Orff z Národního na titulní straně Opernweltu. I o tom v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 5. do 11. prosince 2016. Operní kukátko (71). Purcellův Král Artur vítězí v Mnichově. Madama Butterfly z Milána s rekordem sledovanosti. Láska zdaleka – přenosový zážitek z Met a inscenační příslib z Brna. Opernwelt o českých inscenacích. Hänsel und Gretel dominují prosincovému repertoáru. Mezzosopranistka Štěpánka Pučálková v Salcburku. Nahrávka týdne – Mayrova Medea in Corinto s Davinií Rodriguez. Hudební úsměv – tiskařský šotek v programu.

Operní kukátko
Král Artur vítězí v Mnichově
Jen pochvalné kritiky sklízí inscenace Purcellovy semiopery King Arthur (Král Artur, 1691) v Mnichově. Většina recenzentů je nadšena zvoleným vyváženým tvarem, který spojuje operní čísla, mluvenou prózu i balet. Námětem je jeden ze středověkých příběhů okruhu „kulatého stolu“, tedy rozsáhlé legendy o Artušovi a jeho rytířích i kouzelníku Merlinovi, který je také důležitou postavou inscenace. Německý režisér Torsten Fischer připravil podívanou v současných kostýmech z anglo-saské války, do které se prolíná milostná zápletka lásky princezny Emmeliny z Cornwallu ke dvěma rozdílným mužům. Nemalou roli v příběhu hrají Merlinova kouzla i nadpřirozeno.

Henry Purcell: King Arthur - Staatstheater am Gärtnerplatz Mnichov 2016 (foto © Marie Laure Briane/Staatstheater am Gärtnerplatz)
Henry Purcell: King Arthur – Staatstheater am Gärtnerplatz Mnichov 2016 (foto © Marie Laure Briane/Staatstheater am Gärtnerplatz)

Z díla je proslulá především árie Cold Song (se sugestivní evokací mrazu), kterou na svém recitálu letos na Pražském jaru hned ve dvou verzích skvěle přednesl přední kontratenorista Andreas Scholl (recenzi jsme přinesli zde). Režisérova vlastní verze, připravená pro druhou mnichovskou operní scénu, tedy pro Staatstheater am Gärtnerplatz, se ale hraje nikoliv v tradiční divadelní budově, nýbrž v Reithalle. Trojici hlavních hrdinů ztělesňují s velkým nasazením Simon Zihag (Arthur), Judith Rosmair (Emmeline) a Markus Gertken (Oswald). Ostatní interpreti vystupují ve více rolích a parádní hudební číslo Cold Song připadlo barytonistovi Tobiasovi Greenhalghovi, který vedle Merlina a Ducha chladu vytváří ještě další tři role. Premiéra 8. prosince 2016 proběhla v hudebním nastudování místního šéfdirigenta Marca Comina.

Vzrůstající zájem o Purcellovy semiopery je znatelný i v dalších zemích, například Theater an der Wien již na leden zařadilo jeho The Fairy Queen (Královna víl). Tentýž titul je v současnosti k vidění i ve Stuttgartu. A v těchto dnech (8., 9. a 11. prosince) slaví také velké úspěchy soubor Hervého Niqueta v královském divadle ve Versailles právě s Králem Arthurem v Niquetově vlastní adaptaci. Zábavná persifláž historické látky vznikla v úzké spolupráci s duem Corinne a Gilles Beniziovi (alias Shirley a Dino), velmi populárním francouzským párem divadelních komiků.


Madama Butterfly s rekordem sledovanosti

Středeční otevření operní sezony v milánském Teatro alla Scala, které bylo k dispozici na mnoha televizních stanicích celého světa, překonalo v samotné Itálii dosavadní rekord ve vysílání přímého přenosu operního díla. Televizní přenos Pucciniho opery v původní premiérové dvojaktové verzi sledovalo v jeho domovině neuvěřitelných 12,5 miliónů diváků, tedy více než pětina veškerého obyvatelstva Itálie. Toto fantastické číslo potěšilo nejen intendanta této významné světové operní scény Alexandera Pereiru. Čísla sledovanosti v dalších zemích budou k dispozici zřejmě až příští týden.


