Opravdu? Před dvaceti lety? Můj bože… Matthias Goerne znovu v Praze

Marek Šulc, 26.05.2013 0:00

Když začaly v roce 2008 vycházet na značce Harmonia Mundi první alba velkého projektu Matthias Goerne Schubert Edition (v roce 2011 vyšel již 5. díl), označil jeden recenzent výmarského rodáka Matthiase Goerna (1967) za největšího interpreta německé romantické písně od dob Dietricha Fischera-Diskaua. Sám Goerne však o sobě tvrdí, že jeho zvukový ideál je jiný, než měl jeho učitel. „Nemám potřebu recitovat a není dobré, když se pěvec pokouší vysvětlovat text. Proto také je pro mne například legato tím nejzákladnějším výrazovým prostředkem, který nemá ve zpěvu žádnou alternativu… Poselství, obsažené v písních, chci předávat posluchačům hudbou, nikoli slovem. … Chci přenášet na své posluchače emoce, nálady a pocity, které v každodenním běžném životě potlačujeme a je jich stále méně a méně. A to dokáže zpěv sám, bez prostředníka …“

Do Prahy se Matthias Goerne vrací opakovaně, nejnověji je tu očekáván už v pondělí na Pražském jaru. Intimní komorní večer s ním přitom i pražskojarní posluchači už zažili – v roce 2002 Matthias Goerne zazpíval famózním způsobem Schubertův cyklus Spanilá mlynářka a o tři roky později písně Mahlera a Brahmse. Schubertovi a Brahmsovi zůstane Goerne věrný i tentokrát a přidá k nim ještě písně Beethovena, za doprovodu v Praze rovněž známého francouzského klavíristy Pierra-Laurenta Aimarda.

Následující rozhovor se uskutečnil telefonicky tuto středu, kdy jsme Matthiase Goerna zastíhli ve Vídni.
Mluvíme spolu před vaším blížícím se pondělním koncertem. Mohl byste mi program, který budete v Praze v pondělí zpívat, trochu přiblížit?

Ano, pokusili jsme se sestavit program z Brahmse namixovaného se Schubertem. Myslím, že jsme možná měli sáhnout jen po Schubertovi a možná i trochu jinam. Přesně si programem nejsem jistý, myslím, že v něm máme Schubertovy písně včetně slavné Harfner Gesänge na motivy Goethova Wilhelma Meistera a velice známé Brahmsovy Čtyři vážné zpěvy, které jsou, řekl bych, mojí srdeční záležitostí a dodají programu na serióznosti a vážnosti. Je to zcela jistě jeden z nejniternějších a nejzajímavějších písňových cyklů zkomponovaných Brahmsem. Dále v programu máme několik písní s Heineho texty. Řekl bych, že tento program není nijak zvlášť veselý a radostný (smích), ale spíš vážný a velice dojemný…

Mohl byste popsat svá kritéria pro výběr písní do svého repertoáru, myslím obecně. Jak si vybíráte písně, které budete zpívat?

Obecně: myslím, že zvlášť u skladatelů, jako je Brahms, je velice snadné narazit na fantastickou hudbu, ale pro mě jsou v mnoha a mnoha případech problémem texty. Nejsou prostě dobré. I když hudba dotváří text, který budí někdy dojem, že není až tak špatný, je to jen dojem. Protože hudba je tak brilantně napsaná, až si řeknete: Jo, je to skvělý celek. Ale když se na to pak podíváte podruhé nebo potřetí a neposloucháte hudbu, ale jen čtete text, často odhalíte chatrnost té poezie. Takže proto je pro mě repertoár, myslím tím Brahmsův repertoár, dost omezený. Myslím, že existuje tak patnáct až dvacet skutečně úžasných písní, a většinu z nich taky budu mít ve svém recitálu v Praze. Obecně bych řekl, že text, významy slov jsou pro dobrý koncertní program velice důležité. Jistě, že hudba samotná není až na druhém místě, to ne. Ale myslím si, že by měl existovat jistý druh vyrovnanosti, tedy padesát na padesát, co se týče kvality textu a hudby. To nakonec vytvoří skutečně zajímavý program. A vy budete mít na mém koncertu právě takové spojení kvalitního textu a hudby.

