Opery Antonína Dvořáka VIII.: Dimitrij

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Byl to kus krušné práce, ještě nikdy jsem s takovou láskou a nadšením žádnou operu nepracoval.
Antonín Dvořák

Žádná z Dvořákových oper neprošla tak komplikovanou a zdlouhavou genezí jako Dimitrij. Mezi prvními skicami a posledními úpravami leží celých třináct let, během nichž skladatel provedl řadu změn, ať už menšího rozsahu nebo takových, které zcela zásadně zasáhly do samotné koncepce díla. Libreto opery, na které si Dvořák tolik zakládal, bylo přitom původně určeno někomu jinému – autorka Marie Červinková-Riegrová ho psala pro Karla Šebora, pro něhož již dříve vytvořila libreto k opeře Zmařená svatba. Se spoluprací se Šeborem však nebyla příliš spokojena a nebyla právě nadšena ani samotným způsobem zhudebnění svého textu, takže nakonec nabídla Dimitrije právě Dvořákovi. K tomuto rozhodnutí jistě nemálo přispěl i její otec, přední český politik své doby, František Ladislav Rieger. Kromě mimořádně aktivní politické činnosti měl Rieger velmi dobrý přehled a vliv i v kulturní sféře, která byla tehdy s rovinou politickou svázána mnohem úžeji než dnes (jak uvidíme v příštím dílu našeho seriálu, Rieger později sehrál svoji roli i při vzniku opery Jakobín). Námětem libreta je skutečná historická událost, která se odehrála v Rusku na počátku 17. století: Venkovskému šlechtici Juriji Otrepěvovi se podařilo polské šlechtě i králi Zikmundovi III. namluvit, že je Dimitrij, syn někdejšího cara Ivana Hrozného, a má nárok na ruský trůn. Za pomoci Zikmundova vojska dosáhl abdikace cara Borise Godunova a vyvraždění jeho potomků. Na trůnu však vydržel pouhý rok – v květnu 1606 byl zavražděn spiklenci v čele s budoucím carem Vasilijem Šujským.

divadelní cedule k premiéře 8. 10. 1882

Tento námět, který byl nejednou umělecky zpracován již dříve (F. Schiller, A. S. Puškin, M. P. Musorgskij,…) posloužil Červinkové k vytvoření původně pětiaktového libreta, v němž zachovala všechny hlavní rysy historické události a se zdarem dosáhla propojení politické roviny s rovinou osobní. Podstatným rozdílem oproti skutečnosti je motivace titulní postavy: Dimitrij zde není rafinovaným podvodníkem, naopak až do třetího jednání žije v přesvědčení, že je skutečným synem Ivana Hrozného, což umožňuje představit divákům kladného hrdinu a identifikovat se s jeho pozdějším tragickým koncem. Děj libreta začíná okamžikem vstupu domnělého Dimitrije na půdu Moskvy. Lid si přeje, aby Marfa, vdova po caru Ivanovi, potvrdila, že se skutečně jedná o jejího syna. Marfa ví, že se jedná o cizího člověka, z touhy po pomstě za své mrtvé dítě jej však veřejně uznává a tím opravňuje jeho vstup na trůn. Následuje korunovace Dimitrije a jeho polské manželky Mariny. Ta je také jednou z hlavních příčin následných sporů mezi vlastenecky smýšlejícími Rusy a Marininou polskou družinou – Marina se odmítá podřídit ruským zvykům a hrdě zdůrazňuje svůj polský původ. Dimitriji se tím začíná odcizovat, ten ale brzy najde lásku v Xenii, dceři zavražděného Borise Godunova. Marina to velmi rychle vycítí a z obavy, že ona i Poláci ztratí v Rusku svůj vliv, mu prozradí, že není pravým carem. Dimitrij je otřesen poznáním, že není tím, za koho se pokládal a že Marina svoji lásku jen předstírala, aby získala moc. Xenie zatím naříká nad svou láskou k člověku, jenž je vinen smrtí jejího otce. Stále ho miluje, ale je přesvědčena, že se Dimitrije musí zříci a rozhoduje se vstoupit do kláštera (na tomto místě dojde v původní verzi libreta k vraždě Xenie rukou Mariny). Marina veřejně označí Dimitrije za podvodníka a lid znovu nutí Marfu, aby přísahala, že Dimitrij je její syn. Než tak stačí učinit, Dimitrij ji sám zadrží, přizná, že není jejím synem a umírá střelou svého hlavního protivníka Šujského, budoucího cara.

malba z roku 1609 zobrazující skutečnou historickou postavu tzv. Lžidimitrije

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Komentáře “Opery Antonína Dvořáka VIII.: Dimitrij

Napsat komentář