Osobnosti české opery: Drahomíra Tikalová

9.5.2010 00:00 Redakce

Právě dnes by jí bylo pětadevadesát. Dlouholetá sólistka opery pražského Národního divadla Drahomíra Tikalová je jednou z nejvýznamnějších sopranistek poválečné éry u nás.
„Závidíme Praze takovou sopranistku, kterou bychom u nás ve Vídni nutně potřebovali“, psaly rakouské noviny po jejím Mozartovi a Janáčkovi, zpívaném s Vídeňskými filharmoniky pod taktovkou Josepha Keilbertha ve Vídni. „Je to jedinečný hlas stříbrného zvuku, který Praze můžeme závidět.“ Po jejím vystoupení v Suchoňově Katreně, kdy s Krútňavou hostovalo Národní divadlo v Berlíně, psal tamější Die Welt: „Drahomíra Tikalová svými krásnými, jasně okrajovými tóny, plnými a čistě intonovanými, připomíná nejlepší výkony Leonie Ryszanek.“ K takovému hodnocení netřeba ani dnes vlastně už nic dodávat.

Drahomíra Tikalová se narodila 9.května 1915 v Berlíně. V první světové válce ale její otec padl, a tak ho vůbec nepoznala. Ráda zpívala a často vystupovala v kostele, ale po maturitě šla studovat medicímu. Současně s tím ale začala v Brně chodit také na hodiny zpěvu a brzy začala vystupovat v brněnském rozhlase, záhy pohostinsky zpívala i v operetě Zemském divadle. Roku 1940 pak zanechala studia a stala se sólistkou brněnské opery. Brzy jí tam svěřili Smetanovu Mařenku, Barče i Vendulku, Blaženku i Jitku z Dalibora, kterou na záskok nastudovala za pouhý den. V Brně zpívala také Rusalku, Terinku i Julii z Jakobína a také Janáčkovu Jenůfu. Mezitím hostovala v Ostravě, kde po Bětušce v Dvořákově Šelmě sedlákovi s úspěchem zpívala Sieglindu ve Wagnerově Valkýře.

B.Smetana: Prodaná nevěsta (Mařenka, I.Žídek jako Jeník)

Ovšem brzy, už roce 1942, po zdařilém pohostinském vystoupení ve Smetanově Vendulce, nastupuje Drahomíra Tikalová do pražského Národního divadla, kde v angažmá setrvala více než čtyřicet let, až do svých devětašedesáti let, kdy v roce 1984 odešla na odpočinek. Velmi brzy se stala jednou z nejvytíženějších sólistek první scény především v českém repertoáru, kde nahradila právě odcházející slavnou Adu Nordenovou (1891-1973). Oceňován byl nejen její jímavě vřelý, jemně melancholicky zabarvený soprán s výbornou technikou, s charakteristickým měkkým tvořením tónů, ale také nesmírně kultuvovaný inteligentní projev a výraz, a v neposlední řadě i nevídaná srozumitelnost zpívaného textu.

L.Janáček: Káťa Kabanova

V Praze se tak Drahomíra Tikalová brzy stala jednou z nejčastějších interpretek Smetanovy Vendulky a Mařenky (tu později vyměnila za neméně skvělou Ludmilu), Blaženky (později vystřídané za Hospodskou), Anežky ze Dvou vdov a také Katušky z Čertovy stěny. Byla i výtečnou Dvořákovou Rusalkou, Julií z Jakobína a Xenií z Dimitrije. Drahomíra Tikalová si do Prahy přinesla již v Brně získaný vřelý vztah k Janáčkovi. O její Kátě a Jenůfě psali recenzenti v superlativech, a to i přes velkou konkurenci, kterou ve svých kolegyních v čele s Libuší Domanínskou pro tyto role měla.

R.Strauss: Elektra (Chrisothemis)

Vedle českého repertoáru se Drahomíra Tikalová s nemenším úspěchem prosadila i v předních rolích mimo jiné verdiovských. Byla především skvělou Aidou, ale i Alžbětou z Dona Carlose a Amélií z Maškarního plesu. Zpívala obdivuhodným způsobem Pucciniho Toscu i Musettu, Bizetovu Micaelu i Frasquitu, Mozartovu Donnu Elvíru a První dámu v Kouzelné flétně. Byla také Moniuszkovou Halkou a Maršálkou ve Straussově Růžovém kavalírovi či Chrisothemis v Elektře. Zvláštní kapitolou jsou pak wagnerovské, vysoce ceněné výkony Drahomíry Tikalové: Alžběta v Tannhäuserovi, Senta v Bludném Holanďanovi a Elsa v Lohengrinovi, ve Valkýře si v Praze zazpívala Siegrunu.

B.Smetana: Hubička (Vendulka)

W.A.Mozart: Kouzelná flétna (První dáma -uprostřed, I. Žídek jako Tamino, R. Asmus jako Papageno, M. Fidlerová jako Druhá dáma, I. Mixová jako Třetí dáma)

Velmi rozsáhlé bylo po dlouhá léta vystupování Drahomíry Tikalové na koncertních pódiích, poměrně obsáhlá je i její diskografie, kde v nedávné době znovu vzbudila obdiv její Debora Josefa Bohuslava Foerstera. Velká česká sopranistka Drahomíra Tikalová zemřela ve svých dvaaosmdesáti letech, 14.března 1997 ve Vsetíně.

B.Smetana: Prodaná nevěsta (Ludmila, K.Berman jako Kecal a J.Jindrák jako Krušina)

s využitím archivu ND Praha

Související články

Komentáře: 2

Anonymous dne 8.5.2010 v 22:28

Paní Tikalová byla velká umělkyně! Její zpěv přímo hladil – tak vyrovnaně a technicky snad nezpívala žádná jiná sopranistka té doby v ND. Byla to velká umělkyně, která dokonale ovládala svůj hlas, což se poznalo v závěru její kariéry, kdy po tolika představeních v různých rolích zpívala naprosto svěže.
Ve své době ovšem měla v ND mnoho konkurentek – byla to doba, kdy se do ND dalo chodit každý den – bylo na co a bylo na koho!
Paní Tikalová má mnoho nahrávek – je smutné, že dosud je nikdo na CD nevydal (Supraphon, Radioservis). Určitě by si to zasloužila!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.5.2010 v 07:40

Tak to podepisuju! Viděla jsem ji nesčetněkrát a ani jednou nebyla slabší. Její Aida? Dnes by se od ní stále mohly světové sopranistky učit!
Elis

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.