Operní panorama Heleny Havlíkové (79)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Bilance stálých operních divadel v sezóně 2011/12 – vrcholy a propady 
Inspirace na dny příští 
***

Navzdory finančním nejistotám a světové konkurenci

Operní sezóna 2011/12 se opět odehrávala v ovzduší finanční nejistoty, kdy zřizovatelé kamenných divadel dále utahovali pod heslem „globální finanční krize“ kohoutky peněžních zdrojů, v první řadě kultuře. Aniž si uvědomují všechny konsekvence tak důležitého odvětví, jaké dnes kulturní průmysly reprezentují. I tak vznikaly pamětihodné inscenace, hlavně na „oblastech“, neboť Zlatá pražská kaplička s výrazně nejvyššími dotacemi mezi našimi vícesouborovými divadly bohužel ztratila svou pozici nejprestižnější „národní“ operní scény. Našeptavači nejnovější ministryně kultury nejen posedle navzdory protiargumentům ze všech stran prosazují neuvážený projekt „transformace“ pražské opery, započatém minulým ministrem, ale připravili kuriózní statut, kde mezi hlavní činnosti Národního divadla, sloučeného se Státní operou, se dostaly i takové věci jako provozování ubytovacího zařízení a závodní stravování. Scházejí snad už jen „služby v realitách“, za ministra Jiřího Bessera jednoznačně hlavní činnost ND. Vše se už tradičně děje bez diskuse s veřejností. Nebo magistrát v Ústí nad Labem navrhl přeměnit svou příspěvkovou organizaci Severočeské divadlo opery a baletu na společnost s ručením omezeným. Taková a podobná úřednická „pábení“ zatím sice vyvolávají tlaky, které jistě umělcům nepřidají klidu v již tak nejisté existenci, ale po předcích zděděná divadelní síť (po sloučení Státní opery s Národním divadlem nyní již jen devíti) stálých operních divadel u nás stále ještě funguje – a v sezóně 2011/12 přinesla umělecké výsledky, které obstojí i v mezinárodní konkurenci.

Tu domácím divákům přinášejí přenosy opery do kin, kdy k původnímu průkopnickému projektu Metropolitní opery po jeho úspěchu u diváků sice zatím nikdo neobnovil jeho evropský pandán Opera in Cinema,  pouze Bio Oko přidalo sérii z londýnské Královské opery . A dočkali jsme se i prvního přenosu české opery  – Janáčkových Příhod lišky Bystroušky z tak prestižního festivalu, jakým je Glyndebourne. Dnes jsou tyto přenosy skvělou příležitostí porovnávat naši domácí operní scénu s tou světovou – a jakkoliv si nemůžeme dovolit obsazovat do našich inscenací světové stars, naše scénografie a režie je často i v tomto nelítostném srovnání (překvapivě) konkurenceschopná. A světové operní hvězdy si divák, který na to má, může poslechnout na recitálech, které jsou v Praze dostupné ve stále se zvyšující frekvenci.

Třebaže naši operní krajině dodávají na pestrosti ještě alternativní operní uskupení typu Opera Diversa, Ensemble Damian, Dětská opera Praha, produkce škol vysokých i středních, ale i původní operní produkce, kterými obohacují svůj program festivaly (Hudební festival Znojmo, Smetanova Litomyšl, Přírodní divadlo v Šárce), v této bilanci se budeme věnovat výhradně inscenacím stálých operních souborů.. Oproti zahraničním operním domům, kde hlavně v zájmu udržení kvality převažuje způsob uvádění titulů v blocích, u nás se tradičně drží repertoárový systém průběžného střídání mnoha titulů – hlavně z důvodu systému předplatného, daného menšími skupinami potenciálních diváků.

Našich deset, resp. po transformaci pražské opery od 1. ledna 2012 už jen devět divadel s operním provozem uvedlo v sezóně 2011/12 celkem 33 premiér 34 titulů, což odpovídá počtu, který se ustálil v posledních letech. „Nejpilnější“ jsou pochopitelně soubory čistě operní v Ostravě, Plzni (po pěti premiérách), v Brně a pražské Národní divadlo (po čtyřech inscenacích). Ostatní, které mají „v úvazku“ i operetu nebo muzikál,  zařazují operní tituly dva až tři. Výjimkou je v tomto ohledu Státní opera Praha, která v nejistotě, do které ji uvrhly chaotické zásahy ministerstva kultury, uvedla pouhé dvě scénické premiéry. To je pro rozvoj souboru málo. 
Italská dominance
Dramaturgická bilance zachovává dominantní postavení italské opery  – 11 premiér. Verdimu holdujeme i u nás – dvě Traviaty v Liberci a v Opavě, Simone Boccanegra v Olomouci. Standardní pucciniovskou prioritu v této sezóně vystřídal nebývalý zájem o Leoncavallovy Komedianty, které nastudovaly dokonce hned tři soubory – budějovický na Otáčivém hledišti českokrumlovského zámku s José Curou v roli Cania, ústecký tradičně a Státní opera, jejíž inscenace – již plně v zodpovědnosti nového operního vedení Rocca  – se zasula nejhlouběji mezi propadáky sezóny. Až nebývalý zájem byl o Donizettiho – jeho Nápoj lásky inscenovali v Plzni a v Olomouci, kde ho zachraňovala alespoň nápaditá režie Oldřicha Kříže, vtipně inspirovaná filmem Vesničko má středisková. Budějovická opera přidala Dona Pasquala. Vrcholné belcanto je ovšem zejména pro naše dirigenty a orchestry nad jejich síly. Je příznačné, že žádnou z  inscenací osvědčených italských titulů nezařazuji do první desítky operních událostí sezóny 2011/12, třebaže se v nich ojediněle zaskvěli talentovaní sólisté, především Jana Šrejma Kačírková jako Nedda nebo Marie Fajtová coby zatraceně podnikavá vdovička Norina.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (79)

Napsat komentář