickými příběhy vyhrocených vášní a hustě nanášenými hudebními barvami je natolik osvědčená, že se při jejich uvedení nedá příliš pokazit. Inscenace ve Státní opeře, již v intencích nového vedení, však takový předpoklad vyvrátila. Zdá se, že proces „Transformace“ byl skutečně spuštěn – ovšem jinak, než bylo proklamováno. Bohužel se to týkalo i zkušeného dirigenta Hilaryho Griffithse, který se přitom ve Státní opeře špičkově prezentoval v profilových inscenacích, jimiž Státní opera Praha získávala pod vedením, které si vědělo s jejím samostatným směřávním rady, i mezinárodní renomé –  Brittenově Smrti v Benátkách, Straussově Salome, Zemlinského Florentinské tragédii a Trpaslíkovi nebo Leoncavallově Bohémě. Je pravda, že veristické opery jsou založeny na hutném plném zvuku a hlediště pražské Státní opery je akusticky nevyrovnané, v zadní části přízemí vlevo zněl ovšem orchestr nepříjemně a jednotvárně ohlušujícím zvukem, z něhož nesourodě vyčnívaly jednotlivé nástroje. Taková zvuková masa pak nutila sólisty k přepínání hlasů, často na úkor intonační přesnosti. To postihlo především gruzínskou sopranistku Nanu Miriani, třebaže je žárlivá Santuzza přesně typem role pro její plný velký hlas. Ani Michal Lehotský, který zpíval dychtivého Turiddu i nevraživého Cania, se za takové situace nevyvaroval výrazově jednostrannosti, kterou se mu podařilo prolomit jen ve velkém výstupu principála o hořkosti komediantského šklebu – a připomenout tak, že jeho nominace na cenu Thálie v brněnském nastudování měla své oprávnění. Také barytonista Ivan Kusnjer předvedl jako Tonio (kostýmovaný jako houmlesák s ošoupanou igelitkou od Alberta) v úvodní přímluvě za vlídné přijetí kočovných herců své rozsáhlé zkušenosti, které coby podváděný Alfio v Sedláku kavalírovi musel zredukovat na prázdně se naparujícího bosse. Obsazení Simony Procházkové do role Neddy, toužící se vymanit z ubíjejícího života s Caniovou tlupou komediantů a vzlétnout jako ptáci ke štěstí lásky, a Jana Markvarta jako Beppeho/Harlekýna s árií parodující milostného roztoužení , bylo bohužel omylem. Přesvědčivěji využil menší prostor partu Neddina milence Silvia Jiří Brückler. Podobně jako v dřívějších inscenacích v Liberci a na Otáčivém hledišti českokrumlového zámku uplatnil své mládí, elegantní vzhled a nosnou kantilénu.Zásadním přehmatem byla volba režisérky Ingy Levant, která stejnou koncepci s výpravou a kostýmy Friedricha Eggerta už jednou předvedla v roce 2009 v Saarbrückenu. Tuto informaci ale veškeré tiskové i webové materiály Národního divadla „cudně“ zamlčují. Vedení divadla muselo dobře vědět, co z německého výprodeje (a je otázka, zda v „akci“) s prošlou záruční dobou kupuje. Proč? Na papíře snad mohla vypadat koncepce Levant se snahou propojit obě opery zajímavě: Sedlák kavalír Pietra Mascagniho, který se zapletl s fašisty, se odehrává na „place“ a v maskérně filmových ateliérů Cinecittà, které k propagandistickým účelům založil Mussolini, a to v roce 1940 během natáčení velkofilmu o Kristově umučení s hvězdou Lolou, které dodala Andrea Kalivodová přesvědčivě manýry divy obletované ze všech stran; Santuzza hraje pouhou čurdu Loliny služebné. Upocený Turiddu v tílku a bundě tu je zaměstnán jako technik, jeho matka Lucia je garderobiérkou. Hlavní slovo tu má Alfio, pustí z kostelní chvalozpěvy z rádia a na konci si povolá své gorily v černých pláštích a brýlích, aby na otevřené scéně Turridu zabily.Komedianti se odehrávají při večírku k 75. výročí založení ateliérů Cinecittà –  v jedné z vitrin září hollywoodská soška Oscara. Po červeném koberci se za celebritami přišourá houmlesák Tonio. Policajti ho chtějí vyvést, za stronza ostatních zazpívá vstupní árii. Ukáže se, že je součástí party stárnoucích klaunů, která pro „smetánku“ (v inscenaci pražské Státní opery však notně opelichanou) sehraje scénku, v níž se brzy trapnou hlavní postavou stává osel složený ze dvou tanečníků, kterého se Neddě/Kolombíně nedaří vypudit z pokojíčku. Vlastní provedení této koncepce v kostýmech, které byly příkladně ošklivé a neslušivé, nejenže nepřidalo k „tradičnímu“ pojetí nic nového, naopak ho oslabilo hlavně tím, že naráží na spoustu nelogičností vůči libretu, ale především kvůli neumělému vedení postav a sboru, natlačeného i při večírku do čtvrtiny jeviště, působilo až směšně. Vedle posledních inscenací některé z těchto klasickýh jednoaktovek u nás – liberecké (2009), budějovické v okouzlujícím prostoru Otáčivého hlediště (2011), ústecké (2012) nebo brněnské s originálním propojením Komediantů a Gianni Schicchiho v režii Ondřeje Havelky (2008), je nejnovější nastudování ve Státní opeře propadákem – premiéra byla přijata vlažně a režie byla právem diváky vybučena.***

