Oslava pohybu a deseti let skupiny NANOHACH

  1. 1
  2. 2

Jak jsme již dříve psali (zde), letošní rok je ve znamení výročí dvou úspěšných souborů současného tance. Jedním z nich jsou NANOHACH, soubor založený v roce 2004 absolventy konzervatoře Duncan Centre Honzou Malíkem, Michalem Záhorou, Leou Švejdovou, Marianou Novotnou a Martou Trpišovskou. V uplynulé dekádě sami vytvořili nebo se podíleli na vzniku dvaceti inscenací, přivedli na českou taneční scénu tvůrce ze zahraničí, rozvinuli své vlastní choreografické a interpretační umění a stali se nepřehlédnutelnou složkou naší taneční scény, souborem s vlastním rukopisem. Magistrát hlavního města Prahy jim dal k výročí poněkud svérázný dárek, nebo spíš antidárek, protože právě přerušil podporu tohoto souboru, který tedy v nadcházejícím roce nedostává od města žádnou dotaci. Své desetiletí však soubor oslavil optimisticky projektem Dekáda NANOHACH, který byl završen v divadle Ponec druhou premiérou jedné ze tří podzimních novinek, které si k jubileu připravili. Všechno to jsou choreografie vlastní provenience, neboť NANOHACH se poslední dobou zaměřuje právě na rozvoj vlastní tvorby v kontextu české taneční scény.

Jádro skupiny, Honza Malík, Lea Švejdová a Marta Trpišovská, se po deseti letech setkalo v rolích tvůrců i interpretů s tanečnicí a choreografkou Veronikou Švábovou (mimo jiné je členkou uskupení alternativního divadla Handa Gote, jehož produkce jsou na repertoáru divadla Alfred ve dvoře) a na oslavu své dekády uvedli projekt Move on.Jubilující soubor předtím stihl nastudovat v říjnu novou premiéru Diptych Michala Záhory, choreografa, tanečníka a člena souboru, který jeden čas konzervatoř Duncan Centre, jíž sám spolu s ostatními absolvoval, také vedl, a vzniklo ještě nové premiérové sólo Ley Švejdové inspirované tvorbou malířky Toyen Citoyen, jež bude znovu uváděno až v únoru a březnu příštího roku.

Veronika Švábová se podílela před deseti lety na tvorbě programu Naměkko/Naostro, a to jako choreografka první části (druhou část choreografoval Jan Beneš, který sice coby absolvent Duncan Centre začal jako tanečník, ale nyní se specializuje na světelný design; premiéra se konala v únoru 2005). Move on není pokračováním někdejší choreografie, ale novým setkáním a odlehčeným zamyšlením nad během času a nad vztahy přátel a tvůrců, které spojuje láska k tanečnímu umění. Pohybovat se, postupovat, dát se do pohybu, to vše se může pod idiomem move on skrývat, a to jak v naprosto obecné rovině, tak ve vztahu k životu a práci. Odkud a kam se tanečníci posouvají v průběhu let, co na své cestě zažívají? Tato inscenace rozhodně není žádným příběhem nebo vyprávěním, nejvýše vyprávěním o pohybu, a přitom kompaktním i vtipným a překvapujícím. Je rozčleněna do sekvencí, jež určuje hudba, která zní ze záznamu a jejíž ovládání je součástí inscenace.Trojice tanečníků zahajuje svou kreaci triem, které signalizuje zrod souboru, snad je to vítězně znějící symfonická skladba, jež je tak odlišná od „tradičně“ používané produkce zvukových krajin, které spíše než na nástroje brnkají obvykle na nervy posluchačů. Zahájení má v sobě ale stopu nadsázky, slavné odstartování, jež se lehce snaží samo sebe shodit. Jako kdyby nám tanečníci ukazovali své rané mladí (neboť mladí tak jako tak stále ještě jsou!), energii, s jakou se vrhali tu sem, tu tam, a hlavně do prostoru, daleko do prostoru. A teprve později zjistili, že je třeba najít někoho, kdo se může stát vůdcem. Můžeme-li se spolehnout na to, že choreografie je trochu reminiscencí na společnou cestu tanečním životem, pak otěže v souboru netřímala jedna ruka, ale impulzy se střídaly, právě jako v rozehrané choreografii.Tanečníci své role střídají bez nutnosti vyjádřit konkrétní hierarchii, ale přesto je mění zřetelně, jeden zahajuje pohybové sekvence, k nimž se ostatní přidávají, aby se postupně celá variace proměnila do jiného tvaru a jiných prvků. Nastává souboj o mixážní pult, z nějž zní chvílemi klavírní sonáta, chvílemi vzduch rozeznívají libozvučné ozvěny harfy, ke slovu přichází minimalistická skladba Johna Adamse s velkými plochami smyčců i neopomenutelná konkrétní hudba (jen je škoda, že tvůrci neuvedli v programu i názvy skladeb, protože z krátkých ukázek je nelze identifikovat). Doprovázejí se i vlastním slovem, jako kdyby chtěli během večera vystřídat co nejvíce prostředků, jimiž lze pohybové divadlo podložit.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Švábová: Move on (NANONACH)

[Total: 2    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář