Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

Týden od 27.9. do 3.10.2010

° Mahagonny z Madridu se zarývala do morku kosti
° Ústecký Čarostřelec se trefil jen částečně
° Brněnská Nížina vystoupala vysoko

***

Mahagonny z Madridu se zarývala do morku kosti

Síť Palace Cinemas nabídla v Praze, Brně a Ústí nad Labem přímý přenos opery Vzestup a pád města Mahagonny z madridského Teatro Real – dokonce přímý přenos premiéry. Na to si netroufá ani MET, která do kin přenáší až reprízu. A bylo to strhující hudební divadlo.

Operu Kurta Weilla na text Bertolda Brechta z roku 1930 totiž v Madridu nastudoval (v angličtině) skvělý mladý dirigent Pablo Heras Casado s vynikajícími sólisty i sborem a režisérská dvojice Alex Ollé a Carlos Padrissa, příslušející k vyhlášené katalánské performerské skupině La Fura Dels Baus. Ta se od skromných začátků pouličního divadla vypracovala k megaprodukcím typu zahájení barcelonské olympiády nebo megashow pro Pepsi nebo Microsoft, od roku 1997 ovšem notně zčeřila i operní vody.

Opera Vzestup a pád města Mahagonny je dílem vyhraněně levicového dramatika a židovského skladatele. Brecht s Weillem v době nástupu nacismu tu prostřednictvím parodie postupů tradiční opery s adaptací různorodých stylů včetně jazzu, kabaretu i odrhovaček (např. slavný Alabama Song) vytvořili znepokojivou předzvěst světa po „Soumraku bohů“, kdy už ani bůh není. V madridské inscenace režiséři skupiny La Fura tuto dekadentní linii zpupnosti ústící do chaosu zmaru cítili přesně a přenesli ji do dnešního světa finančních krizí a manažerů, kdy ti, kteří jsou zde doslova u koryt, nejen žerou, ale ještě mlaskají. Tato aktualizace opeře dodala silný náboj varování pro dnešní konzumní společnost.

Základem scény byly dvě obří hromady odkudsi stále dosypávaných odpadků, které se „hemží“ anonymní masou těl. Z nich se vyhrabou tři uprchlíci před spravedlností a založí a řídí zde svět, v němž se za prachy smí vše: prodávají štěstí v podobě chlastu, žrádla, sexu a zábavy. Holky jsou na scénu dopraveny v dárkovém balení v průsvitných pytlích, převázaných červenou pentlí jako soudobý reklamní spot na „štěstí“ – hlavní postava Jim ve strhujícím podání Michaela Königa ale pochopí to, co tušil, že skutečná láska se za peníze koupit nedá. A jakkoliv za tuto zkušenost zaplatí životem, je jedinou postavou, která v Mahagonny může budit alespoň trochu sympatií. Když se v závěru zjeví bůh coby deus ex machina a posílá všechny do pekel, všichni se mu vysmějí – tam přece už dávno jsou. Nastane chaos a pád zpupného města. Přiznám se, že jsem z kina odcházela nadšena výkony a zároveň otřesena silným vyzněním inscenace.

V kině bylo poloprázdno, což je škoda, ale rádi jsme zaznamenali, že se přišla podívat zářijová oslaveňkyně Soňa Červená, která mezzosopránou roli vdovy Begbickové za své oslnivé operní kariéry ve světě zpívala. Inscenace madridského divadla ji nadchla.

Ústecký Čarostřelec se trefil jen částečně

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem zahájilo letošní sezónu romantickou operou Carla Marii von Webera Čarostřelec (v němčině včetně mluvené prózy). Desítka do terče to tak úplně nebyla. Budova ústeckého divadla má pro zvuk orchestru jednu z nejlepších akustik u nás. Dirigent Norbert Baxa toho využil a ve výrazu, dynamice i tempech vystavěl plasticky a kontrastně už předehru, složenou z hlavních témat opery. Jen škoda, že hornisté, kteří tak zvesela vyhrávali při vstupu do divadla před premiérou, v exponovaných sólech pak během premiéry nárokům partů už tolik nedostáli.

Režisér Zbyněk Brabec na jednoduché náznakové scéně Marie Blažkové, která navrhla i kostýmy, nijak neexperimentoval. Držel se především motivů Weberovy hudby. Báchorku o mysliveckém mládenci, který se málem stane obětí temných sil, aby získal ruku své milované i myslivecký úřad lze inscenovat různě – jako lehce hrůzostrašnou pohádku (tak ji hrají v režii Zdeňka Trošky v Českých Budějovicích nebo na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, kde takové pojetí báječně funguje), ale i jako drsné až expresionistické drama (tak Čarostřelce před lety předvedl ve Stavovském divadle operní soubor ze Štýrského Hradce), ba dokonce jako historický hudební velkofilm z dob napoleonských válek (Hunetr’s Bride, jak budeme mít možnost vidět 17. října na festivalu Zlatá Praha). V Ústí hráli Čarostřelce s maketami pušek, orla, ptáků a dalších rekvizit, ale i stylizovanými parukami jako hru na moralitu, která vyústí v až vznešenou apoteózu ponaučení, že k dosahování svých cílů bychom neměli používat nečistých prostředků. Zlé mocnosti se tu hemží v podobě černých postav baletu před rudým horizontem, které objeví se i ve stínohře, Anička při svém vyprávění vytáhne z truhly maňásky, jindy – například družičky rozehrají minipříběhy upejpavky, suverénky, jindy sólisté zůstávají v dlouhých statických postaveních. Ze sólistů bych vyzdvihla Lianu Sass s objemným sopránem pro Agátu a Annu Klamo jako rozvernou Aničku.

