Operní panorama Heleny Havlíkové (1)

  1. 1
  2. 2

Týden od 27.9. do 3.10.2010

° Mahagonny z Madridu se zarývala do morku kosti
° Ústecký Čarostřelec se trefil jen částečně
° Brněnská Nížina vystoupala vysoko

***

Mahagonny z Madridu se zarývala do morku kosti

Síť Palace Cinemas nabídla v Praze, Brně a Ústí nad Labem přímý přenos opery Vzestup a pád města Mahagonny z madridského Teatro Real – dokonce přímý přenos premiéry. Na to si netroufá ani MET, která do kin přenáší až reprízu. A bylo to strhující hudební divadlo.

Operu Kurta Weilla na text Bertolda Brechta z roku 1930 totiž v Madridu nastudoval (v angličtině) skvělý mladý dirigent Pablo Heras Casado s vynikajícími sólisty i sborem a režisérská dvojice Alex Ollé a Carlos Padrissa, příslušející k vyhlášené katalánské performerské skupině La Fura Dels Baus. Ta se od skromných začátků pouličního divadla vypracovala k megaprodukcím typu zahájení barcelonské olympiády nebo megashow pro Pepsi nebo Microsoft, od roku 1997 ovšem notně zčeřila i operní vody.

Opera Vzestup a pád města Mahagonny je dílem vyhraněně levicového dramatika a židovského skladatele. Brecht s Weillem v době nástupu nacismu tu prostřednictvím parodie postupů tradiční opery s adaptací různorodých stylů včetně jazzu, kabaretu i odrhovaček (např. slavný Alabama Song) vytvořili znepokojivou předzvěst světa po „Soumraku bohů“, kdy už ani bůh není. V madridské inscenace režiséři skupiny La Fura tuto dekadentní linii zpupnosti ústící do chaosu zmaru cítili přesně a přenesli ji do dnešního světa finančních krizí a manažerů, kdy ti, kteří jsou zde doslova u koryt, nejen žerou, ale ještě mlaskají. Tato aktualizace opeře dodala silný náboj varování pro dnešní konzumní společnost.

Základem scény byly dvě obří hromady odkudsi stále dosypávaných odpadků, které se „hemží“ anonymní masou těl. Z nich se vyhrabou tři uprchlíci před spravedlností a založí a řídí zde svět, v němž se za prachy smí vše: prodávají štěstí v podobě chlastu, žrádla, sexu a zábavy. Holky jsou na scénu dopraveny v dárkovém balení v průsvitných pytlích, převázaných červenou pentlí jako soudobý reklamní spot na „štěstí“ – hlavní postava Jim ve strhujícím podání Michaela Königa ale pochopí to, co tušil, že skutečná láska se za peníze koupit nedá. A jakkoliv za tuto zkušenost zaplatí životem, je jedinou postavou, která v Mahagonny může budit alespoň trochu sympatií. Když se v závěru zjeví bůh coby deus ex machina a posílá všechny do pekel, všichni se mu vysmějí – tam přece už dávno jsou. Nastane chaos a pád zpupného města. Přiznám se, že jsem z kina odcházela nadšena výkony a zároveň otřesena silným vyzněním inscenace.

V kině bylo poloprázdno, což je škoda, ale rádi jsme zaznamenali, že se přišla podívat zářijová oslaveňkyně Soňa Červená, která mezzosopránou roli vdovy Begbickové za své oslnivé operní kariéry ve světě zpívala. Inscenace madridského divadla ji nadchla.

Ústecký Čarostřelec se trefil jen částečně

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem zahájilo letošní sezónu romantickou operou Carla Marii von Webera Čarostřelec (v němčině včetně mluvené prózy). Desítka do terče to tak úplně nebyla. Budova ústeckého divadla má pro zvuk orchestru jednu z nejlepších akustik u nás. Dirigent Norbert Baxa toho využil a ve výrazu, dynamice i tempech vystavěl plasticky a kontrastně už předehru, složenou z hlavních témat opery. Jen škoda, že hornisté, kteří tak zvesela vyhrávali při vstupu do divadla před premiérou, v exponovaných sólech pak během premiéry nárokům partů už tolik nedostáli.