Zpíváte po celém světě doprovázen různými klavíristy. Jak si vybíráte svůj klavírní doprovod? Závisí to na daném programu?

Někdy ano, jindy ne. Třeba momentálně jsem ve Vídni, na včerejším recitálu v Musikverein a zítra i v sobotu zase s Christophem Eschenbachem. A on je jedinečný umělec, klavírista i dirigent. Co se jeho týká, začínal jako klavírista a má velmi obtížný repertoár, který jako sólový klavírista hraje po celém světě. A proto pro něho nebude obtížné doprovodit brahmsovský nebo schubertovský recitál, Čajkovského nebo Schumanna. Tím myslím, že pro něj neexistují žádná omezení, hranice v oblasti techniky nebo nedostatek hudební zkušenosti.

Ale mám i další klavíristy, se kterými bych rád spolupracoval, protože je považuji – zvláště v Schubertovi či Schumannovi – za velice dobré. Ovšem tohle je velmi subjektivní. Chci tím říct, že nehodnotím klavíristy objektivně, jde jen můj osobní názor. Obecně: klavíristé, se kterými pracuji, jsou většinou sóloví interpreti a díky tomu jsou technicky vyspělí. Ve srovnání se sólovým klavírním repertoárem je pro ně písňová komorní hudba výzvou. Máte-li výrazný doprovod a přitom dobrou techniku, potom se doprovod i hlas lépe propojí. Mám rád ten okamžik, kdy mám za sebou silnou osobnost s obrovskou zkušeností s klavírem, osobnost, která je jako stín. Víte, prostě mě následuje. Ať udělám cokoli, stále jsme spolu. Myslím tím, že je to opak sólového klavíru. Musíte přitom najít způsob spolupráce a to samozřejmě znamená, že musíte mít s klavíristou totožný názor na směřování společné práce.

Naznačil jste, že recitál a komorní hudba mají k sobě blízko. Jaký vliv má na vás například klavírní part? Mám na mysli na váš pěvecký výkon…

Ano, určitě. Otázkou je, jak ten druhý umí zahrát akord nebo rozehrát na klavír hudební linku. Z toho poznám, co očekává on z mé strany. Nebo stačí sledovat, jak dobře a precizně hraje, jak hraje předehru nebo jaká je v jeho podání mezihra. Víte, všechno je to vlastně o předehrách a mezihrách. Tohle je fantastický ping-pong, kdy míček létá mezi zpěvákem a klavíristou. Inspiruje vás to tak, že se cítíte velmi svobodně, že ani nemyslíte na to, jak dlouho jste dotyčný kus zkoušeli. Tím chci říct, že proces zkoušení je v takovém případě důležitý prostě jen proto, abyste jeden druhého poznali, abyste se dozvěděli, co si druhá strana myslí o té či oné skladbě, a také k tomu, abyste konfrontovali svůj pohled na provedení dané věci s tím druhým. A pokud zkoušky vnímáte takto a otevřete se při nich, pak se samotný koncert stane opravdovou výzvou.

Můžeme se teď vrátit trošku zpátky k začátku vaší kariéry? Mířím tím hlavně k tomu, že jste měl ohromnou šanci spolupracovat s úžasnými muzikanty, s Elisabeth Schwarzkopf a Dietrichem Fischer-Dieskau. Mohl byste připomenout nejdůležitější rady, které jste od takových skvělých osobností ke své kariéře dostal?

Dali mi opravdu hodně užitečných rad a silně tak moje názory a moji kariéru ovlivnili. Ty jejich rady jsou pro mne velmi užitečné. Malé triky, jak na to. Třeba když máte zazpívat obtížnou pasáž a oni vám k ní řeknou svoje osobní zkušenosti. Je to sice důležité, ale vy si sám musíte přijít na to, jak navázat kontakt s publikem, jak pochopit Schubertovy písně, Schumannovu hudbu. A také se učíte už jenom tím, že z lidí, jako jsou Fischer-Dieskau a Elisabeth Schwarzkopf, vyzařuje jakási aura. Nejenom kvůli tomu, že jsou slavní! Bývali přesvědčivými umělci a díky tomu jsou i velkými charismatickými osobnostmi… Je to nesmírně obtížné to všechno popsat slovy… Díky tomu, že s nimi pracujete, otevíráte se i vy jim a vstřebáváte všechno, co vám jsou ochotni dát.