Láska zdaleka – přenosový zážitek z Met a inscenační příslib z Brna

Zcela mimořádným zážitkem pro diváky více než sedmdesáti zemí z šesti kontinentů (jak zní část úvodního sloganu) byl sobotní přenos pětiaktového hudebního dramatu L’Amour de loin (Láska zdaleka) z Metropolitní opery – více se o této inscenaci dozvíte v překladu článku z The New York Times (zde). Symbolistické libreto, skvělá partitura vycházející z hudebního odkazu Clauda Debussyho v kombinaci s elektronickými nástroji v jednoduché, ale nesmírně účinné režii Roberta Lepageho na fantastické scéně Michaela Curryho. Toto scénické „moře světel“ nebylo již tradiční scénografií, ale jednalo se o dynamickou světelnou instalaci.

Kaija Saariaho: L'Amour de loin - Metropolitan Opera New York 2016 (foto Ken Howard/FB Metropolitan Opera)
Kaija Saariaho: L’Amour de loin – Metropolitan Opera New York 2016 (foto Ken Howard/FB Metropolitan Opera)

Vynikající zpěváci ve třech hlavních (a také jediných) rolích zajistili společně s nádherným výkonem orchestru pod vedením finské dirigentky Susanny Mälkki naprosto mimořádný operní zážitek, přístupný i opatrným návštěvníkům operních domů, kteří se obávají moderních kompozic. Tentokráte spojení poetiky a technicistní scénografie (s přiznanými technickými zařízeními) fungovalo znatelně lépe než ve Wagnerově tetralogii také v Lepageho režijním vidění. Potěšující byla i vysoká návštěva přenosu v pražském kině Světozor (cca 85 procent zaplněnosti), jiná města již takový zájem nevykazovala. I další operní bašta Plzeň, která tento přenos připravila do menšího sálu, hlásila hodně volných míst… Stává se trochu paradoxem, že část diváků žádá nové operní tituly, ale když jsou k dispozici, návštěvnost není zrovna valná. Bezesporu byla Láska zdaleka Kaiji Saariaho jedním z milníků přenosové dramaturgie z jeviště Met. Navíc potěšily rozhovory s tvůrci a také se skladatelkou a libretistou, kteří byli na představení přítomni.

Teď už nám nezbývá než se těšit na budoucí brněnskou inscenaci pod (jazykově logičtějším) titulem Láska na dálku s českou premiérou 24. března 2017 v Janáčkově divadle. V hudebním nastudování Marka Ivanoviće vystoupí ve dvou obsazeních Roman Hoza nebo Pavol Kubáň (Jaufré), Markéta Cukrová nebo Veronika Hajnová Fialová (Poutník) a Lucie Hájková nebo Pavla Vykopalová (Clémence). Scénografické podoby se ujme Tomáš Rusín, kostýmy navrhne Zuzana Štefunková-Rusínová a světelný design bude dílem Daniela Tesaře. Série představení do 5. dubna 2017 obsahuje ještě dalších pět repríz. A nejlepší na konec – režii díla bude mít Jiří Heřman, kterému mimořádně vyhovují operní látky mystického, rituálního a výtvarného charakteru. Jako recenzent se opravdu těším… V mezičase nezbývá, než se alespoň pokochat nádhernou poezií Jaufrese Rudela de Blaia, trubadúra ze dvanáctého století a hrdiny Lásky zdaleka, která je bohužel jen omezeně přístupná v českém výboru Vzdálený slavíkův zpěv z roku 1963. A vůbec nevadí, že příběh jeho cesty k Hodierně z Tripolisu byl patrně „jen“ legendou a nikoliv skutečným příběhem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Orff z Národního na titulní straně Opernweltu. I o tom v Operním kukátku

  1. K Lásce na dálku a k poezii trubadúra Jaufrese (Jaufré) Rudela (1125-1148) doplňuji: v roce 2013 vyšel v nakladatelství Opus Rudelův zpěvník pod názvem „Vzdálená láska“ a je zde přeložen v plném rozsahu, překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem (knihu připravil a přeložil Jiří Pelán). Dvě knihy, v nichž Rudela také najdeme, vydalo Argo: V antologii „Přátelé, přiléhavý složím vers – Písně okcitánských trubadúrů“ (Argo 2001) jsou dvě Rudelovy básně a stručný medailon. Kniha Jehana z Nostredame (to byl mladší bratr známějšího astrologa Michela Nostradama) „Životy slavných a starých provensálských básníků, kteří žili v dobách hrabat z kraje Provenca“ z roku 1575 (Argo 2011) obsahuje i Rudelův stručný životopis a ukázky z poezie.

Napsat komentář