Režisér Zbyněk Brabec na jednoduché náznakové scéně Marie Blažkové, která navrhla i kostýmy, nijak neexperimentoval. Držel se především motivů Weberovy hudby. Báchorku o mysliveckém mládenci, který se málem stane obětí temných sil, aby získal ruku své milované i myslivecký úřad lze inscenovat různě – jako lehce hrůzostrašnou pohádku (tak ji hrají v režii Zdeňka Trošky v Českých Budějovicích nebo na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, kde takové pojetí báječně funguje), ale i jako drsné až expresionistické drama (tak Čarostřelce před lety předvedl ve Stavovském divadle operní soubor ze Štýrského Hradce), ba dokonce jako historický hudební velkofilm z dob napoleonských válek (Hunetr’s Bride, jak budeme mít možnost vidět 17. října na festivalu Zlatá Praha). V Ústí hráli Čarostřelce s maketami pušek, orla, ptáků a dalších rekvizit, ale i stylizovanými parukami jako hru na moralitu, která vyústí v až vznešenou apoteózu ponaučení, že k dosahování svých cílů bychom neměli používat nečistých prostředků. Zlé mocnosti se tu hemží v podobě černých postav baletu před rudým horizontem, které objeví se i ve stínohře, Anička při svém vyprávění vytáhne z truhly maňásky, jindy – například družičky rozehrají minipříběhy upejpavky, suverénky, jindy sólisté zůstávají v dlouhých statických postaveních. Ze sólistů bych vyzdvihla Lianu Sass s objemným sopránem pro Agátu a Annu Klamo jako rozvernou Aničku.

Brněnská Nížina vystoupala vysoko

První premiéru sezóny má za sebou také brněnská opera, která v sobotu uvedla Nížinu Eugena d’Alberta (v přepracované verzi o dvou dějstvích). Tato opera podle dramatu Terra baixa Angela Guimery vznikala na počátku 20. století, kdy houstl stylový střet pozdního romantismu s impresionismem a expresionismem, v době vrcholných kompozic Straussových a Pucciniho. S geny pruské, francouzské a italské krve světoběžník a vysoce uznávaný klavírní virtuos d’Albert nebyl stylotvorným průkopníkem. Ve svých operách dokázal propojit a stmelit operní postupy již osvědčené – wagnerovské prokomponované drama s příznačnými motivy, veristická témata a vypjatou italskou melodiku a dramatičnost i francouzský smysl pro zvukové barvy. Realisticky pojaté drama z katalánské mlýnice počátku 20. století na úpatí Pyrenejí se soustřeďuje na sociálně motivovaný trojúhelník vztahů mezi velkostatkářem Sebastianem, děvečkou Martou, jeho milenkou, které kvůli penězům přikáže oženit se s poněkud idealizovaným pastýřem Pedrem.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (9) “Operní panorama Heleny Havlíkové (1)

  1. Děkuji hlavně za recenzi Nížiny (i za ty ostatní). Nížinu bohužel dávají v Brně jen párkrát, škoda přeškoda, hlavně přespolní moc šancí k její návštěvě tak nemají. Já nestihnu ani jednu, tak aspoň takhle zprostředkovaně si mohu udělat představu, v novinách zase bohužel nic nevyšlo. Milan

  2. Paní Havlíkovou znám dlouho, bohužel na tzv.kritiku nemá ani vzdělání ani cit..Viz její články…Co konkrétního vyjádřila o technice,ať už pěvecké nebo hráčské? Nikdy nic, protože nemůže, neboť netuší…Můj názor je, že Opera PLUS,(které jsem přesto příznivcem) si dělá těmito rádoby znalci medvědí službu…..Bohužel…

  3. Zajímavá debata :-) Jakmile někdo nechválí, už ho pranýřují, jakmile chválí, pranýřují taky. I já si rád přečtu postřeh paní Havlíkové, pana Šimáčka. Neutrální nemastné nebo neslané popisy domácích inscenací jsou na nic, stejně jako jednostranná zaplacená chvála přenosů z Metropolitní . Představení jako kolektivní dílo se může a nemusí vydařit a je potřeba tom psát zdravě kriticky a se znalostí věci, ne jen plácat nesmysly nebo srovnávat nesrovnatelné.

Napsat komentář