Operní panorama Heleny Havlíkové (89)

Týden od 17. do 23. září 2012 
 – Znovuobjevená La Wally v Ostravě
 – Robinson z Liberce
 – Carsenovy Hoffmannky v Pařížské opeře s Tomášem Netopilem
 – Jarousského něžný polibek přes sklo
 – Inspirace na dny příští 
***

Znovuobjevená La Wally v Ostravě Ostravské národní divadlo zahájilo operní sezónu českou premiérou dnes již prakticky zapomenuté opery Alfreda Catalaniho (1854-1893) La Wally. A opět potvrdilo, že svou objevnou dramaturgií je na špici českých Národních divadel – přes všechna rizika, které takové pokusy o oživení zaběhaného operního repertoáru nesou. Po hudební stránce první jednání působilo nadějeplně a kladlo otázku, jak je možné, že opera takto nabitá dramatismem a vypjatými pěveckými party upadla do zapomnění. S postupujícím během opery se ale náznaky odpovědí na tuto otázku začaly vynořovat stále zřetelněji – místo aby Catalani vystupňoval emoční i hudební bouře do dramatického finále, opera měla sestupnou tendenci a působivost (předvídatelného) osudového finále se rozmělnila v hudbě nesrovnatelně méně bohaté než ta v prvním jednání.

Wally je poslední opera italského skladatele druhé poloviny 19. století Alfreda Catalaniho, Pucciniho současníka a ctitele Richarda Wagnera. Triumfální premiéra ve Scale se uskutečnila ve Scale pod taktovkou Edoarda Mascheroniho v roce 1892 – tedy v roce premiéry jednoho ze zakladatelských děl italského verismu – Leoncavallových Komediantů, v období, kdy Verdi završoval Falstaffem své operní dílo, Puccini se teprve připravoval na Bohému, Čajkovskij měl za sebou Pikovou dámu; Nížina německého skladatele Eugena d’Alberta, s níž má Catalaniho Wally mnoho společných rysů, vznikla až o devět let později. Příběh milostného trojúhelníku podle tehdy oblíbeného a později i několikrát zfilmovaného románu Wilhelminy von Hillern Supí Wally – vyprávění z tyrolských Alp, se odehrává kolem roku 1800 ve vesnici vysoko v Alpách, kde vedle poryvů lidských emocí hrají podstatnou roli i živly přírodní.  Zatímco bohatá hrdá a drsným životem v horách zocelená statkářka Wally miluje udatného lovce, hrdinného tenora Hagenbacha, uchází se o ni jejím otcem protěžovaný Gellner, baryton. Po mnoha dosti nevěrohodně motivovaných peripetiích, když se už už zdá, že štěstí Wally a Hagenbacha nestojí nic v cestě, zasáhne počasí: strhne se lavina, která Hagenbacha smete a Wally skočí za ním.

Árii Wally „Ebben? Ne andrò lontana“ (No a? Odejdu odtud daleko) má už dlouho ve svém repertoáru Eva Urbanová a ostravští tak splnili její přání nastudovat operu celou. Velice náročný part (který v Metropolitní opeře vytvořila mimo jiné také Ema Destinnová) se Urbanové dařilo suverénně naplnit tam, kde ve střední sopránové poloze ve forte vyjadřovala hrdou, k sobě i k druhým přísnou ženu, která se brání milostným citům. Vyšší polohy jí ale zněly ostřeji, chyběly dynamické přechody a plastičtější vyjádření emočních vrstev této dívky – jakkoli je pravda, že dějové zvraty jsou hodně příkré a v operní „zkratce“ nevěrohodné. Onoho hrdinného tenora při premiéře vytvořil Argentinec Gustavo Porta, partner Evy Urbanové v Děvčeti ze Západu v Národním divadle před pěti lety. Vládne hutným vyrovnaným hlasem, ale i v jeho případě změny citů zůstávaly skryty za chlapáckým hromotluctvím. Především barvou a objemem svého barytonu, méně dynamickými nuancemi upoutal Svatopluk Sem jako beznadějně milující Gellner, ochotný pro lásku i Wally i vraždit. Velmi dobrý výkon podal sbor pod vedením Jurije Galatenka.Takové pojetí ovšem souviselo s hudebním nastudováním Roberta Jindry, který v souladu s veristickým stylem akcentoval především hutnost a dramatičnost Catalaniho partitury, v níž jen tu a tam probleskly dynamické kontrasty. Orchestr ovšem hrál s velkou energií.