Mluvíme spolu před vaším vystoupením na Pražském jaru. Zajímavé je, že jste na tomto festivalu debutoval před dvaceti lety v Bachově Mši h moll…

Opravdu? Před dvaceti lety? Můj bože… (smích)

Ano…Jaký je váš vztah k tomuto festivalu a k Praze jako městu?

Prahu miluji. Když jsem bydlel v Drážďanech, a moji rodiče tam bydlí stále, mnohokrát jsem jel zcela sám na koncert do Prahy. A co mohu říct, je zcela jistě to, že je to jedno z nejkrásnějších míst, která znám, a jedno z nejvýznamnějších měst v Evropě. Rozdíl atmosféry v Praze před a po pádu železné opony je přitom veliký a jen těžko uvěřitelný. Faktem je, že Pražské jaro je pro Prahu velice důležitý festival. Já jsem na něj mnohokrát přijel do fantastického Rudolfina, jednoho z akusticky nejvhodnějších míst pro pěvecký recitál. A také obecenstvo je ve vaší zemi extrémně muzikální. Tím vším chci říct, že mně to dělá radost a nutí mě se sem vracet a vracet a vracet…

Poslouchat to je příjemné… Prosím ještě jednu dvě otázky: Měl jste už nějakou šanci zpívat český repertoár? Nějaké české písně, například Dvořáka?

Ano, dělal jsem Biblické písně, ale musím se omluvit, ne v češtině, nakonec v němčině. Jako student jsem zpíval pár Janáčkových věcí v češtině. Zjistil jsem, že je nesmírně náročné se je naučit, najít ten správný cit pro jazyk – to si snad ani nedokážete představit. Musím ale říci, že Janáček je asi jedním z největších skladatelů své doby. Zbožňuji jeho hudbu, jeho operní dílo je fascinující, ale někdy se sám sebe ptám – a to platí nejen o českém, ale třeba i o francouzském repertoáru, zda je pro německého barytona, takového jakým jsem já, opravdu nutné zpívat český nebo francouzský repertoár, když pro český máte své dobré zpěváky, kteří to umí díky svému mateřskému jazyku brilantně. S lehkostí se umí plně ponořit do emocí, s plným pochopením intelektuálního pozadí textu. Myslím si dokonce, že někdo takový, byť třeba s ne až tak fantastickým hlasem, má i přesto u českého repertoáru bohatší, pravdivější a smysluplnější interpretaci, než je ta moje.

Moje poslední otázka nebude o hudbě. Když jsem procházel vaše koncerty, váš diář, celý rok je plný hudby. Máte vůbec nějaký volný čas? Jak jej trávíte, když se nepřipravujete na koncerty nebo cestování?

Dobrá otázka! Následující dva měsíce, tedy ještě i v červenci, jsem hodně zaměstnaný. A to proto, že mám pak v létě sedm volných týdnů v kuse. Čtyři týdny si opravdu musím odpočinout. Na čtyři týdny můžu přestat zpívat a pak začínám znovu na Salcburském festivalu. Když je můj diář takhle nabitý, zpívám hodně rozdílný repertoár. Samotný můj denní program je jednoduchý: spím docela dlouho, podle toho, kdy musím jít na zkoušku, kromě toho se také učím nový program. Pokud mám večer koncert, odpoledne nic nedělám. A po koncertě hned další den odjíždím na nové místo. Myslím, že nejvíc vzrušující jsou v mém životě dny, kdy zpívám na koncertě. Ty další jsou pak prostě určeny k nasbírání energie a k přípravě na další práci, na jiný koncertní program.

Děkuji za váš čas, budeme se na vás v pondělí v Praze těšit!

I já děkuji za příjemný rozhovor.
www.matthiasgoerne.com
www.festival.cz