Inspirace na dny příští

Larwrence Brownlee – Belcanto. Árie a předehry z oper Rossiniho, Belliniho, Donizettiho a Schuberta. Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno, dirigent Thomas Rösner. Smetanova síň Obecního domu, pondělí 18. června 2012 19:30 hod.

Jiří Teml: Čert a Káči aneb Peklo v pekle. Dirigent Jiří Chvála, režie Eliška Hrubá Toperczerová, scéna Jana Špalová.  Lucifer Karlína Böhmová, Barnabáš Josef Hervert, Kühnův dětský sbor a instrumentální soubor. Smetanova Litomyšl, II. zámecké nádvoří, pondělí 18. června 2012 18:00 hod.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Die verkaufte Braut. Filmový dokument rakouské televize ÖRF se záznamem představení v rámci hudebního festivalu Styriarte 2011 v rakouském Štýrském Hradci. Dirigent Nikolaus Harnoncourt, režie Philippe Harnoncourt, Evropský komorní orchestr, Arnold Schoenberg Chor. Úvodní slovo doc. Daniela Stavělová. Institut umění – Divadelní ústav a Pražská sekce Teatrologické společnosti, IDU, Malý sál, čtvrtek 21. června 2012  17:00 hod.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mascagni: Cavalleria rusticana (ND/SO Praha)

[Total: 61    Average: 1.9/5]

Vaše hodnocení - Leoncavallo: Pagliacci (ND/SO Praha)

[Total: 57    Average: 1.9/5]

Související články


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (78)

  1. Řekl bych, že obsazeni S. Procházkové a J. Markvarta bylo dokonalé. Ovšem pouze pro úchylné pojetí režisérky „přestárlí komedianti se vrací na ješte jedno – to poslední vystoupení“. S původní operou bohužel značně nekorespondujícím… Věřím, že minimálně pan Markvart se do této role schválně stylizoval.

  2. Viděla jsem první premiéru a nemohu si pomoci, paní Miriani (úžasná!), pan Lehotský i pan Kusnjer mě vzali za srdce, a když člověk souzní se zpěváky, tak se může přenést i přes některé hrůzy scény a přes zjevné nedokonalosti (sborové nástupy atd.). Ano, paní Procházková měla své limity, jistě, slyšela jsem v nahrávkách lepší Neddy, ale opět pan Kusnjer, pan Lehocký a vynikající pan Brueckler mi nabídli takový hudební prožitek, že jsem z představení odcházela šťastná. Víte, když člověk není kritik či recenzent, tak to má o moc jednodušší, prostě operní večer hodnotí srdcem a uchem. Já se pokouším najít i na scéně a ve výpravě něco dobrého, nebo se alespoň pokusím věci nevidět (protože mezi námi, to by člověk musel odcházet o pauze z ledačehos). Krásná hudba, výtečné hlasy, co si člověk od opery může víc přát. Moc pěkný hudební zážitek!

Napsat komentář