Režisér Václav Klemens zasadil děj do období, které určil autor – alpské vesnice přelomu 18. a 19. století a do tohoto období jsou v náznacích stylizovány i kostýmy. Popisnost jeho režie působila hodně prvoplánově, jakkoli se mu podařil závěrečný efekt, kdy velké zavěšené bílé pláty se při pádu laviny s hřmotem svezly z boční stěny. Situace, kdy Wally sestupuje do nebezpečné rokle v podpatcích, aby vyprostila milovaného Hagenbacha byla až komická.

Z La Wally je dnes známa vlastně jen zmíněná árie hlavní hrdinky, která bývá parádním číslem recitálů sopranistek. Kdo chce vidět celou operu, musí se vypravit do Innsbrucku, St. Gallenu – nebo právě do Ostravy. Už tím je česká premiéra jedinečná.

Hodnocení autorky: 70 %
***

Robinson z Liberce

Jacques Offenbach (1819-1880) je znám jako autor nespočtu operet, ale hlavně jako autor jediné a geniální opery – Hoffmannových povídek (1881). Není to ale tak docela pravda, Hoffmannovým povídkám předcházelo několik pokusů o operu a Divadlo F. X. Šaldy v Liberci se rozhodlo resuscitovat jednu z nich – Robinsona Crusoe, který od své úspěšné premiéry v pařížské Opéra Comique v roce 1867 upadl v zapomnění. Jistě záslužný počin, protože z partitury Robinsona je zřejmé, že Hoffmannovy povídky nevznikly „jen tak“, ale Offenbach se na svou životní velkou operu a současně labutí píseň systematicky připravoval. Je to opéra comique, tedy typický francouzský operní žánr s kombinací hudebních čísel a mluvené prózy (podobně jako německý singspiel), který navzdory svému označení vůbec nemusí být komický.

Opera na libreto Eugena Cormona a Hectora-Jonathana Crémieuxe se spoustou jiskřivých melodií a brilantních ansámblů, zachází s předlohou románu Daniela Defoea hodně volně: lidojedi z opuštěného jihoamerického ostrova tu zvesela tančí valčík a nechybějí ani hned dvě milostné dvojice (Robinson a jeho snoubenka, jeho přítel, v originále sloužící a jeho snoubenka, kteří se dostanou při pátrání po Robinsonovi na ostrov jako zajatci pirátů). Offenbach s oblibou ve svých operetách využíval adresnou politickou satiru – a i v Robinsonovi se jistě mnozí tehdejší politici poznali.

Celé první dějství se odehrává v sídle Robinsonovy rodiny v Bristolu, odkud pochází i náčelník lidojedů a jeho jméno Cocks naznačuje, že si tuto pozici vydobyl díky svým nebývalým fyzickým přednostem.Režisér Martin Otava (který je také autorem scény) šel v úpravě ještě dále a tříhodinovou operu seškrtal, původní libreto přepsal „na míru“ Liberce a přidal jízlivé satirické aktuální narážky na liberecké politiky: Robinsonova matka „po cimrmanovsku“ pochází právě odtud a nostalgicky vzpomíná, jaké že to za jejího mládí bylo idylické město, kde se politici rvali o vstupenky do divadla – na rozdíl od Bristolu prolezlého korupcí.  A aby Otava taškařici dovršil, náčelníka kmene Tamayů Cockse přejmenoval na „Mahojakobiče“ – což zvýraznily i atributy mužství, vyčnívající zpod slaměných sukýnek v míře, která už přesahovala dobrý vkus. Ovšem jinak byly dobové kostýmy Aleše Valáška, zvláště dam s turnýrami, neboli honzíky, nádherné. Naivně působilo finále, kdy se Robinsonova parta zmocní zbraní pirátů a přinutí je, aby všechny odvezli z ostrova domů.Pod taktovkou Františka Babického hrál orchestr odlehčenou Offenbachovu partituru, která přitom není vůbec snadná, s přehledem a dal dostatečně vyniknout barvitosti a propracovanosti Offenbachovy partitury. Josef Moravec zvládl vypjatý tenorový part Robinsona pěvecky velmi dobře, nicméně jeho městské chování i odění bylo představě dobrodruha a trosečníka přece jen vzdálené. V kalhotkové roli divocha Pátka se jako velký talent představila Dana Šťastná.

Celkově je třeba libereckou operní vynalézavost (po Edgarovi nebo Démonovi) pochválit, jakkoli by se v Robinsonovi dalo ještě více škrtat.