Brněnská Nížina vystoupala vysoko

První premiéru sezóny má za sebou také brněnská opera, která v sobotu uvedla Nížinu Eugena d’Alberta (v přepracované verzi o dvou dějstvích). Tato opera podle dramatu Terra baixa Angela Guimery vznikala na počátku 20. století, kdy houstl stylový střet pozdního romantismu s impresionismem a expresionismem, v době vrcholných kompozic Straussových a Pucciniho. S geny pruské, francouzské a italské krve světoběžník a vysoce uznávaný klavírní virtuos d’Albert nebyl stylotvorným průkopníkem. Ve svých operách dokázal propojit a stmelit operní postupy již osvědčené – wagnerovské prokomponované drama s příznačnými motivy, veristická témata a vypjatou italskou melodiku a dramatičnost i francouzský smysl pro zvukové barvy. Realisticky pojaté drama z katalánské mlýnice počátku 20. století na úpatí Pyrenejí se soustřeďuje na sociálně motivovaný trojúhelník vztahů mezi velkostatkářem Sebastianem, děvečkou Martou, jeho milenkou, které kvůli penězům přikáže oženit se s poněkud idealizovaným pastýřem Pedrem.

Hlavní zásluhu na výborné inscenaci má dirigent Jan Zbavitel, který jakoby se nově nadechl a zúročil své letité zkušenosti za dirigentským pultem. V Brně mají pro exponované role také vynikající sólisty – Steffen Schantz pohotově a skvěle zaskočil za onemocnělého Ivana Choupenitche a rozezpíval svůj pevný tenor v postavě pastýře Pedra. Susanne Schimmack věrohodně postihla vnitřní rozpolcenost Marty až po rozhodnost, která ji osvobodí od ponížené závislosti. A především Richard Haan, který vytvořil roli statkáře Sebastiána už před sedmi lety ve Státní opeře v Praze, dodal svým temným barytonem této postavě pyšně arogantního muže chtivého sexu i peněz znovu až ďábelskou úkladnost. Také tandem režiséra Heinze Lukase-Kindermanna a výtvarníka Daniela Dvořáka má s Nížinou zkušenost už ze Státní opery. I v brněnské inscenaci v šedém industriálním prostoru mlýna postihli atmosféru strachu, ponížení a výsměchu. Poněkud matoucím dojmem působila komůrka, kam má Marta i po svatbě s Pedrem přijít v noci za Sebastianem – během celé opery se do ní po žebříku drápal kde kdo. Kontrast svobody ve volné přírodě inscenátoři nepojali prvoplánově: i horské vrcholy jakoby podlehly erozi a rozpadávající se kry ledovců zasahují až do nížiny.

Uvedení Nížiny ve Státní opeře v roce 2003 mělo za sebou silnou motivaci stého výročí divadla, kde Nížina zazněla poprvé. Brněnská připomenutí Nížiny se může opřít především o skvělé hudební nastudování a sólisty.

Co nás čeká v nejbližších dnech?

Hlavní pozornost na sebe strhává Metropolitní opera, která prvním dílem Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův – Zlato Rýna v sobotu otevírá letošní sérii přímých přenosů – u nás už do třicítky kin po celé republice. Ambiciózní projekt Metropolitní opery se dostává do tvrdé konkurence – v sobotu mohli posluchači slyšet na stanici Český rozhlas 3 Vltava záznam Valkýry z Pařížské národní opery, v síti kin Palace Cinemas už máme za sebou Zlato Rýna z milánské Scaly a pokračování, Valkýra, zde – opět v přímém přenosu do kin – tradičně 7. prosince zahájí letošní sezónu. A když už byla na začátku v souvislosti s Mahagonny řeč o katalánské performerské skupině La Fura, před třemi lety uvedla v moderním divadle ve Valencii kompletní tetralogii s využitím nejnovějších scénických technologií – je dostupná na DVD. Bude s čím srovnávat.

