Osobnosti české opery: Jindřich Jindrák

13.3.2010 01:00 Redakce

Plných 35 let, až do svého úmrtí počátkem devadesátých let (26.11.1993 v Ústí nad Labem, když mu bylo dvaašedesát) byl barytonista Jindřich Jindrák členem opery Národního divadla. Angažmá ve Zlaté kapličce přitom bylo jeho prvním a jediným. Nádherně barevný, sytě mužný a přitom lyricky vroucný baryton, vyrovnaný ve všech polohách, schopný nejen působivého vyklenutí kantilény, ale i výrazného dramatického akcentu, technicky brilantně vedený. To vše Jindřicha Jindráka předurčovalo hlavně pro postavy smetanovské, v nichž se do paměti nejedné generace návštěvníků operních představení v Národním divadle zapsal nejvýrazněji.

Také Jindřich Jindrák (narozený 4.listopadu 1931 ve Strakonicích) pochází – podobně jako řada jeho generačních kolegů – z rodiny, která měla hudbu jako samozřejmou, takřka každodenní potřebu (jeho otec byl sbormistrem). Od svých šestnácti Jindřich Jindrák vystupoval jako dudák (ještě dlouho, i z Prahy, se na jih Čech právě kvůli hře na dudy vracel), krom toho také zpíval a rovněž hrál ve školním orchestru na trubku. Po maturitě vydržel dva semestry na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, pak ale přešel – bez předchozí odborné přípravy – na studium zpěvu na Akademii múzických umění. Měl štěstí: Ujala se ho tam vynikající sopranistka Kamila Ungrová. Po absolutoriu roku 1955 byla Jindřichu Jindrákovi na AMU udělena aspirantura, během níž již začal hostovat na oblastních scénách, ale i v pražském Národním. Tam se poprvé představil na scéně tehdejšího Smetanova divadla, kde 19.ledna 1958 předvedl Smetanova Tomše z Hubičky a do konce sezóny ještě také Vladislava z Dalibora a Nachtigala ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských. Měl úspěch a tak angažmá v Národním na sebe nedalo dlouho čekat, došlo k němu na sklonku téhož roku.

Vok Vítkovic (B.Smetana: Čertova stěna – s L.Márovou jako Závišem)

Kdo Jindřicha Jindráka zažil nebo aspoň slyšel z nejednoho záznamu některé z jeho smetanovských rolí, ten nezapomene. Ať na jeho již zmíněného Tomše či Vladislava, tedy role, které ho provázely prakticky po celé jeho působení na první scéně, či na také velmi často zpívaného Přemysla z Libuše, Voka Vítkovice z Čertovy stěny, nebo Kalinu z Tajemství a Krušinu z Prodané nevěsty.

Mícha (B.Smetana: Prodaná nevěsta – s D.Tikalovou jako Ludmilou a K.Bermanem jako Kecalem)

Jindřich Jindrák byl se svou slovanskou vroucností pochopitelně také velmi často obsazován i do Dvořákových oper – nejen jako Hajný a Lovec v Rusalce, ale hlavně jako Bohuš v Jakobínovi a také Marbuel z Čerta a Káči.

Bohuš (A.Dvořák: Jakobín – s J.Wysoczanskou jako Julií)

Uznání si Jindřich Jindrák vysloužil i za své janáčkovské postavy, zejména jako Revírník z Příhod lišky Bystoušky, ale i jako Stárek v Její pastorkyni a Kuligin v Kátě Kabanové, hned několik rolí ztvárnil v operách Z mrtvého domu i Výletech páně Broučkovy. Z českého Jindrákova repertoáru je třeba uvést alespoň ještě Foerstrova Antonia z Jessiky (Kupce benátského) a Samka z Evy, a také nezapomenutelného Sykoše v Martinů Veselohře na mostě.

Sykoš (B.Martinů: Veselohra na mostě – s H.Tattermuschovou jako Popelkou)

Další „parketou“, kde byl Jindřich Jindrák po řadu let nedostižný, jsou postavy mozartovské – Almaviva z Figarovy svatby, Guglielmo v Cosi fan tutte a Papageno v Kouzelné flétně. Zatímco Čajkovského Eugena Oněgina kupodivu nazpíval jen pro rozhlas, jeho Jelecký v Pikové dámě byl dlouho vzorem pro představitele v dalších inscenacích. Stejně tak ideálním typem byl Jindřich Jindrák pro Fernanda v Beethovenově Fideliovi, Otakara ve Weberově Čarostřelci, ale i pro Verdiho Rodriga v Donu Carlosovi a skvělého Simona Boccanegru. Velmi výrazný a neobyčejně zdařilý byl i Jindrákův Napoleon Bonaparte v Prokofjevově Vojně a míru.
Vzpomínka na velkého českého barytonistu Jindřicha Jindráka by nebyla úplná bez připomenutí jeho neobyčejně bohatého písňového repertoáru, v němž se mohla hlavně uplatnit jeho hudební inteligence, smysl pro přesné vystavění toho kterého minipříběhu či rozpoložení duše a vykreslení nálad – počínaje Dvořákem a Smetanou, přes Martinů a Jeremiáše, Schuberta a Schumanna, až po Richarda Strausse a Debussyho. Pěvec také poměrně často hostoval v zahraničí a vyučoval na pražské Konzervatoři a později i na AMU.

Ramiro (M.Ravel: Španělská hodinka – s E.Zikmundovou jako Conception)

Simon Boccanegra (G.Verdi)

Sharpless (G.Puccini: Madama Butterfly – s L.M.Vodičkou jako Pinkertonem)

Napoleon (S.Prokofjev: Vojna a mír)

s využitím archivu ND Praha

Související články

Komentáře: 2

Anonymous dne 13.3.2010 v 12:24

Ano, Jindřich Jindrák byl jedním z pěvců Národního divadla, kteří tam skutečně patřili. Zejména ve smetanovském repertoáru byl jedinečný a byl to důstojný pokračovatel Václava Bednáře.
Hezky napsaná vzpomínka, jen bych upřesnil, že v Národním divadle v Příhodách lišky Bystroušky nezpíval Haraštu, ale Revírníka. Jeho výkon je dokonce v této inscenaci zaznamenán Českou televizí.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 13.3.2010 v 13:14

Máte samozřejmě pravdu, byl to báječný Revírník…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.