Hodnocení autorky: 65 %
***

Carsenovy Hoffmannky v Pařížské opeře s Tomášem NetopilemKromě Bia Oko představení uvedla i kina v Ostravě, Blansku a Mariánských Láních. Šlo o další znovuuvedení vyhlášené inscenace režiséra Roberta Carsena z roku 2000, která už vyšla na DVD, kterou převzala i milánská Scala a v níž se vystřídaly takové hvězdy jako Rolando Villazón, Nathalie Dessay, Bryn Terfel, Annette Dash. Carsen tuto fantaskní operu, v níž básník Hoffmann se svou múzou vzpomíná na své tři osudové lásky, přenesl do současnosti a nápaditě umístil do různých prostor repliky Opéry Comique, divadla, kde měly Hoffmannovy povídky svou premiéru a kde se podle libreta Offenbachovy opery odehrává představení Dona Giovanniho – spolu s hloučkem neodbytných ctitelů v „zákulisí“ vidíme, jak v něm účinkuje Hoffmannova nejnovější láska, Stella. Z Lutherova sklípku v Norimberku je dlouhý barpult divadelní kantýny (na naše poměry hodně honosné). První jednání se odehrává na zadním jevišti, kde parta kulisáků obsluhuje dálkově divadelní stroje včetně Olympie. Pro třetí jednání, původně v Benátkách, se díváme z jeviště do hlediště s řadami divadelních sedadel, které se rafinovaně pohybují proti sobě a navozují pocit jízdy gondolou. Nezajímavěji vyšlo druhé jednání (zde Antonia) umístěné do orchestřiště, v němž mezi pulty Antonie sní svůj sen operní zpěvačky a démonický doktor Miracle se jako posel zla ujme orchestru a doslova „diriguje“ ďábelské záměry svou taktovkou.Ovšem pro nás je podstatné, že za skutečným dirigentským pultem stál náš Tomáš Netopil – první český interpret, který se zapojil do orbity přímých operních přenosů. Podle zvuku, který jsme mohli slyšet v kině, si vedl dobře (s výjimkou několika drobných míst nesouhry mezi sborem a orchestrem). K dispozici měl velmi vyrovnané obsazení sólistů. Hlavní tíha leží na Hoffmannovi – zde v podání mladého tenoristy Stefana Secca, který v roli Hoffmanna čerstvě debutoval v září 2012 (má za sebou již role Dona Josého, Romea, Rodolfa a další). Secco není právě typ charizmatického opilce a básníka, ale po pěvecké stránce roli zvládal výborně. Jeho tři osudové lásky ztvárnily kanadská sopranistka Jane Archibald jako loutka Olympie, portorická sopranistka Ana Maria Martinez (Antonie) a zrádnou kurtizánu Guliettu francouzská mezzosopranistka Sophie Koch. Ovšem inscenaci dominoval barytonista Franck Ferrari jako posel pekel Lindorf / Coppélius / Dapertutto / Miracle, skvěle pro tuto démonickou roli disponován nejen vzhledem, ale i pěvecky a herecky.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Jarousského něžný polibek přes sklo

Recitálem francouzského kontratenoristy Philippa Jarousského s názvem Farinelli a Porpora – žák a učitel začal v neděli večer už 17. ročník festivalu Struny podzimu. Diváci ve zcela vyprodaném Rudolfinu bouřili nadšením. Právem – Philippe Jaroussky patří přes své mládí skutečně k předním sólistům tohoto specifického pěveckého oboru se suverénně zvládnutou pěveckou technikou, perfektní intonací i znalostí stylu – a zvláštní barvou, která si uchovala zvuk chlapeckého hlasu.Právě kontratenoristé dnes bývají často interprety té spousty hudby plné emocí a virtuozity, kterou skladatelé napsali pro kastráty, mrzačené chlapce, kteří se stávali miláčky diváků 18. století a královsky placenými hvězdami. Jinou variantou je obsazení těchto rolí v opeře seria, která se vyznačuje genderovým chaosem, ženami – připomeňme Cecilii Bartoli. Dříve se také přistupovalo k transpozicím do tenorových nebo barytonových mužských poloh. Pokud bychom takovou mužskou interpretaci barokních da capo árií přirovnali k sevření, až praští kosti a ženskou k vášnivému objetí, pak hlavový rejstřík Philippa Jarousského je jako něžný, krásný polibek, ale polibek přes sklo.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Inspirace na dny příští

Elina Garanča – recitál Láska a zoufalství. Pražská komorní filharmonie, dirigent Karel Chichon. Smetanova síň Obecního domu, úterý 25. září 2012 19:30 hod.