 

 

 

Kurt Weill:
Rise and Fall of the City of Mahagonny
Dirigent: Pablo Heras-Casado
Režie: Alex Ollé, Carlos Padrissa (La Fura dels Baus)
Scéna: Alfons Flores
Světla: Urs Schönebaum
Sbormistr: Andrés Máspero
Madrid, Teatro Real v koprodukci s Vídeňskou státní operou
Přímý přenos do kin Palace Cinemas v Praze, Brně a Ústí nad Labem 30. září 2010

Leocadia Begbick – Jane Henschel
Fatty Prokurista – Donald Kaasch
Trojjediný Mojžíš – Willard White
Jenny Smith – Measha Brueggergosman
Jim MacIntyre – Michael König
Jack O’Brien/Tobby Higgins – John Easterlin
Bill – Otto Katzameier

www.teatro-real.com
www.palacecinemas.cz

***

Eugen d’Albert:
Tiefland

Dirigent: Jan Zbavitel
Režie: Heinz Lukas-Kindermann
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Daniel Dvořák
Sbormistr: Pavel Koňárek
Národní divadlo Brno, premiéra v Mahenově divadle 2. října 2010

Sebastiano – Richard Haan
Pedro – Steffen Schantz
Marta – Susanne Schimmack
Tommaso – Jiří Klecker
Moruccio – Pavel Kamas
Nuri – Andrea Priechodská
Sbor a orchestr Janáčkovy opery

www.ndbrno.cz

***

 

Carl Maria von Weber:

Čarostřelec
Dirigent. Norbert Baxa
Režie: Zbyněk Brabec
Choreografie: Vladimír Nečas
Scéna a kostýmy: Marie Blažková
Sbormistr: Milan Kaňák
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, premiéra 1.října 2010

Kníže Ottokar - Martin Matoušek
Kuno - Petr Matuszek
Agathe - Liana Sass
Ännchen - Anna Klamo
Kaspar - Nikolaj Někrassov
Max - WeiLong Tao
Eremit - Josef Škarka
Killian - Martin Matoušek
Samiel - Jaroslav Achab Haidler

www.operabalet.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Operního panaromatu Heleny Havlíkové najdete zde

Předchozí recenzi Weillovy Mahagonny na Opeře Plus najdete zde

Vaše jméno:


Poslat článek na email:


Připojit vzkaz:

Související články

• Operní panorama Heleny Havlíkové (124)
• Operní panorama Heleny Havlíkové (123)
• Operní panorama Heleny Havlíkové (122)

Komentáře: 9

1. operomaniak dne 5.10.2010 v 09:05

   Dobrý soupis. Je obdivuhodné, co toho paní Havlíková stihne.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
2. Anonymous dne 5.10.2010 v 10:02

   Našel jsem tuto zprávu.

   http://blogs.praguepost.com/music/2010/10/04/catch-an-opera-on-the-big-screen-in-prague/

   Směšné.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
3. Anonymous dne 5.10.2010 v 20:57

   Děkuji hlavně za recenzi Nížiny (i za ty ostatní). Nížinu bohužel dávají v Brně jen párkrát, škoda přeškoda, hlavně přespolní moc šancí k její návštěvě tak nemají. Já nestihnu ani jednu, tak aspoň takhle zprostředkovaně si mohu udělat představu, v novinách zase bohužel nic nevyšlo. Milan

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
4. Anonymous dne 5.10.2010 v 23:13

   Paní Havlíkovou znám dlouho, bohužel na tzv.kritiku nemá ani vzdělání ani cit..Viz její články…Co konkrétního vyjádřila o technice,ať už pěvecké nebo hráčské? Nikdy nic, protože nemůže, neboť netuší…Můj názor je, že Opera PLUS,(které jsem přesto příznivcem) si dělá těmito rádoby znalci medvědí službu…..Bohužel…

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
5. Anonymous dne 6.10.2010 v 08:32

   Nížina je pěkný a veskrze veristický divadlo. Stojí za to vidět.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
6. Anonymous dne 6.10.2010 v 08:34

   Anonymnímu z 6.10. 1:13: myslíte, že by bylo lepší, kdyby se na O+ exhibovala V. Drápelová? :-)

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
7. Krack dne 6.10.2010 v 10:01

   No to proboha ne! Spisky V. Drápelové v MF Dnes a na iDnes jsou šílené. Nerozumí opeře a hudbě vůbec. Navíc má jen dva úhly pohledu: doma špatný, venku dobrý :-) Drápelovou nebrat :-) :-)

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
8. Anonymous dne 10.5.2011 v 09:42

   Velmi se mi postřehy paní Havlíkové líbí. Brněnská Nížina byla fantastická! Zdena H.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
9. Anonymous dne 10.5.2011 v 09:46

   Zajímavá debata :-) Jakmile někdo nechválí, už ho pranýřují, jakmile chválí, pranýřují taky. I já si rád přečtu postřeh paní Havlíkové, pana Šimáčka. Neutrální nemastné nebo neslané popisy domácích inscenací jsou na nic, stejně jako jednostranná zaplacená chvála přenosů z Metropolitní . Představení jako kolektivní dílo se může a nemusí vydařit a je potřeba tom psát zdravě kriticky a se znalostí věci, ne jen plácat nesmysly nebo srovnávat nesrovnatelné.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

ZAČÁTEK STRÁNKY

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:

Uživatelské jméno / Přezdívka

Heslo

Pamatovat si mě

Před přidáním svého prvního komentáře na Operu Plus se musíte zaregistrovat:

Uživatelské jméno / Přezdívka

Email

Pro ověření opište tento kód:

Heslo vám bude automaticky zasláno emailem.

Váš email nebude zveřejněn.

V případě dotazů nás prosím kontaktujte na adrese info@operaplus.cz