Erich Wolfgang Korngold: Zázrak Heliany. Hudební nastudování Peter Feranec, režie Heinz Lukas-Kindermann, scéna Daniel Dvořák.Sally du Randt – Heliane, Derrick Lawrence – Der Herrscher, Norbet Schmittberg – Der Fremde. Národní divadlo Brno, Janáčkovo divadlo, premiéra čtvrtek 27. září 2012 19:00 hod.

Claude Debussy: Pelléas a Mélisanda. Hudební nastudování Jean-Luc Tingaud, režie, scéna a kostýmy Rocc. Philippe Do – Pelléas, Veronika Hajnová / Kateřina Jalovcová – Mélisanda, Jiří Sulženko – Golaud. Národní divadlo Praha, historická budova, premiéra neděle 30. září 2012 19:00 hod.
***

Alfred Catalani:
La Wally
Hudební nastudování a dirigent: Robert Jindra
Režie: Václav Klemens
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Pohybová spolupráce: Igor Vejsada
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie:Daniel Jäger
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 20. září 2012 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Wally – Eva Urbanová
Stromminger – Martin Gurbaľ
Afra – Anna Nitrová
Walter – Agnieszka Bochenek-Osiecka
Giuseppe Hagenbach –Gustavo Porta
Vincerzo Gellner – Svatopluk Sem
Il pedone – Insoo Hwoang

www.ndm.cz

***

Jacques Offenbach:
Robinson Crusoé
(dialogy Martin Otava, zpěvní texty František Zacharník)
Dirigent: František Babický
Režie a scéna: Martin Otava
Kostýmy: Aleš Valášek
Sbormistr: Martin Veselý
Choreografie: Alena Pešková
Orchestr, sbor a balet Divadla F.X.Šaldy
Premiéra 21.září 2012 Šaldovo divadlo Liberec

Robinson Crusoé- Josef Moravec
Edwige – Gabriela Kopperová
Toby – Michal Bragagnolo
Susanne –  Věra Poláchová
Pátek – Dana Šťastná
Sir William Crusoé- Pavel Vančura
Debora Crusoé – Blanka Černá
Istvan Mahojakobicz – Jiří David
Atkins – Břetislav Schejbal
Odvolaný náčelník Tamayů –  Hana Zemanová

www.saldovo-divadlo.cz

***

Jacques Offenbach:
Les contes D’Hoffmann
Dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Robert Carsen
Scéna a kostýmy: Michael Levine
Světelný design: Jean Kalman
Choreograf: Philippe Giraudeau
Sbormistr: Patrick Marie Aubert
Orchestre et choeur de l’Opéra national de Paris
Obnovená premiéra 7. září 2012 Opéra Bastille Paříž
Přímý přenos do kin 19.9.2012

Hoffmann – Stefano Secco
Olympia – Jane Archibald
Antonia – Ana Maria Martinez
Giulietta – Sophie Koch
La Muse/Nicklausse – Kate Aldrich
Une voix – Qiu Lin Zhang
Spalanzani – Fabrice Dalis
Nathanaël – Cyrille Dubois
Luther/Crespel – Jean Philippe Lafont
Andrès/Cochenille/Pitichinaccio/Frantz – Eric Huchet
Lindorf/Coppélius/Dapertutto/Miracle – Franck Ferrari
Hermann – Damien Pass
Schlemil – Michal Partyka

www.operadeparis.fr
www.izive.net

***

Struny podzimu 2012
Farinelli a Porpora – žák a učitel
Philippe Jaroušky (kontratenor)
Venice Baroque Orchestra
Dirigent: Andrea Marcon
23. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
F.M.Veracini:
– Ouvertura č. 6 g moll pro dva hoboje, smyčce a continuo
N.Porpora:
– Mira in cielo (Arianna in Naxo)
– Si pietoso il tuo labbro (Semiramide riconosciuta)
A.Vivaldi:
– Koncert F dur pro dva lesní rohy, smyčce a basso continuo RV 538
N.Porpora:
– Nel gia bramoso petto (Ifigenia in Aulida)
– Come nave in ria tempesta (Semiramide regina dell’Assiria)
= přestávka =
N.Porpora:
– Dall’amour piu sventurato (Orfeo)
– Le limpid’onde (Ifigenia in Aulide)
– F.S.Geminiani:
– Concerto grosso d moll „La follia“
N.Porpora:
– Alto Giove (Polifemo)
– Nell’attendere il mio bene (Polifemo)

www.strunypodzimu.cz

***

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Martin Popelář (La Wally), Divadlo F.X.Šaldy Liberec (Robinson Crusoé), Opéra national de Paris-Christian Leiber (Les contes d’Hoffmann), Struny podzimu (P.Jaroussky)